logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ SCHUMERTL

Z dopisu, adresovaného v roce 1973 spolkovému ministerstvu pro vnitroněmecké vztahy o Stifterově přeshraničním "multilaterálním přírodním parku"


Zastupitelstvo zemského okresu Freyung-Grafenau a všichni zúčastnění by uvítali, kdyby se při jednáních s ČSSR v Praze podařilo poukázat na to, že "Adalbert-Stifter-Naturpark" má být rozšířen i na Šumavu přes hranice ČSSR (v originále "auch auf den CSSR-Böhmerwald" - pozn. překl.) a má se tak stát "multilaterálním přírodním parkem". Rozšíření tohoto přírodního parku na území Šumavy přes hranice ČSSR je jen jedním jednotlivým cílem, který musí být chápán v rámci našeho celkového úkolu otevřít hranice k nejatraktivnějším částem Šumavy a zlepšit tak ekonomickou strukturu našeho zemského okresu. Předpoklady pro mezistátní dopravu jsou v mém zemském okrese velice příznivé. Silnice vedoucí k hraničnímu přechodu Philippsreut je v jihoněmeckém prostoru tím nejlepším spojením do Prahy i do Brna. Dosud bohužel uzavřenou železniční tratí, která u Haidmühle vede přes hranici, by byl dostupný jihočeský prostor Volary (Wallern), Prachatice (Prachatitz) a České Budějovice.


Glaube und Heimat, 1973, s. 542-543

Datace tohoto dopisu, o němž se na webových stranách Kohoutího kříže lze podrobněji dočíst při ukázkách textů jmenovce zemského rady Franze Schumertla, jenž byl jeho odesilatelem, tj. textů jeho otce Franze Schumertla "staršího" (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), zní dnes sotva uvěřitelně, stejně tak jako jeho adresát, tedy ministerstvo "pro vnitroněmecké vztahy". Je ovšem pravda, že toho roku začal "ve druhém socialistickém státě po SSSR", jak se hrdě označovala tehdy Husákova "země reálného socialismu" (také se mu říkalo "socialismus s husí kůží"), tj. v ČSSR, vycházet čtvrtletník Šumava, v nakladatelství Olympia vyšel průvodce Jitky Melicharové a 11. prosince byla podepsána Smlouva o vzájemných vztazích ČSSR a NSR, která uznávala za neplatnou tzv. mnichovskou dohodu. Chráněná krajinná oblast Šumava existovala sice už od roku 1963, železná opona z ostnatého drátu však kotvila pevně v šumavské půdě ještě velice dlouho. Snad právě proto, že "vnitroněmecké vztahy" byly vyřešeny až pádem berlínské zdi, který byl podstatným podnětem změn i u jihovýchodního československého souseda. Kdo by mohl být pisatelem onoho výjimečného dokumentu než právě "německý" Šumavan? Když v 78 letech věku v bavorském Freyungu skonal, stálo v jeho nekrologu na stránkách Passauer Neue Presse, jehož autorem byl Peter Püschel, psáno i toto: "In ihm steckte der "Böhm": Das sagt nicht nur etwas über seine Herkunft - wurde in Pfefferschlag bei Prachatitz als Sohn eines Böhmerwaldbauern geboren - sondern vor allem über sein Durchsetzungvermögen, seine Tatkraft und seinen Schalk." (tj. "Skrýval se v něm člověk z Čech: to něco vypovídá nejen o jeho původu - narodil se ve Fefrech u Prachatic jako syn šumavského rolníka - nýbrž především o jeho schopnosti se prosadit, o jeho činorodé síle a jeho šelmovském čtveráctví."). Narodil se 11. června roku jako jeden ze čtyř synů a osmi dětí už zmíněného Franze Schumertla staršího a jeho ženy Franzisky, roz. Schumertlové. Po vychození obecné školy navštěvoval měšťanskou školu v Prachaticích, kterou ukončil roku 1940 tzv. "zkouškou střední zralosti" ("mit der Mittleren Reife"). Při prachatickém úřadu landráta (Landratsamt) se začal zaučovat v oblasti regionální správy (Prachatice byly tenkrát součástí nacistické Říše), ale už v roce 1942 musel narukovat do druhé světové války. Jeho vojenská kariéra byla krátká - "naštěstí", jak po letech říká - poněvadž byl v roce 1944 těžce raněn ustřelením ramenního kloubu a wehrmacht ho poslal do vojenského lazaretu domů do Prachatic. Měl hned dvojí štěstí, poněvadž tu poznal svou ženu na celý život. Ida, roz. Metelková, pocházela z Kvildy (Außergefild), kde se narodila v rodině továrního dělníka. Než z toho manželství vzešly v pozdějších letech 4 děti, museli oba budoucí rodiče projít strašlivou zkušeností odsunu. Ve Freyungu je čekal nový domov a nový začátek. Tady totiž našel Franz Schumertl už po krátkém čase práci v úřadu landráta zemského okresu Wolfstein, pojmenovaného tak po svém sídle na stejnojmenném hradě v obci Ort (ta byla v roce 1954 přičleněna k městu Freyung). Z politických důvodů byl ovšem o něco později americkou vojenskou vládou propuštěn, jenže osud mu znovu přál: poté, co se nějaký čas držel nad vodou jako účetní u různých firem, začal se zasazovat o válečné poškozence a pozůstalé po padlých a pohřešovaných. V roce 1949 převzal úřad okresního jednatele Německého svazu obětí a postižených válkou a vojenskou službou a osob pobírajících sociální dávky (Verband der Kriegs- und Wehrdienstopfer, Behinderten und Sozialrentner Deutschlands, zkratka VdK) a po 20 let se následně věnoval potřebám tolika svých německých spoluobčanů, do jejichž osudů jako do toho jeho vlastního zasáhla neblahá válka. To byl i počátek jeho angažovanosti v komunální politice. Jako člen německé sociální demokracie (SPD) byl v roce 1956 poprvé zvolen do wolfsteinského okresního sněmu. Počínaje rokem 1960 byl pak ve Freyungu městským radním, krátce dokonce jedním ze starostových náměstků (3. Bürgermeister). Deset let nato vzal jeho život rozhodný obrat. "Rudý okresní radní" Franz Schumertl kandidoval ve volbách roku 1970 v jednom z "nejčernějších zemských okresů Bavorska", tj. v regionu s očekávanou převahou hlasů pro Křesťansko-sociální unii (CSU), za SPD jako její aspirant na funkci zemského rady - a byl zvolen! Voliči tu ovšem nedali hlas straně, kterou zastupoval, nýbrž jemu osobně jako člověku, jehož působení znali a oceňovali. Když byl v rámci správní reformy vytvořen nový zemský okres Freyung-Grafenau, stál opětovně v jeho čele, když ve volbách roku 1972 získal 58 procent hlasů. Bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber napsal v pozdravném dopise k Schumertlovým pětasedmdesátinám v roce 2000, tedy deset let poté, co zemský rada předal funkci svému nástupci Alfonsi Urbanovi, že jeho jméno bude už provždy spojeno s rozvojem území, které dlouhý čas leželo ve stínu nelidské hranice. Už v červnu 1995 jmenovalo město Freyung, kde "otec zemského okresu FRG", jak bývá také nazýván, 3. února 2004 i skonal a kde ho ke hrobu údajně doprovázelo více než 600 osob, Franze Schumertla svým čestným občanem.

- - - - -
* Libínské Sedlo / Prachatice / Rohanov / † † † Freyung (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Vítá na pasovském nádraží spolkového kancléře Willyho Brandta, když v roce 1973 přijel strávit zimní dovolenou v Grafenau
Tady nabízí v červenci roku 1983 šňupeček tabáku tehdejšímu německému spolkovému prezidentu Dr. Karlu Carstensovi, vedle něhož sedí jeho manželka Veronica Carstensová
Při návštěvě Horní Plané za Husákovy normalizace
Hovoří při prvém zasedání sněmu zemského okresu Freyung-Grafenau v říjnu roku 1983
V roce 1985 se tu setkává s americkým kosmonautem Neilem Armstrongem,
prvým člověkem, který vstoupil na Měsíc

zobrazit všechny přílohy

TOPlist