logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HEINRICH NEUWIRTH

... asi jeden z těch úplně posledních


Křišťanov: Paní učitelka Herta Fremuthová mně sděluje, že jí byla před několika týdny zprostředkována pozdní informace o smrti jejího manžela pana Josefa Fremutha, učitele v Křišťanově (Christianberg) v dubnu roku 1945 v Gutensteinu u Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt), kde padl a kde je i pohřben. R.I.P. (tj. "requiescat in pace", česky "ať odpočívá v pokoji" - pozn. překl.) Vyslovujeme paní Fremuthové svou srdečnou soustrast; jeho žáci a my všichni uchováme našemu drahému padlému pro všechny časy čestnou památku. Pan učitel Kral se stal prvým padlým z Křišťanova, pan učitel Fremuth byl asi jeden z těch úplně posledních.


Glaube und Heimat, 1954, s. 475

Většinou ty zpravodajské příspěvky "domovského faráře" končívaly větou: Gruß und Segen vom Heimatpfarrer. Psal je věrně až do svého skonu ve farní vsi Eggelstetten (od roku 1978 jen místní části švábské obce Oberndorf am Lech) v bavorském zemském okrese Donau-Ries křišťanovský duchovní pastýř v letech 1916-1946 dp. Heinrich Neuwirth. Narodil se 12. července 1881 v Horní Pěně (Oberbaumgarten), kde byl jeho otec Johann Neuwirth, narozený tu 7. února 1844 krejčovským mistrem. I Heinrichův děd z otcovy strany Andreas Neuwirth krejčoval v Horní Pěně čp. 41, tj. v rodném domě vnukově, kde žil se svou ženou Agnes, dcerou Simona Jokkobbartla (ano, tak je psán v indexu hornopěnské oddací matriky), Heinrichovou babičkou. Chlapcova matka Antonia, narozená 2. června 1844, byla dcerou Wenzla Fidlera, sedláka v Horní Pěně čp. 6, a Anastásie, dcery Adalberta Wohaka z Bílé (Weissenbach) čp. 13. Dne 22. července roku 1906 završil Heinrich Neuwirth českobudějovická bohoslovecká studia svým vysvěcením na kněze ve zdejší katedrále sv. Mikuláše, po němž se stal nejprve kaplanem ve Starém Městě pod Landštejnem (Altstadt) u Nové Bystřice (Neubistritz), pak v Lodhéřově (Riegerschlag) a ještě na Jindřichohradecku předtím, než ho biskup poslal jako faráře do šumavského Nového Světa (Neugebäu), administrátorem v Blažejově (Blauenschlag). V roce 1916 převzal Neuwirth farnost Křišťanov, kde pak působil až do vysídlení sebe i svých farníků po třicet let. V Německu našel pak nový domov v Eggelstetten a ve stínu tamního filiálního kostela sv. Markéty po svém skonu i místo posledního odpočinku. Příznaky rakoviny štítné žlázy se projevily rok před zlatým jubileem jeho kněžství a on musil v srpnu 1956 vyhledat lékařskou pomoc. Ani nemocnice v Donauwörthu ani ozařování v mnichovské Nymphenburger Krankenhaus nedokázaly však způsobit obrat v průběhu rychle nyní postupující choroby, které podlehl v Eggelstetten 25. dubna roku 1957 několik měsíců před svými šestasedmdesátinami. V překladu jednoho z řady jeho příspěvků v krajanském čtrnáctideníku vyhnaných německých příslušníků někdejší tak rozsáhlé českobudějovické diecéze (za druhé světové války byly její "sudetoněmecké" části dočasně ve správě biskupů diecéze pasovské, řezenské, linecké a svatohypolitské) jako by stačil vyjádřit naději, že onen padlý křišťanovský učitel bude i posledním, kdo splatil životem osudné připojení k třetí říši. Poválečné "konečné řešení" v podobě asi rovněž "nekřesťanského" vysídlení německého obyvatelstva (z českobudějovické diecéze se týkalo asi 260 tisíc lidí včetně kněží, řeholníků a řeholnic) mělo ovšem coby česká odplata teprve následovat.

- - - - -
* Horní Pěna / České Budějovice / Nový Svět / Křišťanov / † Eggelstetten (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Farářem v Křišťanově
Záznam o něm jako křišťanovském faráři v diecézním katalogu
Záznam o svatbě jeho rodičů v oddací matrice farní obce Horní Pěna
V indexu oddací matriky farní obce Horní Pěna je Jokobartlů povícero, ale Simon Jokkobbartl jen jeden

zobrazit všechny přílohy

TOPlist