logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

THEODOR KASPAR

Z počátků osady Guthausen

Než prví osídlenci dohotovili svá malá dřevěná stavení (v originále "ihre Holzhäuschen" - pozn. překl.), žili v polních stodolách u Volar (Wallern), a to tak dlouho, dokud se nemohli opravdu přestěhovat do nového domova. Domy vykazují tehdejší způsob stavby a jsou všechny takříkajíc "na jedno kopyto" (v originále "auf den gleichen Leisten geschnitten" - pozn. překl.). Jsou především malé, místnosti mají nízké. Střechy byly pokryty šindelové a zatíženy kameny. Nabízely dosti žalostný pohled (v originále "boten einen trostlosen Anblick" - pozn. překl.).
Během let provedené opravy a zlepšení, celá nová zastřešení mnohých domů ten fádní dojem alespoň trochu potlačily. I dnes převažují šindelové střechy, vedle nich však už vidíme střechy z asfaltové lepenky, střechy taškové (v originále "Dächer aus Pappen oder Ziegel" - pozn. překl.) a také eternitové.
Stavení později vzniklá od čp. 39 počínaje jsou už většinou z kamene či cihel a jsou ještě o něco menší než ona prvá. Říká se jim "Inleuthäusl", poněvadž byla zbudována někdejšími podruhy (v originále "von früheren Inleuten /podruzi/", český výraz v závorce vsouvá do textu jeho zprostředkovatel Raimund Paleczek, dodatečná připomínka českého vydavatele ovšem uvádí, že jde zřejmě "o bezzemky či domkáře" - pozn. překl.).
Osídlenci přicházeli a odcházeli, jména se vynořovala a zapadala.
Tato tu zůstala už natrvalo:
Grabl, Faschingbauer, Bär, Grill, Lang, Hudler, Webinger, Mauritz, Kainz, Tahedl, Schmeller, Wiener, Häusler, Klein, Schreiner, Friedl, Greiner, Schulz, Haidl.
K tomu přibyla jména:
Wagner, Plach, Hopfinger, Jarosch, Böhm, Breit, Stögbauer, Fischer, Schraml, Wichtl, Bösl, Jungbauer.
Zmizela jména:
Binder, Schläger, Wasenpelz, Sippl, Nebl, Klinginger, Leichtenmüller, Rodler, Schneider, Blosl, Müller, Penzenstadler, Herbst, Fleck, Kaspar, Hillinger, Waldhauser, Gut, Schnelzer, Hable.
V následujícím textu jsou uvedena u jednotlivých stavení jména jejich postupných vlastníků a je připojena stručná historie každého z domů.
U novoosídlenců je za jejich jménem uvedeno místo, odkud přišli (např. u stavení čp. 24, dnes zbořeného, je jako prvý majitel uveden Jakob Kaspar "von Filz bei der Wulder", tj. ze dnes zcela zaniklé vsi Slatina u Horní Vltavice - pozn. překl.).
Prosím v budoucnu zde působící učitelské síly o zaznamenání všech změn, jak čas běží, lidé přece přikládají historii svých domů velký zájem.

Živým dokladem pravdivosti posledních slov úvodu textu, který vznikal přibližně v rozmezí let 1928-1950 a který se stal panu Pavlu Liškovi z Českých Budějovic roku 2012 podkladem vydání dvojjazyčné publikace "Guthausen im Böhmerwald - Häuser- und Besitzerverzeichnis / Dobrá na Šumavě - Domy a jejich majitelé, je sám fakt jejich naplnění. Dr. Raimund Paleczek ze Sudetoněmeckého archivu v Mnichově, jenž text Theodora Kaspara současným obyvatelům Dobré na Šumavě (zřejmě skutečně "přikládají historii svých domů velký zájem") v autentické podobě poskytl (překládám z něho skutečně jen prvých několik odstavců před vlastním výčtem jednotlivých čísel popisných), mi v přátelském dopise odpověděl na žádost, zda by mi mohl pomoci najít přesná data autorova narození a úmrtí. Tady jsou: Theodor Kaspar se narodil 6. října roku 1899 ve dnes zcela zaniklé vsi Krásná Hora (Schönberg) čp. 40 v rodině tamního chalupníka (křestní matrika farní obce České Žleby /Böhmisch Röhren/ klade u otcova jména do závorky označení "Inwohner" a připisuje nad ně výraz "Häusler") Franze Kaspara a jeho ženy Marie, roz. Kiewegové. Děd z otcovy strany Josef Kaspar měl za manželku Antonii, roz. Kriegovou z Krásné Hory, matčinými rodiči byli Anton Kieweg z Hliniště (Leimsgrub a Maria, roz. Polsterová ze dnes zcela zaniklých Samot (Adlerhütte). Mladý Theo absolvoval gymnázium v Prachaticích a studoval poté v Praze práva. Stal se tam někdy v letech 1920-1921 členem katolického studentského sdružení Staffelstein, založeného Dr. Eduardem Winterem (1896-1982) a promoval na doktora práv. Doma byl i kronikářem obce České Žleby. Když 9. listopadu 1954 už v dolnobavorském městě Mainburg (zemský okres Kelheim) zemřel, objevila se se v 77. čísle listu Böhmewäldler Heimatbrief vzpomínka Franze Kreipla na prachatická studentská léta s cestou k Husovu rodnému domku v Husince a v krajanském měsíčníku "Hoam!" nekrolog, v němž Dr. Erich Carmine vyzdvihuje nejen Kasparovu skromnost a tichou dobrotivost, nýbrž i oddanost jeho soudcovskému povolání (jak mi píše Dr. Raimund Paleczek, působil snad Kaspar jako "Oberamtsrichter" v Prachaticích). Následující číslo časopisu přináší ovšem výrok, který prý umírající pronesl na nemocničním loži: "Wenn ich wüßte, daß man bei meinem Begräbnis rechte Geschichten machen wird, würde ich výher aus allen Vereinen austreten." (tj. "Kdybych věděl, že se o mém pohřbu budou dělat /rozuměj z mého života/ nějaké opravdové historie, vystoupil bych předtím ze všech spolků, co jsem v nich kdy byl." Věděl asi, že po nás zůstane spíše ta paměť země a byť i pomíjivých lidských sídel než cokoli jiného.

- - - - -
* Krásná Hora, České Žleby / České Žleby / Prachatice / Dobrá na Šumavě / † † † Mainburg (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Otcův podpis v matrice farní obce České Žleby
Jeho rodný dům čp. 40 v Horní Krásné Hoře, kde prý od roku 1862 býval hostinec, který vlastnila rodina Kasparova
Ústřední poloha rodného domu čp. 40 na mapce Horní Krásné Hory včetrně osad Mlaka a Kamenná Hlava
Dnešní stav místa, kde objekt stával
Parte

zobrazit všechny přílohy

TOPlist