logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MARIE MALÁ

Vážený pane Haas! Hledá Vás dcera z Československa...


Tak podle českého vyprávění autorčina začínal dopis, který v roce 1967 německy napsala ze Sušice Marie Malá svému tělesnému otci Emanuelu Haasovi, jemuž se (stalo se tak už za jeho nepřítomnosti, když byl jako šumavský Němec povolán k válečné službě v říšském wehrmachtu) jako "Mariechen" (dítě německy hovořících rodičů i prarodičů) narodila 18. března 1939 v podružním domku na zaniklých dnes Předních Paštích (Vorderwaid) na svahu hory Křemelná (Kiesleitenberg). Svobodná matka Hedvika (Hedwig), roz. Hofmannová, se poté, co se otec nevracel, roku 1944 provdala a Eugen Haas se po válce usídlil a oženil v Německu. Marii bylo už 27 let, když se z Mnichova (München) v listopadu 1966 dověděla psaním od vyhledávací služby Suchdienst o tehdejším otcově pobytu. Uměla německy písemně i ústně a ačkoli náleží dnes bezpochyby české psané (vydala zatím 2 knihy) i orální literatuře (viz projekt Paměť národa), vřadil bych rád tento dopis, který ostatně nezůstal bez odezvy (otec se ozval a došlo k setkání) do šumavské "literatury" německy psané. A to včetně návazného příběhu nespravedlivých otcových výtek, týkajících se němčiny jednoho z dalších Mariiných dopisů, jejího ponížení z toho plynoucího, řidnoucího písemného styku mezi oběma (tu celou korespondenci Marie později prý z osobních důvodů spálila!) až do smrti Eugena Haase v roce 1984. V roce 2009 a 2010 Marie Malá bohatě i za nás ostatní splatila dluh zapomenutému kusu naší rodné země tituly Šumava - putování časem a Šumava - putování za krajinou a lidmi. Neznám opravdovější a "citově objektivnější" česky psané vypořádání s pamětí, zdánlivě jen stranou politiky. Poněvadž politika, to jsou i rodinné vztahy, vztah rodičů a dětí, naše vzájemná a vlastně vždy příbuzenská blízkost. Už na jaře 1943 se matka s dcerou a svými prarodiči (dva jejich synové Pius a Josef ve válce jako němečtí vojáci padli) přestěhovali do Svojše (Zwoischen), kde Marie navštěvovala do roku 1950 obecnou školu. To už od roku 1947 bydlela s maminkou a prarodiči v domku čp. 27 na Jelenově (Hirschenstein), než se dědeček Hofmann v roce 1952 po smrti své ženy vystěhoval do Německa, stejně jako sousedé Mayerovi z jelenovského statku čp. 14 (jejich rodiče vlastnili vyvlastněný zámek a hřebčín v Tažovicích), který se poté stal Marii novým domovem až do roku 1958, kdy po období dojíždění do různých šumavských venkovských prodejen (Svojše, Rejštejn, Dlouhá Ves, Annín, Srní, Žichovice, Tedražice) nastoupila jako servírka do Lidového domu v Sušici, jehož šéf si ji vzal za ženu. Působili tam téměř čtvrt století a v Sušici žije Marie Malá dodnes. Její knižně vydané texty vznikly vlastně jako výzvy k výletům po Šumavě na stránkách Sušických novin. Každý však má jistě zejména nějaké to místo v sobě, kam se občas musí vydat.

- - - - -
* Přední Paště / Svojše / Jelenov / Kašperské Hory / Rejštejn / Dlouhá Ves/ Annín / Srní / Žichovice / Tedražice / Sušice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

U rekostruované kapličky v Předních Páštích (2012)...
... takto kaplička vypadala v roce 2010
U druhé z kapliček v Předních Paštích, obnovených její zásluhouU druhé z kapliček v Předních Paštích, obnovených její zásluhou
Její vlastní otec na snímku někdy z roku 1940
Statek čp. 20 "Letthof" na Předních Paštích, vpravo v pozadí podružní domek, kde se Marie Malá narodila

zobrazit všechny přílohy

TOPlist