logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HELLMUTH STRAKA

...ale vlastně bylo to všechno pro kočku

Když se člověk ohlédne nazpět, zažil vlastně všechno, o čem čítal v knihách svého dětství. "Maikäfer flieg, der Vater ist im Krieg" (tj. "Leť, chrouste, leť, tatínek válčí teď", slova německé lidové písně, pojaté i do slavné sbírky Chlapcův kouzelný roh /Des Knabes Wunderhorn - vyšla v letech 1806-1808/ - pozn. překl.), ztráta domova jako u rudokožců, emigrace (v originále "die Auswanderung" - pozn. překl.). Nemůžu od vás odvrátit pohled, musím vás pořád nadále sledovat: to pomalé, ale jisté vymírání "kmene Gratznerů" (v originále "Aussterben des Gratzner Stammes", rozuměj "vymírání novohradských Němců", lépe řečeno "vymírání novohradských obyvatel německého jazyka" - pozn. překl.) jako v "Posledním Mohykánovi". Teď právě "chce večer býti" (citát z Lukášova evangelia /L 24, 29/ je v tomto českém znění převzat nikoli z Bible Kralické, nýbrž z Máchova deníku z cesty do Itálie jako autorův překlad německého nápisu na hospodě v Rožmberku nad Vltavou /Rosenberg/, odpovídající Lutherově německé Bibli, tj. vazbě "will Abend werden" - viz i webové strany Kohoutího kříže - pozn. překl.) i v našem vlastním životě a pro budoucí to není všechno ničím víc nežli zapomenutou nordickou ságou. Můj život byl určitě velice zajímavý, ale vlastně bylo to všechno pro kočku (v originále "aber eigentlich war alles für die Katz!" - pozn. překl.)!
Prosím Tě, napiš mi poslední novinky ohledně "posledních Gratznerů" (v originále "die letzten Neuigkeiten der ,Letzten Gratzner'" - pozn. překl.). Pozdravuj všechny "Gratznery"; srdečně Váš Helmuth.


Glaube und Heimat, 1988, č. 1, s. 47-48

Přeložená textová ukázka je citací z dopisu, který Hellmuth Straka, dne 31. března roku 1922 v Nových Hradech (Gratzen) narozený syn někdejšího novohradského učitele Viktora Straky (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže), poslal 7. listopadu 1986, tedy pouhých několik měsíců před svou smrtí, z venezuelského města Caracas, kde dlouho žil a 21. března 1987 také zemřel (podrobný životopis Hellmutha Straky lze najít ve španělštině ve Wikipedii), zřejmě rovněž kdysi "novohradské" Hedi Brunmairové, roz. Rudolfové, do rakouského města Steyr. Musel jsem si vzpomenout na Grušův pověstný text Verš pro kočku z Literárních novin z roku 1964. Také šlo v podstatě o účtování nejméně s jednou generací. Ta Strakova unikla věru máločemu. V osmnácti letech narukoval Hellmuth v rodišti, které bylo od podzimu 1938 součástí nacistické "Říše", k německému wehrmachtu a účastnil se v jeho řadách bojů u Smolenska, Kijeva, Charkova i bitvy u Stalingradu, v níž byl raněn. Zbytek války prodělal v Jugoslávii a znalost češtiny a ruštiny ho předurčovala k tomu, že se tam stal instruktorem chorvatských pronacistických jednotek. V roce 1945 se třiadvacetiletý Hellmuth stal obětí poválečného odsunu (španělský text životopisu neopomíná zdůraznit, že jeho podkladem byly "decretos de Beneš" /"decretos presidenciales"/) a s rakouskou státní příslušností a dobrodružnou povahou (živil se i jako cirkusový krotitel slonů) se přes Itálii roku 1952 dostal do jihoamerické Venezuely, kde se usadil, poznal zemi a stal se význačným antropologem, speleologem a archeologem. Zabýval se i výzkumy v západní Africe, zejména v Senegalu a Rovníkové Guineji, Kamerunu a Gabunu. V roce 1977 byl přijat za člena National Geographic Society. V Caracas se oženil a jeho manželka Luisa Medina mu porodila dceru Ursulu a syna Tomáse, z něhož vyrostl významný venezuelský vědec (Tomás Helmut Straka Medina, narozený v Caracas roku 1972, má v angličtině podrobný životopis tentokrát v anglické Wikipedii). Hellmuth Straka zemřel na rakovinu žaludku v 64 letech věku. Své "přírodní národy" dokázal vlastně následovat opravdu na způsob hrdinů svých dětských knih.

- - - - -
* Nové Hrady / † † † Caracas (VEN)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

S Indiány kmene Japrerias ve Venezuele, jejichž jazykem hovoří sto lidí, na snímku z roku 1960
V jeskyni Caracas, Rovníková Guinea, v roce 1967
U petroglyfů při jezeře Valencia ve Venezuele, které zkoumal
Se dvěma Venezuelkami
Ze stránky Wikipedie, věnované jeho synovi

zobrazit všechny přílohy

TOPlist