logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KARL SCHUSTER

Zámek Vilémov


Roku 1845 koupil štýrský hrabě Wilhelm Wurmbrand-Stuppach od paní z Wimmerů panství Velký Zdíkov (Groß-Zdikau). Tato změna vlastnictví byla na krátkou dobu velmi významná pro hospodářský rozmach obce Kvilda (Außergefild).
Stavba Vilémova (Wilhelmswald) jako loveckého zámku začala již roku 1841. Zámek sestával ze dvou jednopatrových budov ve štýrském stylu, spojených zasklenou chodbou. Jedna budova byla pro úřednictvo a kanceláře, druhá pro zámecké panstvo jako obydlí. Ze starého zažloutlého snímku projektové kresby zámku v obecní kronice je patrné, že plánovaná spojovací chodba ve skutečnosti asi neexistovala. Pamatuji zámek ještě před požárem a jednou měl jsem také možnost prohlédnout si příjemné obydlí uvnitř. Za nového statkáře a zámeckého pána, který prý byl skutečně milým a laskavým člověkem, zaznamenala Kvilda významný vzestup, jenž zvrátil život i výdělky v tehdy tak klidné obci.
Tři ojedinělé patrové domy čp. 14, 21 a 30, stavebně zcela odlišné od ostatních nízkých stavení, jak je dosud vidíme v místní části "Veska" (Dörfl), pocházejí z Wurmbrandovy doby. Vzpomínám si ještě, že ve Vilémově, jak se nazývala tato část obce po vystavěném zde zámku (nyní skupina dřevěných domků na stráni po levém břehu Vltavy - pozn. překl., rozuměj zde Josefa Zemana, který tu Vltavou jmenuje Černý potok /Schwarzbach/, zvaný jinak Teplou Vltavou /Warme Moldau/ až od Borových Lad /Ferchenhaid/), mimo zámecké budovy stávaly ještě dva domy, oba ve slohu zámku, totiž jako k němu náležející stáje a hospodářské budovy (nyní čp. 92) a v roce 1886 vyhořelá knoflíkárna, která stála mezi domy čp. 93 a 100.
Hrabě Wurmbrand zdržoval se zřejmě v letních měsících ve svém loveckém zámku a tedy zamýšlel postavit most přes starou cestu do Františkova (Franzensthal) na protilehlý svah. Určitě ale založil jen několika obyvatelům obce známou lesní cestu přes skály a strže k tzv. "paraplíčku" (Parapluie), tj. skalnímu výstupku, tehdy opatřenému dřevěnou stříškou jako deštníkem, a dále až k osadě Františkov. Tato cesta lesem je náramně romantická, s četnými kamennými schody, nyní zcela zmechovatělá, zčásti rozpadlá a představující třičtvrtěhodinovou procházku do údolí.
Při získání panství byl hrabě Wurmbrand zřejmě krátce ženat, neboť roku 1846 narodila se mu zde dcerka (podle rodokmenu z Wurzbachova lexikonu rakouských osobností to bylo 26. května a dítěti dali křestní jméno stejné jako měla jeho matka, tj. Bertha). Je pravděpodobné, že jako přítel přírody věnoval určitou péči i okolí svého loveckého zámku. Založil také železářský hamr na Hraběcí Huti (Grafenhütte). Jako mladík jsem se ovšem velmi málo zajímal o tehdejší poměry, o nichž jsem se mohl dovědět od tehdy dosud žijících současníků.
Je politováníhodné, že hrabě, jak se říkalo, musil po 12 letech v důsledku předlužení opustit za noci a mlhy (zde překlad přebírá doslova rčení "bei Nacht und Nebel", což značí "potají, kradmo, ve vší tichosti") své sídlo. Nelze se ale divit, neboť lesní sídlo bylo v tehdejší době málo výnosné (Wurmbrand se však zadlužil stavbou silnice ze Zdíkova na Kvildu - pozn. překl., rozuměj zde Josefa Zemana, stavba byla jinak započata už roku 1844).
Roku 1857 přešlo panství do majetku hraběte Franze von Thun-Hohenstein. V roce 1872 shořelo zadní křídlo zámku a 1889 bylo strženo první poschodí tehdy ještě stojícího předního křídla, pravděpodobně pro stavební závady. Od té doby sloužily zbytky někdy nádherného zámku za obydlí dělnickým rodinám. Neobyčejná zpracování dřeva, krásně provedené dveře, ostění a okenní rámy prozrazovaly ještě původ stavby.
Tím se do jisté míry uzavíralo období starých časů. V následujících kapitolách chtěl bych je ještě vylíčit.

"Konec starých časů" je tu hned ve smyslu několikerém, jak se dovíme na konci naší poznámky, letopočty a čísla samotného textu ukázky jsou však podivně nepřesné. Podle knihy Kapitoly z minulosti Kvildy (1. vydání 1999, s. 7) patřilo panství panu z Wimmerů do roku 1823, pak je řeč o hraběti Palffy-Erdödy, od 12. května 1841 (nikoli 1845 jako v textu) Wurmbrand-Stuppachovi, 8. prosince 1846 (tj. po 5 a nikoli 12 letech jako v textu) koupil panství Thun-Hohenstein. Jinak jde o jen na několika místech jazykově upravený překlad jedenácté kapitoly německého rukopisného textu s názvem Ortsgeschichte von Außergefild od Karla Schustera, jenž do češtiny podle vlastních slov amatérsky jen (jsou v tom překladu opravdu některá nejasná místa) převedl Josef Zeman z Českého statistického úřadu v Českých Budějovicích a vydal jej nejprve zkráceně a v 80 výtiscích roku 1977 (!), poté celý v dubnu 1990 nákladem už zmíněné českobudějovické Krajské správy Českého statistického, která "na Kvildě" měla od roku 1977 své tzv. "účelové středisko". Karl Schuster, který věnoval sešit svého rukopisu kvildské škole (z toho sešitu, uchovaného tehdy ve školní knihovně, Josef Zeman pořídil český překlad), označil jej hned v záhlaví datací "Karlsbad-Drahowitz 1937" a v předmluvě o sobě doslovně uvádí, že se narodil v Kvildě v roce 1864 a do roku 1885 tam prožil své mládí. Teprve roku 2010 jsem se z kvildské matriky dověděl nejen přesné datum narození Schusterova, tj. 10. únor roku 1864, nýbrž z dodatečného přípisu i tu skutečnost, že 31. srpna 1940 v Karlových Varech (Karlsbad), tehdy už téměř dva roky náležejících stejně jako Kvilda k nacistické Říši, v 76 letech svého věku zemřel. Sám jeho rukopisný sešit končí však, teď už víme, že tři roky před smrtí, velice zvláštně, totiž oslavným nekrologem TGM se závěrečným zvoláním: "Sein Andenken soll uns heilig sein!"(tj. "Jeho památka budiž nám svatá!"). Na vysvětlenou poslouží fakt, že v obci, potřebě jejíž školy měl rukopis sloužit, měli jasnou převahu sociální demokraté, takže hned po připojení k Říši v roce 1938 bylo osm zdejších rodin včetně starosty Praschla odvezeno do koncentračního tábora Dachau k dvouměsíční "převýchově". V roce 1946 tak jako tak odešli vlastně všichni z domova "Heim ins Reich", což mělo údajně zdůvodnit násilné vysídlení. Jako by tu znovu končil jeden svět - jenže aby koncům nebyl konec, směl ten "masarykovský" závěr německy psaného sešitu v českém překladu spatřit světlo světa až v roce 1990, po pádu komunizmu u nás.

- - - - -
* Kvilda / † Karlovy Vary

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam v křestní matrice farní obce Kvilda o jeho narození c.k. žandarmovi a trafikantovi Hieronimu Schusterovi (jeho otec Jakob Schuster je tu označen jako výminkář v Kvildě čp. 58, tj. bydlišti synově, matka Elisabeth, roz. Zoglauerová, jako dcera "hamerníka" v Kvildě čp. 44) a jeho ženě Barboře, roz. Ošenáškové, jejíž otec Alois Ošenášek (zřejmě původně Očenášek) byl rolníkem v Blatné (Platten) čp. 134 - pozdější přípis zpravuje o úmrtí Karla Schustera v Karlových Varech 31. srpna roku 1940
Obálka (1990) českého překladu jeho práce (Krajská správa Českého statistického úřadu, České Budějovice)
Titulni list jeho rukopisné kroniky (1937)
Podpis autorův a razítko kvildské školy s datem zařazení díla
do fondu školní knihovny, kde dostalo nově číslo 1
Škola v Kvildě ve třicátých letech dvacátého století za "první republiky"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist