logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HORST STIEPANI

K půlstoletí měsíčníku "Hoam!" a k dokončení opravy Domu Adolfa Webingera

Milí krajané, milí přátelé a příznivci!

Na den svatého Jakuba (v originále "an Jakobi" - pozn. překl.) v roce 1998 slaví sdružení DBB (Deutscher Böhmerwaldbund) a Verein der heimattreuen Böhmerwäldler (tj. Sdružení roduvěrných Šumavanů - pozn. překl.) hned dvě význačné události:


  • našemu časopisu "Hoam!" (v češtině by jeho název zněl "Domů!" - pozn. překl.) je už 50 let a
  • Dům Šumavanů (Haus der Böhmerwäldler - jinak také Adolf-Webinger-Haus) prodělal úspěšně generální opravu.

K oslavě obou těchto událostí bych chtěl srdečně pozvat všechny hosty a krajany z blízka i z dáli.
"Hoam!" i Dům Šumavavanů se rovnou měrou staly po všechna tato uplynulá léta pravým pojítkem pro mnoho našich lidí.
Náš "posel domova" (v originále "unser Heimatbote" - pozn. překl.) Adolf Webinger řekl po našem neblahém vyhnání z našeho odvěkého osvojeného domova před více než 50 lety:
Gemeinsam wollen wir den Weg in die Heimat suchen, denn Heimatlosigkeit ist das größte Unglück, das einem gesunden Volk widerfahren kann!" " (tj. "Chceme společně hledat cestu k domovu, neboť být bez domova je největším neštěstím, které může stihnout zdravé lidské společenství!" - pozn. překl.)
Tato zásadní výpověď Adolfa Webingera (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) stála roku 1948 u kolébky časopisu "Hoam!" jako krajanského oběžníku. Měsíc co měsíc zpravoval naše domova zbavené lidi o osudu jejich příbuzných a známých a dodával jim odvahu a důvěru.
Po znovuzaložení DBB (v roce 1954, 70 let po jeho původním vzniku v Českých Budějovicích /Budweis/ roku 1884 - pozn. překl.) referuje "Hoam!" s přílohou "Der Wanderstecken" (tj. "Poutnická hůl" - pozn. překl.) o mnohostranných aktivitách domovských a mládežnických skupin (Heimat- und Jugendgruppen) a pečuje prostřednictvím informací, vyprávění a odkazů o to, aby naše kulturní dědictví, mravy a obyčeje šumavského domova neupadly v zapomenutí.
Právě dnes, kdy jsou hranice znovu otevřeny a mnoho lidí může dnes navštívit náš domov, je důležité dokumentovat pravdu o dějinách našeho domova a našeho národního kmene a předat ji nadcházející generaci.
Získáním pozemku s výminkářským domkem v Lackenhäuser vytvořil Adolf Webinger a jeho přátelé spolu se Sdružením roduvěrných Šumavanů na úpatí Třístoličníku (Dreisesselberg), zcela v blízkosti Trojmezí (Dreiländereck), místo setkání šumavské německé mládeže a německých Šumavanů (v originále "für die Böhmerwaldjugend und die Landsleute" - pozn. překl.) vůbec.
Z někdejšího malého domku vznikl během desetiletí, financován právě z výnosů měsíčníku "Hoam!", veřejných podpor a mnoha finančních krajanských darů náš rozložitý "Haus der Böhmerwäldler", jakási předsíň našeho starého domova. Stovky mladých německých Šumavanů naplňují od té doby ten dům radostným životem.
DBB nabízí jeho prostory pro četné semináře a mnoho domovských skupin prožilo tu o "domovských týdnech" (Heimatwochen) nádherný pocit pospolitosti. Plně svůj účel až dosud dům naplňuje i jako venkovské školicí středisko (Schullandheim) a domov mládeže organizace DJO (původně od roku 1951 Deutsche Jugend des Ostens, v roce 1974 změna názvu na Deutsche Jugend in Europa - pozn. překl.) a Sudetoněmeckého sociálního díla Baden-Württemberg (das Sudetendeutsches Sozialwerk Baden-Württemberg).
Dům ovšem postupně měl svá léta a aby mohl plnit své úkoly i do budoucna, stala se žádoucí jeho vysoce nákladná generální sanace. Právě v té chvíli se ukázalo, jak velkou strategickou hodnotu (v originále "Stellenwert" - pozn. překl.) to místo pro německé Šumavany představuje. Bez státní pomoci, stavíce na opoře představované jejich měsíčníkem, následovali mnozí Šumavané výzev k finančním darům na jeho stranách a menšími i velkými obnosy a zdatným pracovním nasazením přispěli k uhrazení této velké stavební akce, kterou DBB a jeho složky učinily těžištěm svého úsilí. Všem dárcům, stavebníkům, úřadům budiž zde vysloven srdečný dík, že za pouhých šest měsíců byl náš "Haus der Böhmerwäldler" doznal tak krásné a účelné přestavby.
Jubilejní číslo měsíčníku "Hoam!", které předkládáme, podává dostatečně podrobný přehled o vzniku a existenci časopisu i domu.
V těchto dnech radosti vzpomínáme s jistým smutkem v srdcích našich zesnulých přátel, kteří položili základy obou institucí a s velkým nasazením, prozíravostí a láskou pracovali pro věc německé Šumavy. Směli jsme jim stát po boku, pokračujeme rádi v jejich díle budeme na ně vždy s vděčností vzpomínat.
Na závěr chci poděkovat všem odběratelům měsíčníku "Hoam!" za věrnost, všem spolupracovníkům a přátelům a příznivcům naší práce za nezištnou spoluúčast na ni a prosím je všechny, aby v dobré spolupráci vytrvali i nadále.


Hoam!, 1998, č. 7, s. 514-515

Příspěvek z úvodu obsažného jubilejního čísla "Hoam", které ke svému půlstoletí přineslo množství materiálu k vlastním dějinám, napsal člověk, stojící od roku 1979 v čele sdružení Verein der heimattreuen Böhmerwäldler, vydavatele časopisu. Narodil se 4. prosince 1935 ve Františkově (Franzensthal) blízko Kvildy (Außergefild) jako první z pěti ratolestí tamního učitele Heinricha Stiepaniho (čti Štýpanyho) a jeho ženy Marie, roz. Lichtneckerové z Volar (Wallern). Už o několik let později přesídlila však rodina právě do Volar, kde Horst Stiepani prožil dětství. Otce odvedli k wehrmachtu a matce pomáhal dobrou radou Horstův kmotr a strýc Pius. Když se otec vrátil z války, přišel odsun. V Bavorska se Horst ocitl po vyhnání jako jedenáctiletý chlapec, navštěvoval gymnázium v Pasově (Passau), absolvoval poté tříletou zemědělskou výuku v Landsbergu na bavorské řece Lech a dosáhl kvalifikace učitele zemědělské školy a zemědělského inženýra. Pro nedostatek pracovních příležitostí obrátil se k pedagogické práci v základním školství. Od roku 1960 působil jako učitel obecné školy v Hauzenbergu. Díky své zdatnosti se stal v roce 1978 ředitelem základní a hlavní (měšťanské) školy v Thyrnau. Byl veřejně znám i jako předseda zemského sdružení mladých bavorských učitelů. S manželkou Ernou mají čtyři děti. Politicky nestraník byl zvolen do hauzenberské městské rady, kde po léta působil. Po smrti Rudolfa Erharta ujal se předsednictví Verein der heimattreuen Böhmerwäldler, jehož byl už předtím místopředsedou (ještě spolu s Rudolfem Erhartem uzavřeli dlouholetý partnerský pronájem Domu Adolfa Webingera i pro účely DJO a tím ho zachránili pro budoucnost). Zasloužil se s Rudolfem Schinko o výzdobu domu v Lackenhäuser díly šumavských německých umělců, o renovaci Stifterovy kaple vedle něj, o vydání mnoha knih a tiskovin se šumavskými tématy a v neposlední řadě o setkání nositelů kulturní ceny města Pasova, které má nad vyhnanými německými Šumavany patronát. Roku 1988 byl Horstu Stiepanimu udělen zlatý čestný odznak DBB. V únoru 2002 se mi ve vší slušnosti ozval ve věci básně Hermanna Hesseho, která byla v "Hoam!" otištěna pod jménem Elfriede Ullmannové a jeho zásluhou mohlo být autorství uvedeno na pravou míru. Jsem mu zavázán nejen za to, ale i za všechno, co mně a nám všem "Hoam!" za ta léta dal.

- - - - -
* Františkov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Rodný Františkov na leteckých snímcích z let 1951 a 2008Rodný Františkov na leteckých snímcích z let 1951 a 2008
Hauzenberg, kde také působil, na pohlednici z dvacátých let 20. století
Obálky (1997 a 2004) dvou jeho knih v nakladatelství "Hoam!"Obálky (1997 a 2004) dvou jeho knih v nakladatelství "Hoam!"
Souvislá řada obálek jeho šumavských kalendářů 2001-2011
Výřez z obrazu Wilhelma Czecha nazvaného Winterberg (Vimperk),
který Horst Stiepani poslal redakci krajanského měsíčníku

zobrazit všechny přílohy

TOPlist