logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ISIDOR TEUTSCHMANN

Podání z listopadu 1815


Vok, zakladatel kláštera, nebyl majitelem panství Český Krumlov (Böhmisch Krumau), nýbrž jeho strýcové Budivoj a Vítek (v originále "sondern seine Vettern Budiwoy und Witigo" - pozn. překl.). Teprve později, po vymření krumlovské linie (1302), dostali toto panství do vlastnictví přímí potomci Voka z Rožmberka. Poslední Rožmberk, Petr Vok, ve své závěti roku 1597 (v originále jen "im Jahre 1597" - pozn. překl.) potvrdil všechna darování učiněná klášteru a udělil mu při této příležitosti výslovně majetnické právo v Zemských deskách (v originále "ausdrücklich den landtäflichen Besitztitel erteilt" - pozn. překl.). Že však k formálnímu zanesení klášterních statků jako samostatného dominia do Zemských desek nedošlo, má ten důvod, že to v době života Petra Voka bylo považováno za zbytečné (v originále "für überflüssig" - pozn. překl.); později však zanesení do Zemských desek (v originále "die Intabulation" - pozn. překl.) bylo zabráněno vzhledem k politicko-náboženským nepokojům a intervencím majitelů panství Český Krumlov. Podle vůle Petra Voka mělo klášterní panství tvořit samostatné, nedotknutelné území (v originále "ein selbstständiges, untastbares Herrschaftsgebiet" - pozn. překl.), nad nímž měl po jeho smrti vykonávat ochranné právo hrabě Jan Zrinský (v originále "Graf Johann Serin /Zriny/" - pozn. překl.) a v případě, že by zemřel bezdětný, císař. Po smrti hraběte Zrinského roku 1612 přešlo ochranné právo nad Vyšším Brodem (Hohenfurth) skutečně na císaře, který ho potom roku 1622 postoupil včetně panství Český Krumlov na knížete z Eggenberku (v originále "an Eggenberg antrat" - pozn. překl.). Takto nestál klášter, jak to stále neprávem tvrdí (v originále jen "immer vorgaben" - pozn. překl.) majitelé krumlovského panství, "odjakživa" pod ochrannou kolaturou Krumlova (v originále ",von altersher' unter der 'Schutzkollatur' von Krumau" - pozn. překl.), nýbrž teprve od roku 1622. Také slova "ochranná kolatura" vyla svévolně zapsána do darovací listiny z roku 1622, neboť o nějaké "kolatuře" a z toho plynoucí "inkorporaci" klášterního panství Vyšší Brod do panství Český Krumlov není v závěti Petra Voka z roku 1597 ani řeči (v originále "ist im Testamente Peter Woks vom Jahre 1597 keine Rede" - pozn. překl.), naopak klášterní panství je v ní prohlášeno za samostatné území, nad kterým ochranné právo smí vykonávat pouze hrabě Zrinský a po něm císař.


D. Kaindl, Dějiny kláštera Vyšší Brod v Čechách (2008), s. 114-115

V překladu Milana Hlinomaze figuruje citace podání z 30. listopadu roku 1815 s poznámkou: "(podle obsahu)", v originále "(inhaltlich)", tedy nikoli doslovně, u kapitoly, kterou Dominik Kaindl (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) věnoval v pořadí 39. opatu vyšebrodskému Isidoru Teutschmannovi (v zápise úmrtní matriky i jinde lze najít příjmení psáno jako "Deutschmann"). Byl posledním opatem šumavského kláštera pocházejícím z Lužice (Lausitz), kde se jako Johann Paul Teutschmann narodil dne 6. srpna roku 1746 do nemajetné rodiny v osadě uváděné jako "Tscharnitz in der Lausitz", jinde také "Scharnitz", dnes Zscharnitz (hornolužickosrbsky Čornecy), část obce Göda (Hodžij). Na vzdělání by se mu nedostalo prostředků, kdyby se v patnácti letech nestal v roce 1761 stipendistou nadace jménem Ruhland-Stiftung, která mu umožnila navštěvovat jezuitskou kolej v Českém Krumlově (Böhmisch Krumau). Po dokončení filosofických studií v Praze (tam byl od roku 1767) započal studovat medicinu, v roce 1771 vstoupil však do vyšebrodského kláštera. Tam složil rok nato i řádové sliby (die Profess) a byl roku 1775 vysvěcen na kněze. V klášteře konal různé funkce, zejména pak jako převor, než byl dne 14. října 1801 zvolen opatem a českým zemským prelátem. Kromě exkorporace, tj. vyvázání klášterního panství z vévodství Český Krumlov a zvláštního zanesení do Zemských desek, k čemuž zavazovalo nařízení dvorského dekretu z 28. února roku 1822 (po několikaletém zdlouhavém vyjednávání) došlo už za jeho opatského působení k rozvoji vědecké a literární činnosti členů klášterní komunity (stačí připomenout jména jako Maximilian Millauer, Emanuel Dawidek, Stephan Lichtblau či Paulin Schuster, z nichž některá nalezla i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže). Roku 1810 zřídil opat Teutschmann v klášteře domácí bohoslovecké učiliště a po jeho zrušení pět let nato (1815) obsazoval vyšebrodskými cisterciáky učitelská místa filosofického ústavu v Českých Budějovicích (Budweis). Jednaosmdesátiletý opat Isidor zemřel v poklidu dne 9. prosince 1827 mezi pátou a šestou hodinou podvečerní během rozhovoru, jak stojí v Kaindlových dějinách kláštera, který vedl se svými lékaři Neubauerem a Zicklerem z Českého Krumlova v přítomnosti několika kapitulářů poté, co ještě ráno vykonal v domácí kapli oběť mše svaté. I jeho portrét, pořízený v roce 1814 v životní velikosti malířem Adalbertem Staubmannem z Klatov (Klattau), zpodobuje jej klečícího v modlitbách. Ves Skláře blízko Hořic na Šumavě byla kdysi nazvána po něm (z původního označení Glashof) Teutschmannsdorf (i česky Teutschmannov). Zaslouží si i beztoho místa v naší společné paměti, snad už jen proto, že figuruje mezi "skutečnými" členy "Společnosti Wlastenského Muzeum w Čechách" za předsednictví hraběte Kašpara ze Šternberka a jak uvádí zpráva o jednání z roku 1823, ve výboru "zpráwu wedaucjm" zasedl vedle hraběte Jiřího z Buquoyů, abbého Josefa Dobrovského (všichni tři právě jmenovaní mají i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) a hraběte Hanuše z Kolowrat i opatův vyšebrodský cisterciák Maximilian Millauer. Víme ještě, co to slovo vlastenec vůbec původně značilo?

- - - - -
* Zscharnitz, Göda (SA) / Český Krumlov / Skláře / † † † Vyšší Brod

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záhlaví vyšebrodské Knihy zemřelých 1775-1847 se zápisem o opatově úmrtí v prosinci 1827
Záznam o jeho skonu ve vyšebrodské úmrtní matrice
Znak vyšebrodského opatství z doby jeho působení na ocelorytu z novějšího antikvárního nákupu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist