logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN SÜKA

Prvních sto let Hojné Vody a její tehdejší lázeňští hosté

1570
dlel tu Ladis von Kuenring z Dolních Rakous. Dne 17. června téhož roku 1570 zemřel rovněž zde v Hojné Vodě (Heilbrunn) jeho syn; mrtvola byla převezena do Zwettlu (rodový klášter Kuenringů jimi roku 1137 založený - pozn. překl.).

1574
15. srpna byl opat Laurenz z Zwettlu (Laurenz Hengenmüller se údajně narodil roku 1535 v Salemu /Salmannsweiler/ v Badenu a byl opatem v letech 1567-1577 až do své smrti - pozn. překl.) "in Gutwasser" (tj. "na Dobré Vodě" - pozn. překl.). Zemřel po třech letech (podle data narození asi ve svých 37 letech - pozn. překl.).

1577
v červnu užil lázní k pobytu Petr Vok z Rožmberka (v originále "Peter Wock von Rosenberg, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Uzdravil se tu a mohl se počátkem července vrátil napět na svůj zámek v Bechyni (v originále "auf sein Schloss Bechin" - pozn. překl.).

1585
od 4. do 15. května dlel na "Vilémově Hoře" (v originále "im ,Bad Wilhelmsberg'" - pozn. překl.) Vilém z Rožmberka (v originále "Wilhelm von Rosenberg", rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), byl tu pak i dne 18. července 1587.

1591
se tu v srpnu koupal na "Vilémově Hoře" Oktavian (Octavius, Ottavio) Spinola (otec blahoslaveného Karla Spinoly, jezuity a mučedníka /1564-1622/, působil na dvoře císaře Rudolfa II., zemřel v Praze roku 1592 a má náhrobek v katedrále sv. Víta - pozn. překl.).

1597
od 28. srpna do 10. září zdržoval se tu opět Petr Vok z Rožmberka. Zdejší pobyt ho stál přes 212 kop míšeňských grošů.

1605
7. listopadu byl zde týž poznovu, tentokrát za účelem lovu.

1610
dne 20. května hostily lázně hraběte Zrinského (v originále "Graf Zriny", Jan Zrinský ze Serynu byl synem Evy z Rožmberka a synovcem Viléma z Rožmberka i Petra Voka z Rožmberka, je proto pochován v rožmberské rodové hrobce ve Vyšším Brodě /Hohenfurth/ - pozn. překl.), jenž tu prodléval i v roce 1611. Zemřel dne 24. února 1612.

1610
4. září sem přijely hraběnky Kateřina z Hradce, roz. z Montfortu (manželka Adama z Hradce, žila v letech 1556-1631 - pozn. překl.) se svou dcerou Lucií Otýlií (pozdější manželka Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, žila v letech 1582-1633 - pozn. překl.). Poněvadž se jim tu dobře vedlo, opakovaly svůj zdejší pobyt v červnu a v červenci roku 1611.

1614
pobýval zde pan opat Thomas z kláštera Altenburg (benediktinský klášter z 12. století u dolnorakouského města Horn, považovaný za rakouský "barokní klenot" - pozn. překl.).

1632
dne 18. června přibyl na Vilémovu Horu opat vyšebrodský (byl jím tehdy Georg II. Schroff, rodem ze Švábska, který byl zvolen opatem v roce 1631, ale pro churavost úřadu zanechal po deseti letech, zemřel pak roku 1668 - pozn. překl.).

1634
11. června byl v Hojné Vodě na Vilémově Hoře (v originále "in Heylprunn am Wilhelmsberg" - pozn. překl.) pan Christof Spölkhl am Freihof zu Tuckhlau.

1634
dne 10. července zemřela tu Regina Hölzlová ze Sternsteinu (v originále "Regina Hölzlin von Sternstein", rod Hölzelů "von Sternstein" pocházel z Tyrol a jeho mužští příslušníci působili v rudolfovské důlní těžbě u Českých Budějovic, později /v 19. století/ v ruském Polsku s carským diplomem na rodové jméno "Helcel de Sztersztyn" - pozn. překl.).

1636
10. června podstoupil tu Johann von Ewerstorf auf Labisch in Sohr "zázračnou koupel" (v originále "das wundertätige Bad"- pozn. překl.).

1643
dne 3. října tu skonala Barbara Stadlmayerová (v originále "Stadlmayerin" - pozn. překl.), choť Siegmunda Stadlmayera, císařského výběrčího přirážek daní (v originále "ihrer römisch kayserlichen Majestät Aufschlagseinnehmer" - pozn. překl.) Jeho římského císařského Veličenstva v Arbesbachu.

1658
26. července na "Svaté Anně" (v originále "zu Anna", Hojné Vodě se říkalo i "Sankt Anna-Heilbrunn" podle pověsti, že v roce 1564 sem sama sv. Anna zavedla raněného dřevorubce, který si omytím v zázračné vodě vyhojil svá poranění - pozn. překl.) dlel zde Johann Franz Kreyl se svou paní Veronikou.

1669
byl na "Svaté Anně" (v originále "bei ,Sankt Anna'" - pozn. překl.) představený budějovického kláštera kapucínů (v originále "Budweiser Kapuzinerguardian" - pozn. překl.)

1670
dne 11. května zemřela tu Marie Kužerová (v originále "Marie Kužerin" - pozn. překl.), roz. Dominová z Budějovic (v originále "aus Budweis" - pozn. překl.) poté, co v Hojné Vodě hledala uzdravení.

1672
byla lázeňským hostem v Hojné Vodě hraběnka Susanna Eleonore Khevenhüller von Kirchberg (roz. Kollonitschová, žila v letech 1595-1678 a byla druhou ženou Franze Christopha Khevenhüllera von Frankenburg /1588-1650/, který konvertoval od protestantismu ke katolictví a stal se velvyslancem císaře Ferdinanda II. a význačným rakouským historiografem /"Annales Ferdinandei"/ - pozn. překl.).


Waldheimat, 1928, č. 7, s. 106

Předchozí text, podepsaný v proslulém českobudějovickém periodiku (vycházelo jako měsíčník v letech 1924-1933) jménem Hans Süka (čti "Zýka"), pochází od tehdejšího učitele v Hojné Vodě, který sem poté, co učil ve Slupečné (Luppetsching), Frymburku (Friedberg), Malšíně (Malsching), Nižších Hodonicích (Hodenitz) a v Dobré Vodě u Nových Hradů (Brünnl), nastoupil válečného roku 1916, stal se tu o dvacet let později 1936 ředitelem místní školy a odešel odtud hned v srpnu roku 1945 poté, co skončila druhá světová válka, do obnoveného Rakouska, kde pedagogicky působil po válce dále na různých školách. Jeho synem byl už v srpnu roku 1917 v Hojné Vodě narozený Walter Süka, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže. Walterův otec Johann spatřil světlo světa v Cetvinách (Zettwing) dne 20. září roku 1891 a den nato byl zdejším kooperátorem Josefem Novotným i pokřtěn. Dostal jméno jako jeho otec, zdejší truhlářský mistr ve stavení čp. 2 Johann Süka, nemanželský syn Rosalie Sükové, manželské dcery tkalce v rakouském Windhaagu čp. 43 Johanna Süky a jeho ženy Cäcilie, roz. Papelitzké (v matrice "geb. Papelitzky") z Windhaagu čp. 5. Novorozencovat matka Elisabeth byla manželskou dcerou Josefa Traxlera, hostinského a rolníka v rakouském Mairspindtu čp. 4, a Theresie, roz. Affenzellerové z rovněž rakouského Riemetschlagu čp. 1. Z cetvinské matriky se ovšem dovídáme i skutečnost, že řídící učitel Hans Süka se 30. září osudného roku 1939, tedy v měsíci, kdy vypukla druhá světová válka, zřekl katolické víry. V poválečném Rakousku žil po léta v nejistotě, jak to bude s jeho hmotným zabezpečením ve stáří a když bonnskou dohodou došlo k zajištění těchto záležitostí mezi spolkovým Německem a Rakouskem, selhalo Sükovo srdce. Byl převezen do Harbachu takřka na samé rakouské hranici s Čechami, aby tu spočinul v blízkosti domova. Byl pochován v Harbachu (dnes Moorbad Harbach) dnes 16. června roku 1955. Jeho jediný syn působil tehdy jako učitel v blízké osadě Maißen, dnes součásti Harbachu. Účast na pohřbu jeho otce byla opravdu veliká a nad hrobem promluvil někdejší okresní školní inspektor zesnulého Franz Oppelt, rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže. Hudební kvartet prý zahrál na závěr šumavskou hymnu. Poněvadž v nalomených srdcích těch, kdo se tu sešli, byla stále ještě vlastí Šumava, stará a alespoň v duchu nedělitelná.

- - - - -
* Cetviny / Slupečná / Frymburk / Malšín / Nižší Hodonice / Dobrá Voda u Nových Hradů / Hojná Voda / † † Harbach, Moorbad Harbach (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pan řídící Hans Süka, zde s učitelkou nám neznámého jména a s dětmi ročníku narození 1934/35,
na snímku z Hojné Vody válečného roku 1942
Záznam o jeho narození v cetvinské křestní matrice
Zpráva o jeho skonu na stránkách krajanského měsíčníku
Hojná Voda na staré pohlednici - škola stojí vpravo před kostelní věží
Někdejší škola v Hojné Vodě s věží bývalého kostela sv. Anny za sebou

zobrazit všechny přílohy

TOPlist