GERHARD SABATHIL

Oslavy 100. výročí Panevropské unie

Světelná síla panevropské myšlenky (v originále „die Strahlkraft der Idee PANEUROPA“ – pozn. překl.) zazářila jasně při oslavách 100. výročí jejího zrodu a 50. výročí skonu jejího zakladatele ve dnech 24.-27. června (roku 2022“ – pozn. překl.) v Norimberku, Poběžovicích a Štrasburku (v originále „in Nürnberg, Pobêzovice/Ronsperg und Strassburg“ – pozn. překl.). Panevropská hudební revue prokládaná jasnozřivými a prorockými citáty (v originále „mit den hellseherischen und zukunftsweisenden Zitaten“ – pozn. překl.) ze 100 let mladé knihy „Paneuropa“ (rozuměj knihu Richarda Coudenhove-Kalergiho /zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže/ – pozn. překl.) tvořily úvod k vyznamenání šéfa EVP (viz Wikipedia – pozn. překl.) a předsedy její frakce v Evropském parlamentu Manfreda Webera zvláštním stupněm Panevropské medaile za zásluhy (v originále „mit der Sonderstufe der Paneuropa-Verdienstmedaille“ – pozn. překl.). Jeho proslov a projevy bavorského premiéra Södera, českého ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka, norimberského vrchního purkmistra (v originále „Oberbürgermeister“ – pozn. překl.) Königa, mezinárodního, českého a německého předsedy Panevropské unie Alaina Terrenoireho, Mariana Švejdy a Bernda Posselta zdůraznily neoblomnou činorodou solidaritu s Ukrajinou jako s obětí ruské agrese a podporu ukrajinské kandidatury na členství v Evropské unii. Ministr Bek se nezdržel pochvaly za evropský projev premiéra Södera v jeho směsi vážnosti a humoru, sám pak vyjádřil rozhodnou vůli neuznat nikdy únavu z války jako argument proti svobodě Ukrajiny, doporučil Rakousku finskou a švédskou cestu do NATO a představil ve srovnání s Německem účinnější a lepší ukrajinskou politiku Česka v jeho nastávajícím předsednictví EU od 1. července (roku 2022“ – pozn. překl.).
Po přesunu do Poběžovic, které si RCK (rozuměj (rozuměj Richard Coudenhove-Kalergi – pozn. překl.) kdysi vyvolil za svůj domov (narodil se v japonském Tokiu – pozn. překl.), ujali se tam slova starosta města Martin Kopecký, iniciátorka Zahrady míru při zdejším zámku (rozuměj Jana Podskalská, vedoucí MKIS /tj. Městského kulturního a informačního střediska Poběžovice/ – pozn. překl.) a generální tajemník Panevropy, ministr v.v. Pavo Barišič z Chorvatska, biskup Tomáš Holub z Plzně (v originále „aus Plzen/Pilsen“ – pozn. překl.) odsloužil poté mši svatou a posvětil pak dvě evropské vlajky, které v pondělí před bystou RCK byly ve štrasburském Palais de l‘Europe slavnostně předány chorvatské generální tajemnici RCK „vynalezené“ Evropské rady (v originále „der kroatischen Generalsekretärin des von Coudenhove ,erfundenen‘ Europarats“ – pozn. překl.) Mariji Pejčinivić-Burićové a rakouskému prvnímu viceprezidentovi Evropského parlamentu Othmaru Karasovi.
Jako vnuk dlouholetého přítele Coudenhoveovy rodiny a jazykově německého starosty někdejšího Ronšperka (tj. dnešních Poběžovic – pozn. překl.) do roku 1945 Ernsta Sabathila (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže/ – pozn. překl.)m a maďarsko-německý bruselský „profesní“ Evropan od roku 1984 jsem směl přednést slavnostní pozdravy vídeňské Společnosti RCK (v originále „die Festgrüsse der Wiener RCK-Gesellschaft“ – pozn. překl.). Kriticky jsem k historické vrcholné schůzce Evropské rady předchozího dne poznamenal, že státní a vládní představitelé projevili znovu svou krátkozrakost, když se nadále zdráhají udělit Bosně a Hercegovině jako hlavní oběti balkánské války z let 1991-1992 už léta očekávaný status kandidáta členství v EU a přes odstoupení vlády oproti Bulharsku prosadit ani začátek přístupových jednání s Tiranou a Skopjí (jde o albánskou a severomakedonskou metropoli – pozn. překl.). Namísto toho vyjednávají už po léta se srbským agresorem z roku 1991, ačkoli prezident Vučič ještě zesílil své politické lavírování vůči Rusku a Číně v ukrajinské válce, a Kosovo přitom odmítají uznat jako stát. Je proto načase zmrazit jednání se Srbskem, aby Bělehrad nikdy nemohl a nesměl vstoupit do EU před Bosnou a Kosovem, jimž by mělo být tak v přístupu vůbec Srbskem zabráněno.
Všech 200 účastníků vyrazilo do Štrasburku s přáním, aby úspěšné české předsednictví od 1. Července umožnilo městu Poběžovice konečně a neodkladně renovovat a zřídit místní zámek do někdejšího lesku, aby tím měla ve skutečnost uvedená idea Panevropy na české půdě důstojný a době přiměřený památník.

European Society Coudenhove-Kalergi

Gerhart Ernst Ottomar Sabathil se narodil jako syn lékárníka (studia farmacie, započatá v Praze, dokončil až po vyhnání v Německu) Ernsta Emila Sabathila a Walltraud Sabathilové, roz. Schwenkertové (pocházela z bavorského městyse Altomünster, zemřela už jako vdova po lékárníkovi roku 2009 v obci Eutingen an der Enz, části velkoměsta Pforzheim na území spolkového státu Bádensko-Württembersko), ve městě Pforzheim dne 11. února roku 1954. Studoval ekonomii a historii na mnichovské Ludwig-Maxmilian-Universität (univerzita má jméno po svém zakladateli vévodovi Ludvíku XI. /1417-1479/ a králi Maxmilianu I. Josephovi I. /1756-1825/, který ho sice přenesl roku 1800 do Landshutu, ale po roce 1826 ale už je jeho trvalým sídlem bavorská metropole) a získal na ní v roce 1981 doktorský titul (Dr.rer.pol.). Roku 1984 začala jeho kariéra ve službách Evropské unie a brzy se stal jednatelem jejího zastoupení v Praze a v Bratislavě. V Bruselu se stal šéfem referátu pro západní Balkán. V letech 2000-2004 působil jako vyslanec EU v Norsku a v letech 2004-2008 jako vedoucí zastoupení Evropské komise v Německu. Později (2015-2017) byl vyslán jako předchozí ředitel diplomatické sekce EU pro východní Asii a Pacifik do jihokorejského Soulu, ale obvinění ze špionáže ve prospěch Číny (na podnět amerických tajných služeb, které měly v úmyslu poškodit vztahy EU a Číny) diplomatickou kariéru (stal se přitom nositelem tajvanského řádu Briliantové hvězdy a jihokorejského řádu Excellent Ambassador) ukončilo. Obvinění nebylo ovšem nikdy prokázáno. Sabathil se stal mj. i odborným asistentem Ukrajinské svobodné univerzity v bavorském Mnichově, už v devadesátých letech minulého století půsosobil také na VŠE v Praze, v roce 2024 se posléze už jako osmdesátník ujal role rodáckého pověřence pro někdejší Ronšperk, nynější Poběžovice. Je autorem knih a článků na ekonomická a politická témata, má německé a maďarské státní občanství. V Janovicích nad Úhlavou vlastní „Jezdeckou stáj Sabathil“. Se svou chodskou ženou Martou, roz. Strnadovou, někdejší tlumočnicí na pražském zastoupení EU, mají jako věřící katolíci dohromady deset dětí.

- - - - -
* Pforzheim (BW) / Poběžovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy