logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HANS MOTZKO

Člověk se diví...


Panu kardinálovi Woelkimu (Rainer Maria Woelki, *1956, jeho rodiče jsou vyhnanci z Východního Pruska, arcibiskupem berlínským byl od roku 2011, rok nato jmenován kardinálem, od roku 2014 se stal arcibiskupem kolínským - pozn. překl.) mohu dát jen za pravdu, když říká, že mezi katolickou a evangelickou vírou existují nepřemostitelné příkopy (v originále "unüberbrückbare Gräben" - pozn. překl.). Pan kardinál Marx (Reinhard Marx, *1953, od roku 2007 arcibiskupem mnichovsko-freisingské diecéze, rok nato vydal spis "Das Kapital", provokující už týmž titulem jako "Kapitál" Karla Marxe a kritizující z katolického hlediska neregulovanou kapitalistickou ekonomiku jako zákonitou příčinu krizí, české vydání /Academia 2013/ má titul "Kapitál. Plaidoyer pro člověka", v roce 2010 jmenován kardinálem, od roku 2013 členem poradního sboru osmi kardinálů, majících pomoci papeži Františkovi s reformou vatikánské kurie - pozn. překl.) a pan Bedford Strohm (Heinrich Bedford-Strohm, od roku 2011 biskup evangelicko-luteránské církve v Bavorsku a od roku 2014 předseda rady /Ratsvorsitzender/ Evangelické církve v Německu, s římskokatolickou církví ji podle jeho názoru spojuje to, že "nově objevovat Krista můžeme jen společně" - pozn. překl.) by měli nějak vysvětlit, jak může fungovat sbližování (v originále "das Zusammengehen" - pozn. překl.) obou konfesí, když pomyslíme, že např. evangeličtí křesťané, kteří jsou rozvedeni a znovu ženati či provdáni, chtějí přikročit v katolickém kostele ke sv. přijímání (v originále "in der katholischen Kirche zur Kommunion" - pozn. překl.). Katolickému křesťanovi je to dodnes zapovězeno, poněvadž manželství je nerozlučitelné ("Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" zněla podle Matoušova evangelia /19, 6/ odpověď Kristova na dotaz farizeů: "Sluší-li člověku opustit svou manželku z jakékoli příčiny?" - pozn. překl.). Martin Luther řekl: "Die Ehe ist ein weltlich Ding." (tj. "Manželství je světská věc." - pozn. překl.). Takové a jiné závažné (v originále "gravierende" - pozn. překl.) rozdíly přece činí spojení obou církví nemožným! Stejně nepochopitelná je pro každého křesťana skutečnost, že oba hlavní církevní představitelé (v originále "die beiden kirchlichen Oberhäupter" - pozn. překl.) při návštěvě jedné mešity v Izraeli sejmuli z hrudi kříž! Člověk se diví mnohému!


Allgäuer Zeitung (Kempter Tagblatt), 23. 10. 2017

P.S. Příspěvek do novinové rubriky "Man wundert sich..." v Allgäuer Zeitung (Kempter Tagblatt) zkráceně otiskl i církevní orgán augsburgského biskupství Katholische SonntagsZeitung pod titulkem "Unüberbrückliche Gräben".

Autor předchozího textu, ryzí tradiční katolík Hans Motzko se narodil v Polné na Šumavě (německy Stein) dne 31. května roku 1933 ve zdejším čp. 10, kde se "po chalupě" říkalo usedlostním příjmením "Schuster". Jedenáctiletého ho zřejmě zachycuje snímek z roku 1944 ze Seidelova fotoateliéru v Českém Krumlově (tehdy v "Krummau an der Moldau") s matkou Annou a třemi sourozenci, poněvadž je zakázka psána na touže adresu. Anna Motzko ("Schusterin" aus Stein), roz. Berndlová, přišla na svět dne 8. dubna 1902 na Šumavě a zemřela 25. ledna roku 1994 v Buchloe, kde žila v péči své dcery Marie a podle zprávy o úmrtí po ní truchlí syn a tři dcery (jako ti čtyři na tom Seidelově snímku). Samo příjmení Mocek (zdrobnělina od ti příjmení "Moc", stejně jako "Macek" /viz i "Macejko" ve známé slovenské písni/), německy "Motzko", se podle Dobravy Moldanové odvozuje od křestních jmen "Matěj, Matouš, Matyáš (německy Matthäus, Mathias) - viz připomínka evangelisty Matouše v předchozím textu! Hans Motzko však se pokusil plnit "radostné poselství" zcela konkrétní formou. Vždy se odvolával na to, že mu někdejší "domovský" farář Franz Kitzhofer (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) kladl na srdce, aby se po pádu komunismu přičinil o obnovu kostela sv. Martina v Polné na Šumavě (dnes i německy Stein im Böhmerwald). O tom, co se s kostelem dělo, vypovídá mj. podrobnost z webových stránek Zničené kostely, že po roce 1968 byly zdejší kostelní varhany z roku 1779, doplněné v roce 1939, spáleny vojáky utajené tu ruské posádky a jejich píšťaly byly užity na okapy. Od 1. ledna 2016 jde o samostatnou obec Polná na Šumavě, vyčleněnou z vojenského prostoru Boletice. V letech 1992-2012, kdy Motzko i se svou manželkou a přáteli, zejména pak za pomoci finančních darů ze strany rodáků a krajanů, podnikl své dílo, náležela však ještě zcela pod vojenskou správu, která, spravedlivě budiž řečeno, vycházela Motzkově iniciativě celkem vstříc. Dalo by se to všechno doložit podrobnými referáty, které Hans Motzko, někdy i pod jménem Hans Schuster či Hans Schuaster, publikoval na stránkách krajanského měsíčníku Glaube und Heimat a které by vydaly na malou knihu. Dílčí ukázky by zkreslily celek, stojí však za to uvést zde v českém překladu dva dopisy, které vlastně na sklonku svého angažmá adresoval českému ministru obrany. Ten první je datován dnem 6. června 2011 a zní česky takto:

Vážený pane ministře,
Vaši adresu jsem získal od biskupského ordinariátu v Českých Budějovicích (v originále "vom Bischöflichen Ordinariat Budweis" - pozn. překl.).
Jako iniciátor a investor obnovy našeho domovského kostela v Polné, okres Český Krumlov (v originále "in Polna, Kreis Krummau" - pozn. překl.) a z pověření mých domovských přátel Vás prosím, vážený pane ministře (byl jím tehdy od července 2010 do prosince 2012, kdy ho na pár dnů vystřídala Karolina Peake, Alexandr Vondra - pozn. překl.), abyste kostel sv. Martina v Polné navrátil českobudějovickému biskupskému ordinariátu.
Je už třeba znovu větších oprav na věži a uvnitř kostelní lodi. Z české strany slyším stále jen, že na to chybějí peníze. Opravy jsou ovšem naléhavě nezbytné. Do té doby, než bude vyjasněno předání kostela biskupskému ordinariátu v Českých Budějovicích, se finanční dary někdejších obyvatel farnosti Stein (v originále "die Spenden der ehemaligen Bewohner der Pfarrei Stein" - pozn. překl.) přirozeně omeškávají (sloveso "ausbleiben" má v češtině význam několikerý" - pozn. překl.). Jak lze vyčíst z přiloženého seznamu, mají moji domovští přátelé a mnohé diecéze v Německu připraveny významné finanční příspěvky, aby někdejší kostelní ruina nebyla jako kdysi vydána zkáze. Ode mne samého přijal v roce 1985 můj poslední domovský farář slib, že se postarám o kostel, jakmile k tomu bude možnost. Neštítil jsem se nijaké námahy a práce a putoval jsem v té věci od roku 1992 cestou z Augsburgu do Polné (350 km) stopětadvacetkrát (v originále "125 mal" - pozn. překl.).
Naše domovské setkání v tomto roce se koná od 23. do 26. června při bohoslužbách v Polné.
Zvu Vás, vážený pane ministře, nebo nějakého z Vašich zástupců, je-li to jakkoli možné, abyste přijel v tom čase do Polné. Přitom se můžete sám přesvědčit o stavu kostela a naléhavosti jeho oprav.

Dne 29. června, tedy až po udaném termínu setkání v Polné, se ministr prostřednictvím armádního generála Ing. Vlastimila Picka (ten byl ministrem obrany od března 2013 poté, co Karolinu Peake dočasně vystřídal premiér Nečas) "samozřejmě" omluvil pracovním zaneprázdněním a měsíc nato, tedy 29. srpna 2011, následoval druhý dopis Motzkův, podle mě jakoby na rozloučenou (a s nadále naivním nepochopením "věci"):

Vážený pane ministře,
svým dopisem ze 6. června 2011 jsem Vás poprosil aby náš domovský kostel sv. Martina v Polné byl co možná nejrychleji předán českobudějovickému biskupskému ordinariátu. Informoval jsem Vás i o tom, že jsou opět nezbytné větší opravy na kostele zvenčí i zevnitř. Poukázal jsem i na skutečnost, že finanční dary mohou být vyúčtovány teprve poté, až se kostel bude nacházet v majetku biskupského ordinariátu.
Výčet darů a dárců jsem k výše zmíněnému dopisu přiložil i s obrazovým materiálem. Nato mi dne 29. června 2011 pan generál Picek z Vašeho pověření odpověděl a ve svém dopise mi sdělil, že k předání kostela v Polné by mohlo dojít asi až v roce 2015.
Před několika lety se během období vlády pana premiéra Topolánka (v originále "Topalec"/!/ - pozn. překl.) hovořilo o možnosti, že by kostel, stojící na okraji vojenského prostoru, mohl být z prostoru vyňat a pak navrácen českobudějovickému biskupovi.
Já, jako iniciátor a investor obnovy kostela, jsem už 78 let starý a nebudu v roce 2015 (pokud budu pak v 82 letech ještě žít) asi nijak více schopen ty nezbytné opravy na kostele provést. I generace pamětníků (v originále "die Erlebnis-Generation" - pozn. překl.), která velkorysými finančními dary pomohla, je tak v mém věku a zmenšuje se každým rokem.
Nástupce bohužel nemám, poněvadž jsem fungoval jako osamělý bojovník (v originále "als Einzelkämpfer", napadá mě i "sám voják v poli" - pozn. překl.). Tím jsem zachránil kulturní památku, ale především dům Páně, před úplnou zkázou a přitom se musel smířit s maximálními problémy ze strany českokrumlovského kulturního "úřadu" (v originále "mit dem Kulturamt Krummau" - pozn. překl.).
Kromě toho jsem dal od roku 1992 z finančních darů práci a chléb mnoha českým občanům. Dvakrát jsem musel obnovit venkovní omítku kostela, poněvadž firma Antico v roce 1993 první její provedení odborně nezvládla.
Od vlády České republiky si slibuji jako malé zadostiučinění, aby umožnila brzké předání kostela znovu do vlastnictví českobudějovické diecéze (v originále "in der Besitz der Diözese Budweis" - pozn. překl.).

K předání "samozřejmě" dodnes nedošlo (na základě zákona č. 222/1999 Sb. o podpoře obrany státu nemůže armáda předat nijaký objekt církvi, nýbrž zase jen státu, jehož je orgánem) a poslední zatím zpráva Parlamentních listů z října roku 2018 hovoří o převzetí kostela v Polné na Šumavě českobudějovickým pracovištěm Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) od ministerstva obrany s tím, že "v budoucnu je plánován bezúplatný převod církvi". V zastoupení jiného státu stojí jistě za citaci odůvodnění toho, že byl Hans Motzko už v prosinci roku 2005 vyznamenán z rozhodnutí prezidenta Spolkové republiky Německo (byl jím tehdy Horst Köhler).

Tisková zpráva k udělení Spolkového záslužného kříže se stuhou panu Hansi Motzkovi


Johann Motzko (72) ze Stadtbergen (tam se dotyčný přestěhoval v roce 1998 z Augsburgu - pozn. překl.), zemský okres Augsburg, dosáhl příkladného přínosu pro porozumění a smíření mezi Němci a Čechy. Svým angažmá ve věci uchování kostela sv. Martina ve své české domovské osadě Polná na Šumavě, okres Český Krumlov (v originále "in seinem böhmischen Heimatort Stein /Kreis Krummau/ - pozn. překl.) si získal zásluhy hodné vyznamenání (v originále "auszeichnungswürdige Verdienste" - pozn. překl.). Výhradně Motzkově neúnavnému nasazení je co děkovat za to, že bylo zastaveno chystané už demoliční řízení (v originále "bereits geplante Abrissverfahren" - pozn. překl.) ohledně kostela sv. Martina a stavba, která byla už toliko pouhou ruinou (v originále "das nur mehr eine Ruine war" - pozn. překl.), mohla být uchována a zachráněna pro budoucnost. Dnes je tento venkovský kostel klenotem, prezentovaným jako vzácný šperk mezi šumavskými gotickými svatyněmi (v originále "unter den gotischen Gotteshäusern im Böhmerwald" - pozn. překl.). Fresky, odkryté v oltářním prostoru, náležejí k nejlépe uchovaným nástěnným malbám z 15. století v celých jižních Čechách. Motzko byl po roce 1989 iniciátorem a organizátorem projektu záchrany kostela. Nejen zpřístupněním finančních zdrojů, nýbrž svou osobní účastí na díle obnovy, prováděné zčásti i českými firmami a se závažným podílem vlastních řemeslných výkonů někdejších farníků přispěl k tomu, aby projekt dosáhl úspěchu. Už na svátek Božího Těla v roce 1994 mohl být kostel vysvěcen českým biskupem za přítomnosti církevních hodnostářů z Augsburgu a velké obce věřících. Díky sanaci kostela a dobrým sousedským vztahům putuje nyní každým rokem množství lidí z Augsburgu a okolí do Polné na Šumavě (v originále "nach Stein" /!/ - pozn. překl.). Motzko se pravidelně dává k dispozici jako organizátor a cestovní průvodce těchto akcí.


PressePortal - Pressemitteilungen

A to jsem málem zapomněl dodat, co mě ke jménu Hans Motzko, resp. "Schuaster aus Stein", pojí už po mnoho let. V srpnu 1960 se objevil (pro mne ovšem nejméně o 30 let později) na stránkách krajanského měsíčníku "Hoam!", přesněji řečeno jeho přílohy "Der Wanderstecken", snímek citery mladým vyučeným truhlářem (toho času prý železničářem bytem v Buchloe) navržené a vystavěné citery, snímek, který jsem celé roky uchovával v naději, že se o tom rukodělném nadšenci dovím něco víc. A teď si představte, že jsem tutéž citeru uviděl pod rukama dvaaosmdesátiletého jejího tvůrce na barevné fotografii, doprovázející článek "Zither anstatt E-Gitarre" ze stran deníku Augsburger Allgemeine s datem 13. listopadu 2015! Do roku 2014 měl prý ten člověk ve Stadtbergen malou truhlářskou dílnu. Ano, je to týž Hans Motzko, který pozvedl z ruin jeden šumavský kostel, jemuž v Polné na Šumavě i podle českobudějovického biskupství nadále chybí dostatek věřících. Věrnost a víru nelze ze země, rozryté navíc nejen v Čechách zřejmě "nepřemostitelnými příkopy", vydobýt jen tak.

- - - - -
* Polná na Šumavě / České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

S citerou
O jeho citeře na stránkách přílohy měsíčníku "Hoam!" nazvané "Der Wanderstecken", kterou vedl pod textem podepsaný Gustav Schuster
Anna Motzko na snímku ze Seidelova fotoateliéru s datem 9. listopadu 1944
Zpráva o úmrtí matčině na stránkách krajanského měsíčníku

zobrazit všechny přílohy

TOPlist