logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HERBERT SAILER

Já a pan prezident Beneš v Kaplici roku 1937


Dne 7. května 1937 navštívil Beneš (nadpis kapitoly zní "Besuch des Staatspräsidenten" - pozn. překl.) na své cestě po jižních Čechách také Kaplici (Kaplitz). Všechny ulice i náměstí hýřily vlajkovou výzdobou. Prezident přijížděl se svým doprovodem, k němuž patřili i ministři Dostálek a Zajiček (přes zdánlivě české jméno zastupoval ve vládě Německou křesťansko-sociální stranu - pozn. překl.), směrem od Vyššího Brodu (Hohenfurth). Nejprve suita automobilů zastavila u slavobrány před okresním hejtmanstvím, následovalo pak přivítání na hlavním náměstí (Ringplatz). Na čestné tribuně před pivovarem pozdravil prezidenta děkan Schützner. Poukázal na nouzi, sužující zdejší obyvatelstvo a prosil o další vládní podporu pro výstavbu chudobince, budovy k úředním účelům i na jiná zlepšení. Poté přednesli školáci Herbert Sailer a František Stejskal přivítací proslovy, každý z nich ve své mateřštině, školačky Ingeborg Jobstová a Maria Kadičová (ta v českém národním kroji) předaly nato paní prezidentové (v originále "der Präsidentin") dvě kytice růží. Bylo mi tenkrát sedm let. Z přivítání, složeného pro ten účel řídícím učitelem Hansem Waltenbergerem, si už pamatuju jen konec: " ...dass wir gute Bürger unseres Staates werden" (tj. "že budeme dobrými občany našeho státu").
Došlo však i k projevům nelibosti.

Autor knihy, kterou mi osobně věnoval, nijak nespecifikuje ony "projevy nelibosti", o nichž je řeč v poslední větě úryvku z ní. Ona sama je však do jisté míry projevem nelibosti nad tím, kam dospěl historický vývoj jeho rodného města ve dvacátém století. Závěr je věnován právě úloze Benešově na prosazení odsunu, konci posledního majitele buquoyského panství, což obojí už úzce souviselo s poválečným nástupem komunistické zvůle. Kniha, vyšlá roku 1997 vlastním nákladem autorovým, má být podle doslovu díkem městu, v němž směl jako syn učitele Johanna Sailera, pozdějšího řádového kněze, jemuž věnuje právě Kohoutí kříž významné místo, strávit radostné a nerušené dětství. Narodil se tu 17. prosince 1929 a právě v doslovu dále píše: "Stali jsme se obětmi ideologií, které málo dbaly přikázání Božích a ve vystupňovaném nacionalismu učinily nejvyšší hodnotu z vlastní národnosti, upírající právo na život těm ostatním. V obou táborech se našlo dost nejen tupých přitakávačů, nýbrž i ochotných vykonavatelů. Jen z odvahy k pravdě a vůle k odpuštění může znovu vyrůst přátelské sousedství". Do Mozartova nádherného Salcburku blízký pozdrav tomu, kdo takto smýšlí!

- - - - -
* Kaplice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka (1997) vlastním nákladem vydané knihy o Kaplici...
... a obálka (2017) českého překladu prvního dílu jeho knihy i s použitím materiálů z Kohoutího kříže
Inzerát (1998) rakouského vydání jeho rodácké knihy
O něm na stránkách českého překladu jeho knihy
Takto se rozloučil s paní Marií Pučeglovou, roz. Mrzenovou, kdysi pomocnicí v domácnosti Sailerových, obětavé Češky, která svým někdejším zaměstnavatelům pomáhala v čase vyhnání a jejíž nejmladší bratr byl po sametové revoluci krátce kaplickým starostou

zobrazit všechny přílohy

TOPlist