logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

NIKOLAUS URBAN VON URBANSTÄDT

Z dějin svobodného horního a ochranného města Český Krumlov a statků města a prelatury Krumlov v Budějovickém kraji (1841)


Krumlov je svobodné horní město pod ochranou knížete ze Schwarzenberka (zu Schwarzenberg). Už v roce 1774 se uvádí, že Krumlov má být podle (výnosu) z roku 1719 privilegovaným horním městem pod ochranou knížecí (odtud ochranné město, označení stavějící poddanská města ochranná, ležící územně většinou na pomezí rodových domén, právně na roveň svobodným městům královským tím, že jsou postavena pod přímou ochranu své panské vrchnosti - pozn. překl.). Jako "freie Schutz- und Bergstadt zur Herrschaft Krumau (svobodné ochranné a horní město při panství krumlovském)" je odtud už uváděno ve starších místopisech.
Ve starších listinách nacházíme je psáno jako Krumlow (1259-1459), Krumbenow (1259), Krhumbenow (1272), Chrumnow (1259-1309), Chrumenow (1261?, 1284, 1290), Krumenow (1272), Crumenow (1277, 1291), Krumau (1281, 1461, 1568), Krumaw (1283), Crumenowe (1290), Crumpnaw (1300, 1444), Crumnaw (1302), Crumpnow (1334), Chrumaw (1337), Chrumpnaw (1346, 1386), Ceumpnaw (1347, 1456, 1382, 1496), Crumpnaw (1347?, 1524), Crumplow (1362, 1462), Crhrumpnau (1364, 1378, 1456), Crhupnaw (1365), Crumau (1475, 1479), Krumpnau (1530), Khrumaw (1569), Crumlovium, Cromenavia, Crumlovia.
S určitostí se původ jména města určit nedá. Někteří by chtěli jméno Krumlov odvozovat od českého "krom lovu", pravděpodobnější je ale původ z německého spojení "krumme Au" (tj. křivá zátočina řeky, křivá niva, říční meandr) podle mnoha ohybů, jež tu Vltava tvoří svým tokem.
Město leží se svými předměstími právě na obou březích řeky Vltavy. Městské obci náleží z jejího toku část od papírny (Papiermühle) počínaje až ke mlýnu zvanému Weigermühle.
Dne 12. května 1615 došlo ke komisionelnímu zeměměřičskému vymezení vltavského říčního toku příslušejícího prelatuře a městu. Podle jednoho údaje z roku 1786 náleží obci Vltava od knížecího mlýna Weigermühle k Papiermühle ... jakož i mlýnské náhony k tomu (auch der Radsmühl Wassergraben dazu) a kolem města dokola i ven (um die Stadt herum und auswärts, od skály zvané Rabenstein za dvorem Schwalbenhof (Vlaštovičník) až ke skále Adlerstein vpravo Pečkova mlýna (Petschmühl) ... V privilegiu z roku 1594 propůjčuje Petr Vok z Rožmberka městu právo plavit po Vltavě dřevo, které bude ve městě spotřebováno. Toto právo na plavení dřeva je i později potvrzováno v různých listinách.

Mosty
Dva v kameni klenuté a čtyři dřevěné mosty spojují Krumlov s jeho předměstími. Město bylo povinno ty dva klenuté a dva z těch dřevěných udržovat, zbylé dva dřevěné udržovaly pak vrchnost a město společně. Ke stavbám ve městě měla však vrchnost dodávat "bestimmte Menge Bruckhölzer zu liefern (určité množství mostního dřeva)". V nejstarším privilegiu z roku 1347 se píše, že "měšťané a obyvatelé krumlovští všechny stavební práce na mostech a hradbách kolem města na věčné časy mají hradit z vlastních prostředků a o užití peněz, na týž účel vynaložených, mají úředníky, které k tomu sami ustanoví, skládat účty".
V roce 1439 se zavázali i Latránští převzít ohledně mostů stejné povinnosti jako město, od čehož ovšem roku 1500 opět odstoupili, než 1555 došlo k úplnému sjednocení do té doby vlastně samostatných dvou měst. V roce 1594 měly být městem udržovány čtyři mosty (ten u Horní brány, dále u Kájovské brány, na Latránu a při Budějovickém předměstí. K případným stavebním pracem už předtím ovšem (tj. před rokem 1594) zajišťovala dodávku dřeva vrchnost.
K té věci se vyslovuje 1594 i Petr Vok z Rožmberka, že "k takovým stavbám a nezbytnostem veškero dřevo ze svých lesů... chce nadále poskytovat". V privilegiu z roku 1596 píše: "Poněvadž město má odedávna na starosti čtyři mosty, zlepšování cest a především zapravení určených mýt a peněz naší komoře, svolujeme, aby mu k jeho požadovaným nezbytným stavbám a mostům bylo potřebné dřevo z našich lesů v příhodných místech určováno a bez jakékoli úhrady zdrama vydáváno". I v roce 1614 je ještě řeč o čtyřech mostech, které má město na své náklady udržovat.

Růst města
Podle berní ruly z roku 1654 mělo město 98 5/8 celých usedlostí (ganze Ansässigkeiten)?, 54 cele osedlých (ganze Angesessene), 64 čtvrtláníků (Viertler), 225 osminláníků (Achtler), čtyři domy vypálené a čtyři opuštěné. Podle ruly vrchního berního úřadu z roku 1707 mělo město 407 domů. V roce 1774 to bylo 414 domů, 463 v roce 1778, roku 1786 520 domů se 3237 dušemi (Seelen). - 1840 čítalo město 1141 nájemníků (Wohnparteien), a sice 14 duchovních (Geistliche), 5 šlechticů (Adlige), 21 úředníků a hodnostářů (Beamte und Honorationen), 183 majitelů živností (Gewerbsinhaber), 1 rolník (Bauer), 2197 ženského pohlaví (weiblichen Geschlechts), dohromady 4145 duší.
V radnici visí plán města, jak jej vyhotovil geometr Johann Georg Plansker v roce 1743. Roku 1813 zachytil městské nemovitosti knížecí inženýr Josef Langweil (bratr Antona Langweila, autora proslulého modelu staré Prahy, který v Krumlově dočasně také působil - pozn. překl.).

Hospodářství
Obyvatelé města se povětšinou živí řemesly, obchodem a zemědělstvím (Ackerbau).
V roce 1774 se uvádí, že zdejší soukeníci zhotovili ročně 300 měr (v originále Rück, užívá se nadále i zkratka Rk - pozn. překl.) sukna na kutny (Kuttenmacher? Tücher - i v originále s otazníkem), 350 Rk středně jemného, 400 Rk obyčejného sukna, 50 Rk obyčejného podšívkového sukna (Futter Boy? - i v originále s otazníkem), 20 Rk bílého a vlněného flanelu, punčocháři a pletaři 750 tuctů pletených vlněných punčoch a 2 tucty vlněných rukavic, koželuhové die Rothgerber) 300 Rk německé kůže (deutsches? Leder - i v originále s otazníkem), 20 Rk koňské kůže, 250 ... liberní kůže (Pfundleder - zřejmě na podrážky bot - pozn. překl.), 385 Rk telecí kůže, 130 Rk ovčích kůží a 4 centy kožního klihu (Lederleim), jircháři (die Weißgerber) na 800 kusů Ginschhäute? (i v originále s otazníkem - pozn. překl.), 500 ks kozlích kůží, 50 ks telecích kůží, 80 ks ovčích kůží, 50 věchtů ovčích koží na safiánu, tkalci (Leineweber und Zeugmacher) 200 ks rozličného lněného plátna, 150 ks cvilichu a drylichu (tj. plátna dvojnitného a trojnitného - pozn. překl.), 45 ks šerky, 2 ks mušelínu a 3 ks Zückeln?, kloboučníci (die Hutmacher) 450 tuctů klobouků ze zaječí srsti a vlny, výrobci závojů (die Schleiermacher) 20 ks hedvábných stuh (v originále Seitenbänder!), 30 ks lněných a jiných tkalounů (Gallonen), 150 tuctů hedvábných a jiných knoflíků a 15 tuctů rozličných druhů šňůr (Schnüre).
Kolem roku 1789 byli v Krumlově dva mistři na bělení plátna a příze (Leinwand- und Garnbleichen), 2 sochaři, 1 soustružník, 4 umělečtí barvíři a barvíři na černo (Schönkunst- und Schwarzfärber), 1 pozlacovač a postříbřovač (Gold- und Silberarbeiter), 1 mědikovec (Kupferschmied), 1 papírna, 1 prýmkař (Posamentierer), 1 puškař (Büchsenmacher), 2 klempíři, 5 soukeníků, 1 obuvník a 3 tkalci vlny (Wollenzeugmacher).
Mnohé cechy měly svá zvláštní privilegia neboli cechovní artikule (Zunftartikeln): sladovníci (v originále die Melzer) z roku 1586, mlynáři z roku 1614, pekaři (v originále die Becken!) z roku 1595, řezníci z roku 1509, mydláři (v originále die Seifensiedler!) z roku 1714, krejčí z roku 1489, ševci z roku 1559, tkalci z roku 1563, barvíři z roku 1749, kloboučníci z roku 1585, kostelníci (v originále die Kircher!) z roku 1553, truhláři a bednáři z roku 1588, zámečníci, puškaři a klempíři z roku 1593, hrnčíři a kamnáři z roku 1558, kováři a koláři z roku 1555 a provazníci z roku 1582.
Dne 20. března 1699 vydal kníže Johann Christian von Eggenberg pro zde usedlé obchodníky a kramáře privilegium, jímž vyloučil z města všechno cizí podomní obchodování.
V roce 1653 došlo k odchodu perníkářů (die Lebzeltner) z pekařského cechu, v roce 1661 ke zřízení cechu řemenářů (die Riemer), v roce 1671 ke zřízení zdejšího obchodního bratrstva (die Handlungsfraternität), v roce 1713 pak ke zřízení mydlářského a svíčkařského cechu (Seifensieder- und Kerzenzieherzunft). Roku 1785 byl zřízen posléze i cech 1. třídy "s ohněm pracujících" ("die Feuerarbeiterzunft 1. Klasse", sdružující kováře, zámečníky a puškaře, česky bychom nejspíš hovořili o "černém řemesle", ostatně i německy se jeho příslušníci označovali "Rußige", tj. "umounění" - pozn. překl.).
Dvorským dekretem z 22. března 1785 se výslovně prohlašuje, že "das noch in Observanz stehende eggenbergische Privilegium, welches allen Bürgern von Krumau ohne Unterschied, ob sie bürgerliche Häuser besitzen oder nicht, den Bierschank in bürgerlichen Häusern und Gründen, auch allen der Stadt gehörigen Gründen und Dorfschaften, dann auf fremden Grund und Boden - die obrigkeitlichen Gründe allein ausgenommen - gestattet ("dosud dodržované eggenberské privilegium, které dovoluje všem občanům krumlovským bez rozdílu, ať už vlastní měšťanský dům či nikoli, čepovat pivo v měšťanských domech a pozemcích, jakož i na všech pozemcích a ve všech vsích k městu patřících - jen samy vrchnostenské pozemky vyjímaje")", i nadále zůstává v platnosti.


Unsere Heimat : Die Stadt Krummau an der Moldau im Böhmerwald, s. 95-97

Překlad vychází ne z původního autorského rukopisu, nýbrž zachycuje úvod jeho zpracování od Ericha Hanse (jednoho z autorů, zastoupených rovněž v tomto internetovém souboru), které se stalo součástí krajanské pamětní knihy Unsere Heimat : Die Stadt Krummau an der Moldau im Böhmerwald. Není jistě bez zajímavosti, že už její titul (provázený mimochodem i vročením Urbanstadtova textu 1843, což je datum jejího dokončení, ačkoli někdy se podle počátečního titulu uvádí rok 1841, kdy byly výpisy Urbanovy započaty) je v jistém rozporu s tradičním německým psaním místního jména města, tj. Krumau, v předchozím textu historicky doloženým, které bylo po mnichovském záboru k nacistické Říši nahrazeno úředním Krummau an der Moldau. Jinak ovšem není divu, že se Urbanova textu dovolává jak německá, tak česká strana. Vlastivědných badatelů jeho záběru a sytého podání není zase tolik, von Urbanstädt psal i o Němcích z Chomutovska a Chebska, jeho jméno najdeme i mezi přispěvateli MVGDB, což je jak známo, ctihodný titul periodika pro dějiny Němců v Čechách. Tam a také v Eisenmeierově Böhmerwald-Bibliographie se píše právě "von Urbanstädt", ačkoli jiné prameny to přehlasované a nemají. Ty i ony však neuvádějí o tom autorovi nic bližšího. Eisenmeier označuje jeho rukopisný pramen jako "Chronik von Krumau" a jako místo jeho uložení uvádí českokrumlovský okresní archiv. Tam se nám na titulním listě autor sám představuje jako "k.u.k. Finanzwachinspekteur in Krumau", tj. krumlovský inspektor c.k. finanční stráže. Jak dlouho v městě pobyl, se dovídáme až z jeho podrobného životopisu, kterým doprovází Anton August Naaff (1850-1918), jinak němeecky píšící básník rodem ze Širokých Třebčic (Weiten-Trebetitsch) u Žatce (Saaz) právě Urbanovy Geschichte der Bezirkshauptmannschafts-Gebiete Komotau, Saaz und Kaaden. Nikolaus Urban von Urbanstadt spatřil světlo světa 15. srpna 1801 v Chebu (Eger), kde se jeho otec voják, povýšený 1818 za své zásluhy o Rakousko v napoleonských válkách do šlechtického stavu, po mnoha polních taženích oženil se zdejší rodačkou Sabinou Ernstbergerovou. Předkové z otcovy strany pocházeli prý ze starého panského rodu v Durynsku (Thüringen). Po studiu práv na pražské univerzitě se Nikolaus Urban von Urbanstadt už jako komisař pro výběr potravní daně 1834 v Kadani (Kaaden) oženil, než byl dekretem z 31. prosince 1839 přeložen do Krumlova (u Naaffa psaného ovšem Krumau). V červenci 1843 odchází sice odtud do Písku, město Krumlov mu však uděluje zvláštním diplomem čestné občanství, zejména "za sepsání dějin města a jeho statků, jakož i zdejší prelatury s obezřelým užitím pracně jím vyhledaných archivních pramenů" (v originále "insbesondere des um die Stadt Krumau dadurch sich erworbene Verdienstes, dass er mit mühsamer, umsichtiger Benutzung der Archivsquellen eine werthvolle Geschichte der Stadt und ihrer Güter, sowie des Prälaturgutes Krumau verfasst hat"). V Krumlově se mu stačili narodit i dva synové z celkem 8 dětí (tři z nich už v Písku) a u jednoho z těch dvou synů, který byl přednostou železniční stanice v Jirkově (Görkau), Nikolaus Urban von Urbanstadt 16. prosince 1873 také zemřel. Krumlov byl i tenkrát nesporně v zemi české (Hans dává tu skutečnost najevo přepisem německého titulu spisu s malým b v přívlastku "böhmische", poněvadž je to v němčině skutečně cosi trochu navíc, když Moravský Krumlov se v tom jazyce označuje Kromau), ale to neznamenalo, že by kvůli tomu, zda to vůbec říci německy či česky, měla být ve dvacátém století změněna zemská hranice, rozpoutána světová válka či vysídleno téměř celé to město i daleké okolí.

- - - - -
* Cheb / Český Krumlov / † Jirkov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tři česky psané záznamy písecké křestní matriky o narození jeho synů Petra (1844) a Fridricha Františka Josefa Lazara (1846), jakož i dcery Anny Kateřiny Sabiny (1849)
Záhlaví jeho textu s reprodukcí obrazu Wilhelma Fischera
z roku 1929...
... a táž pohlednice barevně
Krumlovský zámek s Latránem na černobílé reprodukci malby Fritze Schmelzera

zobrazit všechny přílohy

TOPlist