logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

KARL PETERSILKA

Gott zum Gruße, deutscher Böhmerwald!

>Pozdravný projev k 50. výročí sdružení Deutscher Böhmerwaldbund roku 1934

Nádherný kus Boží země je Šumava. Se svými výšinami z ruly a granitu (v originále "aus Gneis und Granit", tj. z ruly a žuly - pozn. překl.) je nejstarším pohořím Evropy. Nemá tak strmou podobu jako třeba Dolomity, netyčí se k nebi tak vysoko jako hlavní pásmo Alp (v originále "Uralpen" - pozn. překl.), a proto ji pokrývají mohutné lesy, mnohde pralesovitého rázu, v nichž můžeme putovat po celé hodiny, ba po celé dny, aniž bychom potkali nějakého člověka. Lesní porosty se střídají se zelenými lukami a zlatistými obilnými poli. - Líbezná údolí a šum hnědavé vody divě pádících potoků, v samotě dřímající hluboká jezera dávají Šumavě přesto na mnoha místech alpský ráz. - Se šumavskou přírodou se pojí historie, aby jí propůjčila osobitý půvab. Budějovice (Budweis), Krumlov (Krummau), Rožmberk nad Vltavou (Rosenberg), Vyšší Brod (Hohenfurth), Prachatice (Prachatitz), Kašperské Hory (Bergreichenstein) atd. jsou vesměs místy, se kterými je spjata paměť dávných dějin, zejména pak působení a vláda rodu Rožmberků. - Ne naposledy je nutno zmínit středověká kulturní zřídla v podobě klášterů Zlatá Koruna (Goldenkron) a Vyšší Brod, z nichž ten posledně jmenovaný představuje skvělé dědictví středověku ještě dnes. - Také umění obmyslelo tuto krásnou zemi svým požehnáním. Především je to hloubavý básník Šumavy Adalbert Stifter, který v dějinách německy psané literatury zaujímá vynikající místo. Náboženství, příroda, umění a historie rozestřely své kouzlo nad krajem. - Zcela srostlí s horami a lesy, sám zduchovnělý jejich odraz jsou lidé, kteří v nich žijí. Ryze jadrní (v originále "markig" - pozn. překl.), pomale rozvážní, nezdolně lpějící na víře otců, hloubavě opravdoví a svůj domov milující jsou tihle Šumavané. Jejich život přitom není věru nijak lehký. Těžkou prací musejí vydobývat plody země a i tak sporou úrodu často ještě stačí zničit krupobití. - Hospodářsky byla Šumava odjakživa takříkajíc pastorkyní, "nevlastním" děckem (v originále "ein Stiefkind"), průmysl se tu vlastně nijak dále nerozvinul, dopravní spojení je sporé a nevyhovující. - Bylo proto skutečně velkým činem, když bylo založeno sdružení, které si dalo za cíl Šumavu pozvednout, udržet její německý svéráz a zajistit podporu jejímu hospodářskému vzestupu. Deutscher Böhmerwaldbund to byl a pro svůj šlechetný účel už pracuje celá desetiletí tak, že mu německá Šumava vděčí za mnoho, skutečně mnoho. - Když nyní slaví Böhmerwaldbund své zlaté jubileum, skládají mu synové Šumavy dík za jeho věrné, vytrvalé úsilí a sjednocuje je navzájem niterné přání: kéž Boží požehnání provází Böhmerwaldbund při veškeré jeho další činnosti, kéž roste a působí pro blaho nádherné německé Šumavy!


Glaube und Heimat, 1984, č. 4, s. 22

Když jsem o něm v roce 1998 napsal heslo do Encyklopedie Českých Budějovic, sotva mne přišlo na mysl, že po deseti letech téměř stane Karl Petersilka i mezi německými šumavskými autory jako jeden z těch nejzajímavějších a nesporných, byť i z hledisek historicky jakkoli přísných. Své pozdravení (ponechán je jeho německý titul pro jistou nepřeložitelnost starobylé, do časů rytířských údajně až sahající obměny rakouského a bavorského "Grüß Gott!") adresoval organizaci, která se čtyři roky nato měla sama zrušit ve prospěch sudetoněmeckého aktivismu. V nastalých časech hnědé a nato rudé totality by nebylo místo ani pro jednotlivce jako byl on sám. Narodil se jako syn budějovického malíře pokojů 18. prosince 1877. Otec mu předčasně zemřel a mladý Budějovičan po vychození obecné školy v rodném městě rovněž maturoval na zdejším gymnáziu v roce 1897 a odešel pak na bohoslovecká studia rovnou do Říma. V Římě slavil svou kněžskou primici a 1902 tam získal doktorát teologie. Zlatou medaili, kterou obdržel, věnoval prý po návratu domů na znamení díků Panně Marii Budějovické ze zázračného obrazu v klášterním kostele. Nejprve byl katechetou na jedné z budějovických německých škol, později vicerektorem (spitituálem) na zdejším diecézním kněžském semináři, kde i vyučoval jako profesor církevní dějiny. Po vzniku samostatné Československé republiky vstoupil na naléhání přátel do politického života. Už rok po převratu se roku 1919 stal za Německou křesťansko-sociální stranu lidovou (Deutsche Christlich-soziale Volkspartei - zkratka DCSP) poslancem v prvním poválečném pražském parlamentu a zůstal jím až do roku 1935. Bylo mu tehdy 58 let a přes své znovuzvolení se zřekl poslaneckého mandátu ve prospěch mladšího stranického volebního kandidáta z Moravy. Jeho projevy jsou k dispozici v záznamu v Digitální parlamentní knihovně ostatně i dnes a tvoří historii německého parlamentního aktivismu nelehkých let zejména hospodářské krize. Především podpora kultury a školství v německy hovořících oblastech ležela Petersilkovi na srdci, a že šlo mnohdy právě o Šumavu, není třeba ani dodávat. Spolupracoval také s páterem Emmanuelem Reichenbergerem (1888-1966), který zvolil před nacistickým rozpoutáním světové války exil do Londýna a do USA a po válce byl jako zásadní odpůrce odsunu zván "otcem sudetoněmeckých vyhnaců", ve sdružení Bund der deutschen Katholiken. Veliké podpory se od Petersilky dostávalo německému tisku v Československu. V rodných Budějovicích založil už brzy po svém návratu z římských studií mariánskou kongregaci, jejímž předsedou byl až do roku 1939. Jako kazatel si získal Petersilka, který měl posléze právo užívat církevního titulu monsignore a také tajný papežský komoří, velkou oblibu. Napsal i několik divadelních her s historickými náměty, jejichž uvedení se setkalo s dobrým diváckým ohlasem. Od roku 1935 se věnoval opět pedagogické práci v budějovickém městském semináři. Rukopis jeho práce o dějinách církve zůstal bohužel nevydán. Brzy poté, co byl v roce 1942 penzionován, Karl Petersilka onemocněl a 20. září téhož roku ve starobinci sv. Karla Boromejského v Českých Budějovicích skonal. Netrvalo dlouho a byl uzavřen i kněžský seminář, jemuž věnoval tolik sil. Petersilkův hrob lze najít dodnes na českobudějovickém hřbitově sv. Otýlie v oddělení XIII., řada 1, č. 6. Zdobí ho kříž z tmavé horniny. O Šumavu se zasadil ve třicátých letech minulého století několika iniciativními návrhy na poskytnutí urychlené pomoci obcím postiženým živelními pohromami, nemohl však ani ve snu tušit, jaké konce čekají ty končiny a jejich obyvatele nedlouho po skončení války, kterou rozpoutala bezbožná ideologie nacizmu.

- - - - -
* České Budějovice / † † † České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka a část programu sněmování německých katolíků v Nových Hradech roku 1922, kde byl jením z řečníkůObálka a část programu sněmování německých katolíků v Nových Hradech roku 1922, kde byl jením z řečníků
Český nekrolog v Jihočeské jednotě
Poděkování rodiny za účast na pohřbu a projevy soustrasti
Hrob na českobudějovickém hřbitově u sv. OtýlieHrob na českobudějovickém hřbitově u sv. Otýlie
Kostel Svaté Rodiny se sirotčincem a naproti kostelu "chorobinec", rovněž
v péči Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, jeho patrona

zobrazit všechny přílohy

TOPlist