logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

THEODOR WAGNER

...je v Čechách na pováženou usuzovat podle jména na národnostní původ

Ve městě Budějovice (Budweis), kde německý živel spoluvládl, dlužili zmínění už Rožmberkové (autor pojednává v celém textu o rožmberských dluzích u zámožných měšťanů národnostně smíšených jihočeských měst v 15. století podle záznamů v třeboňském archivu, který řídil - pozn. překl.) měšťanu Petru Heulerovi a jeho manželce Anně v letech 1458-1477 316 peněz ve zlatě (Goldgulden), takže jim v zástavu dány poplatky vsi Neplachov, pak (1472-1479) měšťanu Johannu Greifovi 528 zlatých (Goldgulden) při zástavou mu za to přiřčených dávkách v Kamenném Újezdě (Steinkirchen), Rančicích a Milíkovicích, dále (1471-1485) měšťanu Johannu Plabovi jinak Plobovi, řeřenému Plobhansl, 600 zl. (fl.). Konečně dali Rožmberkové (1474-1477) Andreasi Prindlovi řečenému "Zawerloch" a označenému za osobu urozenou (adelich) v zástavu poplatky vsi Homole (Hummeln) pro dluh 420 zl. Přešlý později na obec budějovickou (Gemeinde Budweis). Peter Hofleich byl sezdán s dcerou budějovického měšťana Ondřeje Sovy ze Srubče (v originále Andreas Sova von Srubeč; v rukou tohoto šlechtice nacházel se dlužní úpis Jindřicha z Rožmberka na 488 zlatých /Goldgulden/ z roku 1473). Ten odkázal deskový statek Zborov-Baumgarten oběma svým dcerám, jmenovitě Anně, manželce Petera Hofleicha, a Dorotě, choti Jana ze Vztuh (v originále Johann von Vstuh), jehož otec, inteligentní a vážený purkmistr Ondřej Puklice ze Vztuh (Vztuhy = nyní Ortvínovice /Urtinowitz/), zavražděný v Budějovicích roku 1467 svými odpůrci v ohledech politických i náboženských, k nimž náleželi i mnozí zdejší Němci (v originále "zu welcher auch die Deutschen zählten"). Následkem dělení statků (1486) mezi Václava (v originále Wenzl) Puklici ze Vztuh, rovněž syna nešťastného purkmistra, a zmíněného už budějovického měšťana Petera Hofleicha zdědil posledně jmenovaný statek Zborov-Baumgarten, který postoupil pro případ úmrtí Jaroši Klaricovi. Johana (v originále Johanna), pozůstalá dcera roku 1482 zesnulého Jana ze Vztuh, provdala se budějovického měšťana Leonarda Eckharta, který tak jejím prostřednictvím nabyl statku Ortvínovice. Nejistá je národnost budějovického měšťana Prokopa Strabocha (v originále Straboh, doložen 1474-1477). Mikuláš Straboch ze Vztuh se objevuje v letech 1510-1534 právě jako majitel tohoto statku.
V jazykově smíšeném městě Krumlově (v originále Krumau) byl to měšťan Johann Ritschauer, ženatý nejprve s Martou (v originále Martha), poté s Barborou (v originále Barbara), jemuž (1457-1470) Oldřich a Jan z Rožmberka dali v zástavu poplatky v osadách Lazec (Losnitz), Haid (Pěčín) a Otmanka či jako ve všech těchto případech prodány s podmínkou znovuproplacení (Wiedereinlösung). Právě to se stalo (1457) ohledně krumlovského měšťana Johanna zvaného Promara (Promera?) a jeho manželky Anny, kterým byly takto doživotně prodány poplatky dvou osedlých na dvoře zvaném Vlaštovičník (v originále Schwalbenhof), dále pak ze vsí Zahrádka a Svachova Lhotka.
V městečku (v originále Städtchen) Vimperk (Winterberg), které bylo v té době poddáno rodu Kaplířů ze Sulevic, vypůjčili si bratři Vok a Petr z Rožmberka od měšťana Johanna Fischera 2000 uherských zlatých (Goldgulden).
Všechny dosud zmíněné dlužní úpisy jsou vyhotoveny v českém jazyce, z čehož se dá vyvodit, že měšťanští podílníci na nich se místní řeči přizpůsobili (v originále "sich der Ortssprache anbequemt hatten"), poněvadž smlouvy o půjčkách s toliko německy hovořícími osobami se zdají být psány v jejich mateřštině.
Nechceme tu přejít ani měšťany slovanských jmen, kteří jsou uvedeni jako věřitelé v rožmberských knihách obligací, jakkoli je v Čechách na pováženou usuzovat podle jména na národnostní původ; v mnoha případech je to pochybné.
(...) Nesrovnatelně větší počet věřitelů sestává ovšem z osob panského stavu a nižší šlechty, jakkoli my se tu zabývali pouze stavem městským, snad s výjimkou onoho urozeného Bedřicha z Tetova (v originále Friedrich von Tetau), od kterého si roku 1479 Rožmberkové vypůjčili roku 1479 vypůjčili 6000 zlatých rýnských (fl.rhein.) a u něhož si ten, kdo vedl tenkrát knihy obligací, ulevil ve svém hněvu slovy: "Tetawr fenerator, maledictus Sathane filius, requiescat in pace cum Juda." (Tetauer i s tou půjčkou zlořečený syn ďáblův, odpočívej v pokoji s Jidášem Iškariotským.)
Pokud by se tato obsahem skrovná skica stala podnětem k dalšímu pátrání po někdejší existenci měšťanských rodin německého původu v menších českých městech kromě Prahy, kde jsou už data k dispozici, těší nás, že jsme v tom směru učinili alespoň jeden tichý pokus.


Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1882, s. 269-271

Nápadná je objektivita toho textu, převzatého z pramene, který už ze své podstaty hájil asi spíše pozice kulturně německé. Jeho autor, volající zřejmě dodnes marně po nějakých následovatelích, sám však je dokladem své teze, jíž jsme bez jeho svolení dali úryvku za titul. Osudy německy píšícího jihočeského archiváře z věčného jazykového pomezí, jímž byla jistě už stará doména rožmberská, stojí za stručnou zmínku. Theodor Wagner se narodil 23. října 1818 v Borovanech (německy se jim říkalo Forbes), kde byl otec, původem z Ratibořic na Táborsku, schwarzenberským pojezdným. Matka byla z rodu Pinterů, revírníků na jindřichohradeckém panství czerninském. Když se roku 1837 uprázdnilo místo v třeboňském schwarzenberském archivu, důchodní Jan Wagner se pokusil získat přímluvu za syna u archiváře Aujeského a devatenáctiletý tehdy Theodor byl nejen přijat, ale po smrti někdejšího svého přímluvce převzal po něm i vedení instituce. Ovládal sice češtinu slovem i písmem, soupis jeho prací obsahuje však jediný český titul, totiž studii O původu Vítkoviců, otištěnou až posmrtně v úpravě Františka Mareše v Českém časopise historickém. Všechny ostatní své texty publikoval německy nebo je zanechal v německých rukopisech. Týkají se ovšem převážně rožmberského a schwarzenberského rodu, a tak samozřejmě také Šumavy. Ke studiím o počátcích Vítkovců povzbudil ho sám František Palacký, častý a pochvalný návštěvník Wagnerova pracoviště, jak se dovídáme z dějepiscova dopisu, datovaného v únoru 1863 a otištěného v Archivum Trebonense 1971. Starý mládenec se oženil až ve svých pětapadesáti letech 17. května 1873 v Českých Budějovicích s Antonií, rozenou von Welschenau, dcerou c.k. válečného komisaře. Téhož roku, kdy dovršil Wagner v Třeboni půl století své archivní služby, ho krátce po oslavě ranila mrtvice a přivodila po roce jeho odchod do výslužby na vlastní opětovnou žádost. O čtyři roky později zemřel 1. ledna 1892 ve vzdálené Celji v dnešním Slovinsku a byl tam i pochován. Tenkrát ovšem z Rakouska nevytáhl paty, byla to jedna zem od Šumavy k Adrii.

- - - - -
* Borovany / České Budějovice / Český Krumlov / Vimperk / † † † Celje (SLO)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

... podle borovanské matriky se narodil na borovanském zámku čp. 79 Johannu Wagnerovi a jeho ženě Anně, roz. Pinterové
Záznam o jeho svatbě v českobudějovické "Knize oddaných" s Antonií Annou Welsch von Welschenau,
narozenou ve dnes ukrajinském Lvově
Radnice, ...
... hraniční kámen u ní s erbem Petra z Lindy, ...

zobrazit všechny přílohy

TOPlist