logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HEIRAFFL-KORL (vl. jm. KARL JUNGBAUER)

Heimatliebe


Ganz tief im Herzen der Menschen da glüht und brennt ein Licht,
die Liebe ist 's zur Heimat und du vergisst sie nicht.
Wo einst der Ahnen ihr Roden, den Wald zur Flur gemacht,
im Wind die Felder wogten, mit schwerer Ährenpracht.
Wo dir, der Bäume rauschen, erzählt von Lieb und Glück,
der Bächlein munt'res Plauschen, ruft 's Kinderland zurück.
Dorthin nur geht dein Sehnen, solange du bist fort,
die Wege sich auch dehnen, dein Ziel ist dieser Ort.
Und legst du müder Wand'rer, dein Haupt zur letzter Ruh,
wie friedlich ist dein Schlummer, deckt dich die Heimat zu.
Siehst du nun aus der Ferne, dies Paradies im Traum,
Heimat, tief im Herzen, dein Bild füllt jeden Raum.

Láska k domovu


Hluboko v srdci lidí hoří a plane svit,
kdo miluješ svůj domov, ty umíš pochopit.
Předkové těžce kdysi tu vyklučili les,
klasy se kolébaly ve vánku zpod nebes.
Šum stromů slyš v něm zaznít, o štěstí vyprávět,
potoky s láskou vedou do země dětství zpět.
Touha tě táhne tam, kdekoli pryč bys byl,
cesty dál míří domů, jediný mají cíl.
Až, unavený poutník, tu znovu najdeš klid
pak pokojný tvůj spánek rodná zem bude krýt.
Pohlédni k ní z té dálky, o ráji je to sen,
domov hluboko v srdci, jas, jímž jsi obklopen.

Hoam!, 2001, č. 1, s. 64

Da Olmboh


Lusti hupft van Beag a Bachal
Üwa Wuazn, Stoan dahi'.
Eascht du 'n Wold, daun kimmts za Hajsa
Und do treibts a schou a Mühl.

Schlanglt weida si du' Wiesn
Bis i' d Wulda eini rinnt,
Und mit iah gehts weit i' d Wölt naus
Bis dass s' daun in Mea väschwind'.

Ouft bin i ban Bachal gsejssn,
Haun sein muntan Plauschn gloust,
Und wenn d' Sunn hot ahigschiaglt,
Wia hot s Wossa glanzt und gloußt!

Haun sinniat ban Wossarauschn,
Wia geduldi s Bachal is:
Wal, wenns nou sou Schwars zan trogn hot,
Mochts zwejgn dejn nou laung koa Gfrieß.

Nimm da s Bachal fia a Voabüjd,
S geht in Lej'm nit aunast zua:
Wenn da maunchmol a wos quags geht,
Findst am Ejnd jo dou a Ruah.

Gehts da wian in Boh san Wossa,
Muasst i d Wölt naus, kaunst nit hoam:
Trogs geduldi, tuat nit knaufm!
Wenn neamd siagt, kaunst hoamli woan.

Potok v pastvinách


Z hory sem potok sbíhá
přes kámen, kořání.
Lesem šplouná, u humen
hned mlýn už pohání.

Dál vine se pak v lukách,
k Vltavě zamíří,
s ní do světa se vydá
daleko k pomoří.

Často jsem u něj sedal,
slýchal ten živý šum,
ten lesk viděl, tu záři
vstříc slunci, oblakům.

A jak ta voda zněla,
věděl jsem, co chce říct:
byť proud nelehké to má,
nekaboní svou líc.

Buď ti ten potok za vzor,
neběží jinak svět:
ať je žít sebetěžší,
nesmíš to vzdávat hned.

Jak ta běhutá voda
do světa máš se brát:
v pláči tajném jak ona
zapomeň na návrat!

Die Mundartdichtung aus dem Böhmerwald (1980), s. 53-54

Slovníček: Olm = horská patvina, Boh = potok, Beag = hora, Bachal = potůček, Wuazn = kořeny, eascht = nejprve, Hajsa = domy, schlanglt = vine se, weida = dále, i d' Wölt naus = do světa, Mea = moře, muntan Plauschn = živé šplounání, ahigschiaglt = sem zašilhá, wal = poněvadž, Schwars = tíže, Gfrieß = křivý obličej, Voabüjd = příklad, Lej'm = život, nit aunast = nejinak, queags = napříč, am Ejnd = nakonec, kaufm = bručet, hádat se, wenns neamd siagt = když se nikdo nedívá, hoamli woan = potají plakat.

P.S. V měsíčníku Hoam!, 2003, č. 3 vyšla ta krásná báseň kupodivu s jednou slokou navíc, tahle verze je však sevřenější. Název "potoka z horské pastviny" Almbach, který je tu příměrem lidského osudu, se vysvětluje tak, že na hoře Smrčina (Hochficht) bylo kdysi pastevní hospodářství (v originále Almwirtschaft) a nejen potok, který protékal Jungbauerovým rodným Huťským Dvorem, ale i cesta nahoru se jmenovala podle toho. Té cestě se neřeklo jinak než "Olmerstraßl".

Hoamattol


Grod übern Bugl ejnt'n,
Do liegt mei Hoamattol.
Herrgout, tua 's bold wejnt'n,
Dass ih 's nau seg amol.

Rundum han dunkli Wölder
Ins Tol da Hochficht schaut;
Und drin in Wies und Földer
steht 's Votahaus sou traut.

Als Bua, do bin g'sprunga
Durch d' Wiesn mit die Küah.
Dazua haum d' Vöjgl g'sungan,
Alloa woar ih do nia.

Rodný oudolí


Je tam za kopcema
mý rodný oudolí.
Bože, už slzy nemám,
jen voči zabolí.

Z těch temnejch lesů kolem
vod Smrčiny de chlad,
V lukách nad našim polem
rodnej dum vidim stát.

Pasáček vynadívat
se nemoh doma tam.
S ptákama moh sem zpívat
a nihdáž nebyl sám.

Feieromd


Über Wies und Föld und Staudna
streicht a stader, guater Wind,
und des letzti Sengsndengln
glöckerlfei im Lound verklingt.

In da Stubn drinn singt d' Muata
ihr kloans Kind in 'n Schlof
ind der Mouäh (n) l, der guati,
hüat am Himml seini Schof.

Fallt der ersti Schnee vom Himmel,
is der Feiromd do,
rastn d' Földa, schlofand d' Wiesn,
und der Wold, der mocht eans noh.

Sváteční večír


Přes luka, pole a lesy
tichej, dobrej vítr de.
Poslední zvonění kosy
se tmou lehá do kraje.

Ve světnici máma zpívá
aby uslo maličký,
vyšla hvězda dobrotivá,
za ní stádo celičký.

První snížek z nebe padá,
jak ve svátek, samá běl,
spěj už pole, příde řada
i na les, co postříbřel.

Des Waldes Widerhall, s. 75

Karl Jungbauer, zvaný přáteli, v padesátých letech brzy ještě po vyhnání mladými jako on sám, také "Heurafflkorl", to po rodičovském stavení, se narodil 19. února 1920 v Huťském Dvoře (Hüttenhof). Jungbauerovo básnické nadání se projevilo především v nářeční tvorbě, jejíž ukázka byla zařazena roku 1973 právě pod pseudonymem Heiraffl-Korl, zřejmě s jeho souhlasem, i do antologie Des Waldes Widerhall. A ještě malá douška: v dubnovém čísle (apríl!) ročníku 1972 se na druhé straně obálky měsíčníku Hoam! kdysi objevila výzva tohoto znění:

Suchmeldung. Wir suchen dringend unseren Landsmann "Heuraffl Korl " Karl Jungbauer, der früher in Roßwelden wohnte. Er möge sich umgehend an den Schriftleiter des "Hoam!" wenden. Es handelt sich um seinen schönen Gedichte.

Tak se věru hledají jen plaší básníci. A teď, v prvých dnech nového tisíciletí, mne došla zpráva, že 24. listopadu 2000 ve Willichu na západ od Düsseldorfu v Severním Porýní-Vestfálsku ve věku 80 let Karl Jungbauer zemřel. A také že jeho urna má být na vlastní přání zesnulého uložena na obnovený hřbitov ve Zvonkové (Glöckelberg). Psával kdysi se svým bratrem do přílohy měsíčníku Hoam! zvané Der Wanderstecken (Poutnická hůl) řadu příspěvků pod společným titulem "Wos die Heuraffl Buam dazühn".

- - - - -
* Huťský Dvůr / hora Smrčina / † Willich (NRW) / † † Zvonková

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Zvon na věží obnoveného kostela v Zadní Zvonkové
Hrob stavitele novogotické přestavby kostela ve Zvonkové na hřbitově v Českém KrumlověHrob stavitele novogotické přestavby kostela ve Zvonkové na hřbitově v Českém Krumlově
Jeden z jeho prvních nářečních básnických pokusů na stránkách krajanského měsíčníku, resp. jeho přílohy mladých "Der Wanderstecken"
Jako doklad "dobrého ducha" v těch mladých mezi šumavskými vyhnanci tu uvádí svou nářeční píseň o tom, jak malému chlapci bylo doma za zimní noci
Jiná z jeho nářečních básní v příloze "Der Wanderstecken"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist