logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

VICTOR SCHÖLLHAMMER

Oberhaid


Der Name klingt mir wie Musik
aus einer uns versunk'nen Welt.
Bei seinem Klang hellt sich mein Blick,
der tief in die Erinn'rung fällt.

Da tauchen all die Bilder auf
aus frohen Kindertagen
und auch das spät're Lebenslauf,
von Zuversicht getragen.

Wie wanderten wir oft mit Lust
auf uns vertrauten Wegen,
das Herz schlug höher in der Brust,
o Heimat - welch ein Segen!

Doch plötzlich brach herein die Not
durch Menschen, die uns Hassen.
Die Heimat ward für uns nun tot,
wir mussten sie verlassen.

Wohl fand in deutschen Landen weit
ein neues Heim ich bald
doch nimmer ist' s mein Oberhaid
im schönen Böhmerwald.

Oberhaid


To jméno zní jak hudba mi
z jasu, jejž doba zháší.
Zapadl kamsi do jámy
v hloubi paměti naší.

Vynořují se obrazy
z dětství, z toho, co zve se
života běh, v němž neschází
víra, ta dál ho nese.

Místa, jimiž jsme kráčeli,
cesty, nám všem tak známé,
domov, srdečně veselý,
my nezapomínáme!

Až přišla nouze, nenávist
lidí, co nám ho vzali.
Je mrtev kraj těch rodných hnízd,
tam na Šumavě v dáli.

V německé zemi najdu snad
sobě příbytek nový,
jak Oberhaid však měl jsem rád,
to nevypovím slovy.

Mám ty verše ze strojopisu, zaslaného z bádensko-württemberského města Stutensee dcerou jejich autora paní Irmgard Prokottovou, roz. Schöllhammerovou, panu Martinu Polákovi, jemuž za jeho poskytnutí srdečně děkuji. Strojopis byl založen v exempláři německy psané kroniky Horního Dvořiště, kterou sepsal Robert Schöllhammer, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže. Autorem veršů je nemanželský syn Robertovy sestry Kathariny (*24. listopadu 1885) a tedy Robertův synovec Victor Schöllhammer, narozený dne 11. července 1909. Nemusím snad vysvětlovat, že v případě místního jména Oberhaid jde v originálu i v mém českém přetlumočení o jedno a totéž Horní Dvořiště. Paní Prokottová sdělila dopisem Martinu Polákovi další podrobnosti ze životopisu svého otce. Tělesným otcem Viktora (Victora) Schöllhammera byl Ludwig Stürzl (*29. července 1887 v Horním Dvořišti), který se ovšem podle tehdejších předpisů nesměl oženit během vojenské služby, ale až po jejím skončení. Ke svatbě však nedošlo ani později a Stürzl si vzal 3. února 1921 v Brandově (Brandau) na Mostecku za ženu Elisabeth, roz. Röttigovou (*30. ledna 1896 v Chomutově /Komotau/), dceru železničního úředníka z Chebu (Eger), jejíž zásluhou kontakt s Viktorem Schöllhammerem nebyl nikdy zcela přerušen (prvorozený jejich syn Anton, který po druhé světové válce působil v Karlsruhe, byl dokonce roku 1982 na Viktorově pohřbu). Viktor se vyučil obchodnické živnosti u svého strýce Thomase Schöllhammera v Horním Dvořišti čp. 70. Aby se naučil česky, strávil část své učňovské doby v Netolicích. V Heršláku byl mezi válkami pilným obchodníkem a v sousedícím rodném "Oberhaidu" se podílel na tamním kulturním životě jeho německých obyvatel (téměř tisíc z dvanácti set celkem, Češi tu byli zejména díky velkému hraničnímu nádraží). Roku 1939 byl po připojení československého pohraničí k nacistické "Říši" povolán k wehrmachtu a v ruském zajetí, do něhož upadl, se mu znalost češtiny z netolického pobytu pro její podobnost s ruštinou hodila natolik, že mohl zastávat službu tlumočníka a písaře. V roce 1947 se ze Sibiře vrátil k nemocné matce Katharině už do německého Friedrichsthalu (od roku 1975 část města Stutensee ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko). Bydlili tam na adrese Luisenstraße 10/12 spolu s rodinou Roberta Schöllhammera. Dne 24. dubna 1949 se Viktor Schöllhammer oženil s Theresií, roz. Roseliovou, původem uherskou Němkou z města Törökbálint blízko Budapešti. Irmgard, provd. Prokottová, se jim narodila jako jediné dítě 27. června roku 1951. Prvních šest let v Německu byl její otec většinou nezaměstnaný, jen dočasně pracoval v Karlsruhe u firmy Siemens. V roce 1955 se mu podařilo získat v Neureut (dnes městská část Karlsruhe) obchod s papírem a psacími potřebami, který byl nucen ze zdravotních důvodů (artróza kyčelního kloubu) roku 1970 prodat a v šedesáti letech odejít do předčasného důchodu. Téhož roku 1970 se on, jeho žena a dcera i maminka Katharina přestěhovali do domu v Leopoldshafen, postaveného dva roky předtím. Tam Viktorova matka zemřela po pádu v témže domě a následné zlomenině krčku kyčelního kloubu v 92 letech věku dva týdny před svatbou své vnučky Irmgard v roce 1976. Viktor Schöllhammer onemocněl na zhoubný nádor močového měchýře a po 18 operacích zemřel 18. září roku 1982 v nemocnici v Karlsruhe. Pochován byl v Leopoldshafen (od prosince 1974 spojená obec Eggenstein-Leopoldshafen jen kus na sever od Karlsruhe). Jeho o 18 let mladší žena ho jako vdova přežila o 27 let a zemřela v roce 2009. Nebyla vlastně nikdy nemocná a skonala ve spánku. Paní Irmgard Prokottová si vzpomíná, když byli za otcova života ještě všichni zdrávi a pohromadě, jak otec, mj. i sváteční básník ("er dichtete aus Leidenschaft"), hrával rád na kytaru a zpíval. Horní Dvořiště bylo daleko a proto se jistě stalo i jedním z důvodů těch básní a písní.

- - - - -
* Horní Dvořiště / † Karlsruhe (BW) / † † Eggenstein-Leopoldshafen (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Victor Schöllhammer se svou matkou Katharinou
Snímek z odvodu k československé armádě v březnu roku 1929
Na Seidelově snímku ze slavnosti Böhmerwaldbundu v Rožmberku nad Vltavou v září roku 1929 je v tmavém obleku dole vpravo (ve fotobance byl snímek zrcadlově převrácený)
Na snímku ze Sibiře za druhé světové války ve výstroji wehrmachtu

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist