logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MARIA SCHWARZOVÁ

Dopis z Krušnohoří


Jedna selská básnířka (v originále "eine bäuerliche Dichterin" - pozn. překl.), už sedm let se svou rodinou v Krušnohoří (Erzgebirge), píše v dopise s datem 18. března 1954: "U nás je ještě spousta sněhu a velké zimy. Všude všechno promrzlé na kost a s vodou hodinová lopota, než led roztaje. Před třemi nedělemi nám prasklo potrubí: hned jsem šla na důlní kancelář (v originále "bin gleich in die Schachtkanzlei" - pozn. překl.) a hlásila to. Přestože mi slíbili, že to hned druhý den spraví, neobjevil se tu až dodnes nikdo. Každý druhý den nás to znovu vytopí (v originále "da schwimmen wir jeden zweiten Tag" - pozn. překl.), kominík také už nechodí. Tak musí lidi sami vylézt na střechu a komín prorazit, i když na to štětku žádnou nemáme. Teď se musejí všichni Němci, pokud ještě nejsou, stát československými občany. Ale taková nenávist, jaká k nám dřív byla, už není. ("Aber so gehässig, wie sie früher auf uns waren, sind 's nicht mehr.") Jen v docela ojedinělých případech snad. My staří můžeme a smíme všude hovořit svou mateřštinou, nu a mladí, to už jsou jeden jako druhý samí "Češi" (v originále "lauter Tschechen" - pozn. překl.) Je nás tu 90 procent Němců a máme i svoje bohoslužby v němčině. Teď ale jsou oba velební páni nemocní. Všude panuje chřipka. I my jsme jí chytili. Rabhansl, Filer z Kovářovic (německy Schmieding, dnes zaniklá osada u Chvalšin /Kalsching/ ve vojenském prostoru Boletice /Polletitz/ - pozn. překl.), moc stonal s tou chřipkou. Minulý týden jsme pochovali Hildu Jungbauerovou (dceru Grillových z Hodňova /Honetschlag/), která tu umřela ve svých 18 letech. Hodně lidí tady umírá nezaopatřeno (rozuměj svátostí umírajících z rukou kněze - pozn. překl.), to je smutná věc. V teplickém lágru (v originále "im Lager in Teplitz" - pozn. překl.) umřelo za těch 28 dnů v únoru 30 osob. Jinak je tu docela veselo, zvlášť mladým se to tu líbí: nijaký advent ani půst, masopust 365 dní v roce. A tancování jim není pořád dost, všude slyšíš: ta dnešní mládež nemá nic ze života. Kdo má s někým poměr, dosáhne všeho, čeho chce dosáhnout. Lidstvo může být pyšno, že se dostalo na ten stupeň kultury, na kterém právě stojí! Paní Anna Binderová, co byla před vysídlením sem v klášteře v Kájově (Gojau), je už léta pradlenou v teplickém lágru. Její dcera je zdravotní sestrou."


Glaube und Heimat,1954, s. 247

Paní Maria Schwarzová, roz. Bayerová, se narodila v Lazci (Losnitz) u Kájova (dnes je Lazec jen místní jeho částí) 24. října roku 1893. Byla prvou zpravodajkou (Berichterstatterin) farnosti Kájov v krajanském časopise Glaube und Heimat a z té rodácké rubriky pochází i nepodepsaná citace jednoho nepodepsaného dopisu (taková byla doba), informující nás jen letmo o situaci těch, kdo "zůstali". To nebyl ovšem její případ, ona takové dopisy jen četla a zveřejňovala pro ostatní, aby věděli, že jejich bolest není ta jediná. Když se ustavil "Komitee für die Pfarrei Maria Gojau", byl Franzl Bayer, syn jejího bratra Fritze Bayera, ještě dlouho po její smrti spolupracovníkem "mariánského" komitétu. V Mariině rodném Lazci, někdejší osadě s deseti sedláky, jedním vesnickým kovářem, jedním kolářem, jedním hostincem, pěti výminkářskými staveními, mlýnem zvaným "Machermühle", obývanou pazdernou (Flachsbrechstube) a sedmi dělnickými domky (celkem tu žilo na 200 obyvatel, z toho kolem 5 české národnosti), se od roku 1969 až do devadesátých let těžila tuha pod patronací Rudných dolů Netolice (po vytěžení ložisek v Chvalovicích a Černé v Pošumaví otevřely po válce tuhový důl i v Bližné a přímo v Českém Krumlově pod Městským vrchem). Celá země v té druhé půli století jako by se stala komunistickým dolem až do vytěžení. Tomu paní Maria vlastně jakoby zázrakem unikla. V roce 1950 ovšem musela podstoupit dvě těžké operace a nikdy se z nich už zcela nezotavila. Zemřela den po svých 64. narozeninách v hornofalckém Berchingu 25. října 1957 a je tam v bavorské zemi i pochována.

- - - - -
* Lazec, Kájov / Kájov / † † † Berching (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Plánek rodné vsi Lazec, Bayerům patřil statek čp. 17
Lazec, první písemná zmínka 1263, barevná rastrová kopie z tzv. císařských povinných otisků z let 1826-1843
Rodný Lazec na snímcích z roku 2013Rodný Lazec na snímcích z roku 2013
Kaplička u Lazce
Letecký snímek části obce Lazec z května 2011

zobrazit všechny přílohy

TOPlist