logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HANS STROBL

Děje a obzvláštní události obce Záhoří

(600 m nad mořem)

Záhoří (Zaborsch) ve poprvé zmíněno v darovací listině krále Přemysla Otakara II. (v originále Ottokar II. - pozn. překl.) klášteru Zlatá Koruna (Goldenkron) z roku 1263, kde je nazýváno "villa Zahor" (Strobl na rozdíl od správné citace v Profousových Místních jménech v Čechách, kde i nadále až do roku 1848 /!/, kdy se poprvé vyskytuje "Záboří", nacházíme jen obměny tvarů s "h", mylně uvádí původní tvar "Zaborz", který Profous považuje za "lidový" /Zaboř/ a jako německou podobu jména uvádí "Zohasch", což Strobl kupodivu vůbec nezná! - pozn. překl.). Mělo dříve patřit Sezimovi (Sesema) a v darovaném území tvořilo nyní enklávu ve vlastnictví Vítka z Krumlova (v originále "Witigo von Krummau" - pozn. překl.). Už roku 1290 však se s "Drslavovou tvrzí" (v originále zmíněné listiny z roku 1263 "castrum Dyrizlai" - pozn. překl.) za Příslopem (Pschislop) stává koupí od Voka z Krumlova klášterním majetkem. Drslavova tvrz na vrchu za Příslopem byla zlatokorunským majetkem už 1263. V roce 1437 dal císař Zikmund do zástavy Janu Smilovi z Křemže (Johann Smil von Krems) 9 zlatokorunských vsí, mezi nimi i Záhoří. Tehdejší rožmberský vladař, mocný Oldřich, vedl pro převzetí majetků zlatokorunského kláštera s Janem Smilem spor, který skončil ve prospěch Rožmberků. Jan Smil jim postoupil 25. července 1444 ves Záhoří ještě s jinými osadami. Později přešlo Záhoří do vlastnictví císařského domu a na Eggenberky, naposledy pak až do roku 1848 bylo majetkem schwarzenberským. Kolem roku 1648 tu zuřil mor. Počet obyvatel klesl na docela malý zbytek, ba některé z domů vymřely docela, jak dům čp. 8 a čp. 11. Záhoří a Příslop patřily dříve k faře ve Ktiši (Tisch). V roce 1780 však bylo Záhoří přifařeno k Chrobolům (Chrobold). Záhoří samo mělo jen kapli, kterou dala 1889 zbudovat Theresia Kalischko, a sice na památku své třiadvacetileté dcery Rosalie, tragicky uhořelé při požáru pazderny. V říjnu 1875 vyhořelo ve vsi až do základů 13 selských dvorců, jmenovitě domy čp. 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 16, 17, 18, jakož i obecní kovárna. Příčinou byla neopatrnost jedné děvečky v chalupě čp. 13, když šla časně ráno pro seno s rozžatou lucernou. Další 3 požáry byly v roce 1904 v domech čp. 6, 7 a 11. Až do zániku staré rakousko-uherské monarchie v roce 1918 patřila k politické obci Záhoří i česká osada Jáma (německy se jí říkalo Grub). Podle sčítání lidu z roku 1910 žilo tehdy v politické obci celkem 364 obyvatel, z toho v Záhoří 170, v Jámě 126 a v Příslopu 68, při čemž v Jámě činil počet Němců 13 a zbytek obyvatelstva tam tvořili Češi. Po vzniku Československé republiky 28. října 1918 se stala po nějakém čase i z Jámy samostatná obec. Při sčítání lidu v roce 1939 mělo Záhoří 271 obyvatel. K obci náležela ještě samota Doberau (dnes na mapách Doubrava - pozn. překl.) se svými 73 hektary, vzdálená půlhodinku cesty na severovýchod, stejně jako při cestě do Chrobol ležící mlýn (dnes na mapách "U Mlýna" - pozn. překl.) zvaný "Hammermühle" či také "Winzighammer", kde byl v dřívějších dobách skutečně v provozu kovářský hamr (Hammerwerk, Hammerschmiede) na vodní pohon, později přemístěný do Frantol (Frauenthal). Nedaleko mlýna stávala i samota řečená místními lidmi "Schmiedhanslhäusl", postavená tu teprve v roce 1934. Až do roku 1906 patřilo Záhoří ke školní obci Chroboly, osada Příslop pak ke školní obci Smědeč (Groß-Zmietsch). V roce 1905 postavil stavitel Rudolf Zobel z Prachatic (Prachatitz) v Záhoří novou školu, která byla až do roku 1935 jednotřídní, později pak dvojtřídní.
Jako první učitel a řídící školy působil tu Franz Fiedler z Prachatic se svou ženou Theresií jako učitelkou ručních prací. Byl v obci jako příkladný vychovatel mládeže činný po plných 30 let. To na jeho podnět vznikla 1908 v Záhoří místní skupina sdružení Deutscher Böhmerwaldbund a později i místní skupina Deutscher Kulturverband. V roce 1935 odešel na zasloužený odpočinek zpátky do domovských Prachatic. Posledním ředitelem školy před násilným vysídlením německých obyvatel byl pan učitel Karl Ossadnik ze Lhoty (Elhotten) u Stříbra (Mies). Sbor dobrovolných hasičů (Freiwillige Feuerwehr) byl v Záhoří založen v roce 1937 za starosty obce Franze Heidlera a za účinného přispění někdejšího hasičského náčelníka (Verbandsobmann) pana Jakoba Meisingera a obou hasičských inspektorů (Verbandsinspektor) pánů Leopolda Scheby a Friedricha Kocha. Při svém vzniku čítal sbor 27 aktivních členů. Prvé volby postavily do jeho čela Johanna Strobla (otec autora textu - pozn. překl.), jeho zástupcem se stal Johann Miesbauer, zapisovatelem zmíněný už Karl Ossadnik, pokladníkem Johann Rauscher, zbrojmistrem (v originále "Zeugwart" - pozn. překl.) a strojmistry (Maschinisten) Franz Madl a Josef Wallenta. Současně byla pořízena motorová stříkačka (16 PS) včetně 300 m hadic, 30 kožených helem a všeho ostatního vybavení od firmy Flader ve Vejprtech v celkové hodnotě 35 000 korun československých. Slavnost založení sboru se svěcením nové stříkačky se konala 13. června 1937 za početné účasti obyvatelstva i příslušníků hasičských sborů z celého okolí. Po roce se někdejší jméno obce Záboří (Zaborsch) úředně přestalo používat a bylo nahrazeno jednojazyčným "Záhoří" (v Lexikonu obcí Československé republiky z roku 1927 je uvedeno "Záhoří, dříve Záboří" a i Profous ve svých Místních jménech v Čechách zmiňuje 1848 a 1854 ještě jen "Záboří"! - pozn. překl.). Teprve po příchodu německých vojsk 7. října 1938 (rozuměj zábor po přijetí Mnichovské smlouvy - pozn. překl.) se stalo "Zaborsch" znovu německým označením obce, kde se v těch dnech na čtyři týdny ubytovala jednotka horských myslivců (Gebirgsjäger-Einheit) z bavorského Füssenu o síle 300 mužů. Dne 29. dubna 1945 byla obec ostřelována 2 nepřátelskými letci z palubních zbraní. Z uprchlické kolony ze Slezska (Schlesien), sestávající ze 40-50 vozů byla tehdy jedna žena usmrcena, 2 muži zraněni a 8 koní rovněž zabito. Od března do konce května bylo ve zdejší škole ubytováno 50 školáků a 4 učitelské síly obchodní školy z Essenu (dnes spolková země Severní Porýní-Vestfálsko). Po kapitulaci v květnu 1945 nastaly i pro německé obyvatele zdejší obce trudné časy. Dne 16. května 1946 odešli první z nich do vysídleneckého lágru v Prachaticích. Byly to rodiny z domů čp. 2, 9b, 11, 17, 19, 20b, 28, 29, 8 a 1b. Dne 7. června 1946 následoval druhý transport z domů čp. 3, 5, 7, 9, 12, 13, 15, 16, 18, 20 a 23, jakož i z domů čp. 3, 5, 7 a 9 v Příslopu. Zbytek obyvatel byl přepraven do lágru 13. června. Selské dvorce čp. 1, 4, 10, 13 a 14 byly zabrány Čechy už v prosinci 1945. Dne 26. dubna 1946 přijel do vsi transport Slováků a obsadil domy čp. 2, 3, 5, 6, 7, 8, 11, 12, 17 a 18. Všechny domy ostatní zůstaly stát prázdné. V osadě Příslop byly obydleny jen domy čp. 1 a 8.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 1985, s. 102-103

P.S. Text je podepsán Hans Strobel.

Školáci ze Záhoří a Příslopu v roce 1938

Školáci ročníků 1929, 1930 a 1931 se svým řídícím učitelem Karlem Ossadnikem jsou zachyceni na snímku pořízeném ve školním roce 1937/1938 na jakémsi dřevěném tělocvičném nářadí nejspíše postaveném u stromů hned při budově školy v Záhoří (Zaborsch). V přední řadě ze dvou sedí odleva Hilde Strobl, Anna Nachlinger, Maria Kalischek, Maria Rauscher, Erna Dworschak, Hilde Wallenta, Maria Watko, Maria Madl, Theresia Wallenta, Mathilde Jakesch, Berta Jaksch a Anna Anderle (všechno dívčí jména). V zadní řadě stojí Ida Miesbauer, Hilda Madl, Maria Libal, Hilde Anderle (všechno dívčí jména), dále chlapci Franz Vögler, Otto Watko, Josef Rauscher, Josef Geyer, Franz Kalischek, Ludwig Libal a už zmíněný řídící učitel Karl Ossadnik.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 2006, č. 7, s. 20

Takto popisuje "Ortsbetreuer" (místní důvěrník) Hans Strobl, narozený v Záhoří blízko Prachatic na Štědrý den, tj. 24. prosince 1933 (v sousedním Německu to byly prvé Vánoce za vlády Hitlerovy), snímek, který připojujeme v obrazové příloze. Českoněmecký zvuk těch příjmení dívek a chlapců, které čekal odchod z domova v roce 1946 vesměs kolem jejich 15 let, vytváří hudbu, jejíž řeč není ničím nahraditelná stejně jako jména osad Záhoří a Příslop (Pschislop), jíž se mimochodem pro zámožnost majitelů sedmi selských dvorců, dodnes kupodivu zčásti zachovalých, říkalo také "7 Kurfürsten", tj. sedm kurfiřtů jako kdysi ve svaté říši římské národa německého s českým králem v ní. Když Hans Strobl dne 24. května roku 2015 v Bad Mergentheim zemřel, vyšel následně v červencovém čísle krajanského měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief obsáhlý nekrolog, z něhož vysvítá, že nebožtík žil od roku 1954 ve vsi Unterbalbach, která je dnes jen místní částí bádensko-württemberského města Lauda-Königshofen, má však svůj vlastní hřbitov. Tam zřejmě zazněla nad hrobem věrného "Záhořana" Hartauerova šumavská hymna v podání 90 muzikantů ze 6 kapel vinařského kraje Main-Tauber. Věděli, komu to hrají.

- - - - -
* Záhoří / † Bad Mergentheim / † † Unterbalbach, Lauda-Königshofen (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Snímek z výletu na Třístoličník se spolužáky ze školy v Záhoří v létě roku 1943
už někde mezi nimi zachycuje i jeho
Tady stojí zcela napravo při ocenění dlouholetých spolupracovníků Böhmerwaldheimatkreis Prachatitz-Wallern-Winterberg u příležitosti rodáckého setkání v Ingolstadtu roku 1989 (zcela vlevo je tu zachycen Richard Schiefer, čtvrtá zprava zpola skryta Ilsa Viehbeck-Veithová)
Takhle se sešli všichni Stroblovi v někdejším domovském Záhoří
Pan učitel Ossadnik, jak vyčteme z jeho záznamu na seznamu učitelů v Erpužicích u Stříbra k roku 1928, byl rodákem ze Lhoty u Černošína a absolventem učitelského ústavu ve Stříbře z roku 1920

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist