logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

CARL ADAM JOHANN NEPOMUK ZELLER

Ahnllied


Wie mein Ahnl zwanzig Jahr'
und a g'sunder Wildschütz war,
hat beim Mondschein er voll Lust
's erste Mal sein Reserl bußt.
Wie er 's küßt, singt grad im Tal
wunderschön a Nachtigall!
Seit der Zeit hab'n Tag und Nacht
die Zwoa sich oft gedacht:

R.
No amal, no amal, no amal,
sing' nur, sing', Nachtigall,
no amal, no amal, no amal,
wie du g'sunga hast im Tal!
No amal, no amal, no amal,
wie du g'sunga hast im Tal!

Wie mein Ahnl siebzig Jahr
und a alter Krautzer war,
schaut er einmal so am Bach
d' längste Zeit ein Dirndal nach;
hat dann g'seufzt: o mein, o mein!
wo mag jetzt wohl 's Reserl sein!
Hat dann g'juchezt wie als Bua
und g'sunga still dazu:

R.
No amal, no amal, no amal,
sing' nur, sing', Nachtigall,
no amal, no amal, no amal,
wie du g'sunga hast im Tal!
No amal, no amal, no amal,
wie du g'sunga hast im Tal!

Můj děd v dávném mládí svém


Můj děd v dávném mládí svém
pytlák byl a svůdce žen,
ten když luna začla plát,
dívčí ústa líbal rád.
Pod okénkem krásky stál,
slavík na svou flétnu hrál,
jeho vábné mámení
do dívčích oušek zní.

R.
Slavíčku, ještě jen jedenkrát
píseň pěj, co mám rád,
slavíčku, ještě jen jedenkrát
píseň pěj, co mám tak rád!
Slavíčku, ještě jen jedenkrát
píseň pěj, co mám tak rád!

Když měl můj děd šedesát,
fešákem byl dosavad,
hezkou holku uviděl,
avšak smutně za ní zřel.
S povzdechem si zašeptal:
Proč 's mi, Bože, Rózu vzal?
Jeho krásné vyznání
do dívčích oušek nezní.

R.
Slavíčku, ještě jen jedenkrát
píseň pěj, co mám rád,
slavíčku, ještě jen jedenkrát
píseň pěj, co mám tak rád!
Slavíčku, ještě jen jedenkrát
píseň pěj, co mám tak rád!

Tato opravdu slavná rakouská píseň je v libretu (jeho autory v originále jsou Moritz Georg West, vl.jm. Moritz Nitzelberger /1841-1904/, zesnulý v hornorakouském Aigenu doslova při šumavských svazích a Ludwig Held /1837-1900/, mimochodem rodák z bavorského Řezna /Regensburg/, podle komedie francouzské autorské dvojice Varin & Biéville "Ce qui deviennent les roses") Zellerovy slavné operety "Ptáčník" ("Vogelhändler") uvedena narážkou:

Obecní sluha: Znal jsem ještě tvýho nebožtíka dědečka - byl to dobrej střelec, leckterá zvěř neunikla osudu, když se tak pokradmu... Víš asi, Adame, vo čem mluvím?
Adam (napolo ve smíchu): Ba, máš pravdu, to se dědí.

Český text árie zachovává podobu úpravy, v níž se zpívala (v sezóně 2008/2009) na scéně Jihočeského divadla, odkud byla také celá "textovka", jak se úpravě libreta v režijním žargonu říká, Jihočeské vědecké knihovně laskavě poskytnuta. Nás ovšem "Ahnllied", tj. doslova "píseň o dědovi" (v polském tlumočení například počíná veršem "Lat dwadzieścia mial mój dziad"), zajímá z důvodu čistě regionálního, tj. "šumavského". O Zellerovi samotném, jemuž vděčná Vídeň (hudbě ho tu už jako chlapce učil Simon Sechter rodem z Frymburka, zastoupený samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) poskytla, zemřelému předčasně v 56 letech věku, čestný hrob, existuje bohatá literatura, v níž se lze dočíst i to, že s rodinou jezdíval k letnímu pobytu do kláštera Schlägl blízko také už zmíněného Aigenu a chodíval tu rád v okolí na lov se svým už zmíněným libretistou Nitzelbergerem (ten by tu vlastně měl figurovat spolu s Heldem jako skutečný autor písňového textu). Málokomu je ovšem známo, že Zellerův praděd a děd byli šumavskými venkovskými kantory na Novohradsku. V Česko-bavorských Výhledech o tom kdysi vyšel následující text (jeho autora jsem dobře znal a pro list, odkud je článek převzat, jsem kdysi dokonce napsal jeho nekrolog), který zde zkracuji, na některých místech naopak doplňuji o podrobnosti z Zellerova života - údaje o jeho předcích ponechávám však beze změny.

Carl Adam Johann Nepomuk Zeller a Dobrá Voda u Nových Hradů

Antonín Vávra


Významný rakouský operetní skladatel se sice narodil 19. června 1842 v dolnorakouském Sankt Peter in der Au, má však jisté pouto k líbeznému koutu, kde působili jeho přímí předkové. Když vystudoval práva, nastoupil jako úředník do státní služby, dotáhl to na dvorního radu v ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni a zemřel v Badenu u Vídně šestapadesátiletý ve středu 17. srpna 1898 večer poté, co byl upoután tři roky na lůžko po nešťastném zranění páteře (uklouzl na náledí cestou do parlamentu). Hudba, které se věnoval vlastně jen ve svém volném čase, byla jeho celoživotní láskou. Mnohé z jeho melodií, známých doslova po celém světě, v Rakousku doslova zlidověly. Ve svém díle tak žije dodnes.
Začal s kompozicí velmi časně a už jako šestnáctiletý (od svých jedenácti let působil jako "Hofsängerknabe" v chlapeckém sboru císařské dvorní kaple) složil v roce 1858 sborovou píseň "k poctě svatého Jakuba". Jeho slávu ovšem založila teprve proslulá a stále znovu uváděná opereta Ptáčník.
Skladatelův otec Johann Zeller (to po něm měl i syn za patrona Jana Nepomuckého) byl lékař-porodník a zemřel velmi mladý, ve věku 36 let. Synkovi byl tehdy pouhý půlrok.
A jak je to vlastně s jeho vazbou na Novohradsko? V osmnáctém století žili a působili v Dobré Vodě u Nových Hradů (německy Brünnl) předkové skladatelova otce, tedy skladatelův dědeček a pradědeček. Ten druhý se jmenoval Alexander Zeller a přišel sem v roce 1734, aby zde zaujal místo ludimagistra, což znamenalo působení ve funkci kantora ve škole a varhaníka v kostele. Také jeho syn, narozený v roce 1774 a pojmenovaný Carl August, zde působil jako učitel a regenschori. Tedy dvě generace předků významného rakouského skladatele zde působily. V té době ovšem byla Dobrá Voda slavným poutním a lázeňským místem, hrabě Buquoy na podpoře chrámu příliš nešetřil, a tak se tu Zellerům nemuselo dařit zrovna zle. Ale i tak se dal ten další z jejich rodu, už vzpomenutý lékař a skladatelův otec, zlákat pohodlněnjším živobytím a odstěhoval se do Sankt Peter in der Au v Dolních Rakousích, kde mu, jak už také řečeno, půl roku před jeho předčasným skonem manželka Maria Anna Elisabeth, roz. Dierlová, dala syna. Pravé kořeny synova muzikantského nadání se však patrně táhnou ke dvěma "ludimagistrům" do Novohradských hor.


Česko-bavorské Výhledy, 1992, č. 4, s. 4


- - - - -
* Sankt Peter in der Au / Dobrá Voda u Nových Hradů / † Baden (A) / † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Z českobudějovického provedení (1986) Zellerova Ptáčníka: v hlavní roli Adama Miroslav Veselý, pozdější šéf opery Jihočeského divadla
Podrobně referuje o "učitelské dynastii" Zellerů Alois Sassmann ve své knize Kořeny
Dobrá Voda u Nových Hradů na starém akvarelu a snímku z roku 1925, který zachycuje dnes už neexistující část obceDobrá Voda u Nových Hradů na starém akvarelu a snímku z roku 1925, který zachycuje dnes už neexistující část obce
Dobrá Voda u Nových Hradů na leteckých snímcích z let 1952 a 2008Dobrá Voda u Nových Hradů na leteckých snímcích z let 1952 a 2008
Dobrá Voda u Nových Hradů dnes (2013 a 2016)Dobrá Voda u Nových Hradů dnes (2013 a 2016)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist