logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GEORG SCHLÖGL

K průvodci sociálními zákony a nařízeními


Když jsme byli vyhnáni z našeho domova, byl nám vzat všechen majetek a ani děcku nebyla ponechána často jeho hračka. Jen od Boha nám dané schopnosti unikly loupežnému gestu chtivých "spolubližních".
Přišli jsme do rozbitého, na těsný prostor zúženého Německa, které bylo kdysi vůdčí zemí co do svého sociálního zákonodárství. Po pěti letech zmatků, roztříštěnosti a atomizace práva existuje nyní konečně jednotné sociální zákonodárství v rámci spolkového státu (v originále "im Bereich des ,Bundes'", přičemž už v 1. článku tzv. základního spolkového zákona se praví, že "SRN jedná i za ty Němce, jimž byla odepřena spoluúčast" a "my vyzýváme veškerý německý národ, aby svobodným sebeurčením dovršil jednotu a svobodu Německa" - pozn. překl.). Chceme průběžně upozorňovat naše krajany na právě aktuální zákony a zohlednit přitom pokud možno zkušenosti z jejich praktického provádění. Věcí oprávněných žadatelů bude, jednat vždy samostatně a v pravý čas, nepromarnit nijakou lhůtu k podání žádosti, eventuelně nezbytného odvolání a jiných právních prostředků, vyčerpat veškeré nároky a udržet nabyté aspirace.
Poněvadž stále znovu přicházejí krajané ze starého domova, v němž musili konat nucenou práci, chceme začít spolkovým zákonem o pomoci navrátilcům (v originále "Bundesheimkehrergesetz /BHG/" - pozn. překl.).
Za navrátilce jsou považováni podle BHG z 19. června 1950 B.G.Bl. (tj. Bundesgesetzblatt - pozn. překl.) s. 221, který vstoupil v platnost 1. dubnem 1950, nejen propuštění váleční zajatci, nýbrž také Němci, kteří byli pro svou národní či státní příslušnost internováni v zahraničí a během dvou měsíců po propuštění ze zahraniční vazby se usadili či usazují na spolkovém území, pokud k internaci nedošlo pro národně socialistickou činnost v zahraničí.
K internaci u vyhnanců z domova došlo téměř bez výjimky pro jejich německou národní příslušnost. Spolkový ministr práce sám zvláštním výnosem odstranil vyskytující se pochybnosti o okruhu osob a konstatoval, že seskupení osob v tranzitním táboře (v originále "in einem Durchgangslager" - pozn. překl.) během vysídlení sice nemůže být ve smyslu BHG považováno za internaci, že však na druhé straně je mezi vysídlenci značný počet těch, kdo byli pro svou národní či státní příslušnost zatčeni, odvlečeni a zadržováni v pracovních táborech, které ležely za hranicemi Německé říše z 1. ledna roku 1938. Tito zadržení a internovaní žili v táborech nucené práce často po léta za týchž podmínek jako váleční zajatci, takže v takových případech neexistují žádné pochybnosti vůči uznání takových osob za navrátilce ve smyslu § 1, odstavec 3 BHG, čímž náležejí týmž osobám pomocná opatření podle tohoto zákona. Je třeba jen věnovat pozornost několika věcem, které následně ve stručnosti uvádím.
Odstupné (das Entlassungsgeld) ve výši 150 německých marek (DM) se vyplácí válečným zajatcům a internovaným, kteří se navrátili po 1. dubnu roku 1950, a to bez ohledu na potřebnost.
Přechodná pomoc ve věcných hodnotách (die Übergangshilfe in Sachwerten) až do výše 250 DM hodnoty či v hotovosti náleží rovněž toliko navrátilcům po 1. dubnu 1950. Podmínkou je potřebnost, která je v případě internovaných snad bez výjimky dána.
Tzv. pozdní navrátilci (die Spätheimkehrer), tj. navrátilci po 1. lednu 1948, mají nárok na přednostní zprostředkování práce (§ 9) a na pokračování dřívějšího zdravotního pojištění (§ 22). Pomoc v případě nemoci (§ 23) je zajištěna také těm navrátilcům a internovaným, kteří se navrátili během tří měsíců před vstupem BHG v platnost nebo od 1. ledna 1950. Pomoc v případě nemoci zahrnuje i nárok na přiměřenou bezplatnou náhradu zubů.
Jiná pomocná opatření nejsou vázána na nijaký určitý časový bod, tak třeba nárok na zajištění dřívějšího pracovního poměru (§ 7, přichází u internovaných jen vzácně v úvahu), na pomoc při nabytí vzdělání (§ 10, 11), na podporu v nezaměstnanosti (§ 12 a následující), na zápočet válečného zajetí a internace jako náhradní doby (Ersatzzeit) pro zajištění částky, o níž se zvyšuje důchodové pojištění (Steigerungsbeträgen in der Rentenversicherung). Tento § 24 je pro mnohé natolik důležitý, že je třeba citovat jej doslovně:

  1. Období válečného zajetí a internace platí v důchodovém pojištění dělníků a zaměstnanců a v hornickém důchodovém zabezpečení jako náhradní období pro naplnění čekacích dob a zachování čekatelství. V okamžiku návratu z válečného zajetí či internace nezaniklá čekatelství jsou až do uplynutí kalendářního roku po roce propuštění zachována.
  2. Pro období válečného zajetí a internace budou částky, o něž se zvyšuje důchodové pojištění, poskytovány.
  3. Předpisy odstavců 1 a 2 nacházejí uplatnění pouze tehdy, pokud pojištění existovalo už před válečným zajetím či internací.
    Nato mohou ti někdejší internovaní, kteří už dostávají invalidní, zaměstnanecký či hornický důchod, obrátit se dodatečně s nárokem na přiznání částky, o níž se zvyšuje jejich důchod pro čas jejich internace, na příslušný zemský pojišťovací ústav. Doložit svou internaci lze, pokud není možno jinak, místopřísežným prohlášením dvou spoluinternovaných.

Pro ty z internovaných s důchodovým pojištěním, kteří teprve přijíždějí či přijeli a jejichž více než o 50 % snížená pracovní schopnost je uznána úředním lékařem, by bylo nejlepší podat žádost o vyživovací podporu (Unterhaltshilfe) podle zákona o okamžité pomoci (der Soforthilfegesetz) a v návaznosti na to hned i žádost o důchod na příslušný zemský pojišťovací ústav cestou pojišťovacího úřadu, přičemž průběh pojištění bude úřadem vyřízen zdarma, pokud se internovaným ztratily potřebné doklady.
Informace o všech pomocných opatřeních podává komisař pro uprchlíky (v originále "der Flü. Kommissar" - pozn. překl.), Červený kříž a jiná příslušná místa, jako je pracovní úřad (Arbeitsamt), nemocenská pokladna (Krankenkasse), úřad sociální péče pro okamžitou pomoc (Fürsorge-Soforthilfeamt).


Hoam!, 1951, č. 1, s. 6-7

P.S. Podrobnější výklad právních nároků ze zákona vyplývajících obsahuje místy autentická označení poválečných německých sociálních institucí či právních norem.

Toto je první z řady textů, majících usnadnit šumavským vyhnancům vstup do nové společenské reality poválečného Německa a není divu, že mohl být napsán teprve tehdy, když se mohl opřít o zákonodárství Spolkové republiky, jejíž Základní zákon vyhlásil předseda Parlamentní rady Konrad Adenauer (1876-1967) dne 23. května roku 1949. Autoru předchozí textové ukázky nebylo v psaní jeho právních návodů dáno osudem nijak dlouho pokračovat. Když 15. ledna 1953 v Scheinfeldu v bavorských Středních Frankách (Mittelfranken) podlehl ve svých 65 letech srdeční mrtvici, označil nepodepsaný nekrolog v krajanském měsíčníku jeho skon za ztrátu "jednoho z našich nejlepších mužů". Georg Schlögl se podle tohoto pramene narodil v roce 1888 (z matriky víme, že to bylo 26. listopadu toho roku) v Třemešném na Šumavě (Zemschen) blízko Přimdy (Pfraumberg). Studoval práva v Praze a ve Vídni a v roce 1914 vstoupil v Českém Krumlově (Böhmisch Krumau) do schwarzenberských služeb. Nekrolog připomíná, že prý za to, že pomohl, zřejmě za republiky, zachránit mnohý německý majetek, před českým zabráním, byl v roce 1938 "von der Tschechen eingekerkert", tj. "vsazen Čechy do žaláře". Po první světové válce, píše se tu také, napsal četné články o škodlivých následcích české pozemkové reformy a byl tím znám po celých Sudetech. Ve schwarzenberské ročence z roku 1950 najdeme jeho jméno s titulem "Administrator i.R." a s adresou Scheinfeld, Kirchstraße 14, zatímco v ročence z roku 1953 už figuruje toliko jeho vdova Katharina, "Administratorswitwe, Schwarzenberg, p. Scheinfeld. Schwarzenberg je zámek, který pozdější kancléř Václava Havla a český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg propůčil od listopadu roku 1986 dokumentačnímu centru českého exilu pod názvem "Československé dokumentační středisko nezávislé literatury (ČSDS)" (dnes jsou fondy ČSDS uloženy v prostorách Národního muzea v Oettingenském paláci na pražské Malé Straně). Dějinný paradox místních a politických souvislostí je pouze zdánlivý a právní pojmy "uprchlík" a "navrátilec domů" jen velice relativní.

- - - - -
* Třemešné na Šumavě / Český Krumlov / † Schloss Schwarzenberg, Scheinfeld (BY) / † † Scheinfeld (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na dvou snímcích z fotoateliéru Seidel, pořízených v únoru roku 1942Na dvou snímcích z fotoateliéru Seidel, pořízených v únoru roku 1942
Záznam křestní matriky farní obce Dubec o jeho narození v Třemešném na Šumavě čp. 18, kde hospodařil se svou ženou Margarethou, dcerou výminkáře Georga Marschika z Bezděkova (Pössigkau) čp. 40 a jeho ženy Marie Anny, roz. Schlöglové z Bezděkova čp. 10 (Bezděkov je dnes částí obce Třemešné na Šumavě) Georgův otec Andreas Schlögl, syn Adama Schlögla a Walburgy, roz. Goblirschové z Pavlíkova (Pabelsdorf) čp. 6 (Pavlíkov je dnes rovněž jen částí obce Třemešné na Šumavě), kteří na stavení čp. 18 hospodařili předtím - pozdějí přípis nás pak zpravuje o svatbě Georga Schlögla dne 30. srpna 1920 ve Falknově nad Ohří (dnešní Sokolov) s Katharinou, roz. Petermannovou
Záznam křestní matriky farní obce Dubec o narození jeho ženy Kathariny (s pozdějším přípisem o její svatbě  s ním dne 30. srpna roku 1920 ve Falknově nad Ohří /dnešní Sokolov/) v Třemešném na Šumavě čp. 44 - její otec Ludwig Petermann, syn Wenzla Petermanna, hostinského a řezníka ve si Vlkýš (Wilkischen) čp. 10, předtím ve vsi Jedvaniny (Mensdorf) čp. 5 (dnes je Vlkýš částí obce Heŕmanova Huť a Jedvaniny jsou částí obce Nečtiny), a Nothburgy, roz. Ludwigové z města Úterý (Neumarkt), byl v Třemešném řídícím učitelem, její matka Anna, roz. Steinsdörferová, byla dcerou truhlářského mistra v Nové Vsi (Neudorf) čp. 108 Ferdinanda Steinsdörfera a Magdaleny, roz. Guberové ze Svaté Kateřiny (zde psáno "in Katharina") čp. 46, kmotrou dítěte se pak stala Katharina Steinsdörferová, choť majitele domu v Ronšperku (dnes Poběžovice) čp. 94
Arch sčítání lidu z roku 1921 pro dům čp. 59 na českokrulovském Latráně, kde tehdy bydlil se svou ženou Katharinou (29. října 1889 v Třemešném na Šumavě jako její manžel), učitelkou v důchodu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist