FRANZ PREWRATIL
Výzva
Vnoučata zemřelých manželů: hajného Martina Stadlera (po chalupě "Petern Martin", *30. listopadu 1832 v Zátoni /Schattawa/ čp. 34 jako syn Petera Stadlera, zdejšího hajného, a Anastasie, roz. Tobischové ze Zátoně čp. 34, viz neúplná data na webu GEDBAS, která se překladatel snažil doplnit z archů sčítání lidu a z matrik - pozn. překl.), zemřel tamtéž 28. ledna 1895 na "Magenverhärtung", tj. ztvrdnutí žaludku, dnes bychom asi mluvili o gastritidě - pozn. překl.) a jeho ženy (brali se podle oddací matriky farní obce Horní Vltavice /Obermoldau/ dne 3. června roku 1867 - pozn. překl.) Marie, roz. Nieglové (*25. března 1843 v Zátoni čp. 15 jako dcera tamního chalupníka Aloise Niegla a Marie Anny, roz. Breitové ze zaniklého dnes Horního Cazova /Ober-Zassau/, jako ovdovělá je uvedena na arších sčítání lidu z roku 1900 a 1910 ve stavení v Zátoni čp. 34, kde se narodily všechny tu dále uvedené děti i vnoučata, se syny /nejstarším z nich by měl být zde ovšem chybějící Franz, *10. června 1873 v Zátoni, †15. června 1954 v Derry, Westmoreland, Pennsylvania, USA, viz genealogický web Ancestry.com, podle níž se zřejmě už v USA oženil s Marií, roz. Baumannovou, *1877 v Donau, tj. dnešní Hájek blízko Všerub, se kterou se jim také už v USA narodily dvě dcery: Frances Mary, žijící v letech 1899-1960 a Josephine Rose, žijící v letech 1912-1989/, Aloisem /*28. listopadu 1874/, Josefem /*10. 2. 1878, datum bylo třeba dohledat v křestní matrice, ve sčítacím archu z roku 1900 je uvedeno jen místo jeho vojenské služby "Trnowa" jako infanteristy 91. "šumavského" pěšího pluku!/, Hermannem /*23. července 1881/, Rudolfem /*16. dubna 1883/ a dcerou - starší z dcer Anna /*22. července 1876 a provdaná 13. února 1911 za Eduarda Gubische/, není v žádném z obou archů uvedena! - Johannou /*23. ledna 1880/, poté i Hermannovou chotí Marií /podle dokumentu Ancestors of Rudolph Kriha *16. ledna 1880 v Zátoni čp. 2 jako dcera Adalberta Krihy a Emerentie , roz. Fischerové, a provdala se za Hermanna Stadlera 15. ledna roku 1905 v Horní Vltavici / a jejich dětmi Johannem /*19. února 1906/ a Marií /*11. ledna 1980/!), obou ze Zátoně, farnost Horní Vltavice /dnes je Zátoň částí obce Lenora/ - pozn. překl.), kde se narodily i všechny jejich děti, mne prosí o sdělení Vašich současných adres (rozuměj adres čtenářů krajanského měsíčníku, kteří by mohli mít nějaké informace - pozn. překl.).
Píší, že jejich příbuzní z USA se jim ohlásili s tím, že hodlají sestavit rodokmen.
Dotazník Vám přijde po doručení Vámi zaslaných adres odesilateli této výzvy, jímž je
Franz Prewratil,
6900 Heidelberg I
Schwetzinger Str. 137 a
Fernruf 06221/36834
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1973, s. 33
Pro autora a překladatele těchto řádek bylo opravdovým překvapením, že se po mnohém pátrání po "schattawských" Stadlerových dověděl, že matkou Franze Přewratla (tak je psán ve vimperské křestní matrice) byla jedna z nich, totiž Johanna, roz. Stadlerová, které se narodil 28. února roku 1908 ve vimperském domě čp. 76 (proti tehdejší německé chlapecké měšťance, kde i dnes působí gymnázium). Tam také Franzův otec provozoval "Lohfärberei", což bylo řemeslo nikoli právě voňavé. Syn se otcovu povolání vyučil a když otec v roce 1929 zemřel, vedl živnost po něm. Přípis na záznamu křestní matriky nás informuje i o Franzově svatbě v Prachaticích 8. března roku 1939 s Leopoldine Schebovou, o níž už po připojení k "Říši" najdeme podrobnosti už v německé stavovské matrice. Podle ní přišla na svět ve Wunderlichově (dnes Tylově) ulici čp. 243 v Českých Budějovicích a její otec Leopold, syn pasíře (Gürtler) Karla Scheby a Kathariny, "geb. Kirch aus Babic, Mähren", byl rodákem z Vimperka, matka (* v Horní Vltavici) byla pak dcerou Adalberta Tobische a Margarethe, roz. Harrantové. V době svatby byla Leopoldine vedoucí knihtiskárny (Buchdruckereileiterin), kterou vedla v Prachaticích po svém otci. Byla vyučenou sazečkou, u ženy tehdy záležitost dosti ojedinělá. Později vedli akcidenční tiskárnu ve Vimperku manželé spolu, poněvadž se původní koželuh vyučil i tiskařině. Za války vedl ve Vimperku vojenskou ohlašovnu, poněvadž po krátkém pobytu na frontě byl pro onemocnění propuštěn do šumavského rodiště. Poválečné vyhnání učinilo všemu konec. Prewratil hledal obtížně trvalé zaměstnání a nalezl ho nakonec až roku 1958 při okresním úřadě pro náhradní vojenskou službu (Kreiswehrersatzamt). Byl činný po 15 let, než v roce 1973 odešel do předčasného důchodu. Už roku 1962 se manželé usídlili v Kirchheimu, což je část města Heidelberg, a založili tam roku 1962 krásný domov. Prewratil prodělal operaci žlučníku a po infarktu dva roky před smrtí ještě rok před ní musel podstoupit hned několik operací. Nakonec se díky ženině péči zotavil natolik, že oslavil ještě v únoru své sedmdesátiny a skon 21. dubna přišel vlastně nečekaně. Neměli ovšem děti, a tak lpěl Franz Prewratil na dětech své sestry Johanny, provd. Stinyové. Synovec Franz Stiny padl ve válce, jeho otec a jmenovec zemřel v únoru 1972, jediná Prewratilova sestra pár měsíců poté v červenci téhož roku. Churavějící Leopoldine po manželově úmrtí byla odkázána na cizí pomoc. Při jedné večerní procházce ji srazil automobil a ona vážným zraněním podlehla. Spočinula v kirchheimském hrobě po manželově boku.
P.S. A ještě jedna nepodepsaná historická zajímavost z protektorátního českobudějovického tisku se dá k Prewratilům uvést ve věru trochu opožděném překladu válečné reminiscence.
Kus dědictví po bojovníkovi z roku 1813
Anonym
Přítomnost křísí pradávné vzpomínky. Takové vyvolává i jedno, 127 let nyní staré válečné vyznamenání z osvobozovacích válek v letech 1813-1814 (rozuměj tzv. "napoleonské" války s postupným osvobozováním střední Evropy od cizí, v tomto případě francouzské nadvlády - pozn. překl.). Nachází se v majetku jedné vimperské rodiny, a sice pana Franze Prewratila, spolumajitele tiskárny L. Scheba. Jde o dědictví po majitelově pradědovi, který se jmenoval rovněž Franz Prewratil a vyznamenání získal v proslulé bitvě národů u Lipska (v originále "in der Völkerschlacht bei Leipzig" - pozn. překl.). Sestává z bronzového kříže, jehož ramena jsou propletena s věncem vavřínu a který nese nápis
Grati Princeps et Patria Franc. Imp. Aug.
Europae
Libertate Asserta
MDCCCXIII-MDCCCXIV.
Tam u Lipska Franz Prewratil ještě jednou našel a naposledy objal svého jako on tu bojujícího bratra, jenž ovšem brzy nato padl. Když se po velké válce vrátil domů, provozoval Franz Prewratil pokojnější živnost měšťanského mistra ševcovského v Pivovarské ulici (v originále "das friedsamere Handwerk eines ,bürgerlichen Schuhmachers‘ in der Bräuhausgasse" - pozn. překl.); jako starý válečník se dal ovšem zařadit do městského sboru ostrostřelců a jako jeho hejtman sehrál v letech1845-1848 pamětihodnou roli ohledně místní historie. Neúroda způsobila zlé časy celému střednímu Německu i Čechám; ve Vimperku došlo následkem toho v listopadu roku 1845 k rabování městem projíždějících fůr s obilím, které starší z nás ještě pamatují jako "Gerstenrummel" či "Kornrummel" (tj. "rozruch s ječmenem", resp. "rozruch s obilím" - pozn. překl.) a jež vedlo k vyslání pachatelů ke krajskému soudu v Písku (v originále "ans Kreisgericht Pisek" - pozn. překl.) a k vyřčení přísných vězeňských ortelů nad nimi. Byl to ostrostřelecký hejtman Franz Prewratil, kdo se - vyzbrojen prosebným dopisem za 30 uvězněných - vydal v lednu 1846 v čele jedné deputace do Vídně za samotným císařem Ferdinandem, aby tam panovníkovi vysvětlil stav věcí tak mužným a naléhavým způsobem, že jmenovaní spoluobčané byli skutečně omilostněni. Dva roky nato - krátce předtím, než Ferdinand abdikoval (blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), využil Prewratil ještě jednou příležitosti být představen císaři při jeho cestě přes město Vodňany (v originále "bei des Kaisers Durchreise in Wodnian" - pozn. překl.) a vymoci na něm zvláštní privilegium pro vimperský ostrostřelecký sbor. Udatný muž zemřel ve vysokém věku poté, co údajně provozoval svou ševcovskou živnost po plných 60 let. Jeho syna Wenzela Prewratila nacházíme počátkem sedmdesátých let (rozuměj 19. století - pozn. překl.) v roli cechmistra tzv. II. cechovního společenstva (v originále "II. Genossenschaft /einer Reihzunft/" - pozn. překl.) vimperských jirchářů na "Gerberhäuschen" (tj. "Jirchářském domku" - pozn. překl.) v dolní části Pivovarské ulice, později zaniklém při přemostění potoka Mörderbach (dnes Křesánovský potok - pozn. překl.) a nahrazeném přesídlením na dnešní rodinnou adresu Prewratilových (čp. 76 město) dál po potoce. Tady nadále provozoval jirchářskou živnost vnuk prvně tu zmíněného Prewratila - opět Franz - a to až do svého skonu ve věku let dne 19. března roku 1929. Byl posledním aktivním reprezentantem svého řemesla v místě (v originále "am Platze" - pozn. překl.), řemesla, které ještě v roce 1830 čítalo 9 mistrů a také otcem dnešního Franze Prewratila, dědice pradědova čestného kříže "od Lipska" a také pradědovy šavle hejtmana vimperských ostrostřelců.
Budweiser Zeitung, 1940, č. 78, s.12
- - - - -
* Vimperk / † † † Kirchheim, Heidelberg (BW)
