logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

EMIL PUTSCHÖGEL

Děje vyšebrodského kláštera veršem

  1. Im Höllenreich hielt Luzifer
    einst Musterung mit seinen Leuten,
    und zürnt' und gröllt' und fluchte sehr,
    dreht wild den Blick nach allen Seiten.
  2. "Was ist 's, das schon so lange mir,
    soviel ich auch der Seelen zähle,
    aus Böhmens südlichsten Revier
    geholt ward keine Christenseele!"
  3. So herrscht er barsch die Seinen an,
    der strenge Fürst verdammter Geister,
    da naht sich ihm ein Untertan,
    verneigt sich tief vor seinem Meister.
  4. "Erlaubt Herr König! Zürnet nicht,
    verzeiht mir heut mein kühnes Wagen,
    jetzt halt ich es für meine Pflicht,
    den wahren Grund hievon zu sagen.
  5. Ein Kloster ward im Böhmerland
    unlängst gebaut an jener Stelle,
    wo hart am steilen Moldaustrand
    emporragt Annas Waldkapelle.
  6. Und aus dem Kloster Wilhering
    rief Peter Wock zwölf Mönche her,
    der Feind, dacht ich, ist zu gering,
    den fürcht ich wahrlich nimmermehr."
  1. V pekelné říši Lucifer
    má poradu se svými kmány,
    hromuje, kleje ber kde ber,
    očima koulí na vše strany.
  2. "Mně rozčiluje nadmíru,
    když sčítám kořist, jak se sluší,
    a z nejjižnějších revírů
    Čech nemám v ní ni jednu duši!"
  3. Jak vede drsná říkání
    ke všechněm svým to pekel kníže,
    jeden z nich hned se uklání
    před mistrem svým co možno níže.
  4. "Kéž nezlobí se náš pan král,
    opovážlivost odpustí mi,
    když toho, o čem povídal,
    teď důvod řeknu slovy svými.
  5. Nedávno tam na jihu Čech
    byl jeden klášter zbudovaný,
    kde ční Vltavy strmý břeh
    a na něm kaple svaté Anny.
  6. Z wilheringského kláštera
    Vok dvanáct mnichů povolal sem,
    lichá obava kdekterá,
    ty bych zaplašil pouhým hlasem."

Glaube und Heimat, 1954, s. 270

P.S. 45 slok, tedy více než devítinásobek této textové ukázky šesti úvodních, obnáší veršovaný přepis nejstarší práce o Vyšším Brodě vůbec, tj. "Geschichte des Stiftes Hohenfurth" P. Martina Fialy, kapitulára na moravském Velehradě, z roku 1639, jak jej pořídil právě Dr. P. Emil Putschögel a jak byl publikován v sérii článků Dr. P. Dominika Kaindla pod společným názvem "Stift Hohenfurth" v Glaube und Heimat 47 let po smrti jejich autora.

Klášter vyšebrodský dnes, 11. listopadu 1882

Co se stavební činnosti týče, lze plným právem říci, že nikdy předtím nebylo vykonáno ani za jedno celé století tolik, co za poslední čtvrtstoletí, tj. za pouhých 25 let, kdy klášter řídí současný opat (právě ke dni tohoto jubilea úřadu Leopolda Wackařze publikace vyšla - pozn. překl.). Jen stavební účty za ta léta by zcela vyplnily mnoho tučných foliantů; a nebylo v tom období jednoho jediného roku, v němž by nebyli stavebníci ne na jedné, nýbrž mnohdy i na několika patronátních farách zároveň plně zaměstnáni. To ostatně nechť vysvítá z připojeného abecedního výčtu jednotlivých far (německá místní jména uvedena pravopisem originálu - pozn. překl.):

  1. Deutsch-Reichenau (dnes Rychnov u Nových Hradů). Hospodářská budova a sakristie jsou zcela obnoveny; střecha kostela byla podrobena důkladné opravě.
  2. Driesendorf (Střížov). Nákladné rozšíření kostela a novostavba hospodářské budovy byly započaty zároveň; obytná budova byla renovována. Heuraffel (Přední Výtoň). Kostel byl vybaven zcela novou dlažbou (z kehlheimských dlaždic) a obytná budova restaurována.
  3. Hohenfurt (Vyšší Brod). Obytná budova byla zbudována zcela nově; kostel pak opatřen krásnou novou věží.
  4. Höritz (Hořice na Šumavě). Obytná i hospodářská budova fary byla renovována.
  5. Kapelln (Kapličky). Hospodářská budova z větší části zcela nová; kostel opatřen novou dřevěnou klenbou, druhou kruchtou a novými kostelními lavicemi; právě byl nově instalován oltář darovaný klášterem.
  6. Malsching (Malšín). Nově byla zbudována zvláště krásná obytná budova, dále stodola a vozovna; krásně restaurovány byly i tři kostelní oltáře.
  7. Oberhaid (Horní Dvořiště). Kostel byl renovován, důkladnou opravou prošly zejména kamenné součásti gotických oken.
  8. Payreschau (Boršov nad Vltavou). Hospodářská budova byla z větší části znovuzřízena, kostel opatřen novou dlažbou a celkově renovován.
  9. Priethal (Přídolí). Za posledních 25 let prošla úplnou obnovou fara, věž kostela i kostel sám až na jeho obvodové stěny.
  10. Rosenberg (Rožmberk nad Vltavou). Kostel byl mnohonásobně restaurován, zejména pak jeho klenba a střecha byly podrobeny důkladné opravě.
  11. Rosenthal (Rožmitál na Šumavě). Celá fara byla nově vystavěna, rovněž krásná kostelní věž.
  12. Stritzitz (Strýčice). Kostel byl krásně restaurován.
  13. Strobnitz (Horní Stropnice). Část hospodářské budovy byla postavena nově; obytná budova renovována.
  14. Umlowitz (Omlenice). Kostel byl restaurován, z velké části nově zastřešen; veledůstojný patron daroval témuž kostelu tři oltáře, mezi nimi mramorový hlavní oltář s cenným oltářním obrazem, znázorňujícím svatého Jana Nepomuckého, jemuž je kostel zasvěcen.
  15. Unterhaid (Dolní Dvořiště). Věž kostela byla zcela nově zbudována; všechny tři oltáře nově zřízeny, obytná budova pokryta cementovými deskami a renovována.

Zcela jsou v tomto výčtu pominuty běžné menší opravy kostelů a far, jakož příslušenství i nářadí v nich se nacházejících, kteréžto patronátní klášter poskytuje svěřeným kostelům a farám darem.

P.S. Ačkoli na prvém místě citujeme v řadě "vyšebrodských" far podle originálu německé jejich místní označení, nemá to nijak znamenat, že by docházelo k nějakému národnostnímu vlivu, který měl snad v klášteře své ohnisko. V čase největších protiněmeckých štvanic po druhé světové válce rozpoutané nacizmem musel vydat českobudějovický list Hlas lidu z 27. března 1946 následující svědectví, které opravdu stojí za to citovat: "Roku 1623 získal klášter koupí statky Komařice, Sedlo a Habří. Statky ty byly v českém kraji. Nikde se nedočítáme, že by se kdy klášter vyšebrodský pokoušel o germanisaci těchto statků, jež zůstaly českými po celou dobu jeho panství až do přítomné doby. Spíše naopak přicházeli podle hospodářských záznamů z těchto panství po dlouhou dobu Češi do kláštera jako šafáři, porybní, myslivci apod.. Pomocí českého opata vyšebrodského Leopolda Vačkáře (tak ho píše Hlas lidu - pozn. překl.) stal se v okrese vyšebrodském, z největší části poněmčeném, okresním sekretářem rodilý Čech Ing. Karel. Také klášterním a okresním lékařem byl za opata Vačkáře po 40 let Dr. Veltrubský, jenž se těšil největší oblibě u obyvatelstva. I klášterníkem byl Čech Birinus Kouřimský a varhaníci byli pro klášterní kostel bráni z pražské konservatoře (Petr Kocián aj.)." A ještě jeden dokument citovaný týmž listem v květnu 1947: "V nedávno vyšlé knize o Norimberském procesu dočítáme se zajímavý záznam z protokolů, pořízených při výslechu známého nacisty (a jednoho z Hitlerových nejvěrnějších Martina) Bormanna. 'Drahý doktore Pose,' píše Bormann 16. ledna 1941 vedoucímu státní obrazové galerie v Mnichově. 'V příloze Vám zasílám obrazy oltáře z kláštera ve Vyšším Brodě u Krumlova. Klášter a celý jeho majetek bude v nejbližší době konfiskován pro nepřátelské stanovisko všech jeho příslušníků k německému státu...'" K těm dvěma dobovým citacím věru netřeba co dodat. Snad jen, že číhala totalita všech předchozích silnější, která klášteru chtěla upřít vše, co zbylo. To vše nemohl Emil Putschögel tušit byť v tom nejchmurnějším snu.

V dalším textu věnuje autor pozornost kvetoucímu klášternímu hospodářství v četných jeho oborech a není opomenuto ani třeba včelaření, kde se připomínají zásluhy, jež o ně má novicmistr P. Raphaël Pavel, zasedající prý i v porotách včelařských výstav. Zdůrazňuje se i činnost opata Wackařze (opravdu se psal příjmením právě takto) v místní veřejné správě a jeho péče o rozvoj celého okresu včetně silnic, jejichž udržování je "pro hornatost zdejšího terrainu tak nákladnou a obtížnou a které jsou přesto v tom nejlepším stavu, mnohé trasy byly pak vůbec teprve nově a účelně založeny". Jsme jakoby v naprosto jiném světě, který nemá s nám bolestně známým pohraničím nic společného. Emil Putschögel věru věděl, o čem píše. Narodil se 18. února 1822 v Omleničce (Klein-Umlowitz), v třiadvaceti letech byl vysvěcen na kněze a poté, co působil rok jako kaplan v Rožmitále na Šumavě a v roce 1848 jako profesor filosofického ústavu, tj. pozdějšího c.k. vyššího gymnázia v Českých Budějovicích, stal se ve vyšebrodském klášteře knihovníkem a archivářem, kantorem a novicmistrem a poté, co dosáhl doktorátu filosofie i teologie, na budějovickém gymnáziu znovu profesorem, tentokrát v oboru světových dějin a náboženství. Vyučoval i na školách v Rakousku, přispíval do mnoha rakouských i německých homiletických časopisů, vydával sbírky kázání pro celý církevní rok. V pamětním tisku k jubileu 25 let opatství Leopolda Wackařze srovnává jeho zásluhy se slavnou érou opata Quirina Mickla před 120 lety a vyjadřuje na závěr přání, aby po sto letech vzpomněl někdo stejně "nadšeně, radostně a vděčně" díla jeho vlastní současnosti. "Fiat, fiat" - tj. "kéž se tak stane", znějí poslední slova textu, z něhož výše v překladu citujeme. Emil Putschögel zesnul 16. června roku 1907 ve vyšebrodském klášteře a na jeho hřbitově u kaple svaté Anny byl i pochován. Nemohl ani tušit, jaká duchovní a hmotná pustina se rozhostí právě v osmdesátých letech století dvacátého nad končinami kdysi tak kvetoucí klášterní domény vyšebrodské. Bude trvat ještě mnohá desetiletí, než dojde jeho zbožné přání naplnění a sluchu budoucích generací, kéž se však po něm skutečně stane. Fiat, fiat.

- - - - -
* Omlenička / † † † Vyšší Brod

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Titulní list prvního svazku jeho kázání a hřbet vazby jejich svazku čtvrtého
Titulní list a věnování jeho knihy opatu Wackaržovi
Náhrobní deska uložená v hřbitovní kapli sv. Anny
na nádvoří vyšebrodského kláštera

zobrazit všechny přílohy

TOPlist