logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ SAUMER

Narodil jsem se v Hiršperkách...


Narodil jsem se v Hiršperkách (německy Hirschbergen, dnes Jelení - pozn. překl.)...

Tak začíná vyprávění "starého Saumera" v rozhovoru, který s ním v zimě 1936, tedy v roce jeho osmdesátin a pouhý rok před jeho smrtí přesně v den jeho jednaosmdesátin30. března 1937 (zesnulý byl 1. dubna toho roku pochován na hřbitově v Želnavě /Salnau/), vedl Antonín Nikendey starší (1887-1961), otec Ing. Antonína Nikendeye (je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže i se vzácnými snímky otcovými z rodinného archivu) pro schwarzenberský časopis "Tradice", kde vyšel na s. 14-16 (254-256) jeho 3. ročníku 1936 (periodikum vycházelo v letech 1934-1938). Článek přetiskujeme v plném rozsahu bez jazykových úprav, poněvadž v době, která neznala magnetofon, zachytil česky autentický německý projev opravdového pamětníka. Nikendeyův text byl ostatně přetlumočen Richardem Sykorou do němčiny k 50. výročí skonu Franze Saumera a vyšel v Glaube und Heimat s datem pořízení německého překladu: 1. února 1987 v čísle 4 toho ročníku. Původně jsem se zabýval myšlenkou vybrat Franzovu "přímou řeč" z německého překladu, ale šifra "-y" a jedině ona věděla, jak to tenkrát starý Saumer svou bavoráckou šumavštinou pověděl, takže to necháme na ní. To ona teprve učinila cennou výpověď "literaturou".

Stavba Stifterova pomníku nad Plekenštejnským jezerem

Podle vypravování "starého Saumera"
-y (Antonín Nikendey starší)


Před časem přednášel prof. Mink (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) z Č. Budějovic v německé části pražského rozhlasu o krásách Šumavy. Zmínil se také o vesničce Hiršperkách a vyzvedl zejména její půvabný alpský ráz. Snad se čtenářům "Tradice" zavděčíme, seznámíme-li je s jedním z nejstarších obyvatelů této krásné šumavské osady.
Bylo to na jaře roku 1934. Plavba dříví na Schwarzenberském průplavu byla v plném proudu. Přišel jsem do Hiršperků. Mezi rázovitými postavami dřevorubců byl mi nápadný starý děda, který se vesele oháněl plaveckým hákem a velel hned tu, hned zase tam. Na můj dotaz, kdo to je, odpověděl přednosta lesní správy: "To je starý Saumer, náš dozorce při plavbě (Sykora překládá 'Aufsicht bei Schwemmen', u snímku se starým dozorcem je však v jiném z čísel Glaube und Heimat z roku 1987 Saumer označen jako 'Aufseher bei der Holzschwemme' - pozn. překl.). Kdybychom ho nevzali k plavbě, tak si lehne do postele a za týden zemře. Je mu již 79 let, ale dosud jako mladík. V zimě již trochu odpočívá, ale na jaře musí k plavbě, kdyby nevím co bylo!"
Děda mne zajímal tím více, když jsem se dověděl, že o Velikonocích 1934 vyprovokoval pana lesního asistenta, aby dal zahrát "Aushalter" (solový tanec, kdo déle vydrží) a vydržel přes svých 79 let tancovat zrovna tak dlouho, jako pan lesní asistent. - Skočit si na půl litru piva do chaty na Plekenštejnském jezeře (německy "Plöckensteiner See", dnes na mapách "Plešné jezero" - pozn. překl.) a přitom navštívit také Stifterův pomník (německy "Stifter-Denkmal", česky by snad byl v tomto případě vhodnější výraz "památník" či ještě lépe "obelisk" - pozn. překl.) je mu hračkou (6 km daleko, výškový rozdíl 411m!). Má prý také mnohou bitku s pytláky, i pitku bez nich za sebou a při tom je stále zdráv a vesel. - Jeho velkým přáním bylo, aby ho pan asistent vyfotografoval u Stifterova pomníku. Je poslední z těch, kdo jej stavěli! Všechny ostatní přežil. Pan lesní asistent Prantl, jak vidno z připojeného obrázku, jeho přání ochotně vyhověl (viz obrazová příloha - pozn. překl.). - Navrhl jsem mu, že ho jednou zavezu autem k Plekenštejnskému jezeru. Ale než jsem svůj slib mohl splniti, byl tam starý Saumer několikrát. Po staré myslivecké pěšině je to kratší než autem! A pak: tolikrát tuto pěšinu svými kroky změřil, to by bylo zle, aby to nedovedl teď také!
Letos v zimě jsme si spolu pohovořili. Vzpomínal starých zašlých dob, kdy se mu zdál svět nejméně o 60 let mladší, hezčí a lepší. Jmenuje se František Saumer (jméno Saumer pochází pravděpodobně z dob, kdy se vyměňovalo zboží mezi Bavorskem a zemí Českou po stezkách /Saumweg/, z nichž nejproslulejší byla pověstná prachatická "Zlatá stezka"), bydlí v Hiršperkách č. 29 a narodil se v Hiršperkách 30. dubna 1856. Je mu tedy letos 80 let (psáno 1936 s mylným ovšem datem Saumerova narození: podle želnavské matriky spatřil "v Hiršperkách" světlo světa 30. března a nikoli dubna roku 1856 - pozn. překl.). Jeho rod se přistěhoval do Hiršperků z Bavor. Pochází z Waldkirchen. Zakladatelem hiršperského rodu Saumerů byl Lorenz (tj. Vavřinec - pozn. překl.) Saumer, jenž postavil u cesty z Janovy pily (Johannes Säge) do Hiršperků kamennou kapličku. Lorenz Saumer byl velmi dovedný řemeslník a postavil prý v Hiršperkách skoro všechny tamní dřevěné domky, když se tato osada v roce 1792 zakládala. "Starý Saumer" má po něm dosud hoblík s letopočtem 1802 (kampak se asi poděl? - pozn. překl.) - Když se počal stavěti Schwarzenberský průplav, povolila vrchnost založení osady Hiršperky. Prvním hajným prý tam byl "holcmistr" Paleček, statný, trochu nahrblý muž, jenž mluvil špatně německy, protože pocházel z české krajiny.
Jeho syn převzal stavbu Stifterova pomníku, a tím přechází "starý Saumer" ke svému oblíbenému thematu.
Již v letech 1874 a 1875 se mluvilo v celém kraji o tom, že bude nadšenému opěvovateli Šumavy Adalbertu Stifterovi postaven pomník. Rozhodující činitelé se však dlouho nemohli dohodnouti, kde a jak má býti pomník postaven. Původně se zamýšlelo vytesati na strmé jezerní stěně citát ze Stifterových spisů v podobě pamětní desky. Písmena měla býti asi 2 m vysoká, aby je bylo lze dalekohledem čísti až z Horní Plané (Oberplan). Od tohoto úmyslu bylo však upuštěno, protože jezerní stěna jest převislá a postavení vysokého lešení by bylo bývalo příliš nákladným. Několikráte přijeli páni z Vídně, prohlédli si důkladně místo, kde měl býti pomník postaven, a radili se, co a jak se má státi.
Na jaře roku 1876 přijel z Vídně ředitel škol a spisovatel Jordan Kajetan Markus (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). - V zastoupení spolků, které pomník na svůj náklad hodlaly dáti postaviti, vyjednával v Hiršperkách s lidmi, kteří měli stavbu pomníku podle vypracovaného plánu provésti. - Práce byla svěřena Josefu Palečkovi, synovi "holcmistra Palečka, jenž byl předákem také při stavbě podzemní části Schwarzenberského průplavu. Paleček si k tomu účelu vybral čtyři pomocníky, kteří se vyznali i v práci kamenické: Jana Saumera, Josefa Schrödera, Františka Saumera a Františka Stinyho. Z těchto pěti stavitelů Stifterova pomníku žije již jen náš František Saumer. Jan Saumer a Josef Schröder se odstěhovali do Ameriky a tam zemřeli. František Stiny zemřel v Hiršperkách. Josef Paleček, který se stal knížecím lesním hajným, už je také mrtev.
Když tito muži měli připraveno nářadí, které si většinou sami zhotovili, dali se v květnu 1876 do práce. Za cestu k staveništi používali staré jezerní pěšiny. Les byl tehdy ještě velmi hustý, mohutný a tmavý. Vyrazili vždy ve 4 hodiny ráno a na staveniště došli až za 3 hodiny. Proviant na celý týden si dávali dovážeti vždy v pondělí až k jezeru na dvoukolové káře, do níž byl zapřažen vůl. Odtud nosili si všecko sami nahoru až na místo.
Nejdříve si postavili chatu, aby tu mohli bydleti celý týden. Dříví bylo dost a tak byla chata postavena hned první den a hned první den také všech pět nahoře přenocovalo. Uprostřed chaty měli otevřený oheň a kolem ohně si pořídili postele ze dřeva, vystlané chvojí. - Tři dny trvalo, než dopravili všechny přístroje a všechno nářadí k staveništi. Chata byla velmi nízká a úzká, takže každý byl rád, když ji ráno mohl opustiti. I vstávali proto velmi časně a hned se pouštěli do práce. Napřed si vyhledali v okolí příhodné kameny. Základní kámen, na němž pomník stojí, byl již na místě, kde dnes stojí pomník. Druhý a největší kámen získali na hranici revíru Hiršperků s Novým Údolím (Neuthal), kde k tomu účelu rozštípli velký balvan. Tam tehdy ještě stála malá chata, kde se nocovalo v době toku tetřevů, a v té také naši stavitelé později přespávali. Ač měli od správy tuhových dolů v Černé vypůjčeny dvě kladky a měli dva zvedáky, pohnuli tímto velkým balvanem první den jen asi 50 cm kupředu. Museli jej dopravovati na staveniště neopracovaný, aby se při dopravě nepoškodil. Teprve šestnáctého dne jej dopravili až k staveništi, když si předtím udělali dřevěné koleje a po nich jej dovalili až na místo. Pak si pořídili dřevěné profily pomníku a podle těch kameny přitesávali.
V sobotu sestupovali pravidelně do Hiršperků, aby se opatřili novými zásobami na celý další týden. Paleček dostal za postavení pomníku 1500 zlatých a vyplácel ostatním mzdu 1 zlatý denně, Schröder a Saumer pracovali také v úkolové mzdě, když otesávali kameny. Mzda nebyla špatná, takže si často dopřáli výlet do Bavor na nějakou tu holbu bavorského piva. Cesta zpět však bývala obtížná, takže někdy byli donuceni dospati zbytek noci až do rána jen na holé zemi pod stromem.
Pomník byl postaven ještě v létě roku 1876. Jest 14 a půl metru vysoký. - V roce 1877 ještě vycementovali spáry mezi jednotlivými kameny, vytesali nápisy a pak postavili tribunu. Tím byla práce skončena. - Nářadí, provazy a všechny přístroje odnesli do Hiršperků. Před pomníkem pořídili vyhlídkový můstek, s něhož se skýtá skvostný pohled do údolí Vltavy a k Horní Plané. Na základním kameni tohoto můstku vytesal každý ze čtyř jmenovaných dělníků začáteční písmena svého jména. Paleček v roce 1877 se již stavby pomníku osobně nezúčastnil a proto tam také nejsou začáteční písmena jeho jména. Starý Saumer tato začáteční písmena každoročně podle potřeby opraví a natře černou barvou. Svoje začáteční písmena natírá barvou bílou, protože je ještě na živu.
V srpnu 1877 bylo slavné odhalení pomníku; slavnostní řečník byl z Vídně. Po slavnosti zůstal "starý Saumer" se svými třemi kamarády ještě několik dnů u pomníku, protože museli dáti vše do pořádku a pak tam zůstalo také větší množství piva od slavnosti. To se muselo napřed vypíti, aby náklad s kopce dolů nebyl tak přespříliš těžký...
Návštěvníci jezera na Plekenštejně (německy Plöckenstein, dnes na mapách Plechý - pozn. překl.), vystoupí-li k Stifterovu pomníku, jistě neopomenou vzpomenouti těch bodrých domácích lidí, kteří s nadšením stavěli pomník svému velkému a věrnému rodákovi, spisovateli Adalbertu Stifterovi, a jejichž ve skále vytesaná začáteční písmena jsou již - žel - vytažena černou barvou. A milému staříkovi, panu Františku Saumerovi v Hiršperkách č. 29, jehož začáteční písmena se ve skále skví dosud bílou barvou, přejeme ze srdce, aby se v dosavadní duševní i tělesné svěžesti dočkal nejen svých osmdesátých, nýbrž i stých narozenin!


Tradice, 1936, č. 1, s. 14-16 (254-256)


- - - - -
* Jelení / Plešné jezero

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Kaple Lorenze Saumera z roku 1812
Stav kaple v roce 2009
Kolorovaná pohlednice se Stifterovým obeliskem
Plešné jezero na obraze Bedřicha Havránka (1821-1899) z fondu Národní galerie v Praze z roku 1861 uchovává podobu místa z doby, kdy nad ním obelisk dosud nestál a Franzi Saumerovi bylo pouhých pět let
Zajímavé zachycení obelisku nad Plešným jezerem na dřevorytu Karla Štěcha z roku 1962,
nazvaném Lipno u Lenory

zobrazit všechny přílohy

TOPlist