logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF WITTMANN

Kříž nad Krumlovem

(1935)

Není města, jež by mělo tak krásné nejbližší své okolí jako Krumlov (v originále "B. Krumau", na některých jiných místech textu jen "Krumau" - pozn. překl.) s osamělými pěšinami a skrytými místečky, jako stvořenými pro tiché snění a přemítání. Často potřebuješ putovat slabou půlhodinku, mnohdy ovšem i s pěkným stoupáním nahoru do vrchu, aby tě, ať už je to v zámecké zahradě (Hofgarten) či cestou k lesu na Dubíku (Eichbergwalde), na Rozsypu (Roßzipf) či v blízkém Městském lese (Stadtwald), obklopila samota a ticho. Jak jen to činí dobře nervům, vybičovaným dnešními dobovými poměry!
Vděčná je procházka k novému hřbitovu, vlevo se známou Havraní skalou (Rabenstein) a pamětním křížem při jejím vrcholu (jeden student se odtud svého času zřítil dolů) a docela nahoře na poli vzadu bíle září před námi vysoký dřevěný kříž zdaleka viditelný; a potom dolů na Rozsyp, zvláště v ranních hodinách, kdy se nám slunko směje vstříc. Už u mostu při Horní bráně (Obertorbrücke) se nabízí cesta k blízké vyhlídce, v Krumlově té ze všech nejkrásnější, totiž ke Křížové hoře (Kreuzberg) s kaplí tak nádherně restaurovanou kněžnou Terezií ze Schwarzenbergu (v originále "Therese v. Schwarzenberg" - pozn. překl.). Na druhou stranu lze od téhož mostu vyrazit ke Kleti (Schöninger), z jejíhož vrcholu přes tisíc metrů vysokého se za příhodných dnů zraku otevírá nádherné krajinné panorama až k rakouským, štýrským a salcburským Alpám. Mnozí zdatní krumlovští a budějovičtí "lezci" zdolali "otce Schöningera" (ti čeští si říkali spíše "Kleťaři" - pozn. překl.) už po několikasté.
V listu "Landbote" (krumlovský orgán Německé strany křesťansko-sociální) ze 6. července 1934 čteme na s. 4 v článku pod titulem "Das neue Wahrzeichen von Krummau" (tj. "Nové poznávací znamení Krumlova") následující věty: "Ten, kdo se blíží našemu překrásnému staroromantickému městu na Vltavě, tomuto "českému Norimberku" (v originále "wer sich unserer herrlichen, altromantischen Moldaustadt, dem böhmischen 'Nürnberg' nähert" - pozn. překl.), je zasažen kouzlem ("steht im Banne") velkého bílého kříže, tyčícího se mocně k nebi na výšině při Havraní skále. Je trojitý (v originále "ein dreifaches Balkenkreuz" - pozn. překl.), má 17 metrů výšky a vznikl podle návrhu Ing.arch. Hanse Foschuma. Dřevo bylo dodáno Jeho Jasností knížetem zu Schwarzenberg. Dřevěné trámy kříže probíhají rovnoběžně s mezerami mezi sebou (v originále "die Balken verlaufen mit Zwischenraum parallel" - pozn. překl.) a jsou držena pohromadě železnými tyčemi a šrouby, dva metry hluboko vsazená do cementového kvádru, podobajícího se oltářnímu stolu.
Kříž byl pořízen u příležitosti 5. Lidového sněmu německých katolíků v Českém Krumlově (v originále "5. Volkstag deutscher Katholiken in B. Krumau") Kongregací Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze na pozemku jí náležejícím na paměť 1900. jubilea Kříže a Spásy v čase těžké nouze. Je to kříž Kristův a nebyl vztyčen k pohoršení, nýbrž k radosti a útěše všech, kdož jsou dobré vůle; je to kříž pokoje a míru, mající zvěstovat pokoj a mír Kristův v říši Kristově, připomenout zákon spravedlnosti a lásky. Je to symbol naší záchrany z nouze, velkopáteční poselství Církve, která praví: Hle dřevo Kříže, na němž byla pověšena spása světa.
Tento kříž je novým poznávacím znamením Českého Krumlova (zde i v originále "B. Krumau"! - pozn. překl.). Svátečně se skví ve slunečním svitu, bledne v kalném šeru deště, odráží se od temného pozadí mračen za hrozící bouře a vichru, jako by střežil město i šumavský domov (v originále "Waldheimat" - pozn. překl.).
V cementovém podstavci kříže je zabudován základní kámen s vytesaným letopočtem 1934. Je tam uložena i svitek zakládací listiny ("Urkundenrolle"). Kámen byl vysvěcen spolu s křížem v poslední večer katolického sněmu a je zároveň počátkem stavby nového sirotčince, který má vzniknout na tomto krásném místě krumlovského okolí.
Na téže výšině, která poskytuje nádherný kruhový rozhled na Krumlov, zelené šumavské hřebeny a vrchy kolem, třepotá se svátečně ve větru skvostná bílá vlajka se žlutým křížem, rožmberskou růží a monogramem BNW (Bischof-Neumann-Werk - tj. Dílo biskupa Neumanna). Přináší obyvatelům Českého Krumlova (i v originále "B.-Krumau"! - pozn. překl.) a všem až hluboko tam na Šumavu radostné poselství, že má na této výšině vzniknout nový domov chudých německých studentů kněžství (v originále "neue Heim der armen Priesterstudenten unseres Volkes" - pozn. překl.), poselství, že k uskutečnění této stavby má snést všechen náš lid stavební kameny samy ("Bausteine in Natur") i peníze na ni. Mají přispět k vytvoření díla domu milosrdenství, sloužícího dětem našeho lidu a slibujícímu být novou ozdobou krásného města Krumlova (v originále "Krummau" - pozn. překl.). "
Nový hřbitov se slohovou kaplí je dobře udržován a v letním čase se podobá pěknému parku. Na Rozsypu samém, protékaném Vltavou, jsou mnohá tichá místečka a lavičky, postavené tu čilým městským okrašlovacím spolkem. Alpský téměř charakter ("Alpencharakter") dodávají té končině skály na jedné straně řeky, které jsou cvičným územím zdejších horolezců. Také je sem umístěno rozlehlé fotbalové hřiště a nejnověji i vodárna (Wasserwerk) úpravou někdejšího umělého vodopádu u Štěpánčina pramene (Stephanie-Quelle).
Vděčná je i pěší procházka ke kapli na Olivetském vrchu (Ölbergkapelle), která je chráněna dvěma mohutnými lipami. Vede k ní krásná polní cesta. V blízkém Městském lese existuje promenádní stezka k tzv. "Mariánskému prameni" ("Marienquelle"), jehož okolí je jakoby zmenšeným obrázkem naší nádherné Šumavy s jejími vrchy a doly, potoky a rybníky. V létě tu znějí písně i jódlování přese všechen rmut a nezaměstnanost, tížící i zdejší kraj; lidé se nedají prostě jen tak "dostat" (v originále "lassen sich einfach nicht 'unterkriegen'" - pozn. překl.). Dobře tak!
Nejkrásnější blízký výhled na Krumlov a okolí je asi z už zmíněné Křížové hory. Hluboko dole leží jako na nějaké hrací desce ("auf einem Spielbrette") ta perla jižních Čech, krásný Krumlov (v originále opět "Krummau"! - pozn. překl.). Šestkrát se Vltava zjeví a opět mizí. Naproti mocný Blanský les (Planskerwald) s Kletí a daleko, daleko za ní těká zrak do lesů a hor šumavského domova Stifterova ("in die Waldheimat Stifters"). Skutečně nádherný kus Boží země!
Při tom nádherném pohledu mohla opravdu vytrysknout z nitra sloka té krásné písně:


Wenn ich der Heimat grüne Auen
Vom Plöckenstein herab zum See
Und unsres Hochwalds herrlich Gauen
Hin bis zum Schöninger erseh,
Wird's mir so froh und doch so bange
Und fast wie Trauer geht's mich an,
Es drängt zu beten mich im Sange:
Mein Lied, o fliege himmelan!
Du lieber Gott, die Bitt erschallt,
Erhalt uns deutsch den Böhmerwald!

(Volkslied von J. Jungmann)

Když k zeleným domovským nivám
od Plechého zrak zaletí,
když na nádherný hvozd se dívám
z jezerních stěn až ke Kleti,
srdce mi jásá a hned znova
stesk zas ho sevře ze všech stran,
na jazyk derou se mi slova,
píseň stoupá do nebes bran:
Náš Bože, vroucí prosbě přej,
rodnou Šumavu uchovej!

("Lidová" píseň Jaroslava Jungmanna)

V lese na Dubíku je idylicky položená mariánská kaple (Muttergotteskapelle). "Monstra te esse matrem!" (tj. "ukaž, že jsi matka", počátek jedné z nejstarších písní k poctě Matky Boží zvané Ave, Maris Stella /Zdrávas, hvězdo mořská/, uchované v kodexu z 9. století ve švýcarském klášteře Sankt Gallen - pozn. překl.) zní nápis na ní a druhý: "Herr, bleib' bei uns, denn es will Abend werden!" (tj. "Pane, zůstaň s námi, neb se připozdívá!" - pozn. překl.). Jak zasněné místo! Kolik jen lidí sem přišlo modlit se, obětovat, spočinout! Nedaleko odtud je dobře udržovaná, lesem obklopená stromová školka (Baumschule) města Krumlova.
Mnohým z těch, kdo cestují železniční tratí Krumlov-Želnava (někdejší nádraží Salnau-Bahnhof se dnes jmenuje Nová Pec - pozn. překl.), padne do oka hned za Krumlovem tzv. Památník vítězství (Siegestempel), lidově zvaný "Ptačí hrádek" ("Vogeltempel"), nedokončená ruina památníku vítězné bitvy u Lipska, který chtěl zbudovat kníže Josef II. ze Schwarzenbergu na počest svého zesnulého bratra c.k. polního maršála Karla Schwarzenberga. Za připomínku stojí i tzv. Vyšenský kopec (sogenannte "Weichselbühel"), na kterém se většinou pálí svatojánské ohně (v originále "Sonnwendfeuer", tj. "slunovratové ohně" - pozn. překl.). Svítí pak odtud daleko do noční Šumavy.
Jsou to právě jednotlivé krajinné půvaby, jimiž je nejbližší okolí Krumlova požehnáno natolik, že jim nelze nalézt rovných. To nemluvíme o starém krumlovském zámku, kostelích, starožitnostech a pozoruhodnostech města samého. Jen se přijďte podívat! Často každý dům, každá dveřní obrubeň, každá ulička stojí za vidění a je malíři znovu a znovu zachycována.
A co teprve okolí širší: 7 kilometrů na severozápad od Krumlova Zlatá Koruna, věhlasná svým starým nádherným chrámem při někdejším cisterciáckém klášteře. - 6 kilometrů západně od Krumlova prastaré mariánské poutní místo Kájov (v originále "Wallfahrtsort M.-Gojau" - pozn. překl.). Otci obláty, nynějšími správci fary a kostela bylo tu všechno nádherně znovu upraveno. Tam byla také 29. června při katolickém lidovém sněmování hlavní slavnost. - 8 kilometrů na západ podle pověsti ještě starší kostel v Boleticích (Polletitz), nazývaný "Mutterkirche", tj. matkou všech okolních kostelů. - Dále by se daly uvést výlety na zříceninu hradu Dívčí Kámen (Maidstein), do Rožmberka nad Vltavou (Rosenberg) se starým hradem, do kláštera Vyšší Brod (Stift Hohenfurth), do Hořic na Šumavě s jejich pašijovými hrami (Höritz) či do Stifterovy rodné Horní Plané (Oberplan) a vůbec na nejkrásnější šumavské hory ve Stifterově domovině, Plechý (Plöckenstein) s Plešným jezerem atd.
Uzavřít chceme krásnými slovy časopisu "Volksbundheft" č. 6, s. 87 tr. (1935): "Bohaté věžemi a plno hrdé minulosti rozkládá se město Rožmberků po obou stranách Vltavy, uvelebeno ve věnci líbezných vrchů a temných horských obzorů. Krumlov je starobyle ctihodným středobodem ("ein altehrwürdiger Mittelpunkt") německé kultury a katolického poslání, živoucí památník niterné spojitosti víry a národního ducha (Glauben und Volkstum).

Překlad jedné z kapitol knihy Aus dem Böhmerwalde - Geschichte und Skizzen (1935), vyšlé vlastním nákladem autorovým a tiskem krumlovské firmy Eduard Bayands Nachfolger ve prospěch už zmíněného diecézního Díla biskupa Neumanna (BNW) pro výchovu německých kněží rovněž se sídlem v Českém Krumlově, chce upozornit na výraznou katolickou osobnost Šumavana Josefa Wittmanna. Věnoval tu svou práci "domovu ve vděčné věrnosti" ("Der Heimat gewidmet in dankbarer Treue!") a věděl, o čem hovoří. Narodil se 2. srpna 1877 jako šesté dítě rolníka v Chalupách (Friedrichsthal), farnost Hyršov (Hirschau) blízko Všerub (Neumark), tedy ve stejné vsi, v níž kdysi spatřil světlo světa zakladatel šumavské německé literatury Josef Rank. Snad nazval i svou sbírku příběhů a skic podle klasického díla Rankova Aus dem Böhmerwalde (1847), svou životní drahou však naplňoval především poslání kněze, charakterizované slovy svatého Augustina: "Nic není v tomto životě blahodárnější a člověku vzácnější než kněžský úřad; před Bohem však také nic těžšího a méně bezpečného." V Hyršově vychodil obecnou školu, na c.k. státním gymnáziu maturoval však už v Českých Budějovicích, kde roku 1897 také maturoval, téhož roku tam ještě vstoupil do kněžského semináře a 21. července 1901 byl poté i biskupem Martinem Josefem Říhou vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Meclově (Metzling) na Horšovotýnsku, v Novém Světě (Neugebäu) na Prachaticku a v Horní Plané posléze, milovaném domově Stifterově. V letech 1905-1920 byl katechetou na německé obecné a měšťanské škole znovu v Českých Budějovicích, 1920-1926 pak v Českém Krumlově, kde pak trávil i léta penze. I při ní se ovšem neúnavně až do vyhnání 1946 věnoval duchovní péči v městské nemocnici, kde sloužil mše a zaopatřoval umírající. Po hanebném odsunu našel nový domov v bádenském Offenburgu. Byl nadále kněžsky činný, žil v domě zvaném Marienhaus a těšil se úctě tamních řeholních sester. V roce 1961 stačil ještě oslavit diamantové (tj. šedesátileté!) jubileum své duchovní pastorace. Krátce před svými pětaosmdesátinami podstoupil oční operaci a den před smrtí mu musela být amputována noha. Zemřel na den svatých Tří králů 6. ledna 1963 v offenburské městské nemocnici. Jistě věděl, před čím vším mohl a měl stín, spíše však svit Kristova kříže nad rodnou Šumavou uchránit jeho i ji, nás všechny.

- - - - -
* Chalupy / Hyršov / České Budějovice / Meclov / Nový Svět / Horní Planá / Český Krumlov / † † † Offenburg (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Parte
Tzv. "Katolický den" v Krumlově ve třicátých letech dvacátého století ještě provázen vlajkami buršáckých studentských spolků, které byly pak za nacistické éry rovněž zakázány
Vzácný snímek kříže nad Krumlovem, zničeného i s cementovým podstavcem a základním kamenem budoucího konviktu biskupa J. N. Neumanna brzy po připojení Šumavy k nacistické "Říši"
Kříž je zachycen i při "pohledu ze zámecké věže" na snímku krumlovského fotografa Micka ze sbírek Regionálního muzea v Českém Krumlově
Havraní skála u Českého Krumlova

zobrazit všechny přílohy

TOPlist