logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

LAURENZ PRÖLL

O drkolenském opatu Freislebenovi

Jeho volba proběhla, zdá se, v lednu 1666 za předsednictví generálního vikáře a opata od svatého Vincence ze slezské Vratislavi (Breslau, dnes Wróclaw - pozn. překl.) Mathäuse Paula. 7. února pak následovalo v Pasově (Passau) slavnostní uvedení v úřad. Z vděčnosti vůči předchůdci nového opata (byl jím 38. probošt a 1. v pořadí vůbec opat kláštera Schlägl - česky Drkolná či Drkolín - v letech 1626-1665 Martin III. Greysing - pozn. překl.) rozhodli se téhož roku všichni bratři jednomyslně, že po ten čas, dokud byť i jediný z nich, kdo tak rozhodli, zůstane naživu, budou pravidelně vždy jednou do roka konat slavnostní smuteční pobožnost, což i plněno až do roku 1720, kdy zemřel poslední z těch, kdo se takto zavázali, totiž Ferdinand Schwertinger. Ctíce poslední vůli prvého z opatů drkolenských, vydali se také v roce 1666 dva z bratří, Andreas Schmidt a Gottfried Felder, do poutního místa Maria Einsiedel ve Švýcarech, aby tak dostáli záměru zesnulého, v jehož provedení jemu samotnému zabránila nemoc a posléze smrt.
Podle všeho, co jsme až dosud o opatu Františkovi (Franz Freisleben je zmiňován už předtím na mnoha stranách obšírných Pröllových Dějin premonstrátského kláštera Schlägl - pozn. překl.) slyšeli, alespoň pokud jde o jeho činnost jako profesora, historiografa kláštera, kazatele a tajemníka mnoha provinciálních kapitul, pročež také, svou učeností a výmluvností jsa klášteru k výsostné ozdobě, byl s řádovými poměry nejlépe snad obeznámen, dalo by se očekávat, že bude vládnout dále v duchu svého otcovského příznivce a předchůdce. Nebylo tomu tak ovšem. Kdyby dostupná akta nehovořila řečí tak jednoznačnou o tom, že se o svůj úřad staral málo či vůbec nic, mohli bychom se pokusit nepřikládat víry podání, jež nám odkázala tradice. Už 14. června 1669 nalezl už zmíněný opat z vratislavského svatého Vincence Mathäus Pröll při své vizitaci ve Schläglu mnoho důvodů k pokárání, ještě ostřeji pak hovoří vizitační relikta z 13. srpna 1672 a z 24. srpna 1676 vystavená strahovským opatem Jeronýmem Hirnheimem. Panoval ještě mezi bratřími duch právě z předchozích časů opata Martina uchovaný, který nedovoloval vůbec připustit možnost, že by tak skvěle se až dosud se rozvíjející klášter měl jít snad vstříc nějakému úpadku v duchovním i hmotném ohledu. Zejména to byl převor Andreas Schmidt, jehož sesazení bylo opatem Jeronýmem opatu Františkovi zapovězeno, kdo vynaložil veškerou snahu, aby byla zachována dobrá pověst domu, což bylo o to nezbytnější, že opat František nebyl v nijakém případě svolný podřídit se pokynům a napomenutím svého řádového představeného. Konečné rozhodnutí o Schläglu a o opatu Františkovi mělo padnout na provinciální kapitule svolané na 12. září 1677 do Zábrdovic. Smrt však, jež jej potkala několik dnů předtím 3. září v Linci, kde už ležel delší čas vážně nemocen, ušetřila opata hanby, která by mu vyplynula z nepříznivých usnesení porady. Jeho tělesná schránka, kterou duše opustila, byla převezena do Schläglu a pochována tam ve svatovítské kapli, rok předtím obnovené.
Pro mýto v Dolní Vltavici (Untermoldau), které klášteru náleželo po staletí, pročež vždy i pečoval o polovinu tamního mostu přes Vltavu, trvaly stálé spory. Snažilo se je odstranit vyrovnání, ujednané mezi klášterem a knížetem z Eggenberka 11. září 1674, při čemž v něm byl stanoven pro obec a obyvatele vltavické rychty (v originále "des Gerichtes Wulda" - pozn. překl.) velmi nízký tarif. Za fůru s obilím se 4 nebo 5 koňmi se podle toho ujednání platily ve dvoře při klášterním mýtě 2 krejcary, za sáně s jedním koněm včetně nákladu obilí 2 krejcary. Každý jiný z knížecích poddaných vně vltavické rychty měl zapravit za každý povoz bez obilí 1 krejcar, za každý strych (korec) všeho druhu obilí sem či odtud 3 pfeniky. Za fůru ryb 12 krejcarů, za fůru soli 7 krejcarů, za potah s chmelem 2 krejcary a 3 pfeniky, za volskou či kravskou kůži 1 krejcar, za pár volů 1 šilink atd. Za to musel klášter udržovat polovinu mostu a cestu po ní vedoucí. Opat Michael usiloval o to, aby obilí dopravované z Cerhonic (jihočeský majetek kláštera ve Schläglu - pozn. překl.) bylo od mýta osvobozeno, aniž by toho ovšem dosáhl, jak ukazuje další podobný pokus opata Siarda I., datovaný 11. květnem roku 1707. Šlo přitom v průměru o 1500 korců ročně.

Kapitola z dodnes nepřekonané práce Geschichte des Prämonstraterstiftes Schlägl im oberen Mühlviertel (1877), jak ostatně dokazuje i její druhé, o tolik mladší rozšířené vydání z roku 1980, má pro nás dvojí hodnotu. Jednak nám na malé ukázce dovozuje stálé propojení jednoho z významných rakouských klášterů s českým prostředím, jednak nám s nezvyklou objektivitou načrtává definitivní rysy portrétu jednoho z jeho opatů, který byl zároveň i jedním z nejvýznamnějších kronikářů kláštera a jehož podobu navíc známe i z malby uchované v tamní cenné obrazové galerii. Jedním z nejdrahocennějších jejích položek je mimochodem kopie starého gotického obrazu Panny Marie budějovické. Sám opat Franz Freisleben nás zajímá i jako rodák krumlovský i jako "šumavský" autor. Narodil se roku 1620 jako Johann Wenzl Freisleben (Freiesleben), po studiích na krumlovském gymnáziu vstoupil roku 1636 do drkolenského kláštera, odkud byl vyslán do Salcburku, aby dosáhl doktorátu bohosloví. Už z jeho teologických disputací vznikly knihy Primula veris (1646), Triaridius peripatheticus logicae, physicae et metaphysicae (1648) a především jeho dílem jsou anály drkolenské (Acta Plagensia per annales decursus distincta) zachycující děje kláštera od jeho založení 1218 až do roku 1649. Z nich ostatně nutně vycházeli všichni autoři pozdější, z nichž je Laurenz Pröll tím jak už řečeno definitivním. Nevyhnul se samozřejmě ani pověsti o vzniku toho posvátného místa, na němž se jednomu z rodu Falkenštejnů (v našich dějinách přítomný výraznou postavou Závišovou), když usnul na mechu s dřevorubeckou palicí (odtud Schlägl, staročesky drkol, drkolna!) pod hlavou, zjevila prý v zářivě bílém šatě Svatá Panna (podobné zjevení má i zakládací pověst vyšebrodská) s Božským Dítkem v náručí a slíbila zbloudilému najít cestu, když tu postaví svatyni ke cti Její i Jejího Syna. Pröll byl synem ze starého selského rodu v Dietrichschlagu u farní obce Ulrichsberg vlastně jen malý kus od míst, kde se to mělo kdysi stát. Byl po narození 11. února 1849 pokřtěn na jméno Jan a Pavel podle starých patronů dobrého počasí pro polní úrodu. Roku 1868 vstoupil do kláštera v Schläglu, přijal řádové jméno Vavřinec (Laurenz) a vystudoval poté, co už měl za sebou kněžské svěcení, také filosofii, jazykovědu a historii na vídeňské univerzitě, aby se mohl věnovat učitelství. Byl jako čerstvý doktor filosofie nejprve knihovníkem kláštera, pak působil na několika rakouských gymnáziích, na sklonku praxe v Salcburku. Zemřel ve Schläglu 27. června 1913, rok před první světovou válkou, a je pochován na klášterním hřbitově Maria-Anger (palouk Panny Marie), snad na místě, kde se Boží Matka tenkrát dávno zjevila v lesní pustině.

- - - - -
* Dietrichschlag (A) / Dolní Vltavice / † † † Schlägl (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Vazba reprintu (Stiftbibliothek Schlägl, 1980) původního vydání jeho dějin premonstrátského kláštera Schlägl, vydaných v Linci roku 1877
Vazba reprintu (Stiftbibliothek Schlägl, 1982) jiné práce Laurenze Prölla o selském domě horního Mühlviertelu,
knižně vyšlé původně v roce 1902 jako separát textů z "Mühlviertler Nachrichten"
Stará zobrazení kláštera Schlägl na frontispis této knihy
Klášter Schlägl na rytině z doby kolem roku 1670, v pozadí vlevo Aigen, vpravo na šumavském obzoru samota Oberhaag

zobrazit všechny přílohy

TOPlist