logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRITZ SWIETECZKY

"Anno 1809" na Šumavě

Bylo to už sedmnáctým rokem, co se žilo s "novými Francouzi" (v originále "mit den Neufranken" - pozn. překl.) ve válečném stavu, poněvadž se ta válka s nimi vedla vlastně už od roku 1792. Bezpočet lidských životů a peněz (v originále "Unsummen an Menschenleben und an Geld" - pozn. překl.) ty "Franzosenkriege" už spolykaly a stále ještě nebylo lze jejich konce ani dohlédnout. Naopak: každému, kdo viděl jen trochu dopředu, musilo být jasné, že nové válečné události jsou takřka na dosah. Dostatečně o tom, že očekávané vypořádání se s nepřítelem je opravdu nablízku, svědčil ostatně císařský patent z 12. května a z 9. června roku 1808, kde se nařizovalo ustavení tak řečeného "Landwehru", tj. "zeměbrany", jako doplnění řadového vojska. Nemělo dlouho trvat, než tu byl znovu moment nejvyšší závažnosti. Francouzi, prudce sevřeni ve Španělsku, dali tam odejít větší části svých oddílů, Prusové se z osudových ran roků 1806 a 1807 celkem zotavili, Anglie jako vždy nabízela peníze a Rusko tomu všemu blahosklonně přihlíželo - tak nadešla pro Rakousko rozhodná chvíle.
Dne 2. února roku 1809 bylo v podstatě dokončeno ustavení zeměbrany a 8. února mobilizace řadové armády. Během zasedání válečné rady, jež se uskutečnilo 8. února ve Vídni a nepřineslo nijak pronikavě jednomyslnou většinu hlasů, nebyli vůdčí generalissimus a jeho "kvartýrmajstr" (tj. šéf generálního štábu) generálmajor (dále u této hodnosti užita jen zkratka GM - pozn. překl.) Mayer toho mínění, že by se stav státu a armády utvářel tak, aby mohla být válka vedena se zárukou konečného úspěchu. Vítězem však zůstal hlavní státní ministr hrabě Stadion, jemuž příslušel diplomatický návrh. Den 1. března byl určen datem prvé mobilizace a bylo nařízeno seskupení vojsk. Práce na vyzbrojení armády byly nedostačující, ne snad tak nedostačující jako v nešťastném roce 1805, jistě však chyběl nervus rerum, anglické zlato, které bylo sice spěšně přislíbeno, teprve v půli července však došlo v prutech "per Schiff" (tj. lodí - pozn. překl.) do přístavu v Senji (v originále "in Zengg", Senj je město na území dnešního Chorvatska - pozn. překl.).
Nástupu armády, který byl zahájen dne 1. března, nepřála od samého počátku šťastná hvězda. Vlastní tvůrce válečného plánu, nejdůležitější činitel tohoto úvodního stádia, GM Mayer, byl pro svůj veřejně vyjadřovaný pesimismus sesazen a přeložen pěkně daleko od palebné linie "k Turkům" jako velitel pevnosti města Bosanski Brod (dnešní Brod v části Bosny a Hercegoviny, zvané Republika srbská - pozn. překl.) na řece Sávě. Jeho nástupce, Feldmarschallleutnant (zkratkou napříště FML, česky generálporučík - pozn. překl.) Prohaska, byl bezvýznamný muž, který stál zcela pod vlivem dvou zejména k válce podněcujících pobočníků arcivévody Karla, hraběte Grünneho a plukovníka Wimpfena.
Armáda se rozvinula mezi 1. a 20. březnem za kryjícími a chránícími ji šumavskými hřebeny.
Jako mobilizační a nástupní prostor jí byly vymezeny hranici odlehlé části následujících krajů:
Žatecký kraj (Saazer Kreis) 1. sboru (1. Korps) pod velením generála kavalerie (GdK) hraběte Bellegardeho; Plzeňský kraj (Pilsner Kreis) 2. sboru pod velením FML hraběte Kolowrata; Pražský kraj (Prager Kreis) 3. sboru pod velením FML knížete Hohenzollerna; Písecký kraj (Piseker Kreis) 4. sboru pod velením FML knížete Rosenberga (z rodu Rosenberg-Orsiniů, jimž přisuzuje Wurzbachův lexikon osobností rakouského císařství české Rožmberky jen jako jejich vymřelou větev /!/- pozn. překl.); Budějovický kraj (Budweiser Kreis) 5. sboru pod velením FML arcivévody Ludvíka (rozuměj Ludwig Joseph von Habsburg-Lothringen /1784-1864/, zvaný i Ludwig von Österreich - pozn. překl.).
Hornorakouský Innviertel 6. sboru pod velením FML Hillera, za ním 2. záložnímu sboru (Reservekorps) pod velením FML Kienmayera. Prvnímu záložnímu sboru, sestávajícímu z granátníků a kyrysníků pod velením generála kavalerie knížete Lichtensteina, byl přiřčen Jihlavský kraj (Iglauer Kreis) až k Jindřichovu Hradci (Neuhaus).
Ke vpádu do Polska určený 7. sbor se shromáždil u Krakova, dva k tažení do Itálie a Tyrol určené sbory 8. a 9. pod velením arcivévody Jana (rozuměj Johann von Österreich /1782-1859/ - pozn. překl.) pak při Klagenfurtu a Villachu.
Synové Šumavy spěchali ke shromaždištím dvou domovských regimentů. Ti ze severní její části, tj. z dnešních (tištěno 1927 - pozn. překl.) soudních okresů Nýrsko (Neuern), Hartmanice (Hartmanitz), Kašperské Hory (Bergreichenstein), Volary (Wallern), Vimperk (Winterberg) a Prachatice (Prachatitz), náležející k tehdejšímu starému Prácheňskému kraji (Prachiner Kreis), do Písku k regimentu "Zedtwitz"; ti z jižní její části z dnešních soudních okresů Český Krumlov (v originále "Krummau" (!) - pozn. překl.), České Budějovice (v originále "Budweis" (!) - pozn. překl.), Chvalšiny (Kalsching), Horní Planá (Oberplan), Vyšší Brod (Hohenfurth), Kaplice (Kaplitz), Nové Hrady (Gratzen), Jindřichův Hradec a Nová Bystřice (Neubistritz) do Jindřichova Hradce k regimentu "Froon". Ač byly regimenty už od roku 1769 nadále opatřeny čísly, bylo jejich očíslování užíváno běžně jen ve služebním styku a jinak se označovaly navenek jen jmény svých majitelů, generálů armády.
Budějovice, staré dělostřelecké město, nemělo tehdy žádnou pěchotní garnizónu a 4. regiment artilerie fungoval se svými velkými muničními sklady jako "Artilleriedepositorium zu Bergstadtl", tj. dělostřelecká posádka v Rudolfově, formace, jíž velel GM Häring (Ferdinand von Häring /Haering/ žil v letech 1732-1822 a má pompézní hrobku v rohu budějovického Staroměstského hřbitova /Altstädter Friedhof/ - pozn. překl.) jako "Artilleriebrigadier". Jestliže byly Budějovice označovány jako "Artilleriestadt", mohly být Čechy nazývány domovem a jižní Čechy pak plným právem užším domovem této zbraně, poněvadž tato krajina odedávna, už za časů tureckých vojen, sloužila jako prostor rozmístění pro "Arkoleyhauptkorps", tj. dělostřelecký hlavní sbor, který se tu po každé z válek také "poděkoval", tj. byl propuštěn. Mnozí Šumavané mu proto rádi naslouchali a jako "Bombardiere" dělali v celé širé říši čest cechu jeho patronky, svaté Barbory.
Dne 1. března povolaní zeměbranci se nacházeli na stanovištích svých bataliónů, aby narukovali do strážní služby na hranici k její ochraně. Stanovišti zeměbrany byla:
Pro 1. klatovský zeměbranecký batalion: Janovice (Janowitz), 1 sbor ve Všerubech (Neumark); pro 2. klatovský zeměbranecký batalion: Velhartice (Welhartitz), 1 sbor v Železné Rudě (Eisenstein), pro 3. klatovský zeměbranecký batalion: Sušice (Schüttenhofen); pro 1. prácheňský zeměbranecký batalion: Prachatice, 1 sbor ve Volarech; pro 2. prácheňský zeměbranecký batalion: Strakonice (Strakonitz); pro 3. prácheňský zeměbranecký batalion: Kašperské Hory (Bergreichenstein), 1 sbor na Kvildě (Außergefild); pro 4. prácheňský zeměbranecký batalion: Vimperk, 1 sbor v Horní Vltavici (Obermoldau); pro 1. budějovický zeměbranecký batalion: Hluboká nad Vltavou (Frauenberg), v Budějovicích; pro 2. budějovický zeměbranecký batalion: Budějovice; pro 3. budějovický zeměbranecký batalion: Hořice na Šumavě (Höritz).
Veliteli těchto batalionů byli penzionovaní důstojníci, hlavními osobami a veliteli čet šlechtici, velkostatkáři a jiná "honorace" z okolí, šaržemi většinou invalidní poddůstojníci, mezi nimi ještě ti z tereziánské a josefínské éry, mužstvo pak tvořily osoby neschopné či zbavené povinnosti služby v řadovém vojsku. S odvody k zeměbraně to bylo, jak ujišťuje kronikář, velice přísné, takže musili narukovat i lidé s voletem (jinak strumou, v originále "mit ,Satthälsen'" - pozn. překl.) a jinak neduživí.
Už jeden celý rok se každou neděli a svátek zeměbranci pod vedením svých šarží na válku připravovali, tj. nacvičovali nespočetné hmaty s mušketami a parádní marš, školení, jež dá se říci svou hodnotou sotva ztratilo na problematičnosti. O nic lepšího to nebylo s jejich úborem, který tvořila dlouhá lodenová halena s modrými manžetami, cvilinkové kalhoty, dlouhé, až ke kolenům dosahující černé kamaše, cylindrovitý klobouk s krempou, na níž byl z mosazného štítku patrný kraj a číslo batalionu, takže vedle i na tehdejší dobu velmi zastaralého vybavení (rance) a těžké křesadlové pušky činili oproti fešným, bíle oděným příslušníkům řadového vojska věru tristní dojem. Řadová pěchota byla tehdy vybavena helmami s housenkou (v originále "mit Raupenhelmen", v češtině existuje spíše označení "dragounská přilba", poněvadž ji ještě v roce 1809 užívala jízda i pěchota - pozn. překl.), téhož rozměru jako dnešní hasičské helmy, jejichž předchůdcem stejně jako moderních útočných přileb byly. Historické čáky byly vydávány teprve po válce, ačkoli předepsány byly už od roku 1806.
Jako velitelé fungovali:
pro 1. prácheňský zeměbranecký batalion major hrabě Berchtold, pro 2. prácheňský zeměbranecký batalion major hrabě Hartman, pro 3. prácheňský zeměbranecký batalion major baron Rummerskirch, pro 4. prácheňský zeměbranecký batalion plukovník von Puteany, pro 1. budějovický zeměbranecký batalion major hrabě Wratislav, pro 2. budějovický zeměbranecký batalion major Halperi, pro 3. budějovický zeměbranecký batalion major Reisinger.
Každý batalion sestával ze 6 většinou různě silných kompanií (rot či setnin), které byly po dvou spojeny do jedné "divize".
Vrchním komandem nad 10 šumavskými zeměbraneckými bataliony byl pověřen GM Richter s úředním sídlem ve Strakonicích, jemuž podléhal celý úsek ochrany hranic od Všerub po Dolní Vltavici (Untermoldau), přidělen mu pak byl ještě plukovník Rosenhahn s úředním sídlem v Sušici. Hraniční úsek zahrnoval jako místní body po své trase Všeruby, Nýrsko, Železnou Rudu, Zhůří pod Javornou (Haidl) na jih od Velhartic, Prášily (Stubenbach). Kvildu, Zhůří (Haidl) na jih od Kašperských Hor, Kašperské Hory, všechny přidělené klatovské zeměbraně, Kunžvart (Kuschwarda, dnešní Strážný - pozn. překl.), České Žleby (Böhmisch-Röhren), Volary, přidělené prácheňské zeměbraně, jakož Horní Planou, Dolní Vltavici a Frymburk (Friedberg), přidělené budějovické zeměbraně. Z těchto místních bodů, obsazených většinou jedním batalionem či přinejmenším jednou divizí, byly všechny silniční přechody zajištěny "pikety" (v originále "durch ,Piketts'" - pozn. překl.), tj. rotami, které měly navzájem udržovat přímé spojení. V návaznosti na šumavský hraniční úsek stála v západních Čechách plzeňská zeměbrana pod velením GM Oberhofa, nalevo pak mühlviertelská zeměbrana pod velením GM hraběte Sinzendorfa s úředním sídlem v Sarleinsbachu, která měla zajišťovat ochranu hranic Horního Rakouska vůči Bavorsku od Plechého (Plöckenstein) až k Dunaji. Záložní divize domovského regimentu "Zedtwitz" zůstávala v Písku, záložní divize regimentu "Froon" přišla do Vodňan (Wodnian), rezervní eskadrona schwarzenberských hulánů posádkou v Klatovech (Klattau) pak do Horažďovic (Horaschdiowitz). Tato eskadrona poskytovala 1 důstojníka a 25 jezdců jednotlivým útvarům zeměbrany jako jízdní spojky.
Toto rozestavení trvalo až do 10. dubna, kdy řadová vojska překročila hranici. Mezitím došlo k významné změně tou měrou, že byl ve svém celku obměněn operační plán (v originále "der Aufmarschplan" - pozn. překl.), takže mezi 20. březnem a 1. dubnem se větší část armády (tj. 3., 4., 5. a 1. záložní sbor) přesunula přes Budějovice a Freistadt do Horních Rakous a kolem Žatce soustředěný 1. sbor měl překročit říšské hranice u Plané (Plan), 2. sbor, shromážděný mezi Plzní a Stříbrem (Mies), u Přimdy (Pfraumberg), jakož je měly překročit i oddíly, postavené mezi Schärdingem a Braunau am Inn. 1. a 2. sbor stály pod společným velením generála kavalérie Bellegardeho, v kterémžto armádním seskupení byly zahrnuty i naše dva domovské regimenty, spolu s divizí FML Bradyho a brigádou GM Fölseise náležející ke 2. sboru FML Kolowrata.
Armádní skupina Bellegardeova vyrazila přes Přimdu a Planou Horní Falcí na Řezno (Regensburg), kam už směřovala i významná francouzská vojenská síla pod velením maršála Davouta. Maršálu Davoutovi, zvláštnímu oblíbenci Napoleona, jehož spolužákem byl ve vojenské škole v Brienne, příslušel úkol zadržet tu vší mocí očekávaný výpad ze Šumavy.
Nálada obyvatelstva byla značnou měrou povznesená a připravená k obětem v očekávání smělých činů armády, byli však i pesimisté, kteří stejně jako v nemilost upadlý generál Mayer dávali své názory veřejně najevo, jakož i tací, kdo si svůj pesimismus podržovali v tajnosti, jako sám vrchní velitel, který s ním ostatně na válečné radě ve Vídni nijaké zvláštní tajnosti nečinil. Také mezi obyvatelstvem se tu a tam objevovaly pochmurné nálady a předpovědi. Dost brzy se měly projevit i v části domovské zeměbrany.
Pevnost Oberhaus nad Pasovem (Passau) i město Pasov samo, obsazené Bavory a Francouzi, tvořily rozdělenému nástupu armády a jejímu zamýšlenému spojení na řece Dunaji (Donau) podstatnou překážku, pročež byla k obklíčení města a pevnosti vyčleněna zvláštní malá armádní skupina.
Podplukovník baron Feuchtersleben z regimentu Stuari se 3. batalionem téhož regimentu, 1 rota Meerveldtových hulánů a 3 kanony byl vyslán z Plzně do Vimperka, kam také 10. dubna dorazil, aby pak vytáhl přes Kunžvart a Freyung na Pasov. Za Kunžvartem se k němu připojily 1., 2. 3. a 4. prácheňský zeměbranecký batalion a od GM Richtera, velitele šumavské zeměbrany, převzal komando nad nimi (v originále "über dieses Detachement" - pozn. překl.). Byl mu přidělen k ruce náčelník štábu generálního ubytovatele (v originále "der Hauptmann des Quartiermeisterstabes" - pozn. překl.) Waldstaetten, kterého generál Kolowrat vybavil před jeho odjezdem podrobným plánem pasovského opevnění. "Detašmán" (česky "odřad" - pozn. překl.) podplukovníka Feuchterslebena mohl však od Kunžvartu táhnout jen se 2., 3. a 4. prácheňským batalionem, poněvadž u 1. prácheňského batalionu, stojícího na postech v Českých Žlebech, propukla otevřená vzpoura a batalion nejenže nechtěl překročit hranice, nýbrž při příchodu důstojníků ohrožoval je zbraněmi a střílel na ně. Detašmán dorazil před Pasov 15. dubna, kde byl podřízen velení tam už přítomného FML Deboriche, který započal s valašsko-ilyrskými hraničářskými regimenty a hornorakouskou zeměbranou pod velením GM Sinzendorfa s obklíčením pevnosti, poněvadž 10. dubna bylo předáno město. Poté, co se tak stalo, by se Sinzendorf rád zřekl spolupůsobení prácheňské zeměbrany, tím více, že obdržel rozkaz je začlenit, a vyslal prácheňské zeměbranecké bataliony po velením GM Richtera do tábora u hornorakouského Rohrbachu s pověřením, aby tam převzaly ochranu hranice od zeměbrany přikázané do Schärdingu. Měla je však čekat další a horší vojenská pohroma.
Šumavský prostor hraniční ochrany byl po odchodu tří zmíněných batalionů svěřen v úseku Kvilda-Volary-Kunžvart klatovské a budějovické zeměbraně a dosud GM Richterovi přidělený plukovník Rosenhahn převzal komando nad celou hraniční zónou od Všerub až po Frymburk a přeložil sídlo svého štábu ze Sušice na Kvildu.
Hlavní armádní síla dorazila mezitím do Bavor, odkud až příliš brzy měly dojít špatné zprávy. Armáda sice docílila spojení sboru, došlého z Čech, s tím, který sem dorazil přes řeku Inn, byla však poražena a rozprášena, takže se nyní valila dvěma navzájem oddělenými masami zčásti Šumavou, zčásti údolím Dunaje zpět k domovu. Ztráty byly velké a také vojska, která byla z domova doplněna, utrpěla těžké újmy. Úzkostná tíseň lehla na mysl všech v očekávání toho, co snad mají přinést následující dny a zda se nakonec domovská půda nestane dějištěm krvavých válečných hrůz.
Cesty a stezky vedoucí z Bavor byly zataraseny a byly vykopány šance, zeměbrana pak vstoupila ve službě na hranicích do nejvyššího stupně aktivity. (Zbytky šancí, s nimiž se lze na mnoha místech setkat ještě dnes, jejichž původ pak je obyvatelstvem kladen do let třicetileté války /v originále "in die Schwedenzeit" - pozn. překl./, pocházejí s výjimkou těch v lese zvaném "Schanzwald" u Soumarského mostu /Säumerbrücke/, zbudovaných skutečně proti švédským vojskům za války třicetileté, spíše právě z roku 1809.)
Poplašné zvěsti nepřeháněly. Dne 26. dubna dorazila větší část 1., 2. 3. a 4. armádního sboru a 1. záložní sbor pod osobním velením arcivévody Karla poté, co je stihla porážka u Řezna (Regensburg), do tábora blízko Chamu, kde vojska setrvala do 28. dubna. Nepřítelem, tj. francouzskou armádou maršála Davouta, byla jen slabě pronásledována, zatímco celá hlavní síla nepřítele se valila za dvěma odděleně ustupujícími sbory FML Hillera směrem k Vídni. Tady v táboře se daly ztráty teprve přesněji zaznamenat. Armáda došla morálně, fyzicky i hmotně těžké újmy. Dobrá třetina stavu chyběla (na 50 tisíc mužů), byly zjištěny silné ztráty na vozatajském a dělostřeleckém zboží (v originále "an Train- und Artilleriegut" - pozn. překl.). Ze dvou domovských regimentů ztratil regiment "Froon", který se obzvláště vyznamenal při útoku na město Stadtamhof u Řezna (dnes jen řezenský městský okrsek - pozn. překl.) se svým 3. batalionem, jemuž velel podplukovník rytíř von Taizon, 2 důstojníky a 177 mužů, zatímco regiment "Zedtwitz", který hrdinsky kryl ústup celé armády městem Řeznem a přitom až polovina jeho stavu včetně svého brigadýra, GM Fölseise, padla do zajetí, doznal v boji ztráty 5 důstojníků a 1500 mužů.
Četní ztracenci a marodéři (tj. propuštění či zběhlí vojáci, také záškodníci - pozn. překl.) činili okolí nejistým a zvláštní armádní rozkaz musil pohrozit smrtí plenitelům a trestem sta ran holí těm, kdo budou natrefeni stranou pochodové linie, aby tomuto zlořádu udělal nějaký konec.
Docela dost měli asi tehdy co na práci "generální profousové" (také "sboroví" či "štábní" profousové, v originále "die ,Generalgewaltigen'" - pozn. překl.), jednotlivým "marškolonám" zvlášť přidělení štábní důstojníci, kterým byl po ruce jeden auditor a jedno jízdní exekuční komando, aby v případě přistižení mohli na místě samém "úředně konat" ve smyslu "válečných článků" (v originále "Kriegsartikel", jejich plný text viz webové stránky Klubu vojenské historie Ostrava - pozn. překl.), které máme dosud v nejživější paměti.
Ve dnech 29. a 30. dubna překročila armáda opět zemskou hranici, aby v táboře u Furthu přijala nařízení svých polních velitelů k dalšímu pochodu. Otevřena zůstávala nyní otázka, zda se nepřítel, táhnoucí údolím Dunaje, pokusí od Lince armádě zatarasit ústup, či zda se mu bude jevit ovládnutí metropole mocnářství lákavějším cílem. Vojskům tábořícím při Furthu byl vydán rozkaz, že další pochod má být nastoupen směrem na Vídeň, přičemž zvláštní pozornost pravého křídla má být věnována šumavským přechodům.
Po překonání šumavského silničního přechodu a všerubského průsmyku (v originále "nach Passierung des Böhmerwald-Straßenüberganges und der Senke bei Neumark" - pozn. překl.) probíhal 28., 29. a 30. dubna pochod 4. sboru podél severních svahů Šumavy na Kašperské Hory, 2. sboru a 1. záložního sboru pak po říšské silnici na Budějovice. Tuto kolonu následovalo všechen trén, vozový park a dělostřelectvo; 1. a 3. sbor se vydal na Přeštice a pak přes Písek také na Budějovice. Armáda byla nyní znovu přeskupena a rozčleněna na hlavní vojsko (Haupttruppe), předvoj (Vorhut), boční voj (Seitenhut) a zadní voj (Nachhut).
Členění vojska bylo tehdy následující (názvy formací jsou totožné se jmény a tituly jejich majitelů - pozn. překl.):
Armádní velitel: arcivévoda Karl (k osobnímu výkonu GM Delmotte). Zástupce: FML Stipfits; adjutanti veltele armády: GM Grüne, Colloredo, plukovník Wimpfen, major Wratislav, Reuß, podplukovník Auersperg, major Spiegel (Delmotte); ubytovatel (Quartiermeister): FML Prohaska; pro dělostřelectvo: FML arcivévoda Maximilian; pro vojenské stavitelství, tj. ženijní a opevňovací práce (Geniewesen und Fortifikationswesen): GM Lopez; pro zákopnictví (Pionierwesen): GM Hohenbruck; jako armádní ministr pro styk s úřady a institucemi: ministr Zichy; pro zásobování: dvorní rada Rosner.
1. sbor: generál kavalérie Bellegarde; ubytovatel: plukovník Martonitz; direktor dělostřelectva: plukovník Stvrtnik; přidělení FML: Vogelsang, Ulm, Fresnel; vojska: Wintzingerode se schwarzenberskými hulány, 1., 2., 3., 4. mysliveckým batalionem, GM Henneberg s Reußem, Plauen a Kolowrat, GM Waquant s Vogelsangem a Rainerem, GM Nostitz s Mitrovskym, Ehrbachem a 4. legijním batalionem (Legions-Bataillon), GM Wartensleben s arcivévodou Johannem a blankensteinskými husary.
2. sbor: FML Hohenzollern; ubytovatel: plukovník Troupp; direktor dělostřelectva: major Kfellern; přidělení FML: Klenau, Weber, Brady; vojska: GM Becsey s Klenauovými švališéry (Klenau-Chevaux-leger), 7. a 8. mysliveckým batalionem a 2. legijním batalionem, plukovník Andrassy s "Zedtwitzem" a "Froonem" (šumavské domovské regimenty), GM Wied-Bunkel s Rohanem, Stuart a Fröhlich, GM Buresch s Jachem a J. Colloredem.
3. sbor: FML Kolowrat; ubytovatel: plukovník Fleischer; direktor dělostřelectva: FML Schuhay; přidělení FML: Bukasowich, Sankt Julien a Somariva; vojska: GM Radivojevich s banátskými Němci a Petrovaradínskými (v originále "mit Deutschbanaten und Peterwardeiner" - pozn. překl.), GM Crenneville s 5. a 6. mysliveckým batalionem a Meerveldtovými hulány, plukovník Schneller s Hessen-Homburgovými husary, GM Giffing s W. Colloredem a K. Schröderem, GM Pfanzelter s Manfredinim a Würzburgem, GM Bieber s Kaunitzem, Württemberg (Kaiser a Lindenau následkem velkých ztrát každý jen ve formaci jednoho batalionu), GM Wratislav s 1. a 2. pražským, 1. a 2. berounským, 1. kouřimským, 1. čáslavským batalionem zeměbrany, GM Spork s 1. a 2. táborským, 1. čáslavským, 2. chrudimským, 4. královéhradeckým batalionem zeměbrany, GM Oberdorf s 1., 2. a 3. plzeňským, 1. a 4. chrudimským a 2. královéhradeckým batalionem zeměbrany (zeměbranecké bataliony dorazily ke 3. sboru z prostoru Plzeň, Švihov, Sedlec /v originále "Pilsen, Schwihau, Sedletz" teprve 4. května).
4. sbor: FML Rosenberg; ubytovatel: plukovník Quosdanovich; direktor dělostřelectva: major Künigl; přidělení FML: Rohan, Hohenlohe; vojska: GM Grill s Koburgem a arcivévodou Ludwigem, GM Neustädter s Reußem, Greitz a Czartoriskym, GM Riese s Bellegardem a Chastlerem, GM Reinhardt se Sztarayem a Hillerem, GM Stutterheim s ferdinandskými husary, Stipsitzovi husaři a Vincentovi švališéři.
1. záložní sbor: generál kavalérie Lichtenstein; ubytovatel: plukovník Paumgarten; direktor dělostřelectva: major Neßliger; přidělení FML: Lindenau pro granátníky, Hessen-Homburg pro jezdectvo; vojska: GM Murray s pěti granátnickými bataliony, GM Liegenthal s Albertovými a Franzovými kyrysníky, GM Kroyherr s císařskými a lichtesteinskými kyrysníky, GM Lederer s kyrysníky korunního prince (Kronprinz-Kürassiere) a hohenzollernskými kyrysníky, GM Rottermund s dragouny arcivévody Johanna a Rieschovými dragouny.
5. a 6. sbor pod velením FML arcivévody Ludwiga a FML Hillera byl na ústupu údolím Dunaje, 7. sbor pod velením arcivévody Ferdinanda v Polsku, 8. a 9. sbor v Itálii pod velením arcivévody Johanna, jeho části pod velením FML Chastlera v Tyrolích. 2. záložní sbor pod velením FML Kienmayer byl rovněž v údolí Dunaje.
Z dalších pochodových cílů od 1. do 8. května byly armádě předepsány a 1. a 3. sborem dosaženy dne 3. května Písek, resp. Sedlec (v originále "Sedletz", zřejmě jde o dnešní část města Starý Plzenec - pozn. překl.), 2. sborem a 1. záložním sborem dne 4. května Budějovice, 4. sborem pak dne 5. května Krumlov (v originále "Krummau" - pozn. překl.).
Dne 8. května mělo dojít u Nových Hradů ke spojení 1., 2., 4. a 1. záložního sboru. 3. sbor pak se měl shromáždit u Sedlce. Jako předvoj armády odešel dne 29. dubna GM Stutterheim se 6 eskadronami Vincentových švališérů, 7 eskadronami Ferdinandových husarů a jednou jízdní baterií po silnici na Budějovice. Měl postoupit k Linci a podat zprávu, co se děje při Dunaji, stihl ho však rozkaz zůstat 1. května stát u Kaplice a vyslat k Freistadtu a k Linci jen průzkumné oddíly.
Jako boční voj podél severních svahů šumavského hřebene byl vyslán FML Klenau a jeho vojska měla také posílit zeměbranecké formace rozmístěné na silničních a cestních přechodech, k čemuž dostal rozkaz už 26. dubna v táboře při Furthu. Jemu podřízený detašmán sestával z regimentů Froon (Budweiser) se 3 bataliony, s regimentem Zedtwitz (Prachiner Kreis), následkem velkých ztrát u Řezna zformovaným jen ve 2 a ? batalionech, přidělena mu pak byla ještě jedna eskadrona Ferdinandových husarů a jedna baterie 8 kanonů s dvojitou přípřeží. Tato vojska dorazila 27. dubna do Všerub, den nato do Čachrova, dalšího dne do Kašperských Hor a 30. dubna posléze do Vimperka. Oddíly určené k posílení zeměbrany odbočily už za pochodu k místům svého určení. Dne 1. května bylo nařízené rozmístění dokonáno, takže stanuly:
2 divize Froon (4 setniny) pod velením podplukovníka rytíře von Taizon se 2 kanony při Železné Rudě; 1 divize (2 setniny) při Prášilech, 1 divize (2 setniny) na Kvildě, kde měl svůj štáb také velitel zeměbrany plukovník Rosenhahn; 1 divize ve Zhůří jižně od Kašperských Hor se 3 kanony; 2 divize (4 setniny) se 2 kanony a pod velením majora Stiky v Kunžvartu; 1 divize (2 setniny) ve Volarech; (všechny tyto divize byly poskytnuty regimentem Froon). Regiment Zedtwitz, zbytek husarů a baterie s velením měl stanoviště ve Vimperku. Postavení zeměbrany až ke Frymburku nedoznala posil.
Armádu pochodující nyní na Budějovice následoval jako zadní voj FML Sommariva s vojsky seskupenými 29. dubna v táboře při Klatovech (Klattau). Petrovaradínští hraničáři 2 bataliony, banátští němečtí hraničáři 2 bataliony, 5. a 6. batalion myslivců, 6 eskadron Meerveldtových hulánů a ? legijního batalionu arcivévody Karla. Jemu byli jako brigadýři přiděleni generálmajoři Crenneville a Radivojevich.
Hlavní armáda nastoupila pochod ve sborech po přikázaných trasách. Šumavou jako krajní pravostranná kolona táhnoucí 4. sbor Rosenberg, jehož předvojem byl detašmán Klenau, měl obtížnou cestu od Kašperských Hor (1. květen) přes Vimperk (2. květen), Prachatice (3. květen), Březovík (Oxbrunn) a Chvalšiny (4. květen), Krumlov (5. květen), oddech v Krumlově (6. květen), Kaplici (7. květen) až do Nových Hradů (8. květen). Armádní komando, nocující 29. dubna v Klatovech, dorazilo 1. května do Horažďovic, den nato do Vodňan, dne 3. května do Budějovic. Cesty byly následkem přesunů vojsk a také následkem toho roku zvlášť nepříznivého jarního počasí - ještě v květnu ležel v horských roklích hluboký sníh! - v žalostném stavu. Arcivévoda Karl psal v jednom dopise svému strýci, vévodovi von Sachsen-Teschen, že cesty nemohly být toho roku horší než kdysi "zu ,Zižkas Zeiten'" (tj. "za Žižkových časů" - pozn. překl.).
Po příjezdu do Budějovic se měl armádní velitel rovněž dovědět, že se sem císař chystá na den 5. května k důležitým jednáním. První starostí, která teď musela polního velitele trápit, bylo, zda dojde k útoku nepřítelovu od Lince, pročež také hned usiloval o nějaké alespoň trochu výhodné postavení v blízkosti Budějovic. Nalezl je u Kamenného Újezda (Steinkirchen) s centrem při silniční křižovatce na Krumlov a krajskému hejtmanovi, jakož i veliteli města Budějovice bylo přikázáno s největší možnou rychlostí provést tu svolanými místními lidmi opevňovací práce. Bylo k nim vyžádáno 2000 lopat a 1500 krumpáčů, které město Budějovice také dodalo. GM Häring sem určil jako dozorčí komando 2 důstojníky, 4 poddůstojníky a 20 kanonýrů, zatímco důstojníci inženýrského štábu vedli stavební práce.
Další starostí armádního "Oberkommandanta" bylo uvolnit město a okolí od postupujících vojsk. Budějovice a celé jejich okolí byly přeplněny vozatajstvem hlavní armády, které při tažení z Bavor následovalo údolím Dunaje ustupující vojska a které sem bylo ve dnech 27. a 28. dubna vysláno od Lince. Také z Lince zpět vyslané náhradní transporty, nemocní a od svých útvarů odloučení vojáci (v originále "Marode, Versprengte" - pozn. překl.) sem dorazili a proměnili teď místo ve vojenský tábor. Byli tu vojáci podplukovníka Kornrittera z regimentu Koburg, na 1200 mužů z regimentu Manfredini, 762 z Koburgu, 762 z Kaiseru, 7762 z Kaunitze, 143 z arcivévody Ludwiga, 130 z Rohana, 100 od Bellegardeho, 6 od Reuß-Greitze, 40 od Czartoriskyho, kromě toho tu zabydlilo transportní dům na 600 mužů nejrůznějších oddílů vojska, dále 800 mužů, majících doplnit legijní batalion arcivévody Karla (zvaný i "Legie arcivévoda Karl" - pozn. překl.), takže nyní už přes 5000 mužů, nehledě na vozatajskou obsluhu (Troßbedienung) včetně koní a nespočetných povozů, navzájem si překážejících a zaplňujících ulice, náměstí a luka kolem Budějovic.
Armádní velitelství nařídilo vojskům okamžité vyklizení města a okamžitý odjezd všeho vozatajstva do prostoru mezi Veselím nad Lužnicí a Třeboní (v oroginále "in den Raum Wessely-Wittingau" - pozn. překl.). Všechny vojenské transporty měl odvést podplukovník Kornritter do Sedlce, vyjma jen mužstva pro regiment Kaiser, majícího ten regiment, který sestával následkem ztrát z posledních bojů jen z mála lidí a z něhož měl major Paumgarten sestavit jeden batalion, očekávat v Budějovicích. Dobrovolníci (800 mužů) pro legijní batalion měli odpochodovat do Jindřichova Hradce a nově se tam zformovat s batalionem pod velením majora Watteriche, postupujícím se zadním vojem. Jako budějovická garnizóna byla určena postupující sem brigáda GM Mayera, která sestávala z regimentů Stani, arcivévoda Karl, 1 eskadrony Hessen-Homburgových husarů a jedné baterie (rozuměj baterie kanonů - pozn. překl.); k brigádě měl být přičleněn z regimentu Kaiser nově zřízený batalion.
Práce na pozemním opevnění u Kamenného Újezda byly prováděny s co možno maximálním urychlením. Dne 4. května dorazil podle plánu záložní sbor, kyrysníci a granátníci, jakož i 3. sbor. Prvně jmenovaný zaujal postavení na pravém, posledně jmenovaný na levém břehu Vltavy v poblíž ležících vsích, takže nyní bylo město i s okolím důkladně plno až do posledního stavení a jeho podstřeší (v originále "bis auf die letzte Hütte und Dachkammer" - pozn. překl.).
Při úpatí Šumavy pochodující 4. sbor dorazil přes Prachatice a Chroboly (Chrobold) do Březovíku a Chvalšin, 1. sbor stanul u Písku a 3. sbor dál vzadu u Přeštic.
Boční voj FML Klenau dostal rozkaz rozšířit zajištění z Vimperka přes Volary, Horní Planou, Dolní Vltavici a Vyšší Brod a dne 5. května stanout v plném svém stavu v Horní Plané. Zůstat vzadu měl pouze při Železné Rudě a Prášilech se zdržující batalion Froon podplukovníka Taizona a u Kunžvartu ležící divize tohoto regimentu pod velením majora Stiky, která měla být v dalším průběhu událostí připojena k zadnímu voji armády.
Dne 5. května přibyl císař František (o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) do Budějovic. Bylo to právě v době, kdy armádnímu velitelství došly nejvýš alarmující zprávy. U Kaplice postavený GM Stutterheim hlásil, že u jeho předsunutých oddílů pod velením majora Devaye se objevilo na 500 rozprášených příslušníků prácheňské zeměbrany s majorem Rummerskirchem a se zprávou, že 3. a 4. prácheňský zeměbranecký batalion utrpěl 5. května při Urfahru (dnes je Urfahr městskou částí Lince - pozn. překl.) naprostou porážku. Do Lince měla 4. května dorazit vojska Rýnského spolku, jedna divize Württemberských pod velením generála Neubronna a Hügela, náležející k Vandammeově sboru, velký most přes Dunaj měl být na rozkaz FML Hillera u příležitosti jeho průchodu Lincem stržen a tato část armády je prý u Ebelsbergu v těžkém boji s nepřítelem. Už dříve přibyl do Lince kapitán (v originále "Kapitänleutnant" - pozn. překl.) Wagner, vyslaný od Zedtwitzovy pěchoty a hlásil, že směrem k Dunaji postupuje na 60000 Francouzů.
Všechny tyto zprávy dávaly dohromady obraz, že se dá počítat s eventuelním francouzským útokem od Lince, vedeným ovšem jen podřízenými spíše silami, takže je nejvýš na čase předejít nepřítele v tažení na Vídeň a jeho útoku od Lince jít naproti toliko s jedním sborem, anebo tímto sborem alespoň ohrozit nepřítelův týl.
Byl k tomu účelu vybrán nejdále vzadu postavený sbor FML Kolowrata, k němuž se připojil na pochodu směrem k Linci jako jeho přední voj (v originále "als Vorhut diesel Korps" - pozn. překl.) FML Sommariva se svým zadním vojem.
Dne 5. května dorazil od Březovíku a Chvalšin do Krumlova i 4. sbor a postavil vůči nepříteli přední hlídky pod velením plukovníka Fröhlicha od Stipsitzových husarů, který se ubytoval v Zátoni (Ottau).
FML Klenau stanul podle rozkazu s bočním vojem 5. května v Horní Plané, pouze regiment Zedtwitz byl ubytován (v originále "kantonierte" - pozn. překl.) v Dolní Vltavici. Třetí batalion Froon jakož i divize tohoto regimentu v Kunžvartě setrvaly v ochraně hranic a podléhaly nyní velení plukovníka Rosenhahna na Kvildě.
Přední voj pod velením GM Stutterheima stanul ve Freistadtu, nemohl však hlášeným nepřátelským silám, sestávajícím jen z jezdectva, vyjít vstříc kvůli lesní kopcovité krajině velice nepřející úspěšnému střetu s ním, nehledě ani na to, že podle nových došlých zpráv je na postupu od Pasova k Linci ještě jedna nepřátelská divize Francouzů z Davoutova sboru, totiž divize Morand.
Tři prácheňské zeměbranecké bataliony (č. 2, 3, 4), vyslané nazpět od obléhání Pasova do tábora u Rohrbachu, obdržely dne 2. května od krajského hejtmana z Urfahru pana von Sonnenstein pokyn, aby přibyly okamžitě do Urfahru, poněvadž Linec je momentálně od nepřítele opuštěn, všichni Francouzi odtáhli k Ebelsbergu a chvíle je vhodná k tomu, zmocnit se Lince v zádech protivníkových. 2. prácheňský zeměbranecký sbor byl ponechán vzadu a měl setrvat při Aigenu, aby kryl silnice k němu se sbíhající, se 3. a 4. prácheňským batalionem se pak vydal do Urfahru spěšnou cestou přes Gramastätten GM Richter. Dne 4. května však, když tam dorazil, situace se podstatně změnila, poněvadž do Lince mezitím přibyla jedna württemberská divize pod velením generálporučíka Neubronna a GM Hügela, náležející ke sboru Vandammeovu. K Richterovým batalionům se pak přidali i "pozůstalí" regimentů Klebel, Jordis, Deutschmeister, Lindenau a 10 Hessen-Homburgových husarů, takže vedle eskadrony rytmistra Schnehena od Vincentových švališérů, vyslané sem k průzkumným úkolům GM Stutterheimovi, sešlo se dohromady 1500 mužů a 100 jezdců, nad kteroužto mocí nyní GM Richter rovněž převzal velení.
Sotva byla tato vojska zpozorována Württemberskými, zaujala postavení 5. května kolem půl páté ráno na břehu Dunaje v Linci s pravým křídlem před Schmidtovou branou (Schmidttor), levým pak při Sankt Margarethen; pěší dělostřelectvo pak těsně při břehu Dunaje "im Graben" a druhá část dělostřelectva vyjela na Zámecký vrch (Schlossberg).
Za intenzivní dělostřelecké palby (dnes by se tomu asi řeklo bubnová palba) z 20 kanonů zeměbranecké bataliony už dost zakolísaly, když se však dvěma mysliveckým setninám nepřítele nepochopitelně podařilo přeplavit se na prámech přes Dunaj, v Linzi-Urfahru tak široký, a stejně nepozorovaně vpadnout zeměbraneckým batalionům do boku a do zad, vypukla panika. Ten, kdo dokázal prchnout, prchl, zbytek zeměbranců padl do zajetí. Tak padl do rukou nepřítele i jejich velitel GM Richter, velitel 4. prácheňského batalionu plukovník Puteany, 3 kapitáni (v originále "3 Hauptleute", tj. plurál od hodnostního označení "Hauptmann", tj. kapitán - pozn. překl.), 10 subalterních důstojníků, 15 poddůstojníků a na 150 mužů. Zbytek s velitelem 3. prácheňského batalionu majorem Rummerskirchem směřoval údolím Haselgraben směrem k domovu, kde u Leonfelden narazil na postavení majora Devana s jeho husary a švališéry, ten je pak odkázal na svého nadřízeného, GM Stutterheima, načež se k němu do Freistadtu vydal i on.
Dne 7. května dorazilo ještě 6 důstojníků a 100 mužů rozprášeného 3. batalionu zeměbrany do Frymburku a ještě 9. května shromáždil jeden důstojník u Zdíkova (Groß-Zdikau) poblíž Vimperka zbytky 4. prácheňského zeměbraneckého batalionu, který se rekrutoval co do doplňování mužstva zejména z okresů Vimperk, Volary a Prachatice. Tím ovšem doznala válečná činnost šumavské zeměbrany svého konce a její službu na hranicích vytrhoval častěji z klidu jen detašmán francouzského majora Ameila se 200 "chasseurs a cheval" (tj. jízdními myslivci - pozn. překl.), táhnoucí podél jižních svahů Šumavy od Chamu přes Zwiesel, Grafenau, Freyung a Wegscheid. Tento důstojník, velice čilý a vynalézavý, klamal rád pohraničníky ohledně skutečné síly svého vojska a vydával se, když žádal rekvizice pro velká armádní tělesa, za předvoj svých sborů na postupu za ním. Zeměbrana se po odchodu hlavní armády dostala opět pod komando velícího generála v Čechách, tj. generála kavalérie Riesche v Praze, jemuž byl přidělen jako "Landwehrinspektor" FML Laudon, synovec a dědic proslulého maršála (o tom pak a o jeho zásluhách viz podrobněji Wikipedia - pozn. překl.).
Střet při Urfahru přinesl šťastnějšímu nepříteli mnohou chválu a vyznamenání. Důstojníkům, přiděleným dvěma mysliveckým setninám, byly uděleny řády a mužstvo bez výjimky medaile za statečnost od svého panovníka. Sám veliký vojevůdce a císař Napoleon nešetřil svou chválou vojáků, kteří mu svou statečností zajistili břeh Dunaje, kde byla ihned zbudována opevnění v podobě předmostí, které osvědčilo při událostech, jež měly následovat, opravdu podstatný význam.
Armádní velitel arcivévoda Karl, rozhodnut s konečnou platností odtáhnout k Vídni, vydal k tomu nyní rozkazy. Dne 6. května brzy ráno měl 1. záložní sbor odpochodovat na Trhové Sviny (Schweinitz) a Borovany (Forbes), jej měl v 1 hodinu o polednách následovat 2. sbor cestou přes Lišov (Lischau), při odchodu mu však bylo určeno, aby zamířil jen přes Rudolfov (Rudolfstadt) a mezi tímto místem a Lišovem se utábořil, aby pak odtud následoval záložní sbor po říšské silnici. Toho dne v Krumlově postavený sbor Rosenberg měl se pohnout do Kaplice, v Písku dlící 1. sbor přešel do Hluboké nad Vltavou a měl den nato odpochodovat rovněž na Trhové Sviny. V Budějovicích měla setrvat jen brigáda GM Mayera (regimenty Stani a arcivévoda Karl, 1batalion Kaiser, 1 eskadrona Hessen-Homburgových husarů a 1 baterie kanonů) a ze svých předních postů rozvinout pro bitvu plánované rozmístění od Kamenného Újezda až po Velešín (Weleschin).
Po vystřídání 3. sborem, určeným pro Linec a stojícím dosud u Přeštic, měla se brigáda přičlenit k hlavní armádě, k čemuž také dne 14. května po pochodu přes Vitis v Hornu došlo. U příležitosti odchodu 2. sboru z Budějovic vykonal císař Franz, aby se vojskům ukázal, přehlídku na východním okraji města před tehdy dosud existujícími šancemi "am Glacis" (tj. na jejich vnějším svažujícím se okraji, česky zvaném i koliště, poněvadž tam bývaly zasazovány kůly - pozn. překl.), někde tam, kde dnes stojí budova budějovické hlavní pošty. Z 2. sboru chyběl legijní batalion, jakož i brigáda Andrassy, regimenty Zedtwitz a Froon, které pobývaly s FML Klenauem v Horní Plané, proto však se připojila k defilé budějovická garnizóna, tj. brigáda GM Mayera. Vojskům bylo při této příležitosti výslovně dáno armádním rozkazem, aby parádní pochod před císařem provedli "mit gerollten Mänteln und fliegenden Fahnen" (tj. "se srolovanými plášti a s vlajícími prapory" - pozn. překl.), generálům bylo však ponecháno na vůli, zda se objeví v bílém kabátě či v "Campagne-Uniform", tj. stejnokroji s kabátem šedým. Císař využil příležitosti, aby veliteli defilujícího sboru FML Hohenzollernovi osobně předal komandérský kříž řádu Marie Terezie za jeho odvážné chování u Hausenu 19. dubna (o bitvě u Teugn-Hausen v roce 1809 mezi vojsky francouzského maršála Davouta a částmi rakouské armády arcivévody Karla viz Wikipedia - pozn. překl.).
Dne 7. května byla armáda shromážděna v prostoru Trhové Sviny-Borovany, až na 4. sbor s postavením v Kaplici a 3. sbor s postavením v Přešticích. Z Hluboké nad Vltavou sem přišlý 1. sbor se setkal při průchodu Budějovicemi s těžkými nesnázemi, poněvadž se musel propracovat, často jednotlivě po svých příslušnících, klopotně ulicemi ucpanými masami vozatajstva, takže místo navečer dorazil do Trhových Svinů po nočním pochodu až ve 3 hodiny ráno. Armádní dělostřelectvo stálo 7. května ještě v Budějovicích uvízlé mezi jinými povozy v ulicích. Velitelství armády nocovalo 7. května už v Trhových Svinech.
Dne 8. května tábořila armáda kolem Nových Hradů a sice: armádní velitelství na panském sídle (zámek dokončen zcela až roku 1810 - pozn. překl.), arcivévoda Karl osobně v panském hostinci (snad jde o tzv. Rezidenci - pozn. překl.). 1. sbor stanul ve dvou sledech mezi Svařišovským dvorem (Sworischauer Meierhof) na pravém křídle a Krčínem (Gritschau) na křídle levém, 2. sbor pak podél cesty vedoucí z Trhových Svinů s pravým křídlem asi na výšině zvané Prospekthöhe (dnes na mapě Výhledy /549 m/ - pozn. překl.) a levým křídlem těsně u města. Velitelství, jak už řečeno, přímo v Nových Hradech.
Také jiné novosti, týkající se personálních otázek a změn na vysokých a nejvyšších vojenských místech, byly oznámeny prostřednictvím armádního rozkazu. Na GM povýšený adjutant velitele armády plukovník Wimpfen byl jmenován generálním ubytovatelem namísto FML Prohasky, změna nastalá zřejmě v souvislosti s dosud nepříznivým vývojem války, která asi měla svůj původ už v posledních budějovických jednáních císařových.
Významné a důsažné změny strategického a taktického druhu došly také teprve od nynějška svého uskutečnění. Tak bylo přísně zapovězeno táboření (v originále "das Kantonieren, d.i. Lagern" - pozn. překl.) v osadách a ve staveních. Vojska směla tábořit už jen pod širým nebem beze stanů - celty byly od samého počátku války ponechány doma, aby se ušetřilo nákladu vozatajstvu a koním potřebným k jejich přepravě.
Jako norma rozestavení vojsk v táboře i v bitvě bylo znovu nařízeno zastaralé "Treffenaufstellung" (tj. rozestavení sledů" - pozn. překl.), které se snad kdysi osvědčilo za časů Marie Terezie v sedmileté válce nebo už za bojů s Turky, nyní však ve své obřadné těžkopádnosti musilo být proti tak pohyblivému a obratnému nepříteli, jakými Francouzi byli, označeno za maximální krok zpět.
Příčiny těchto nařízení mohly být hlavně disciplinární povahy; jestliže však následkem drakonických hrozeb a opatření poklesl počet extrémních případů plenění, množily se o to víc případy opilství.
Pro důstojníky až do hodnosti generála platilo nařízení tábořit vždy spolu s vojskem, jen u vyšších důstojníků bylo povoleno ubytovat se v domech, a i pak to musilo být zcela blízko vojenského tábora. Armádní velitel věděl, že bitva, která celou válku rozhodne, je příliš nablízku, než aby stihl vydat všechny směrnice, které by vojska přivedla tváří v tvář nepříteli v opravdu disciplinovaném a spořádaném stavu. Přitom na výsledku očekávané bitvy záviselo nejen rozhodnutí o vítězství ve válce, nýbrž i sama existence státu.
Císař Franz opustil Budějovice už 7. května a aniž by se byť jen dotkl Schremsu (česky se tomu rakouskému městu říkalo Skřemelice - pozn. překl.) a Nových Hradů, přibyl dne 10. května do Zwettlu k nové válečné radě. Dne 9. května nastoupilo vojsko s 1. záložním sborem, s kyrysníky a granátníky, touto pýchou armády, pochod na Weitru a Zwettl.
Dne 6. května vytáhl boční voj, stojící do té doby v Horní Plané, pod velením FML Klenaua
na Krumlov, nemohl však městem projít, poněvadž tam toho dne právě dlel 4. sbor, takže FML Klenau nařídil toho dne oddech ve vsi Lověšické Rovné (Ruben), aby dne 7. května už po odchodu 4. sboru, vyrazil přes Krumlov na Dolní Dvořiště, přičemž by se snad značné oklice přes Lověšické Rovné a Krumlov dalo vyhnout, ta však měla svou příčinu ve změně pochodového rozkazu, poněvadž FML Klenau původně dostal pokyn pochodovat směrem na Kaplici.
Při Freistadtu postavený FML Stutterheim obdržel rozkaz očekávat tam se svými dvěma jezdeckými regimenty vystřídání 3. sborem, který byl určen operovat při Dunaji u Lince, a pak přes Sandl-Weitersfelden-Arbesbach zamířit do Zwettlu, aby hledal možnost připojení se k armádě. Hlavní armáda spěchala teď k Vídni, které se jí ovšem před nepřítelem dosíci nepodařilo, neboť dne 12. května bylo město nepříteli vydáno, a sice bez boje.
Nejdále vzadu pochodující 3. sbor FML Kolowrata v síle deseti tisíce mužů, který dne 3. května stanul při obci Sedlec a měl postupovat k Dunaji, aby ohrozil nepřítelův týl či přísunovou linii, ba snad i navázat spojení s Tyroly, mířil nyní přes Spálené Poříčí (Brennporitschen), Blatnou a Písek k Hluboké nad Vltavou, kam dorazil 12. května. K tomuto sboru se ještě cestou přidružilo v prostoru Plzeň-Švihov stojících 17 zeměbraneckých batalionů, které zformovány do tří samostatných brigád zeměbrany, vřadily se nyní do členění tohoto sboru.
Byly to:
Zeměbranecká brigáda plukovníka Wratislava: 1., 2. pražský, 1., 2. berounský, 1. kouřimský a 2. čáslavský zeměbranecký batalion.
Zeměbranecká brigáda plukovníka Sporka: 1., 2. táborský, 1. čáslavský, 1. chrudimský a 4. královéhradecký zeměbranecký batalion.
Zeměbranecká brigáda GM Oberdorfa: 1., 2., 3. plzeňský, 1., 2. chrudimský a 2. královéhradecký zeměbranecký batalion.
Před sborem postupovala samostatná malá skupina pod velením podplukovníka hraběte Starhemberga, která byla pověřena vystřídat u Freistadtu postavenou jezdeckou brigádu Stutterheim, jakož i v Budějovicích a kolem nich se nacházející brigádu GM Mayera, aby jim umožnila zamířit za spojením s armádou. Podplukovníku Starhembergovi bylo kromě polovice regimentu Meerveldtových hulánů přidělena rovněž polovice 5. batalionu polních myslivců. Ti byli ve spěchu naloženi na žebřiňáky a dorazili 10. května do Budějovic a den nato do Freistadtu, odkud však už GM Stutterheim odpochodoval a zanechal zde toliko 2 eskadrony Vincentových švališérů pod velením majora Adelgoubeho, které nyní vystřídal Starhemberg.
Tuto skupinu sledoval jako předvoj 3. sboru FML Sommariva s někdejším zadním vojem hlavní armády, nyní jako předvojem.
Polovice regimentu Meerveldtových hulánů, polovice 5. batalionu polních myslivců, 6. myslivecký batalion, hraničářský regiment Petrovaradínských, 1 eskadrona Hessen-Homburgových husarů a 1., 2., 3. plzeňský, 4. chrudimský a 2. královéhradecký batalion zeměbrany.
Rozestavení 3. sboru při postupu bylo následující:
Hlavní síla sboru tábořila v Hluboké nad Vltavou; Starhemberg se svou skupinou ve Velešíně; Sommariva: velitelství, polovice regimentu Meerveldtových hulánů, 6. myslivecký batalion, Petrovaradínští hraničáři, 1 baterie kanonů v Kamenném Újezdě, 2 setniny 5. batalionu polních myslivců v Třeboníně (Breitenstein) a v Rájově (Rojau), 1. chrudimský a 2. královéhradecký batalion zeměbrany v Rožnově (Strodenitz), Roudném (Ruden), Poříčí (Pořitsch) a Březí (Freiles); 1. a 2. plzeňský batalion zeměbrany v Nedabyli (Hables), Nové Vsi (Neudorf), Doudlebech (Teindles), Plavu (Plaben) a Doubravici (Daubrawitz); 4. chrudimský batalion zeměbrany v Komařicích (Komařitz), 3. plzeňský batalion zeměbrany a zeměbranecké brigádní komando GM Oberdorfa v Borovanech.
Dne 13. května stály: skupina Starhemberg: 1 eskadrona husarů a 1 setnina 5. batalionu polních myslivců v Dolním Dvořišti, po jedné četě hulánů v Leopoldschlagu a Horním Dvořišti (Oberhaid), půl eskadrony hulánů s jednou četou myslivců v Leitmannsdorfu, polovice setniny polních myslivců v Rožmberku nad Vltavou (Rosenberg): předvoj FML Sommarivy: velitelství v Kaplici; tamtéž i 1 eskadrona Hessen-Homburgových husarů, dělostřelectvo, 1 batalion zeměbrany a polovice hraničářského regimentu Petrovaradínských. V Blansku (Pflanzen) pak jeho druhá polovina. V Pšenici (Pschenitz), Nažidlech (Einsiedeln), Bujanově (Angern) a Zdíkách (Stiegesdorf) polovice 5. batalionu polních myslivců, v Omlenici (Umlowitz) a Bolech (Wolluben) 6. batalion myslivců, Meerveldtovi huláni v Mostkách (Pernlesdorf) a v Kaplici. Hlavní skupina pod velením FML Kolowrata v Budějovicích.
Ke spojení s hlavní armádou bylo vysláno po jednom ze zeměbraneckých batalionů do Nových Hradů a Trhových Svinů, ke spojení se zeměbranou plukovníka Rosenhahna, stojící na šumavských pozicích, byl vyslán do Krumlova jeden zeměbranecký batalion z brigády GM Oberdorfa. Kromě toho měla jako jistý druh průzkumné skupiny jít napřed přes Krumlov na Rožmberk nad Vltavou, Vyšší Brod a Leonfelden 1 setnina polních myslivců se 30 vybranými zeměbranci pod velením kapitána ubytovatelského štábu (v originále "unter Leitung des Hauptmanns des Quartiermeisterstabea" - pozn. překl.) Hartmanna.
GM Oberdorfa postaveného v Borovanech následovala nyní i divize FML Saint Julien s regimenty Württemberg a Kaunitz, 2 baterie kanonů a 1 eskadrona Hessen-Homburgových husarů k dalšímu průzkumu směrem k Weitře.
Dne 14. května zaujala hlavní skupina kolem Kaplice s celým předvojem pod velením FML Sommarivy v bojovém postavení mezi Wullowitz a Dolním Dvořištěm přední pozice plukovníkem Starhembergem před osadou Wullowitz se 2 eskadronami hulánů a 1 setninou polních myslivců. Batalion zeměbrany z Krumlova postoupil na Vyšší Brod a vyslal 3. plzeňský batalion zeměbrany na Rapotice (Rappetschlag) a Příbrání (Sinnetschlag), 1 setnina myslivců pak přišla do Tiché (Oppolz).
Divize Saint Julien stanula toho dne s Hessen-Homburgovými husary ve Weitře a Pyhrabrucku, s regimentem Kaunitz v Nakolicích (Naglitz), Reinpolz, Veveří (Piberschlag), Klopanově (Kropfetschlag) a ve Světví (Gschwendt), s regimentem Württemberg v Nových Hradech, dělostřelectvem v Žáru (Sohors), se zeměbraneckými bataliony po jednom v Humenicích (Meierhof), Krčíně a Svébozích (Zweiendorf), komando divize pak bylo v Nových Hradech.
15. květen byl v tomto postavení pro všechna vojska dnem oddechu. Den nato byl z tohoto rozmístění nastoupen pochod přes českou zemskou hranici na Linec-Urfahr. Účelem expedice bylo vytlačit z tehdy už plně dokončeného předmostí při Urfahru pevně tam usazené Würtztemberské a zůstat přinejmenším pánem levého břehu Dunaje, pokud možno pak i vyzkoušet nějakou demonstraci síly na přísunové linii a týlu nepřítele.
Postup byl vysoce komplikován vedením ve třech kolonách: FML Sommariva šel přes Hellmosödt na Pöstlingberg, FML Kolowrat s většinou (FML Bukasovich) přes Freistadt na Urfahr a levá boční kolona, FML Saint Julien, na Mauthausen kvůli jištění. Provedení manévru se nezdařilo a celý sbor se musil za význačných ztrát vrátit na postavení Freistadt-Hellmonsödt. Trestuhodné opomenutí vojenského velení, které od samého počátku kladlo více váhy na most přes Dunaj a Urfahr, mělo se nyní podruhé hořce vymstít. Jestliže 2 prácheňské zeměbranecké bataliony z vlastní iniciativy, z dobrého vojenského rozmyslu a citu pro povinnost splatily tak osudně zakončený pokus porážkou, byl zpětný úder větší moci, než ta nějakého sboru, nyní ještě rozhodnější. Hranice jižních Čech byly sice Kolowratovým sborem kryty, manévr na Dunaji, plánovaný s významem pro celou válečnou situaci, však proveden nebyl.
Hlavní armáda spěchala mezitím k hlavními městu říše, aby tam vedla poslední a pro výsledek války nejdůležitější úder.
Ve dnech 21. a 22. května došlo u Aspern-Esslingen k pamětihodné bitvě, která stejně jako o šest týdnů později u Wagramu, pokryla dva šumavské domovské regimenty, bojující stále v centru armádní sestavy prostřed prvé linie, opravdovou slávou. Byly to regimenty "Zedtwitz" a "Froon", které mimo jiného na nejkratší dosah s plným klidem svou palbou odrazily mocné útoky nepřátelských kyrysníků, usilující o prolomení fronty. Velké byly jejich ztráty u Aspern a Wagramu, velká však i jejich sláva, která zůstane jistě příštímu světu válečnou historií natrvalo uchována (v originále "der der Nachwelt durch die Kriegsgeschichte stets erhalten bleiben wird." - pozn. překl.).
Jakkoli rok 1809 šumavské nivy hrůz války na místě samém ušetřil, byly následky tažení vojsk těmi kraji, jak je vylíčily předchozí řádky, přece jen těžké. Své zřetelné zlé vyznění našla válečná činnost ve velkém finančním krachu roku 1811, který připravil celou lidskou generaci o polovinu peněz, jimi nashromážděných. Ještě tíživější byly ovšem oběti na životech, daň krve, která byla v oné dějinné epoše přinesena státu. Kolik jen dobrých Šumavanů skončilo v časech, jež označujeme "napoleonskými válkami" (v originále ovšem "die wir die der ,Franzosenkriege' nennen" - pozn. překl.) a které zahrnuly celých 25 let, tedy plné čtvrtstoletí, svou pozemskou pouť na pláních, prostírajících se od severní Itálie až po Varšavu a od Rýna až po Slavkov (Austerlitz)! Podat krátkou výseč z těch dob, týkající se našeho užšího domova, povědět pravnukům, co se v oné velké historické chvíli dělo v blízkosti jejich rodných míst, bylo vlastivědným účelem mého líčení.


Budweiser Zeitung, 1927, č. 60, s. 1-3, č. 61, s. 1-5, č. 62, s. 1-4, č. 63, s. 1-4

V Jiráskově pentalogii o F.L. Věkovi, díl IV., s. 428 3. vydání v nakladatelství Otto z roku 1925 se o roce 1809 píše: "Bouřka se točila do Čech. Arcikníže Karel ustoupil až do Budějovic a povídali si, že se chystá odtud do Rakous proti Francouzům. Strach rostl, když všechna zemská obrana musila k hranicím, když i studentská legie vytrhla z Prahy nejprve do Plzně; odtud ji poslali do Budějovic, kamž byl povolán nejvyšší komandující hrabě Kolovrat. To pošta přivážela i diligence i to, že hrob svatého Jana Nepomuckého je zase rozebrán a v bednách, aby každý okamžik mohl být odvezen. To již svítilo májové slunce. Krásný čas, veselo v polích, v kvetoucích lukách, v omladlé zeleni lesa. Ale do té radosti božího světa trud lidských vášní, do jasu stíny zlých zpráv." Těch pár řádků je vlastně jakýmsi resumé textu, pod jehož titulem se v Budweiser Zeitung podepsal Fritz Swieteczky, vojenský historik, nosící jméno staroslavného českého rodu Světeckých z Černčic a své dílo Kurucké války na Slovensku: náčrt válečných událostí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi koncem XVII. a počátkem XVIII. století (vyšlo roku 1928 v edici Spisy Vojenského archivu RČS a tiskem Legiografie v Praze) provázející českou podobou svého jména, tj. "Bedřich Swěteczký" a vojenskou hodností "kapitán v.v.". Jeho místopisné znalosti jižních Čech a Šumavy nemohou být náhodné. V Almanachu českých šlechtických a rytířských rodů 2010 nacházíme v jedné linii Světeckých hned dva její příslušníky zesnulé v Prachaticích (Theodor S., schwarzenberský úředník, tu zemřel 15. září 1895, Friedrich S., c.k. plukovník-auditor, necelý rok předtím 13. prosince roku 1894). Jejich teta, tedy otcova sestra, byla, chce se dodat, manželkou českého obrozence z nejpřednějších, totiž Josefa Jungmanna. I nejznámější asi pro nás rodová osobnost druhé rodové linie, totiž "Peter Kaspar Swieteczky de Czernczicz", jak je psán v oddací matrice fary v Brloze, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, má výrazné šumavské vazby svým sňatkem s vnučkou skláře Michaela Müllera z Michlovy Huti (Helmbach) a poté nabytým domem ve Vimperku. Ze dvou dokumentů, které jsou součástí obrazové přílohy, vysvítá, že Fritz Swieteczky nejenže zemřel v roce 1934, nýbrž byl zřejmě i posledním příslušníkem svého význačného rodu. Snad se ještě dovíme víc.

- - - - -
České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam prachatické úmrtní matriky o zdejším skonu knížecího schwarzenberského úředníka Theodora Swieteczkyho
Záznam prachatické úmrtní matriky o zdejším skonu plukovníka-auditora na penzi Friedricha Swieteckýho von Czernczicz, manžela Adolfiny, roz. Jautschové z Jiřína, učiněný děkanem Šwédouo
O rodu Swieteczkych z Czerniczicz ve slovníku českých šlechtických rodů z nakladatelství ArgoO rodu Swieteczkych z Czerniczicz ve slovníku českých šlechtických rodů z nakladatelství Argo
Tyto stránky v almanachu české šlechty svědčí spíše o bezradnosti ohledně členů rodu "z Bedřichova Světce"
Náhrobek Ferdinanda von Häring na českobudějovickém Staroměstském hřbitověNáhrobek Ferdinanda von Häring na českobudějovickém Staroměstském hřbitově

zobrazit všechny přílohy

TOPlist