JOHANN RYTÍŘ VON OPPOLZER
Z myšlenek lékařových
Diagnóza musí být především anatomická.
*
Mocně se mýlí ti, kdo míní, že lékařem toho nejnovějšího náhledu (v originále "ein Arzt des neuesten Standpunkt" - pozn. překl.) by měl být ten, jenž své nemocné s tou největší důkladností vyšetří, proklepe a vyposlechne, aby pak s uspokojením konstatoval, že při ohledání mrtvoly se jeho diagnóza ukázala správnou. Takový lékař nepochopil, že tím nejvyšším ze všech výzkumů, které medicině příslušejí, je koneckonců pacientovo uzdravení.
*
Dokážeme uzdravovat a musíme to i učinit skutkem
*
Stále je třeba usilovat o to, abychom poskytli pomoc těmi nejjednoduššími prostředky a především abychom neuškodili.
*
Nikdy nesmí lékař zapomínat, že má co do činění nikoli s nemocemi, nýbrž s nemocným člověkem.
Narodil se 4. srpna roku 1808 v Nových Hradech (Gratzen) na zdejším hradě (v jeho nádvoří to připomíná pamětní deska) jako syn buquoyského panského účetního Thomase Oppolzera. Podle genealoga Aloise Sassmanna jsou Oppolzerové připomínáni v Rožmberku nad Vltavou (Rosenberg) už roku 1635 jako panští lazebníci a otec Thomasův, tedy děd jeho syna Johanna, byl sedlákem a hospodským v Herrnlesbrunnu (dnes Studenec u Rožmberka nad Vltavou), kde bývaly lázně při léčivém prameni. Johannova matka Barbora byla dcerou novohradského sládka Michaela Kunzla. Nadaný syn poté, co absolvoval gymnaziální studia, zapsal se na pražskou univerzitu, kde promoval na doktora všeobecného lékařství v roce 1835. Po třech letech si v Praze otevřel vlastní praxi, 1841 byl už primářem pražské všeobecné nemocnice. Oženil se s dcerou Adolpha Martina Pleischla (zastoupeného rovněž na webových stranách Kohoutího kříže) Marií a stal se tak zetěm významného lékaře a chemika, rodáka z Jenišova (Hossenreith) blízko Horní Plané (Oberplan). To s jeho podporou založil v Praze roku 1845 vůbec první chemicko diagnostickou laboratoř u nás v českých zemích. Po působení v Lipsku (Leipzig) v letech 1848-1850, kam odešel s pověstí pověsti nejproslulejšího a nejoblíbenějšího pražského profesora své doby, na jehož přednášky se hrnuly zástupy studentů i z mnoha vzdálených koutů světa, zakotvil Oppolzer už natrvalo ve Vídni, povolán sem nejen na zdejší univerzitu, nýbrž i do čela městské nemocnice, v jejíchž službách vytrval s tou nejlepší pověstí jedenadvacet let, než ho v 63 letech věku skosila epidemie skvrnitého tyfu. Bylo to 16. dubna 1871 a už v září téhož roku mu byla v rodných místech odhalena zmíněná už pamětní deska. Roku 1866 a posmrtně (1872) vyšel ve dvou dílech nejvýznamnější jeho knižní odkaz pod titulem "Vorlesungen über spezielle Pathologie und Therapie". Dva roky před smrtí (1869) udělil císař František Josef I. Oppolzerovi "za zásluhy o vědu a zdraví" rytířský kříž Leopoldova řádu s právem nosit šlechtický titul "Ritter von Oppolzer". Patřil mu jako šlechtici také zámeček Dorf u Steyru, na němž 1867 skonal jeho tchán Adolph Martin Pleischl. Johann rytíř von Oppolzer byl pochován na hřbitově ve Währingu, který byl ovšem v roce 1888 zrušen (poněvadž tam byl původně pohřben i Beethoven a Schubert, je po druhém z nich nazván dnešní park na tom místě se rozkládající "Schubertpark") a hrob rodiny Oppolzerovy lze dnes najít v tzv. "starých arkádách" vídeňského Ústředního hřbitova. V "arkádovém nádvoří" (Arkadenhof) univerzity dunajské metropole (věhlasný lékař byl v roce 1861 jejím rektorem) jsou k vidění i reliéfní mramorové bysty sochaře Viktora Tilgnera z roku 1890, zpodobující nejen Johanna Oppolzera, ale i jeho syna, pražského už rodáka Theodora Oppolzera (1841-1886), významného astronoma a geodeta. Po něm dokonce nese jméno Oppolzer i jeden z měsíčních kráterů (viz Wikipedia).
- - - - -
* Nové Hrady / † † † Vídeň (A)
