logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN MÄRTEN

Předmluva k Vlastivědě okresu Kaplice


Předkládaná kniha s názvem Heimatskunde des Bezirkes Kaplitz (pokračování dlouhého titulu zní celé takto: ...von Johann Märten, Lehrer in Strobnitz, unter Mitwirkung der Lehrerschaft des Bezirkes. Herausgegeben vom Bezirkslehrervereine in Kaplitz und vom Vereine der Lehrer und Schulfreunde im Gerichtsbezirke Gratzen. 1894. Im Selbstverlage der Herausgeber. Druck von Jos. Wiltschko in Krummau. (tj. "Vlastivěda politického okresu Kaplice od Johanna Märtena, učitele v Horní Stropnici, za spolupráce učitelstva okresu. Vydáno Učitelskou jednotou okresu Kaplice a Sdružením učitelů a přátel školy v soudním okrese Nové Hrady. 1894. Vlastním nákladem vydavatelů. Tisk Josef Wiltschko v Českém Krumlově.") má být každému srozumitelná, poučná a zábavná zároveň a především lidová (v originále "volksthümlich" - pozn. překl.). Tím se vysvětluje prostý způsob, jakým je psána i prosté uspořádání její látky. Historická část, která je představena jako prvá a nejzajímavější v řadě, přináší kratší i delší články o dějinných událostech, místech, rodech a osobnostech, pokud se území okresu stalo dějištěm jejich příběhů. Mnohdy ovšem vyprávění hranice okresu přesahuje a přináší příběhy, jež se odehrály jinde, ale souvisejí se zdejšími natolik, že je přejít nijak nelze.
Historie rodu Vítkovců (Witigonen) třeba se odehrává nejen v tomto užším prostoriu, nýbrž v celém kraji, historie kláštera ve Vyšším Brodě (Hohenfurth) a poustevnictví v Hejrově (Heuraffl) povětšinou, byť nikoli výhradně, ve vyšebrodském okolí, pánů z Pořešína (Poreschiner) v okolí Kaplice, Michaloviců (Michelsberge) v Německém Benešově (dnes Benešov nad Černou - pozn. překl.) a kolem něj, Švamberků (Schwanberge) a hrabat z Buquoyů na Novohradsku (Gratzener Gegend). Tak vzniká posléze dějinný obraz celého území dnešního okresu, které bylo, jakkoli jen velmi omezeně, i dějištěm husitských nepokojů a třicetileté války, pročež i na ně musil být vzat ohled.
Zeměpisná a přírodovědná (v originále "der naturgeschichtlicher Thiel" - pozn. překl.) část, z nichž ta druhá je dílem pana řídícího z Veveří (Piberschlag) Josefa Jahna (i on je samostatně zastoupen na těchto internetových stranách - pozn. překl), člení se ještě, jak bývá ve vlastivědných sbornících obvyklé, do příslušných pododdílů. Pasáž pod titulem Místopis (Ortskunde) vychází ze zpracování příspěvků, které na požádání poskytly jednotlivé školy okresu. Takové zprávy sepsali: Rudolf Lang v Pohoří na Šumavě (Buchers), Franz Ficher v Horní Stropnici, Rudolf Nowak (má i se svým příspěvkem do "Kaplické vlastivědy" samostatné zastoupení na těchto internetových stranách - pozn. překl.) v Dolním Příbrání (Untersinnetschlag), Laurenz Sechter ve Frymburku (Friedberg), Franz Gintner v Horním Dvořišti (Oberhaid), Josef Simek v Přední Výtoni (Heuraffl), Anton Gallistl ve Slupečné (Luppetsching), Wenzel Bayer v Šejbách (Scheiben), Josef Fischbeck v Dolním Dvořišti (Unterhaid), Karl Tobner ve Vyšším Brodě (Hohenfurth), Ignaz Buchhöcker v Rožmberku nad Vltavou (Rosenberg), Heinrich Puhr v Nových Hradech, Josef Zimmermann ve Frymburku (Friedberg), Josef Kurek v Německém BenešověDeutsch-Beneschau, dnes Benešov nad Černou - pozn. překl.), Andreas Bloßl a Karl Hartmann v Malšíně (Malsching), Josef Kienzl v Klení (Gollnetschlag), Karl Hendrich v Bukovsku (Buggaus), Johann Jaksch v Kyselově (Sarau), Wilhelm Richter (je i samostatně zastoupen na internetových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) v Malontech (Meinetschlag), Franz Pawlik v Rychnově nad Malší (Reichenau an der Maltsch), Josef Liebl a Leopold Frey v Terčí Vsi (Theresiendorf, dnes Pohorská Ves - pozn. překl.), Hermann Hartl a Johann Spitzenberger v Kapličkách (Kapelln), Karl Scholz v Rožmitálu na Šumavě (Rosenthal), Konrad Mayer v Omlenici (Umlowitz), Johann Leisch v Rychnově u Nových Hradů (Deutsch-Reichenau bei Gratzen), Andreas Hauenschild v Blansku (Pflanzen), Dionys Hart a Karl Slamka v Cetvinách (Zettwing), Laurenz Grankl ve Stříbrných Hutích (Silberberg), Eduard Zoder v Julienhajnu (Julienhain, česky od roku 1901 Hranice - pozn. překl.), Jakob Gatscher v Hojné Vodě (Heilbrunn), Ludwig Benda v Dobré Vodě u Nových Hradů (Brünnl), Franz Blahusch v Žumberku (Sonnberg) a Josef Jahn ve Veveří (Piberschlag). Všem tu budiž vysloven ten největší dík. Pokud by v tomto výčtu to či ono jméno snad chybělo, lze to vysvětlit tím, že je jeho nositel zapomněl ke svému příspěvku připojit. Vynikající podíl na zrodu knihy měli takříkajíc coby vlastní iniciátoři pánové ředitelé měšťanských škol Karl Hofe a Anton Aul, učitel měšťanské školy Ignaz Oberparleiter (rovněž samostatně zastoupený na internetových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a učitel Johann Tumler za oba učitelské spolky, které jsou jejími vydavateli. Pan okresní školní inspektor Julius Gilhofer, jakož i celá c.k. okresní školní rada s panem okresním hejtmanem Heinrichem Rzesnickem v čele projevili o vydání živý a účastný zájem.
Ve vyhledání pramenů byli sestaviteli nápomocni následující pánové: řídící učitel Franz Steinko (i on má samostatné zastoupení na internetových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), děkan Dr. Benno Karlez a P. Zacharias Schuhmertl v Horní Stropnici, ředitel měšťanské školy Anton Aul a správce panství Anton Teichl v Nových Hradech, starosta Ignaz Pascher v Německém Benešově, řídící učitel Adolf Tietz ve Vyšším Brodě a řídící učitel Johann Woitsch ve Frymburku. Těmto pánům vděčí historická část za svůj vznik a doplnění. Náleží jim z toho důvodu rovněž velký dík.
Konečně budiž vysloveno poděkování za finanční podporu okresnímu zastupitelstvu a spořitelně v Kaplici, sdružení učitelů a přátel školy v Nových Hradech, okresnímu zastupitelstvu a veledůstojnému panu opatovi Leopoldu Wackaržovi (v originále nesprávně "Wackarz" - pozn. překl.) ve Vyšším Brodě, okresnímu zastupitelstvu a panu hraběti Buquoyovi v Nových Hradech (jak patrno, byla tehdy okresní zastupitelstva jak v Kaplici, tak ve Vyšším Brodě a v Nových Hradech - pozn. překl.).
Při sepsání vlastivědy použité spisy a díla jsou:
A. články a spisy Dr. Matthiase Pangerla (zastoupen samostatně na internetových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), a to:

  1. "Die Witigonen" (tj. "Vítkovci" - pozn. překl.), kniha (celým názvem "Die Witigonen, ihre Herkunft, ihre ersten Sitze und ihre ätleste Genealogie"), vyšlá roku 1873 jako svazek č. 51/2 edice Archiv für österreichische Geschichte (AÖG), kterou vydává císařská Akademie věd.
  2. "Wok von Rosenberg" (tj. "Vok z Rožmberka"), pojednání zveřejněné v časopise Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen (dále jen MVGDB).
  3. "Zawisch von Falkenstein" (tj. "Záviš z Falkenštejna"), tamtéž.
  4. "Das Leichenbegängnis des letzten Herrn von Rosenberg" (tj. "Pohřební průvod posledního pána z Rožmberka"), tamtéž.
  5. "Die Eremitage von Heuraffl" (tj. "Poustevna v Hejrově", dnešní Přední Výtoni - pozn. překl.), tamtéž.
  6. "Unterhaid und die Unterhaider Marktordnung" (tj. "Dolní Dvořiště a řád tamních trhů"), tamtéž.
  7. "Hohenfurter Urkundenbuch" (rozuměj "Urkundenbuch des Zisterzienserstiftes Beatae Mariae Virginis Hohenfurt", listinář vyšlý roku 1865 v edici Fontes rerum Austriacarum /FRAustr./, 2. Abt.: Diplomataria et acta, svazek 23 - pozn. překl.).

B. texty Dr. Matthiase Klimesche (i on má na internetových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.), a to:

  1. "Die Herren von Michelsberg als Besitzer von Weleschin" (tj. "Páni z Michalovic jako majitelé Velešína"), pojednání zveřejněné v MVGDB.
  2. "Die Streitigkeiten der Gemeinde Beneschau mit ihrer Grundobrigkeit" (tj. "Spory obce /Německý/ Benešov s její pozemkovou vrchností"), tamtéž.
  3. "Urkunden und Regesten zur Geschichte des Gutes Poreschin im 14. und 15. Jahrhunderte", listinář vyšlý v edici Abhandlungen der königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften (Pojednání Královské české společnosti nauk) VII., 3.

C. kromě toho i práce následující (některé z bibliografických údajů doplněny, mnohé z autorů lze najít samostatně zastoupené na internetových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.:

  1. "Geschichte Böhmens" (1869) od Dr. Ludwiga Schlesingera.
  2. "Der Böhmerwald" (1860) od Wenziga a Krejčího.
  3. "Wittinghausen" (tj. "Vítkův Hrádek" - pozn. překl.), článek Adolfa Bergera, ředitele archivu v Třeboni (Wittingau).
  4. "Geschichte der Stadt Gratzen" (1888) od Antona Teichla.
  5. "Der Cistercienser-Orden - historische Skizze" (1884), studie, jejímž autorem je Dr. Leopold Janauschek (1827-1898, cisterciák a historik řádu, rodák z Brna /Brünn/, v originále příjmení mylně psáno "Janouschek"! - pozn. překl.) v Zwettlu (Dolní Rakousy).
  6. "Das Cistercienser-Stift Hohenfurt in Böhmen : aus Anlass der sechshundertjährigen Jubelfeier seines Bestehens" (1859) od Franze Isidora Proschko.
  7. "Das Cistercienserstift Hohenfurt in Böhmen - eine monografische Skizze" od Ferdinanda Břetislava Mikovce, vyšlo 1858 u E. Hölzela v Olomouci (Olmütz).
  8. "Führer durch die sehenswerter Räumlichkeiten des Stiftes Hohenfurt", průvodce, jehož autorem je Raphael Pavel a jenž vyšel ve Štýrském Hradci (Graz) roku 1882.
  9. "Das Königreich Böhmen - 9. Band: Budweiser Kreis" (1841) od Johanna Gottfrieda Sommera (1782-1848, narodil se v Leuben u Drážďan /Dresden/, zemřel v pražském dnes Karlíně /Karolinenthal/, svou topografii Čech psal jako zaměstnanec "Vlasteneckého" muzea" /Väterlandisches Museum/, kam se dostal prostřednictvím Kaspara von Sternberg - pozn. překl.).
  10. "Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis" (1862) od Dr. Johannese Trajera (1825-1895, rodák z Dobrkova /dnes Dobrkovská Lhotka/, pochován v Českých Budějovicích v hrobě označeném jménem Antonína Skočdopole spolu s ním - pozn. překl.).
  11. "Die ersten Herren von Schwanberg" od Bruno Bischoffa.
  12. Catalogus venerabilis Cleri saecularis et regularis dioeceseos Bohemu-Budovicienses pro anno domini... (každoroční seznam duchovenstva diecéze českobudějovické - pozn. překl.).

O užití knihy budiž řečeno následující: má rozšířit a také zpřístupnit znalost našeho jihočeského domova (v originále: "es soll die Kenntnis unsere südböhmischen Heimat erweitern und verbreitern" - pozn. překl.), pročež by měla najít cestu do každé obce, do každého domu. Hodí se do fondu každé knihovny, jako dárek, jako příručka pro vyučující, jako poučná a zábavná kniha pro každého. Měla by zamířit a vstoupit jak do domu těch bohatých, tak do chýší těch chudých, do škol, knihoven a obecních archivů, měla by si získat přátele a zejména by měla učit mládež lásce k domovu.


Horní Stropnice na jaře 1894.

Johann Märten.

Víme o něm (pokud nebereme v úvahu Leppův medailon uvedený v obrazové příloze), že byl v letech 1882-1896 učitelem v Horní Stropnici, kde s Hansem Wolfem a hostinským Adalbertem Wiblingerem založili hned roku 1884 místní skupinu sdružení Deutscher Böhmerwaldbund (založeného téhož letopočtu v Českých Budějovicích a obnoveného 1954 ani ne deset let po vyhnání Němců z Československa a 70 let po právě zmíněném datu založení 1884 ve Spolkové republice Německo). Měla při založení 43 členů a darem od ústředí dostala darem knihovnu o 48 svazcích. Ve výboru zasedal Märten coby zapisovatel. Po odchodu z Horní Stropnice působil jako řídící učitel v Tiché (Oppolz), kde se nám jeho stopa ztrácí. Nic víc, než úryvek z předmluvy, kterou tu v českém překladu citujeme celou, nepřináší ani Josef Quass (je rovněž samostatně zastoupen na internetových stranách Kohoutího kříže) na www stránkách Verband der Böhmerwäldler in Oberösterreich, Heinz Präuer (rovněž ho najdete v Kohoutím kříži) pak ve své záslužné knize Böhmerwald-Lexikon (2004) spojuje vůbec jen Märtena s informací o tom, že je vydavatelem "Kaplické vlastivědy" a v ní stati o poustevnících v Heurafflu (dříve i česky Hejrov, nyní Přední Výtoň), kterou ovšem podle vlastního vyjádření sepsal podle Matthiase Pangerla (i jeho jméno figuruje mezi autory, které lze vyhledat v Kohoutím kříži). Johann či také Hans Märten (Franz Steinko, rovněž zastoupený na těchto internetových stranách, ho ve své kronice Gedenkbuch des Marktes Strobnitz 1185-1902 píše s příjmením Märt'n!) musel ovšem "svou" vlastivědu hájit proti historikovi, jehož některé texty mu k ní byly pramenem. Rozšířil k tomu dokonce separátní otisk vlastního článku v krumlovském listě Deutsche Böhmerwald-Zeitung, číslo 14 ze dne 6. dubna 1895, pod dlouhým titulem "Wertschätzung der Kritik des Dr. Johann Matthäus Klimesch über die Kaplitzer Heimatskunde, veröffentlicht in der 'Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen', XXXIII. Jahrgang, Nr. II". Poněvadž kritika i replika na ni by měly být čteny pospolu a jejich délka brání otištění českého překladu obou, necháme střet usnout a budeme dále těžit ze všech i sporných pramenů k dějinám okresu, který zanikl s tolika svými vesnicemi a jejich obyvateli do té míry, že každá stopa po něm nabývá ceny zlata i bez dodatečných komentářů k nim.

- - - - -
* Jáchymov / Horní Stropnice / Tichá / † Bukovsko / † † Rychnov nad Malší

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam jáchymovské oddací matriky o zdejší svatbě jeho rodičů dne 7. června roku 1859
Narodil se podle jáchymovské křestní matriky dne 12. listopadu roku 1859 v Jáchymově (Joachimsthal) čp. 8 c.k. asistentovi zdejšího berního úřadu
Florianu Maertnovi (synu Josefa Märtna, hostinského v Libkovicích /Libkowitz/ čp. 9, statek Žlutice /Gut Luditz/, a Caroline, roz. Pöschlové rovněž z Libkovic), a jeho ženě Anně, roz. Miesl, Edle von Zeileisen (tento šlechtický přídomek je odvozen od označení bočního jáchymovského údolí, jímž dnes vede tamní ulice K Lanovce), dceři Ludwiga Mießla, šlechtice (Edler) von Zeileisen, měšťana a obchodníka v Jáchymově čp. 145, a Cathariny, roz. Grabové z Kadaně (Kaaden) čp. 163 - byl pak pokřtěn v jáchymovském kostele sv. Jáchyma a sv. Anny (jde jinak o prvý vůbec luteránský kostel v Čechách, postavený v letech 1534-1540 a vysvěcený na katolický chrám teprve roku 1624) na jméno Johann Nepomuk Martin Florian Maertn
Rodný Jáchymov na snímku z počátku 20. století
Se členy učitelského sboru školy v Horní Stropnici zde sedí (psán Märtn) roku 1893 prvý zleva pod obrazy císaře Františka Josefa a tehdy ještě žijící císařovny Alžběty (Sissy), vedle něho směrem doprava sedící Karl Paschek, Franz Steinko (stojící) a druhý zprava sedící Franz Fischer
Tady figuruje mezi členy školní rady okresu Kaplice, jak její složení zaznamenala v roce 1899 školní kronika obce Bukovsko (Buggaus), jako řídící učitel v Tiché (Oppolz)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist