logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MARTIN PRIMBS

Die Skiläufer


Im tiefen Schnee liegt Berg und Wald,
Das Wild lockt 's an die Häuser,
Die Lüfte wehen jetzt so kalt,
Der Vogelsang klingt leiser.

Doch dort am Hang, da hallen laut
Der Jugend frische Stimmen,
Hell tönet Lachen drein so traut,
Gilt es den Berg zu klimmen.

Was schadet da ein Sturz im Schnee?
Man lacht doch nur darüber,
Ein Sturz nur, das tut ja nicht weh,
Wär er auch gar kopfüber.

Dort schwingt und springet mit dem Ski
Die Jugend ohne Bangen,
Ich lob den Winter mir allhie,
Er färbet rot die Wangen.

Na lyžích


V hlubokém sněhu leží les,
zvěř mráz až ke vsím vábí,
chladem to vane zpod nebes,
ptačí zpěv je v něm slabý.

O to víc zní na svazích hor
halas shora i zdola,
smích, mladý mnohohlasný sbor,
jemuž sráz neodolá.

Nastane-li snad někdy pád
a ne vždy pro zasmání,
nebudem hnedka naříkat
nad kotrmelcem ani.

Sviští a skáče na lyžích
mládež neohrožená,
nechválit zimu byl by hřích:
barví tvář do červena.

M. Rimpler, Anton Pech, der Hausmeister des Bayrischen Waldes (2005), s. 189

Das Lied vom Arbersee


Hoch vom Arber schau' i' runter,
schau' i' runter auf den See
und man sieht ihn tief da drunten
tief da drunten von der Höh'!
Mächt'ge Tannen ihn umrauschen
und einander Grüße tauschen
und die Seewand steil und jäh
spiegelt sich im Arbersee.

Und es grauet kaum der Morgen,
kaum der Morgen balzt der Hahn,
zieht der Jäger ohne Sorgen,
ohne Sorgen seine Bahn.
Plötzlich kracht ein Schuss hernieder,
von der Seewand tönt es wieder.
Jubelnd schallt 's vom Berg Juche!
's Echo gibt der Arbersee.

Wenn des Abends blitzen Sterne,
blitzen Sterne überm See,
weil ich dorten gar so gerne
gar so gerne in d' Höh.
Und der Arber grüßt hernieder
fern hör' ich muntere Lieder;
bald vergeß ich Leid und Weh
hier am dunklen Arbersee.

Píseň o Javorském jezeře


Z hory Javor hledím dolů,
hledím dolů v lesy níž,
které s jezerem tam spolu,
tam spolu zří v nebeříš.
Mocné jedle kolem šumí,
jen voda jim porozumí,
příkrá stěna v nádheře
zrcadlí se v jezeře.

Sotva rozbřeskne svit ranní,
svit ranní v tok tetřeví,
lovec k lesu bez meškání,
bez meškání se vypraví.
Náhle rána třeskne vzduchem,
v skalách echo otevře,
jakoby radostné juché!
slyšel bys i v jezeře.

A když večer hvězdy planou,
hvězdy planou samý jas,
chodím i já na čekanou
na čekanou jejich krás.
Hora Javor ke mně zhlíží,
jako píseň zdáli blíží
se žal zahnat v světlé hře
na Javorském jezeře.

Waldheimat, 1926, č. 1, s. 1

P.S. Jak zřejmo dle secesní obálky jejího dobového vydání, publikované ze soukromé sbírky na internetových stranách Liederbuecher, Ohetaler-Verlag, vyšla ta píseň nejen kdysi ve věhlasném českobudějovickém měsíčníku Waldheimat hned na úvod jednoho z jejích ročníků, ale nejméně o deset let předtím i takto samostatně a ještě asi dříve, než ji stačil dodat nápěv Julius Blechinger z Vimperka (Winterberg), zastoupený rovněž v Kohoutím kříži jako šumavský autor, už v Primbsově sbírce veršů Aus Berg und Wald - Aus Feld und Heide (1913) mezi ostatními jejími básnickými texty, doprovázenými ilustracemi Antona Pecha.

Scheureck


Ein Plätzchen gibts an Schönheit reich
Gar tief im Waldesgrün,
Mit Häuschen Schwalbennestern gleich,
Ringsum viel Blumen blühn.
Der Hochwald einen Rahmen gibt,
Um diesen Ort so klein,
Im Ätherblau dort oben nickt
Ihm zu der Falkenstein.
Grad ist 's als wär dort, Frieden nur,
Als sei 's das Paradies,
Die herrlich stille Waldnatur,
Dort noch ein jeder pries.
Die Eibenkirschen blühen rot
Dort in der Winterszeit
Sie trotzen kühn des Winters Not
Vor Schnee und Frost gefeit.
Und träumlich murmelt 's Wasserlein
Springt über Steine keck
Seh't, dorten liegt im Sonnenschein,
Das schöne Scheuereck.

Scheureck při hoře Falkenstein


Místo v zeleni jehličí
hluboce zakleto,
s domky co hnízda vlaštovčí,
kol s loukou rozkvetlou.
Hvozd dal mu těsnou výměru,
maličkou vlastní říš,
nad kterou v moři éteru,
Falkenstein modrý zříš.
Jakby jen tu mír panoval,
jako by tu byl ráj,
nádherným tichem v šíř i v dál,
plno až po okraj.
Tis plody září do ruda
tady i v zimní čas,
co jim tu sílu vzdoru dá,
že nespálí je mráz?
Dál vidím vodu skotačit
kameny kdovíkam,
zalévá ještě slunce svit
Scheuereck, jak ho znám.

Anton Pech - der Hausmeister des Bayerischen Waldes (2005), s. 148

P.S. Původ jména Scheureck podle Profousovy knihy Místní jména v Čechách třeba hledat ve významu "kout se stodolami". Proto také ten druhý ze šumavských Scheurecků, na "české straně" ovšem mezi Knížecími Pláněmi (Fürstenhut) a Horními Světlými Horami (Oberlichtbuchet), měl kdysi české jméno Stodůlky, které třeba odlišit od známější a kdysi nejrozlehlejší šumavské obce vůbec, tj. Stodůlek (Stadln) na svazích hory Křemelná (Kieslingberg). České místní jméno Žďárek má jen stejný zvuk jako Scheureck a bylo sem namísto někdejšího (úřední označení bylo i "česky" Scheurek či Scheureck) zavedeno vlastně mylně českými turisty a pak ustáleno vojáky, kteří měli na Žďáreckém vrchu nad Žďáreckým jezírkem v letech studené války své stanoviště na ostrahu proti sousednímu Bavorsku. "Bavorský" Scheureck, o kterém píše Primbs, má dnes kromě jelení obory (Hirschgehege) i přírodní památku v podobě "nejkrásnějšího bavorského" tisu červeného (Naturdenkmal "Eibe").

Díky knize o Antonu Pechovi, z níž jsou vesměs přejaty i textové ukázky, vím, jak jejich autor vyhlížel. V říjnu 2011 se na webu RegioWiki für Niederbayern und Altötting objevilo i stručné curriculum vitae, z něhož vyplývá, že se narodil 5. července roku 1875 ve Zwieselu jako synek staré zdejší obchodnické rodiny a že v rodném Zwieselu 9. května 1944 i skonal. Byl prý vášnivým turistou a lyžařem, jako předseda sdružení Wintersport Verein Zwiesel se pak údajně podílel na stavbě prvé horské chaty na hoře Javor v roce 1903 a na zřízení prvního zwieselského vlastivědného muzea roku 1905. To je ale téměř všecko to málo, co je mi o něm známo. Snad ještě že byl v letech 1929-1932 v rodném Zwieselu předsedou místního hasičského sboru. Svou milovanou faječku prý málokdy odložil, stačil by však už jen ten starobavorský háv s krátkými koženkami, kloboukem s kančí štětkou i šedozelenou loveckou kazajkou, abychom pochopili, co bylo jeho láskou. Vždyť to dal najevo i samým titulem své básnické sbírky z roku 1913. Česky by zněl: Z hor a lesů, z polí a luk. Jistěže šlo o ten jeden jediný česko-bavorský les, jak mu říkal Adalbert Stifter, který měl na mysli. Právě tam u zaniklého Gsengetu ostatně dnes spojuje Čechy a Bavorsko historická Vintířova stezka (Gunthersteig) s malým hraničním přechodem Prášily (Stubenbach) -- Scheureck.

- - - - -
* Zwiesel (BY) / hora Javor / hora Falkenstein / † † † Zwiesel (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

S milovanou faječkou v ústech a s kančí štětkou za kloboukem
Při otevření chaty na hoře Falkenstein v červenci 1933 stojí zcela vlevo
Obálku i ilustrace k jeho knize (1913) vytvořil Anton Pech (viz i Julius Blechinger)
Obálku notového dvojlistu s písní o hoře Roklan na text jeho básně
Kříž na Roklanu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist