logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF EMMANUEL KUREK

Z válečného deníku 1917*

17. 7. 1917
Teď už zanášíme osevní plochy do listů vlastnictví (v originále "die Anbauflächen in die Besitzblätter"). Celkem 575 listů vlastnictví a skoro 260 pachtovních listin.
Kromě toho vyhotovit shrnutí celé katastrální obce Německý Benešov (v originále "Katastral-Gemeinde D-Beneschau") ve dvou opisech. Jestli to půjde jako včera, nebudeme hotovi ani za 4 týdny.
Pracujeme 12 hodin denně. To jsou moje prázdniny. Bída ve stravování se stává stále horší. Jak přežijeme tento týden bez chleba, masa a brambor, je mi záhadou.
Starší lidé stříhají na poli klasy a jedí je syrové, aby zahnali hlad.
Pojmy "můj" a "tvůj" mizí v zoufalství hladomoru.
Náhodou jsem v Malontech (v originále "in Meinetschlag") - jaký zázrak! - získal 10 syrečků, kus za 16 haléřů (roční plat dělníka podobně jako obyčejného učitele obnášel kolem 1200 rakouských korun, měsíční tedy 100 korun, denní přes něco přes 3 koruny, tj. 300 haléřů, z čehož je 160 haléřů něco přes polovinu denní mzdy), a také 1 kus mýdla za 2 koruny 60 haléřů. Nikdo mi nechtěl věřit, že mám takové poklady v kapse kabátu. Peníze nehrají nijakou roli, když se za ně dostane něco alespoň trochu užitečného.

23. 7. 1917
Se záznamy jsme tak daleko, že kolegové Herlinger a Reindl pracují na obecním přehledu (v originále "an der Gemeindeübersicht"). Až budou hotovi, musím udělat čistopis. Doufám, že do 2. nebo 3. srpna budu od toho zla osvobozen. Irold a Weidner Alois jsou tu na dovolené. Karl Holzhacker jun. přijel dnes.
Včera dostali Irold a ještě 10 dalších telegram, na základě kterého museli kvůli událostem na východní frontě ihned odcestovat. Poručík Karl Anderl to tady zčiré touhy po činech nemůž vydržet. Dychtí, ne tak Weidner Alois, po svém odvodu. Oba chodí pilně na pstruhy.
Nové pivo, které se čepuje už dva dny, není k pití. Má pouze typickou barvu, jinak nic. Je úmorné horko bez bouřek. S potravinami je to čím dál horší. Je velký nedostatek chleba. Bez raných brambor ze školní zahrady bývali bychom museli hladovět. Doufejme, že nová sklizeň obilí přinese zlepšení.

7. 8. 1917
Měl jsem příležitost koupit 30 kg žita, takže se naše potravinová situace o něco zlepšila. Benešov byl dvakrát slavnostně vyzdoben vlajkami. Prvně při dobytí Stanislavova a Tarnopolu (v originále "von Stanislau und Tarnopol"), podruhé při osvobození Černovic (v originále "von Cernowitz").
Nadšení ale rapidně klesá. Když kručí v břiše, nemáte radost ze života. Úředních vyhlášek je tolik, že se při jejich dodržení třetina potravin zkazí. Každý udělá nejlépe, když se bez ohledu na stero nařízení nějakým způsobem zásobí potravinami. Nikoho ještě nepověsili.
Jedni se udusí v másle (v originále "die einen ersticken in Butter"), druzí se dívají na přídělový lístek na omastek (v originále "die Fettkarte") a mohou si s ním vytřít zadek (v originále "und können sich damit den A… auswischen"). Nejsou také žádné houby.
O řídícím učiteli (byl jím Hans /Johann/ Tumler) není slyšet nic. Neodpovídá na moje dopisy. Fritzi Weilgunymu zašel kůń. Má škodu nejméně 3000 rakouských korun.
Jeho vdané sestry jsou obě se svými manžely a dětmi zde, setkáváme se s nimi ale málokdy. Alois Weidner se stal spolu s Borstem loveckým společníkem v kuřském revíru (v originále "im Hermannschläger Revier").
Benešovský revír (v originále "das Beneschauer Revier") si opět propachtoval Dr, Theodor Dick. Kvůli tomu se zlobil lékárník Franz Weilguny, protože záležitost neproběhla úplně podle pravidel. Poštovní vozka Franz Priegl si přivodil zranění na hlavě, když chtěl zastavit své splašené koně. Nová jízdní pošta Benešov-Kaplice (v originále "die neue Fahrpost Beneschau-Kaplitz") funguje docela dobře.
Starému řediteli školy Franzi Weidnerovi se opět daří lépe.Má občas krvácení do žaludku a i jeho okolí tím trpí. Moritz Resch koupil dům vedle, kde bydlí Karl Bass. Domiinik Hujer zavřel svůj obchod.
Jeho švagr Josef Klement přebírá jeho selské hospodářství. Z obchodníka se střižním zbožím se stává sedlák.
Poručík Karla Anderl nadává, kleje a chlastá jako obvykle. Učitel Wenzel Pöschko je tady se svou ženou a dcerou. Je zástupcem ředitele měšťanské školy v Paysdorfu a má dobré vyhlídky, aby se stal ředitelem.
Mizzi na naléhání Holzmüllerky (v originále "auf Betreiben der Hofmüllerin") požádala o příjmení Holzhacker. Jsem se vším srozuměn. Kolega Heinrich Wilberg (původním jménem Jindřich Vrzal, pod příjmením Wilberg je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) se stal učitelem I. třídy ad personam. Alois Riedl z Gmündu je tu na návštěvě. Od té doby, co zde Franz Müller provozuje obchod, je častěji k mání maso.

8. 9. 1917
Dnes konečně přišel dopis od řídícího učitele Franz Tumlera. Nemůže přijít a znovu požádal o dovolenou. Věčná improvizace tak pokračuje. Proč nejde do penze, je pochopitelné nanejvýš proto, že chce počkat, až bude nový příplatek za aktivitu (Aktivitätszulage) definitivně započítán do penze.
To pak můžeme jak on, tak i já s ním čekat alespoň ještě rok.
Mariettl Holzhackerová dostala ve Vídni zaměstnání a její matka i Gretl se z tohoto důvodu stěhují do Vídně.
Dům Julia Pilse v horní části obce koupil nějaký Vídeňák. Kupci odjinud přicházejí často do kraje, dům prodat ale nechce nikdo.
Dr. Theodor Dick koupil zase velké pole na Schmiedbergu a zaměřuje se úplně na zemědělství. Lékárník Franz Weilguny to dělá po něm. Koupil pár koní, z nichž jeden se zdá být pěkná potvora (v originále "ein Luder"). Často se plaší. Také on si propachtovává pole.
Nazi Pils (Ignaz Pils je rovněž i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) se bude v říjnu ženit. Jeho ženou se stane Mizzi (Marie) Anderlová. Obě rodiny se smířily a jsou nyní spolu velice zadobře.
Zítra jedu do Nových Hradů (v originále "nach Gratzen") na schůzi. Německý Benešov (v originále "Deutsch-Beneschau", myšlena asi místní pobočka určité organizace) se chce připojit k Českému Krumlovu (v originále "an Krummau"). Nic bližšího mi není známo. Dověděl jsem se o tom teprve před hodinou.
Teď umírá mnoho starších žen, Také ty, které jsou chudé a nemocné, Moritz Resch staví ve své zahradě dříve Klingerově (v originále "ehem. Klinger"), velký krásný pavilon. Jeho sestra Berta se má vdávat za vrchního veterináře, vdovce se třemi dětmi, ale moc se jí do toho nechce. Nějaký mladší ženich by jí byl milejší.

20. 9. 1917
Včera u mě byl pan Dr. Theodor Dick a prosil mě o toto: jeho syn Walter (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) je odveden a musí jako jednoroční dobrovolník brzy rukovat. Hlásil se o přijetí do 3. pluku polních houfnic a 14. pluku horského dělostřelectva.
Jak mu bylo řečeno, závisí přijetí na důstojnickém sboru. Jeho prosba na Tebe by byla: snad máš v některém z těchto pluků kamaráda nebo známého, který by se za Waltera Dicka mohl přimluvit. Víš, že něco takového nemám moc rád, ale také bych si doktora nechtěl znepřátelit.
Pepi Bažant (i v originále "Bažant Pepi") byl minulý týden povolán do důstojnické školy a dostal 5 dní dovolené. Když přišel domů, už tam ležel telegram, že musí ihned narukovat.
Byl tedy sotva 8 hodin doma.
Na přímluvu poslance Gregora Kletzenbauera (ten má rovněž i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) dostal Karl Holzhacker (*13. září 1892 podle noticky listu Sudetenpost k jeho 76. marozeninám roku 1968) z ministerstva práce dovolenou až do konce roku. Hofmüllera (tj. Karlova otce a jmenovce Karla Holzhackera, majitele mlýna Hofmühle v Německém Benešově čp. 39) to velmi potěšilo a poslal ten papír na velitelství do Bělehradu (v originále "nach Belgrad").
Karl mu nato napsal, že ho jeho velitelství nemůže pustitm protože je nepostradatelný. Starý Holzhacker je nyní celý zoufalý, nemá žádné čeledíny do mlýna a zemědělství může provozovat také jen s děvečkami.
Ještě štěstí, že si Hofmüllerka (tj. Maria Holzhackerová, druhá žena Karla Holzhackera "staršího" a matka Karla Holzhackera "mladšího", roz. Lišková z Chlumu u Třeboně) vyžebrala evidovaného koně (Evidenzross). Jela včera kvůli této záležitosti do Prahy a měla to štěstí, že se v kupě železničního vagónu sešla a seznámila s plukovníkem z Kaplice, který měl tuto záležitost na starosti.
Plukovník objevil jakousi chybu a kůň byl opět vrácen. Pro nás výhoda, protože žádná jiná možnost jízdy neexistuje.
Mé milé dítě, že jsi na italské frontě v hodnosti kapitána, to víme, ale nevíme kde (bylo to na sever od Terstu při řece Soči /Isonzo/)
Nyní se má odevzdávat i ovoce a školní děti mají sbírat ostružiny, aby se z toho mohla vařit marmeláda. Jak přečkáme zimu, ví Bůh. Denně chodím do lesa a nasbírám ruksak plný jedlových šišek, s tím můžeme dva dny vařit, protože palivového dřeva je poskrovnu a přitom máme tolik lesa.
Obecní hostinec, Thumův hostinec, Holffelner a Gotscher-Gangl jen taktak živoří. Ty známé pod příjmeními majitelů Mayer, Bauer, Resch a Weilguny už nelze označovat za hostince.
Učitelka, která sem měla přijít, nenašla způsob, jak by vyšla s platem. S 90 korunami měsíčně by vyhladověla. Děvčata ze Schönbaumfeldkovy fabriky (na nitě, kovové knoflíky a šle) mají 40 rakouských korun týdně.
Výuka se vleče. Každý učitel má dvě třídy. Učitel Reindl učí jeden den den v Ličově, jeden den v Benešově (v originále "einenTag in Litschau, einen in Beneschau"). Učitelka Nussi (Agnes) Schatzlová (budoucí žena Viktora Kureka) dostala ve Schwechatu úplavici a je v karanténě, nemůže jít domů dříve než za šest týdnů. Je to prostě věčná improvizace (v originále "es ist halt ein Fortwursteln", česky i (typicky prý rakouské) "vytloukání klínu klínem", "život ze dne na den", "pytlíkování", "ledabylost").

6. 10. 1917
Jeden fotograf z Lince fotografoval dnes školní děti ve třídách a učitelský sbor (v originále "und das Lehrerkollegium"). Jeho vzorové obrázky (v originále "seine Musterbilder") byly dobré. Snad budou stejně zdařilé i naše fotografie.
Pěknou prasárnu nám natropil školník Bauer. Byl několik týdnů v uprchlickém táboře v Gmündu a dostal úplavici. Tam ho strčili do infekčního špitálu. Teď ten grobián (v originále "der Gewaltmensch") odtamtud utekl a bez dovolení přišel sem.
Aniž by měl sebemenší ponětí o tom, co dělá, umístil své exkrementy ve školní budově a tím všechno infikoval. Mne samozřejmě v první řadě, protože používám často záchod, na který chodí on a jeho rodina. Jestli má skutečně úplavici, pak jsme ohroženi já i jeho rodina.
Dnes přišel telegram z Gmündu, který skutkovou podstatu potvrdil. Dr. Theodor Dick ho nasměroval do nemocniced, samozřejmě s maximálním násilím, neboť ten chlap je přitom ještě surový (v originále "noch sehr rabiat"), přestože vypadá jako náměsíčník (v originále "wie ein Nachtwandler").
Tak neuplyne ani jeden den, kdy by se člověk nemusel rozčilovat při spravování školy. K tomu ještě řídící učitel inkasuje příplatek za funkci a na mě zbude kulový (v originále "und ich bekomme einen Kletzen"). Není to k zlosti? Včera koupila matka pár holubů za 5 rakouských korun, malé kuře stojí 4 koruny, stará slepíce 8 korun a to ještě musíme být rádi, že je vůbec něco k mání. Jinak není nic nového až na to, že se Irold jun. minulý týden ženil.
Jeho nevěsta má mít věno sto tisíc rakouských korun a má být dcerou statkáře nebo fabrikanta.

6. 11. 1917
V příloze poněkud nepovedená fotografie učitelského sboru. Zavinilo to mizerné osvětlení v kanceláři. Při pohledu na jednotlivé osoby, zejména na slečnu Emmu Weidnerovou, je člověk bezděčně nucen se smát. Má to v sobě taky něco dobrého. Slečna Agnes (Nussi) Schatzlová na fotce není, byla tenkrát nemocná a ležela ve Schwechatu.
Její bratr Ferdinand se v těchto dnech přestěhoval do Scheibbsu v Dolních Rakousích, kde je zaměstnán jako c.k. školní inspektor. Rychlý postup ve věku 37 let. To všechno proto, že je odjakživa ve vleku (v originále "seit jeher im Fahrwasser") křesťanských sociálů. My mu to dopřejeme.
Přede třemi dny se Dr. Theodor Dick dostal se starostou, panem Franzem Schmollem, do prudké hádky, kdy došlo málem k potyčce (v originále "zu Handgreiflichkeiten").
Po jedné schůzi městské školní rady jsme zůstali jenom já, doktor, městský tajemník, městský rada zámečnický mistr Weilguny a starosta, abychom ještě něco projednali vestoje.
Dr. Dick se ptal, proč se prodal jeden motor v elektrárně. Na to starosta vztekle zareagoval (v originále "darauf fuhr der Bürgermeister in die Höhe", dalo by se říci o "to starostu nadzvedlo") a hádka započala. Otázka je oprávněná, protože vodní příkop k nové elektrárně má mnoho nedostatků. Vzhledem k tomu, že přítok vody je každým dnem slabší, může se stát, že v zimě proud vypadne.
Druhý motor je prasklý a tak bychom byli bez světla. Jiná svítidla nejsou v současné době k mání, takže bychom pak museli sedět potmě. Takto lze vysvětlil vzteklý výbuch hlavy města. Jistě nemusel být tak strašně hrubý (v originále "so kotzengrob").
Jsem rád, že to nemělo nijakou soudní dohru, poněvadž jsem byl naneštěstí svědkem celé záležitosti.
Dr. Dick se vzdal své čestné funkce místního školního inspektora a nedá se uchlácholit, což také naprosto uznávám a schvaluji.

14. 11. 1917
Kvůli záchraně císaře Karla z vln řeky Soči (v originále "aus den Flutendes Isonzo") jsou domy ověšeny vlajkami. Za námi odeslanou sbírku prádla, 14 pytlů,celkem přes 100 kilogramů, jsem dostal děkovný dopis od ministerstva války.
Předsednictví v uhelné komisi (v originále "Vorsitz den Kohlenabgabe") jsen přenechal kolegovi Karlu Hackerovi. Mám toho na krku už dost.
Koncem měsíce je nutno rozdávat školní zprávy (v tomto případě pololetní vysvědčení). Pro mě to znamená 600 podpisů. K tomu ještě 2. prosince den ochrany dětí a válečných sirotků (v originále "der Kinderschutz- und Kriegswaisentag"). S tím je spojena sbírka školních dětí. C.k. místodržitelství mi k tomu již poslalo 650 letáků. K tomu ještě přijde propagace válečné půjčky (v originále "die Werbung für die Kriegsanleihe").
V novém bytě máme v obou pokojích jen málo zatopeno, vlastně toliko v jednom, a ten se brzy vyhřál. Obvykle sedíme v kuchyni, kde je poněkud teplo od vaření.
Myslím, že zimu přece jenom přežijeme, protože deset metrů dřeva už nám panství přidělilo, dva metry nám přenechá děkan a od vedoucího pily také dostaneme nějaký ten metr.
Uhlí obdržíme také. Dovoz dřeva je dvakrát, dokonce třikrát dražší než samotné dřevo. Kromě toho je nutné najmout lidi, kteří dřevo donesou povozníčkovi, jestliže je hlouběji v lese. Všechno musí být draze zaplaceno.
Hlavně ale, že je máme, peníze přitom nehrají nijakou roli. V současné době je nedostatek soli a švédských zápalek.
Skoro není k dostání ocet, také hovězího masa je čím dál méně. Tabáku dostávám měsíčně čtyři balíčky. Kdybych byl nedostal z Olomouce (v originále "aus Olmütz") šest balíčků, byl bych už na suchu (v originále "am Trockenen"), neboť ty různé tabákové náhražky nemohu kouřit.

8. 12. 1917
Řídící učitel má další dovolenou až do konce prosince. Chce, abych mu zaslal nějaké šatstvo a prádlo. Za to jsem dostal dvě láhve vína a jednu láhev likéru.
Výsledkem sbírky v pořadí osmého dne ochrany dětí a válečných sirotků byla částka 271 rakouských korun 90 haléřů.
Sotva byla tato věc vyřízena, obdržel jsem včera dotazník ohledně výroční zprávy školy a jejích dvou expozitur. Práce na mnoho dní. Lhůta je do 8. ledna 1918.
Kolega Josef Herlinger musel opětovně převzít předběžnou rekvizici (v originále "eine Vorrequisition"). Od 10. prosince do Vánoc musí navštívit mnoho obcí v okolí Nových Hradů (v originále "in der Umgebung von Gratzen"). Jeho žena je zaměstnána jako výpomoc v jeho třídě.
Takových prací jsem bohudíky zůstal ušetřen. Namísto Dr. Dicka zvolil obecní výbor lékárníka Franze Weilgunyho, což není právě potěšující zpráva.
Mám převzít správu pokladny místní školní rady. Bráním se tomu, neboť jsou s tím spojeny mnohé nesnáze (v originále "viele Schrereien"), které nenacházejí uznání. Beztak jsem už přetížen. Navíc jsem si vzal ještě dvě soukromé hodiny, a to mě nejvíc štve.
Žid Simon Resch sice platí za hodinu 2 rakouské koruny, ale při nynějších cenách se peníze rozplynou jako mýdlová bublina. Čtvrtka vína stojí už 1 korunu 60 haléřů (vepřo knedlo zelo se prý před válkou dalo v hospodě pořídit za 60 haléřů). Ostatní hodiny dávám skoro zadarmo, protože to jsou chudáci. Nahlédne však snad každý, že se přitom ničím.
Kvůli nedostatku dřeva spíme v nevytopených místnostech. Pořídili jsme si ohřívací láhve a ty nám dělají dobrou službu. Jen nedostatek světla je nepříjemný a brání mi v psaní.
Vodní příkop k elektrárně je poškozený a oprava byla promeškána. K tomu přistupuje nedostatek vody, takže už několik dní není město osvětleno a v domech je světlo omezeno po hodinách. Dvakrát v týdnu svítí večer do deseti hodin, jinak zhasíná už o půl deváté.

23. 12. 1917
Od včerejška se sáňkuje, dnes připadlo ještě víc sněhu.
Na poslední chvíli jsme přece jen dostali rybu, i když ne tak velkou jako obvykle, ale za horentní cenu (v originále "aber zu einemhorrenden Preis").
Elektrické světlo neustále selhává. Někdy sedíme potmě už v 8 hodin večer. Městské osvětlení jsme neviděli celých několik měsíců. Fatální přitom je, že nejsou ke koupi svíčky ani petrolej.
S písařskými pracemi jsem se tím pádem dostal do mnou nezaviněného skluzu (v originále "unverschuldet in Rückstand").
Příčinou svízelného stavu je neschopnost našich velemoudrých městských radních (v originále "der Blödsinn unserer hochweisen Stadträte"). Nejprve se vodní příkop k turbíně nedal v létě řádně opravit, pak se prodal dobrý motor a nefunkční byl ponechán . Ten nechce nikdo opravit.
Nadává se dost, ale to je k ničemu.
Městští radní, kteří ten stav zavinili, se otřepou a šlendrián pokračuje. Vánoční stromek není, neboť svíčky nejsou k dostání, a když, pak stojí kus 6 rakouských korun.

Konec monarchie zachycen v přímém přenosu textem, přeloženým nikoli mnou, nýbrž Helgou Grimmovou z Třeboně za spolupráce Bernharda Riepla (zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), který mi text včetně německého originálu poskytl roku 2021 k dispozici. Byl určen přímým oslovením synovi Viktoru Kurekovi (má na webových stranách Kohoutího kříže rovněž své samostatné zastoupení), který otcovy zápisky použil ve svých příspěvcích k dějinám Benešova nad Černou, města zvaného ovšem tehdy i česky Německý Benešov (úředně bylo takto označeno v letech 1881-1946). Sám Josef Emmanuel Kurek se narodil 15. března roku 1856 v Olomouci, kde byl jeho otcem majitel olomouckého domu čp. 53 Gregor Kurek a matkou Viktoria, roz. Franzová z Branek (Branky jsou obcí v dnešním Zlínském kraji, okr. Vsetín. I ženu měl z Moravy: Maria Anna byla dcerou Alberta Perla, pekaře ("Mandoletti-Bäcker" psáno v matrice) v Brně (Brünn) a Franzisky, roz. Russakové z Olomouce. Od roku 1879 působil Josef Emmanuel Kurek 44 let ve školské službě, naposledy právě jako zástupce ředitele školy v Německém Benešově (v té funkci zřejmě psal i svůj "deník", tvořící naši textovou ukázku), kde 12. srpna 1925 také skonal. Autenticita rakouské či adresněji habsburské válečné "sebevraždy" z jeho řádek jasně vystupuje.

- - - - -
* Olomouc / † † † Benešov nad Černou

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození v Olomouci
Zápis městské kroniky Německého Benešova o jeho odchodu roku 1923 na "trvalý odpočinek" po 46 letech učitelské služby
Záznam o úmrtí v knize zemřelých farní obce Německý Benešov
Hrob rodiny Kurek v Benešově nad Černou

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist