logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

TOMÁŠ STERNECK

Původ rodu Daublebských ze Sternecku

Rod pochází z jižních Čech. Tam vznikl už ve 12. století slovanský hrad Dúdleby jako centrum stejnojmenné župy. Teprve později došlo na úpatí této starší opevněné lokality ke vzniku osady Doudleby (Daudleb, Deindles, Teindles), při níž byl zřízen i menší hrad nový. Doudleby samy se nacházely na tzv. "Vitorazské stezce" (v originále "am ,Weitraer Steig'" - pozn. překl.), důležité obchodní spojnici mezi Čechami a Rakouskem /1/. Krátce před rokem 1291 přešlo posléze toto panství do vlastnictví starobylého rytířského rodu Doublebských z Doudleb, kterému náleželo až do svého prodeje někdy na počátku 16. století /2/. Přímý původ zmíněného starobylého rodu nedal se až dosud - pro neexistenci písemných pramenů - nijak určit. Také možný původ nelegitimních potomků Doublebských z Doudleb by byl v této spojitosti rovněž myslitelným, ale právě v tomto ohledu se pramenů nedostává /3/. V polohou blízkém městě České Budějovice (Boemo Budvicium, Budweis) objevují se pak na přelomu 14. a 15. století v listinách majitelé domů, kteří jsou sice v dochovaných písemnostech zváni "de Dudleb", tj. "z Doudleb", kteří však zřejmě v nijaké přímém vztahu k pozdějším "Doudlebským" či "Doublebským" nejsou /4/.
Tento s nejvyšší pravděpodobností rovněž z Doudleb vzešlý rod náležel nejpozději od druhé půle 16. století k budějovickému městskému patriciátu; jejich listinně doložená řada počíná v rodokmenu osobou Jiříka Doudlebského (v originále "mit Georg Doudlebský /Daudlebský/" - pozn. překl.), který se od roku 1563 objevuje jako přísežný mistr sladovnického cechu, v letech 1567-1591, tedy až do své smrti v roce 1591 jako "konšel" v užší, stejně tak i jako člen sboru obecních starších či "seniorů" v širší radě města. Za svůj společenský v neposlední řadě vděčil svému prvnímu manželství, uzavřenému někdy před rokem 1558 se zámožnou měšťanskou dcerou Magdalenou Ramschisslovou, jejíž přímí předkové v Budějovicích žili už od počátku 15. století a během husitských válek se vypracovali mezi nejmajetnější elitu města /5/. Jejich syn Caspar, narozený v Budějovicích roku 1560, byl od roku 1592 členem užší rady města a zastával v letech 1600-1605 a 1613-1621 úřad "primátora" /6/. Zemřel poté, co se vzdal všech veřejných úřadů, dne 6. dubna roku 1631 v rodných Budějovicích. To, že se tehdy město, ležící na soutoku řek Vltavy a Malše, v jižních Čechách už tehdy největší a nejvýznamnější, nepodílelo na českém povstání z let 1618-1620 a zachovalo císaři věrnost, bylo především jeho osobní zásluhou /7/. Od 25. června až do 15. srpna roku 1618 byly Budějovice obleženy oddíly hraběte Jindřicha Matyáše (Heinrich Matthias) von Thurn-Valsassina. Občané města kladli však nepříteli statečný odpor a vysloužili si za svou nepoddajnost opakovanou chválu císaře Matyáše II. /8/. Zatímco obléhání povstalci bylo v plném chodu, na hlavním rynkue byla vztyčena na žerdi obrovitá vlajka, k jejímuž zhotovení bylo užito 117 loktů taftu (v originále "117 Ellen Taffet", česky také "taffeta", silnější hedvábí, užívané i pro šití praporů - pozn. překl.); byla zdobena jmény našeho Spasitele a jeho Blahoslavené Matky a pod touto bojovou korouhví shromáždila se městská rada s Casparem Daudlebskym v čele, císařský hejtman a solní úředník Johann Aullner von Birkenfels, pověřený vedením obrany města, duchovenstvo a veškeré občanstvo. Utvořili jediný kruh a pronášeli každý s hlavou obnaženou a se třemi zdviženými prsty slova této slavnostní přísahy:
"Wir geloben und schwören der römischen kaiserlichen Majestät, auch zu Ungarn und Böhmen, unserm allergnädigsten Herrn, daß wir als ehrliche Bürgersleute bei dieser königlichen Stadt und Festung Budweis, zum Nutzen Ihrer kaiserlichen Majestät gegen jeden Feind derselben Leib, Gut und Blut setzen und dieselbe, wie wir eine Ader im Leibe haben, neben unserer fürgesetzten Obrigkeit, eines ehrsamen wohlweisen Rathes und Ihrer Majestät Kriegsvolk defindiren und mit Gottes Hilf erhalten helfen wollen, so wahr und Gott helfe und sein heiliges Evangelium. - Amen."
(tj.: "Slibujeme a přísaháme římskému císařskému Veličenstvu, také v Uhrách a v Čechách našemu nejmilostivějšímu pánu, že jako počestní měšťané tohoto královského města a pevnosti Budějovice chceme nasadit pro Jeho císařské Veličenstvo tělo, statky i krev proti každému jeho nepříteli, bránit Je, jakože máme krev v těle, vedle naší představené vrchnosti, počestné a obezřelé rady i zbrojného lidu Jeho Veličenstva, a s pomocí Boží Je i zachovat. K tomu nám pomáhej Bůh a Jeho svaté evangelium. - Amen /tj. Staň se!/." - pozn. překl.) /10/.


Poznámky:
/1/ Vitorazská či také Česká stezka (Böhmische Weg) byla starou obchodní cestou zřejmě pradávného původu. Začínala u kláštera Zwettl a vedla přes Weitru do Nových Hradů (Gratzen). Odtud pokračovala přes Žár (Sohors), Trhové Sviny (Schweinitz) a Doudleby do Českých Budějovic.
/2/ Tomáš Sterneck/Jan Šimánek, Středověké doudlebské fortifikace v zápisech z druhé poloviny 16. a počátku 17. století. In: Výběr 44 (2007), 4, s. 334-352.
/3/ Tomáš Sterneck, Mezi měšťany a šlechtou. Dějiny rodu Daublebských ze Sternecku. (= Brno v minulosti a dnes, Supplementum 8). Archiv města Brna. (Brno 2009), s. 62nn.
/4/ Rod se vlastně původně psal "Doudlebský" nebo "Daudlebský". Teprve po jedné písařské chybě v nobilitačním diplomu z roku 1620 bylo postupně přijato psaní "Daublebský". Viz Moritz Sterneck, Übersicht der Familie Daublebsky-Sterneck. Wien 1906; týž, Berichtigung 1908 zur Familienübersicht 1906. Wien 1908; Alfred Daublebsky-Sterneck, Übersicht der Familie Daublebsky-Sterneck. Ergänzungen zur Übersicht der Familie Daublebsky-Sterneck von Moritz Sterneck. Wien 1908. Tetschen [strojopis] 1935; Tomáš Sterneck, Daublebští ze Sternecku. In: Encyklopedie Českých Budějovic. České Budějovice 2006, s. 87.
/5/ Tomáš Sterneck, Ramschisslové ve středověkých Budějovicích. In: Staré Budějovice 3 (České Budějovice 2008), s. 7-28.
/6/ Až do roku 1787 se 12 budějovických radních během roku pravidelně po 4 týdnech ve funkci purkmistra, tj. předsedy kolegia radních. V roce ze všech prvý byl zván "primasem" či také "primátorem" a připadalo mu i mimo jeho funkční periodu obzvláštní postavení. To mělo za následek, že na nejvyšší úrovni bývalo město většinou reprezentováno dvěma z radních, tj. současným právě purkmistrem a primátorem, pokud posledně zmíněný nevykonával zrovna purkmistrovský úřad.
/7/ Budějovice byly založeny roku 1265 králem Přemyslem Otakarem II. a zaznamenaly díky své poloze na důležitých dálkových obchodních cestách brzy velký hospodářský rozkvět. Obchodní výsady, jako ty udělené jim Karlem IV. roku 1351, přispěly k tomu, že město náleželo s téměř 4 000 obyvateli k největším a nejvýznamnějším v celém Království českém. Asi dvě třetiny obyvatelstva byly jazykově německé, jedna třetina jazykově česká, od poloviny 14. století se pak ve městě usadilo i několik židovských rodin, které však byly v roce 1505 a 1506 z Budějovic vyhnány. Podpora těžby stříbra, vaření piva, rybního hospodářství a výnosného obchodu se solí přinesla městu v 16. století bohatství dosud nevídané. Tehdy byla zbudována renesanční radnice a vysoká městská zvonice, zvaná dodnes Černá věž (Schwarze Turm). V roce 1569 došlo ke zřízení vlastní městské mincovny, razící ve stříbře, těženém v blízkém okolí. Během třicetileté války se město proměnilo v pevnost a jeho kostely se dokonce na krátký čas opakovaně staly úkrytem českých korunovačních klenotů. Teprve ničivý požár z července roku 1641 zhubil více než polovinu původní městské zástavby, jejíž obnova zabrala poté mnohá desetiletí. Kolem roku 1840 činil počet obyvatel 13 097 lidí, z toho 8 135 ve městě samotném, 4 962 v přilehlých vsích. Viz Johann Gottfried Sommer, Böhmen. Budweiser Kreis (=Das Königreich Böhmen; statistech-topographisch dargestellt. Bd. IX.), Prag 1841, s. 3.
/8/ Matyáš II. sám konal 29. ledna 1614 v Budějovicích zemský sněm (Landtag), následkem čehož byl dne 9. června 1614 položen městskou radou základní kámen ke stavbě kapucínského kláštera, dotované císařovnou Annou (klášterní kostel, dnes koncertní síň, byl zasvěcen její patronce sv. Anně - pozn. překl.).
/9/ citováno podle: Johann Trajer, Historisch-Statistische Beschreibung der Diözese Budweis, Budweis 1832, s. 6n.
/10/ tamtéž (na webových stranách Kohoutího kříže viz i Ernst Franz Richter v textu o Šelmberku - pozn. překl.)


Ch. Steeb-T. Sterneck, "Die Daublebsky Freiherren von Sterneck zu Ehrenstein" (2011), s. 9-11

1. července 1620 byl Caspar Daudlebský (v nobilitační listině došlo k písařskému omylu, už zmíněnému v poznámkách k textové ukázce, totiž ke zkomolení rodového příjmení na Daublebský) za své zásluhy povýšen ve Vídni císařem Ferdinandem II. propůjčením predikátu "von Sterneck" do královského českého šlechtického stavu. Ten přídomek nosí dál po své matce i autor textové ukázky, přeložené z knižního titulu "Die Daublebsky Freiherren von Sterneck zu Ehrenstein", vydaného roku 2011 v rakouském Klagenfurtu (česky a slovinsky se městu říkalo i Celovec) a rok nato v květnu osobně věnovaného Tomášem Sterneckem Jihočeské vědecké knihovně. Mám od něho vzácným darem i rozsáhlou českou knihu o dějinách jeho vlastního rodu, z níž čerpám osobní údaje. Narodil se 18. září roku 1972 jako Tomáš Kahuda v českobudějovické rodině Stanislava Kahudy (*1942) a jeho ženy Gisely Johanny (*1942), roz. Daublebské-Sterneck. Děd z matčiny strany Ing.Dr. Bedřich Martin Daublebský (1904-1967), pochovaný na hřbitově u sv. Otýlie v rodinné hrobce Holanských, byl totiž sice roku 1939 osm let poté, co mu zemřel otec Eduard a sedm let poté, co si 1932 vzal za ženu Giselu Reiningerovou (1903-1985), matku Gisely Johanny, formálně adoptován svou tetou Františkou Holanskou, roz. Čáhovou a nabyl tak příjmení Daublebský-Čáha, jeho dětem však příjmení Daublebský-Sterneck zůstalo. Rod Daublebských ze Sternecku tak ve své českobudějovické větvi žije dál. Jeho následovník ví o svých kořenech tolik, že by to opravdu vydalo na povícero českých i německých knih. Často nacházíme jeho německy psané příspěvky v krajanských časopisech, jmenuji třeba "Glaube und Heimat", vycházející kdysi mezi válkami německy v rodných Českých Budějovicích. Jakže to je v tom proslulém Smetanově pochodu Studentské legie? "Čest a věrnost! Prapor věje..."

- - - - -
* České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Vazba (2011, Verlag des Geschichtenvereins für Kärnten) knihy o rodu Daublebskych v Korutanech, jejímž se stal spoluautorem
Obálky (2010 a 2015) publikací pražského Historického ústavu, jejichž je editoremObálky (2010 a 2015) publikací pražského Historického ústavu, jejichž je editorem
Obálka (2017) jeho historického románu o hejtmanovi Janu Aulnerovi z Birkenfelsu, vydaného brněnským nakladatelstvím MOBA (Moravská Bastei)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist