logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ KONRAD

Unser Heimatort Grün


Kennst du die Berge,
die Wälder und Seen,
kennst du die Heimat,
die Täler und Höhn,
kennst du das Dörflein,
so friedlich und so traut,
kennst du die Gäßlein
mit Häusern bebaut,
kennst du die Bürger
mit humorvollem Sinn,
das ist unsere Heimat
- unser schönes Grün.

Tief drinn im Böhmerwald,
dort an der "Stifterbruck",
hält für uns treue Wacht
der heil'ge Nepomuk.
Dort zieht 's mich allzeit hin,
wo ich geboren bin,
in meinen Heimatort, ins schöne Grün.

Kennst du noch die alte Mühle
am rauschenden Bach,
kennst du noch seine Tochter
die hat so herzlich gelacht,
Kennst du noch die Kirche
hoch droben am Berg,
Kennst du noch vom Wegrand
den lachenden Zwerg
so viele schöne Gedanken
kommen uns in den Sinn,
das ist unser Böhmerwald -
unser schönes Grün.

Náš domov


Znáš přece hory,
lesní jezera
tam u nás doma,
tiché zvečera,
ves v údolí,
jak pokojnou ji znáš,
stavení, cesty,
všecek domov náš,
lidi v něm blízké,
co den samý špás,
Grün - samo slovo
domov, krása krás.

Tam kdesi v Šumavě
na mostě drží stráž
dál svatý Nepomuk,
svatý přímluvce náš.
Tam táhne mě to zas,
nás všechněch dětský čas,
Grün, rodné hnízdo, domov, krása krás.

Znáš klapot starého mlýna?
Šumí co vodopád,
a dcerka z toho domu,
jak ta se umí smát!
Pamatuješ náš kostel
ve vrchu nad dolem?
Veselý skřítek cestou
směje se kolkolem
mi do vzpomínek z mládí,
co utěšují nás,
jak Šumava jen umí -
v ní Grün, ta krása krás.

Glaube und Heimat, 2006, č. 11, s. 9

Pozdrav Bůh, milí krajané!

Začátkem září jsem se svou ženou a svým zdejším místním farářem (rozuměj v bavorském Sachsen bei Ansbach - pozn. překl.) panem Gerhardem Ehrlem navštívil náš milovaný starý domov. Hlavními zastávkami naší návštěvy byla především Zelená Lhota (Grün), ale také Hamry (Hammern), Nýrsko (Neuern) a Domažlice (Taus). S panem Dr. Richterem (rozuměj MUDr. Oldřich Richter ze Zelené Lhoty, tlumočník většiny setkání s německými krajany - pozn. překl.) a panem farářem Šimsou (P. Josef Šimsa byl po gymnaziálních a bohosloveckých studiích českobudějovických v tom městě roku 1949 naposledy před zavřením zdejšího semináře 1950 ještě vysvěcen, působil pak ve Všerubech, Horšovském Týně a od roku 1971 v Nýrsku - pozn. překl.) jsem měl možnost vést delší, pro naše zájmy opravdu užitečné rozhovory.
Farář Šimsa mi slíbil, že obraz sv. Kunhuty (Kunigunde) bude během jednoho měsíce opět přenesen do zelenolhotského kostela (sv. Volfganga - pozn. překl.) a velký hřbitovní kříž bude nyní vbrzku opatřen pozlaceným korpusem. Kromě toho se pan Dr. Richter zasadí o to, aby zatravněná plocha na hřbitově byla častěji sečena.
Ach, jak bylo tam "doma" přece jen zase krásně!
Návštěva tam - ještě k tomu když zrovna tak nádherně svítilo slunce - působí jako nějaká dobrá "medicína" na stále ještě živé rány duše.
Vám všem za Vaši věrnost domovu, za po celý čas dobrou spolupráci v rámci našich rodáckých setkání (Heimattreffen) stejně jako za Vaši šlechetnou a radostnou ochotu finančně podpořit obnovu našeho milovaného domovského kostela a hřbitova chci vyslovit co nejsrdečnější dík. Společně jsme dokázali mnohého dosáhnout a mnohé vykonat. Tak leckdo z nás, kdo teď ve vánočním čase zavítá do Zelené Lhoty a uslyší znovunavrácené a nové zvony s jejich hlaholem, pocítí v nitru - při všem stesku po někdejším Grünu - radost a zadostiučinění. Moje paní a já přejeme Vám všem skutečně blažený, rozjímavý čas předvánoční a požehnané svátky! Našim nemocným krajanům přání brzkého uzdravení a radosti ze života.
V rodácké sounáležitosti Vás srdečně zdraví Váš Franzl s Marthou, Am Vorderberg, Sachsen bei Ansbach.


Glaube und Heimat, 1999, č. 11, s. 105 a č. 12, s. 96

Narodil se 19. listopadu 1919 v Zelené Lhotě, kterou musel ani ne sedmadvacetiletý roku 1946 opustit. Podobně jako mnozí jiní krajané s hlubokými katolickými kořeny ocitl se po odsunu v Německu v oblastech téměř čistě protestantských, kde tvořili diasporu nejen co do svého původu, nýbrž i co do zděděné víry. Ve farnosti Sachsen-Lichtenau, kam náležel také vyhnaný Franz Konrad novým domovem, začal vlastně obnovený katolický život po letech vítězné reformace až počátkem devatenáctého století následkem přeměny pevnosti Lichtenau na královskou bavorskou trestnici a následnou nutností duchovní péče o vězně katolického vyznání, nový mocný podnět k jeho rozvoji znamenal pak právě příliv vyhnanců zejména z Čech a ze Slezska po druhé světové válce. Franz Konrad působil po 30 let ve farní radě a při církevní správě zejména v záležitosti stavby katolického kostela v Sachsen (sdružení vzniklé za tím účelem, tzv. "Kirchenbauverein", bylo činné od roku 1961), k němuž byl položen základní kámen v roce 1964 a rok nato došlo pak i k jeho vysvěcení. Už v roce 1987 byla Franzi Konradovi udělena Kulturní cena Hanse Watzlika, pět let nato ho pak Vatikán vyznamenal čestnou listinou tohoto znění: "Svatý otec papež Jan Pavel II. uděluje z celého srdce své apoštolské požehnání panu Franzi Konradovi zejména za jeho zásluhy o katolický kotel v Sachsen-Lichtenau a jeho domovský kostel v Zelené Lhotě v biskupství českobudějovickém (v originále "seine Heimatkirche in Grün im Bistum Budweis" - pozn. překl.) stejně jako za jeho službu věci smíření mezi Čechy a Němci a vyprošuje pro něho hojnost Boží milosti. Ex Aedibus Vaticanis 17. března 1992". Roku 1986 byl Konradovou zásluhou uzavřen patronát bavorské obce Lam nad vyhnanci ze Zelené Lhoty, došlo k vysvěcení jejich pamětního kamene u horského kostelíka Maria Hilf u Lamu, v letech následujících k pořízení obecní korouhve, ke koupi a vysvěcení zvonu smíření (Versöhnungsglocke) a zvonu míru (Friedensglocke) pro krásně obnovený kostel v Zelené Lhotě včetně elektrického ovládání jejich činnosti, k úpravě a obnově tamního hřbitova včetně archivní dokumentace německých náhrobků. Sám zasadil před kostelem sv. Volfganga v Zelené Lhotě symbolickou "lípu smíření". Redakce "Glaube und Heimat" vyznamenala ho za dlouholetou spolupráci "čestnou stříbrnou jehlicí" (Silberne Ehrennadel) a 25. srpna 1997 pak i spolkový prezident Roman Herzog medailí Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo. Dne 10. června roku 2004 ve 22,20 hodin večer skonal v nemocniční péči po doma způsobené nešťastné spirální zlomenině stehenní kosti člověk, jehož ztrátu krajanská obec i domovská Zelená Lhota sotva dokázaly změřit.

Milýmu Franzlovi k sedumdesátce

Josefa Pangerlová

Našemu domovskýmu pověřenci k narozeninám 19.listopadu 1989 těch pár veršů v našom nářečí:

Siewazg Johr


Der Konrad Franzl werd siewazg Johr
Lieawe Grüiner, des ist wirkli wohr
Und zu so an Fest do muass ma nacha
Scho an kloan Rückblick auf sei Lebn macha
In der Volksschul war der Franzl ja no gonz friedlich
Owa in der Bürgerschul wars donn scho unterschiedlich
Statt dass er in dera Schul hätt ans Lerna dacht
Hot er liawa im Kornfeld drinnen Brotzeit gmacht.
Glernt und garwat hat er allaweil af der Post
Weil er gmoint hot, dass do s Telefniern und s Porto nix mehr kost
Vom Krej is er a net verschont bliebm
Und vom Hoamweg aus der Gfongenschaft is er zum Donk
Wollfahrten gonga zum Heiligen Berg in Pribram drin.
Donn hot er so wos ähnlichs wia an Sechser im Lotto gwunna
Weil er sei Frau, de Martha hot gfunna
De Zwoa san wirkl a ideales Paar
Und so moncher wünscht se, dass dei eahm a a so war.
Als Pensionär hot er jetz überhaupt koa freie Zeit
Weil in sein Wohnort jeder Verein grod nach an Franzl schreit
Und für uns Grüiner hot er scho so viel to
Dass mir net wissen, wej ma eahms donka ko
An Hans-Watzlik-Kulturpreis hot ma eahm scho verliehn
Für sei Arwat um unser Hoamat drin
Alle Grüiner wünsch ma drum Dir, lieawa Franzl
Mit Deiner Familie no Gsundheit, al longs Lebm und recht viel Glück
Denn Du bist und bleibst unser Grüiner Meisterstück.

Sedumdesátka


Že Franzlu Konradů je fakt už sedumdesát let,
milý rodáci, dejte si vo něm povědět.
V sváteční chvíli mě to zkusit nutí
na jeho život malý vohlídnutí.
Ve vobecný škole byl s nim eště klid,
ale už v měšťanskej se uměl vodlišit.
Místo aby tam myšlel na učení,
raděj si někde v polích užil posvačení.
Vyškolil se potom a porád dělal na počtě,
poniváč telefon a porto chce každej bezplatně.
Že války nebyl ušetřen a zajetí pak k tomu
v dík za život pak na pouť až k Příbrami se vypravil
na Svatou Horu, když se vracel domu.
Něco jako by v loterii vyhrál hlavní cenu,
je jeho Martha, co si vzal za ženu.
Ty dva, no to je ideální pár,
leckdo by chtěl mít taky doma stejnej zdar.
Teď jako penzista vyšetří sotva chvíli,
všemožný spolky v místě si ho vosvojily.
A pro nás z Grünu rodem co jen udělal,
nevim ani, jakej dík by mu z nás kdo vzdal.
Udělili mu taky tu kulturní cenu
ménem po Watzlikovi vší práci za odměnu
A tak my Grünský, milej Franzli,
přejem Ti dlouhej život, abys šťastnej byl a zdravej,
ty seš prostě náš mistrovskej kus pravej.

Glaube und Heimat, 1989, č. 11, s. 92-93

Slovníček: siewazg = sedmdesát, lieawe = milí, Grüiner = ten z Grünu, ze Zelené Lhoty, nachamacha = dodatečně udělat, Lerna = učení, liawa = raději, garwat = pracoval, Krej = válka, gonga = šel, Sechser im Lotto = hlavní výhra v loterii, gwunna = vyhrál, gfunna = našel, viel to = mnoho udělal, donka ko = mohl vymyslet, Arwat = práce.

P.S. Josefa Pangerlová, která má na těchto webových stranách své samostatné zastoupení, zastupuje tu navíc svým nářečním textem i medailon zasloužilého krajana v opravdu originální formě.

- - - - -
* Zelená Lhota / † Ansbach (BY) / † † Sachsen bei Ansbach (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Při převzetí medaile Spolkové republiky za zásluhy v roce 1997
S manželkou Marthou jako čestný rytíř "Franz von Grün" na snímku z června roku 1999
Pohlednice Josefa Seidela s panoramatem Zelené Lhoty

zobrazit všechny přílohy

TOPlist