logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ VEITS

Süßes Herz Maria
sei meine Rettung...


Süßes Herz Maria
sei meine Rettung;
O gütige,
O milde,
O süße Jungfrau Maria,
Mutter der Gnaden,
Mutter der Barmherzigkeit,
beschütze und beschürme uns
vor dem bösen Feind,
niem uns auf in unserer Sterbestunde
durch Jesum Christum unseren Herrn.
Amen.

5.6.1903

Přesladké srdce Mariino,
buď mou záchranou...


Přesladké srdce Mariino,
buď mou záchranou;
ó Dobrotivá,
ó Přívětivá,
ó Přesladká Panno Maria,
Matko smilování,
Matko milosrdenství,
střez a ochraňuj nás
před zlým nepřítelem naším,
vysvoboď nás v hodině smrti naší
skrze Pána Našeho Ježíše Krista.
Amen.

5.6.1903

Tato modlitba stojí psána (originál je ponechán v původní podobě) pod obrazem umístěným kdysi na tzv. Veitsových božích mukách (Veits-Marterl) ve Stögerově Huti (Stögerhütte) u Volar (Wallern), jak kdysi zdravila poutníka mezi dvěma dodnes zachovanými a v současnosti už poměrně mohutnými lipami poblíž někdejšího Veitsova statku (Veits-Hof) čp. 199, po němž není bohužel památky. To jen nepočítáme-li ovšem ty dva stromy, nádherný kraj kolem s působivými výhledy a také ten obraz, malovaný dávným pánem zaniklého domu, který vzal s sebou při vyhnání poslední jeho majitel Adolf Veits. Na rubu obrazu lze číst nápis: "Dieses Bild wurde schon geweiht im Jahre 1903, als das Marterl eingeweiht wurde (tj.: Tento obraz byl vysvěcen v roce 1903 spolu s božími mukami.)." Adolf Veits byl vnukem autora obrazu, malíře Franze Veitse, jehož hrob najdeme při zdi hřbitova ve Volarech napravo od hřbitovní kaple. Narodil se 9. února 1830 v v Opolenci (Oppelitz), dnes části města Kašperské Hory (Bergreichenstein), v jehož farním (arciděkanském) kostele byl den nato i pokřtěn (jak mi laskavě sdělil z rodové paměti teprve na podzim roku 2012 pan Klaus Mohr z hesenského Ober-Mörlen), po studiích v Praze a ve Vídni s dvouletým studijním pobytem v Itálii působil pak se svou paní Johannou, předtím ovdovělou Meindlovou, rozenou Lichteneckerovou ze statku zvaného Jaushof, jako malíř a sedlák na "štegarském" Veitshofu. Mladá žena, jejíž prvý manžel zahynul tragicky při lovu, prý muže od myslivosti i malby zrazovala a teprve k stáří mu koupila barvy (i tak se traduje její půvabný výrok: "Franzl im Winter kounst mouln, im Summa muast heign", tj. že Franci v zimě může malovat, v letě muší chovat). Přežila manžela, sama ročník 1839, o patnácte let, zatímco on zesnul už 4. června 1906 a nedožil se ani obou strašlivých světových válek, ani vyhnání a konců svého hospodářství poté. Věděl však, oč prosí modlitbou i malováním.

- - - - -
* Opolenec / Kašperské Hory / † Stögerova Huť, Volary / † † Volary

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Autoportrét
Rodinná fotografie, pořízená někdy kolem roku  1900, zachycuje sedící pár Johanny a Franze Veitsových, za nimi pak odleva stojí syn Leopold, dcery Kathi, Resi, Marie a syn Franz, pozdější hospodář na Stögerově Huti (na snímku chybí syn Adolf, který tehdy prodělával vojenskou službu)
Záznam kašperskohorské oddací matriky o svatbě jeho rodičů dne 17. února roku 1819 - ženich Martin Veits, mistr truhlářský, narozený 14. října (8bri) roku 1788 jako syn Johanna Veitse, chalupníka (v matrice Chalupner!) v Palvínově (zde Pawinow) čp. 9  a Kathariny, roz. Sperlové (zde Sperlin) ze zaniklé samoty Steinhäusel u Bohdašic, okr. Klatovy, si podle něho bere za manželku Katharinu Preisovou (zde Preisin), narozenou 7. února roku 1796 v Opolenci (Oppelitz), dceru tamního rolníka Josepha Preise a jeho ženy Barbary z Dobronína (Nimpfergut) u Svojše
Narodil se podle tohoto záznamu křestní matriky farní obce Kašperské Hory (v jejímž arciděkanském kostele sv. Markéty přijal 10. února 1830 svátost
křtu) dne 9. února roku 1830 v Opolenci (Oppelitz) čp. 11 jako Franz Veitz (příjmení takto psáno), syn Martina Veitze z Opolence čp. 11 (děd novorozencův z ocovy strany byl chalupníkem /Chalupper!/ v Palvínově /zde psáno Babinow, německé místní jméno znělo Ackerhofen/ čp. 9, jeho žena Katharina byla roz. Sperlová ze zcela dnes zaniklé samoty Steinhäusel /neměla české jméno/) a jeho ženy Kathariny, dcery Josepha Preuße, rolníka v Opolenci čp. 11 a Barbary, roz. Simlové (zde psáno Simlin) ze vsi Nimpfergut (zde psáno Infergut!), dnes zvané Dobronín (blízko Malého a Velkého Kozího Hřbetu u Svojše), čp. 1

zobrazit všechny přílohy

TOPlist