logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

RICHARD KATZ

"Heimatfest" v Nýrsku

Od našeho zvláštního zpravodaje (1912)

Nýrsko (v originále "Neuern", německy i další místní jména v textu bez českých variant - pozn. překl.), 18. srpna 1912 - Právě v čas domovské slavnosti (v originále "Heimatfest" - pozn. překl.) dešťové mraky odtáhly za Javor (Arber) a Ostrý (Osser) a slunko září vysoce radostně a letně (v originále "höchst vergnügt und sommerlich" - pozn. překl.) dolů na třpytivě bělostné, malé domky toho šumavského městečka, na světlé oděvy lidí, Šumavanů i letních hostí.
Nýrští děkují za krásnou slunečnou iluminaci své domovské slavnosti mazanému triku:
Ve Wirdingerově hostinci jménem "Böhmerwald-Gasthaus" je v okně do ulice domeček na předpověď počasí (v originále "Wetterhäusel" - pozn. překl.). Když stojí venku panáček, bude počasí špatné, stojí-li venku panenka, bude krásně. Přirozeně stál vždycky venku panáček a pršelo tím ze všech nejotravnějším všudypřítomným šumavským deštěm, clonícím celý kraj (v originále "Böhmerwald-Schnürlregen" - pozn. překl.). Potom vzal starý štamgast, kterého to obzvlášť zlobilo, domeček z okna a násilně panáčka zatlačil dovnitř. Aby tam zůstal najisto, přibil ho ještě hřebíkem. Teď stála konečně venku panenka a pět minut nato napjaly přelstěné dešťové mraky plachty k odletu a slunce vyšlo. A tak to i zůstalo, dokud panáčkovi na počasí (v originále "Wettermann" - pozn. překl.) u Wirdingera zase takříkajíc nevytáhli hřebík z paty (v originále "wieder losnagelt" - pozn. překl.).
Celé Nýrsko je přirozeně na nohou a Šumavanů je tu z celého širokého okolí až daleko do Bavor a hostů odjinud teprve. Náměstí je napěchováno veterány a hasiči, turnery, studenty a muzikanty. Pěkná mladá děvčata mají co dělat, aby se prodrala tou tlačenicí se svými pokladničkami Schulvereinu (Deutscher Schulverein byl ochranný spolek pro podporu německého školství ve starém mocnářství a pak v Rakousku v letech 1888-1938 - pozn. překl.) a Böhmerwaldbundu (Deutscher Böhmerwalbund byl založen v Českých Budějovicích roku 1884 a existuje v SRN i dnes - pozn. překl.). Vyplácí se jim to však, všichni jsou veselí a proto i štědří.
Všude radostné zdravení a setkávání známých. Neboť to je účel slavnosti: Nýrské z ciziny opět všechny shromáždit tady doma. Slavnost patří jim, "dětem domova" (v originále "den 'Heimatskindern'" - pozn. překl.), jak se jim tu hezky říká. To jim na počest se třepotají ze střech černorudozlaté a černozlaté prapory a jim na počest se konají už po jeden týden oslavy, průvody s pochodněmi, studentské pitky (v originále "Kommerse" - pozn. překl.) a taneční zábavy.
Slavnost je samozřejmě konána v národním duchu, ale není výbojná (v originále "aggresiv" - pozn. překl.). Pořadatelé pozvali ke své slavnosti i bývalého ministra (přesněji ministra krajana v letech 1904-1905 - pozn. překl.) prof. Randu (Antonín rytíř Randa /1834-1914/, jeden z nejvýznamnějších českých a evropských právníků-civilistů a komercialistů, člen Panské sněmovny, v letech 1908-1914 prezident České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění - pozn. překl.), rodáka z okolí Nýrska (narodil se v Bystřici nad Úhlavou /Bistritz an der Angel/ - pozn. překl.). Prof. Randa toto taktní pozvání kvitoval srdečným děkovným dopisem. Nikoli, národní je to tu snad, velice národní, šovinistické to však není.
A nyní ke slavnosti samé. Včera to byl nádherný pochodňový průvod. Vepředu šli muzikanti, za nimi dlouhý řetěz pestře třpytných lampionů, v letním větru se pohupujících a mihotavě planoucích. Prochází mezi řadami domů, jejichž okna jsou plná světel, mezi kmitavě oslnivými modrými, červenými, zelenými magnesiovými pochodněmi až ke břehu řeky Úhlavy (Angel) a podél jejího toku ven z města, tisíce světel, jimiž je poseto celé údolí.
Dnes brzy ráno je znovu hustě zaplněno celé velké náměstí. Z balkonu výstavné nové budovy zdejší radnice byly proneseny projevy. Nijaké fráze, hodně věcných témat. To, co Nýrské zajímá a o čem mají být zpraveni; jaké byly žně, co se dá počít při škodách, při krupobití či ohni, a potom opět srdečné přivítání "dětem kraje" (v originále "an die 'Landeskinder'" - pozn. překl.).
Za poslance okresu hovořil Dr. Schreiner (Gustav Schreiner /1847-1922/, rodák z Nemilkova /Nemelkau/, statkář a politik, rakouský ministr krajan v letech 1908-1910, zemřel na svém statku, jednom z nejvýše položených v Čechách, v Horním Staňkově /Oberstankau/ u Velhartic /Wilhartitz/ - pozn. překl.). Zdraven jásotem. Je to tady nejpopulárnější a nejoblíbenější muž, také čestný občan města, ve kterém žil jeho otec a on sám tu byl po léta notářem. Jemu a ostatním osvědčeným mužům okresu, starostovi Stuiberovi, bývalému přednostovi okresního úřadu Fleischmannovi a jeho nynějšímu nástupci Hiermannovi, pak i advokátu Dr. Singerovi a řediteli měšťanské školy Tschidovi (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), který na sebe vzal největší díl práce ve výboru domovské slavnosti, má Nýrsko za mnohé co děkovat.
Především za svá příkladná městská zařízení, za průmysl, který tu stále víc získává půdu, za měšťanské školy, zřízené tu pro chlapeckou i dívčí mládež, přičemž u té dívčí se tak dokonce stalo z prostředků města; také za vodovod, otevřený právě v posledních dnech a za říční regulaci obávané divoké Úhlavy, která dříve v době tání sněhu zaplavovala a pustošila luka a orná pole na sta metrů daleko. Městečko je na tom dnes s tolika svými zařízeními všeho druhu ve prospěch veřejného blaha (v originále "mit Wohlfahrteinrichtungen aller Art" - pozn. překl.) lépe nežli mnohé daleko větší město a může se jimi s oprávněnou hrdostí prezentovat před někdejšími "dětmi domova".
Dnes v poledne došlo na vyvrcholení (v originále "kam der Clou" - pozn. překl.) celé domovské slavnosti, totiž na velký historický slavnostní průvod, jehož přípravám věnoval už zmíněný výbor slavnosti měsíce úsilí, na který vynaložil značné náklady a připravil jej s velikou mírou vkusu. Byla to atrakce pro celou Šumavu; ulice, kterými se průvod bral, mohly být lemovány hustým davem více než desetitisíce lidí. Přes čtyřicet spolků a dvacet mohutných alegorických vozů (v originále "Festwägen" - pozn. překl.) utvářelo podobu slavnostního průvodu.
Za pestře okabátěnými štítonoši (v originále "hinter buntbewamsten Herolden", přičemž "Wams" značí kamizolu či kabátec - pozn. překl.) a trubači fanfár jeli brněním odění pajrečtí rytíři s panoši a knechty (v originále "Bayrecker Ritter mit Knappen und Knechten" - pozn. překl.). Pak přišla řada na selskou jízdu králováckých svobodníků (v originále "dann kamen die künischen Freibauern geritten" - pozn. překl.), obrovitých chlapíků na těžkých, nesedlaných pincgavských hřebcích. Vedli s sebou kolosální alegorický vůz, který, rozdělen ve dvě části, znázorňoval králováckou selskou rychtu a hostinskou světnici. Nádherně vyšívané původní kroje byly shromážděny z Bavor a ze Šumavy. Touto skupinou - asi nejkrásnější z celého průvodu - přispěla slavnosti obec Svatá Kateřina (Sankt Katharina).
Děpoltice (Depoldowitz) daly nastoupit houfu šumavských obchodníků s peřím, město Nýrsko vyzdobilo alegorický vůz se staronýrskými paličkářkami krajek v pravých původních krojích, obec Chudenín (Chudiwa) jiný se symbolickým zpodobením zemědělské práce. Pak následovali ve svižném pochodu zástupci nýrského tělocvičného sdružení Deutscher Turnverein, uvedeni rovněž alegorickým vozem.
Zvláště znamenitě se podílel na slavnostním průvodu průmysl okresu, optické závody, mlýny a průmysl ložního peří, pro jejichž prezentaci byla přistavena větší část zdobených vozů. Mezi nimi pochodovaly za zvučné hudby jednotlivé místní spolky, hasičské jednoty, sdružení válečných veteránů, turnerů, družstev a buršácká bratrstva (v originále "Burschenbünde" - pozn. překl.).
Všude zdraven hlasitým aplausem, prošel průvod městem a zamířil pak ke slavnostní louce (v originále "Wiesenfestplatz" - pozn. překl.), kde začala pestrá a veselá lidová slavnost. Večer vyzněl nýrský "Heimatfest" do tance a hudby v hospodských sálech.
Byla to slavnost radosti ze života a lásky k domovu, která jako by prorokovala krásnému šumavskému místu tu nejlepší budoucnost.


Erinnerungen an dahoam (1988), s. 39-41

P.S. Výstřižek, označený sice datem, nikoli však názvem novin, z nichž pochází, byl nalezen v soukromém archivu nýrské rodiny Tschida/Lewo.

Kdo mohl být oním "zvláštním zpravodajem" z nýrské slavnosti pár let před první světovou válkou, tou, která doslova rozmetala starý svět - včetně monarchie, v níž se šumavskému německy mluvícímu městečku s poměrně silnou židovskou komunitou rýsovala tak slibná budoucnost? O jednom jméně bychom věděli. Novinář a spisovatel Richard Katz (Katz je příjmení typicky židovské, vzniklé vokalizací písmen "K" a "Z" jako iniciál slov "Kohen" a "Zedek", tj. "kněz spravednosti či spravedlivý kněz") se narodil v Praze 21. října roku 1888. Po maturitě studoval práva na německé pražské univerzitě a už během svých studií začal psát pro různé noviny a časopisy. Významný berlínský denní list Vossische Zeitung (srovnatelný svým postavením v Německu, než byl zlikvidován nacisty, s pozicí Timesů v Británii, z významných německých literátů proň pracovali např. už v 18. století Lessing, v 19. Fontane a ve dvacátém třeba Tucholsky) Katze hned po ukončení jeho studií angažoval pro svou pražskou kancelář. Pro tyto noviny cestoval Katz rovněž po více nežli jeden rok východní Ásií. Když skončila první světová válka a vznikl nový československý stát, odešel Katz podle formulace jednoho svého curriculum vitae "jako Deutsch-Österreicher"(Deutsch-Österreich byl jak známo název státního útvaru, který se krátce snažil udržet samostatnost německy mluvících oblastí českých zemí na nové republice a zároveň jejich příslušnost k Vídni) z Prahy do Lipska (Leipzig). Prý "z fleku" ("vom Fleck weg") přijal jako vydavatelský ředitel (Verlagsdirektor) listu "Leipziger Tagblatt" roku 1922 na redaktorské místo studenta Ericha Kästnera poté, co si přečetl jeho texty. Od roku 1930 se už Katz etabloval jako nezávislý spisovatel. Tři léta nato emigroval jako Žid před nacismem do Švýcarska, odtud pak poté, co mu jako Němci nebylo prodlouženo právo pobytu, v roce 1941 do Brazílie. Přijal sice brazilské státní občanství, stesk po domově byl však natolik silný (v knihách, které v jižní Americe vydal, se najdou stopy toho stesku, na který a také na strach, že Hitler dobude svět, zahynul vlastní rukou 23. února 1942 v Petropolis u Rio de Janeira Stefan Zweig, můj autor nad jiné milovaný), že se roku 1956 vrátil do Švýcarska. Na meziválečné úspěchy svých německých cestopisů sice už nenavázal, paperbacky o psech a zahradách však si dokázal udržet značnou popularitu (jeho kniha Über Gartenhag je považována za povinnou německou četbu pro každého majitele soukromé zahrady). Zemřel 8. listopadu 1968 ve švýcarském kantonu Ticino (Tessin), v obci Muralto, sousedící s městem Locarno na březích jezera Lago Maggiore (Langensee). Jeho hrob najdeme na hřbitově v Locarnu.

- - - - -
* Praha / Nýrsko / † Muralto (CH) / † † Locarno (CH)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Z exotických pralesů
Podle tohoto záznamu pražské židovské matriky se narodil 21. října roku 1888, 1. listopadu byl pak obřezán a dostal jméno Richard ve svém rodném domě čp. 31/II. ve Vodní ulici (Wassergasse), dnes Praha 5 - otec Hermann Katz, žurnalista, byl synem Jakoba Katze z Velkých Nehvizd (Groß Nehwizd), dnes jen Nehvizdy, a jeho ženy Ludmilly, roz. Friedové, chlapcova matka Gisella byla pak dcerou advokáta Leopolda Brodeho a jeho ženy Mathildy, roz. Kespalové - kmotrem dítěte se stal Ferdinand Ehler, obřízku provedl Hugo Brode a jako porodní bába je tu psána Amalia Schützová
Jeho matkou byla podle pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství Gisella Katzová,
    roz. Brodeová, vdova po redaktorovi, Richard pak měl ještě sestru Leopoldinu, starší o rok než on
Podle pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství se právě onoho roku, kdy napsal reportáž z Nýrska,
    v Praze stěhoval ze Štěpánské, kde bydlil "u Barocha", do Jakubské ulice

zobrazit všechny přílohy

TOPlist