logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FANNY LINDAUEROVÁ

Strýčické "Theresianum"

Ten dům byl zbudován počátkem třicátých let (rozuměj dvacátého století - pozn. překl.) za působení děkana P. Eberharda Wintera O.Cist. jako spolkový lokál s divadelní scénou "křesťanského německého Turnvereinu" (v originále "mit Bühne des 'christlich deutschen Turnvereines'" - pozn. překl.). Vpravo od vchodu do budovy byl ještě byt (pro učitele obecné školy Franze Philippa z Dolních Chrášťan /Untergroschum/, pila). Nyní (psáno v roce 1991 - pozn. překl.) tam bydlí český farář, poněvadž někdejší fara včetně jejích hospodářských budov je zcela zpustlá. - V zimních měsících se v domě zvaném "Theresianum" hrávala německá ochotnická představení. Všeho dobra, zejména pak zdraví, přeje Vám pro rok 1991 Vaše Fanny Lindauerová, Schwaighauser Weg 1, 8960 Kempten. Mám ještě jedno přání: prosím o hodně dopisů a zpráv od Vás v Novém roce!


Glaube und Heimat, 1991, č. 1, s. 36

P.S. Závěr jednoho z mnoha dopisů zpravodajky rodácké farnosti Strýčice je provázen i snímkem popisovaného objektu a skupiny místních ochotníků před ním spolu s děkanem Winterem a vedle něho zachycenou sestrou autorčinou Marií Magdalenou (Leni) Lindauerovou, o sedm let starší než Fanny (Franziska).

Vánoční hra ze Strýčic v nové inscenaci*

Dne 16. prosince 1994 uspořádal Deutscher Böhmerwaldbund (v originále užita zkratka DBWB - pozn. překl.) ve Wieslochu u Heidelberka (Heidelberg je slavné německé univerzitní město ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko - pozn. překl.) představení strýčické vánoční hry o Jezulátku (v originále užita "Stritschitzer-Christkindlspiel" - pozn. překl.).
Její text náleží k řadě lidových her z Čech na toto téma (v originále "zu den böhmischen Volksschauspielen" - pozn. překl.). Prvá zmínka o ní pochází ze Strýčic, a to v roce 1568. Kolem roku 1900 byla hra nově přepracována (v roce 1939 vyšel zásluhou Ernsta Franze Milze, zastoupeného rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, její text a rozbor i knižně - pozn. překl.). Přes svůj lidový charakter může být její inscenace chápána jak účinkujícími herci, tak přítomnými diváky coby jakýsi druh laické bohoslužby. Text sestává z rozličných dějových částí, pospojovaných navzájem zpěvními vložkami. Pastýřské scény zahrnují i kultické obřady, jako třeba "vyhánění vlka" (v originále "Wolfbannen" - pozn. překl.), a také taneční čísla.
Hudební doprovod čerpá z rozličných slohových epoch.


Glaube und Heimat, 1995, č. 1, s. 42

Poslední ratolestí rodiny chalupníka (v "rodovém katastru" je užito označení "Chalupper") Adalberta Lindauera (po "chalupě" Hawli či Habli) v Záboří čp. 13 se stala dnem 22. března 1926 dcera, pokřtěná ve strýčickém farním kostele jménem Franziska. Zůstala neprovdána a ze svého bydliště po odsunu, bavorského Kempten, po léta řídila rodáckou rubriku farnosti Strýčice a strýčického jazykového ostrova v krajanských časopisech. Když se její nástupkyně v té funkci Margarete Knofová v roce 2007 pokusila získat data kněží, vzešlých ze strýčické farnosti, byla Fanny Lindauerová spolu s řeholní sestrou Bernadette Eiblovou (po chalupě Oundre z Dobčic) jedinou, kdo dokázal pomoci. Věnovala svůj čas a také hluboký cit krajanské práci, uchovávající dědictví domova dalším generacím zblízka i zdáli. Paní Franziska Lindauerová zemřela dne 1. července roku 2020. Žila na sklonku svých téměř pětadevadesáti let v pečovatelském domě hornobavorského města Marktoberdorf, v čase "Corona-Pandemie" návštěvám nepřístupném, urna s jejím popelem byla pak uložena na hřbitově obce Görisried, kde "Fanny" jeden čas pracovala na místní poště. Obsáhlý nekrolog v krajanském časopise končí poděkováním za to, že jí jako pozdrav na rozloučenou při pohřebním obřadu zazněla šumavská hymna "Böhmerwaldlied".

- - - - -
* Záboří / Strýčice / † Marktoberdorf (BY) / † † Görisried (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

S Margarete Knofovou
S dárkem na rozloučenou s funkcí dopisovatelky rodácké rubriky krajanského měsíčníku, kterou vedla přes 16 let
Její bratr Jakob, ročník 1909, který padl 30. listopadu 1943 u města Gorodok na sever od Vitebska (dnešní Bělorusko)
Její bratr Johann, zesnulý v Ehenkirchen roku 2000 ve svých 90 letech

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist