logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MICHAEL JOHN

Jižní Čechy, Horní Rakousko a Třetí říše

Prostor Český Krumlov-Kaplice jako příklad vnitřního kolonialismu

Zkoumáme-li vztahy mezi Horním Rakouskem a blízkým územím jihočeské Šumavy v nové době, je zřejmé, že léta 1938-1945 představují stranou katastrofy Třetí říše právě ohledně těchto vztahů jakési specifikum (v originále "ein Spezifikum", což by se dalo přeložit i jako "jisté specifikum" - pozn. překl.).
Okresy Český Krumlov a Kaplice (v originále "die Kreise Böhmisch-Krum/m/au / Český Krumlov und Kaplitz/Kaplice", dále uvádí tento překlad pouze české podoby místních jmen, podobně jako originál po prvém výskytu pouze německé - pozn. překl.) /1/se dostaly pod hornorakouskou správu, staly se částí nově vytvořené "Župy Horní Dunaj" (v originále "Teil des neugeschaffenen ,Gaues Oberdonau'" - pozn. překl.) /2/. Vztahy mezi regiony byly už v 18. a 19. století těsné - nějaká hranice ve vlastním slova smyslu v podobě nějaké státní či celní hranice neexistovala. Jihočeský prostor, zejména převážně německojazyčné okresy Kaplice a Krumlov byly orientovány na podunajský prostor (v originále "zum Donauraum" - pozn. překl.). To se dá v období industrializace bohatě faktograficky doložit na základě hospodářských styků, migračních proudů, náborových strategií větších podniků, plánování dopravních spojení stejně jak s ohledem na kulturní zaměření /3/. Rostoucí "poslovanšťování" celého tohoto prostoru (v originále "zunehmende Slawisierung des gesamten südböhmischen Raumes" - pozn. překl.) ve druhé půli 19. století vedlo k problému "národnostní otázky" mezi německy a česky mluvícími také v tomto regionu a následkem těsné návaznosti jižních Čech a sousední korunní zemi k hojné tematizaci této otázky v hornorakouské zemské politice /4/. Když se z Českých Budějovic stalo lokální průmyslové centrum a došlo ke zlepšení regionální dopravní sítě, o poznání klesl význam hornorakouského centrálního prostoru jako prostoru hospodářského a jako obvyklého cíle odlivu obyvatel šumavského území /5/. České Budějovice mohly přibližně od devadesátých let devatenáctého století přijmout větší část odlivu obyvatel z agrárních oblastí jižních Čech. Meziregionální kontakty probíhaly ovšem i nadále mezi jižními Čechami a Horním Rakouskem, a sice zejména mezi regionálními metropolemi, což byly České Budějovice a Linec. České Budějovice disponovaly relativně dobrým dopravním spojením s Lincem a s Vídní, čímž se vyrovnávala jejich okrajová poloha v rámci Čech; z Lince bylo ovšem do Vídně podstatně blíž a město jako menší zemská metropole představovala pro České Budějovice přiměřeného partnera /6/.

Kontinuita a diskontinuita 1918-1938
V jedné rezoluci jazykově německých poslanců z českých zemí z 21. října roku 1918 bylo území s německým osídlením (v originále "das deutsche Siedlungsgebiet" - pozn. překl.) prohlášeno výsostně suverénním územím, dalším prohlášením z 28. října 1918 se proklamovalo, že toto území nepřistupuje k novému československému státu a připojuje se namísto toho k tzv. Německému Rakousku (v originále "das deutsche Siedlungsgebiet" - pozn. překl.) /7/. Po výkonném nařízení Německo-rakouské státní rady z 3. ledna 1919 a po spolkovém zákonu z 22. listopadu 1918 o rozsahu, hranicích a vztazích státního území Německého Rakouska měl také podle rakouské strany šumavský region připadnout jako "Kreis Südböhmen" k Hornímu Rakousku. Toto území obnášelo 330.717 hektarů a 182.804 lidí a sestávalo z částí soudních okresů Kaplice, Krumlov, Prachatice, Kašperské Hory a Nýrsko. Rozhodnutí argumentovalo právem na sebeurčení: po sčítání lidu z roku 1910 bylo zmíněné území obýváno pouze 3,3 % českého obyvatelstva /8/.
Dne 28. října 1918 založená Československá republika požadovala od začátku historické hranice mezi Čechami a zemí nad Enží (jde o staré označení Horního Rakouska - pozn. překl.). Pokusy, aby bylo území až do uzavření mírové smlouvy jako území předběžně sporné (v originále "vorläufig strittiges Gebiet" - pozn. překl.) neutralizováno (tj. aby na něm byly zakázány jakékoli válečné operace - pozn. překl.), ztroskotaly. Z hornorakouské strany byly v říjnu a v listopadu 1918 provedeny některé pokusy o převzetí moci v jižních Čechách: tak byli delegováni četníci z Lince do Českých Budějovic, jeden oddíl Volswehru z Welsu se pokusil obsadit Volary, byli využíváni představení okresů, úředníci vzati do přísahy. Zatímco větší část hornorakouských médií tyto kroky oslavovala, varoval sociálně demokratický "Linzer Tagblatt" před uspěchaným krokem: jižní Čechy ještě nejsou součástí Horního Rakouska! (v originále "vor dem übereilten Schritt: Noch ist Südböhmen nicht bei Oberösterreich!" - pozn. překl.) /9/. České vojsko následně území krok za krokem obsadilo, až se stalo 6. prosince 1918 zcela československým (v originále "bis es am 6. Dezember 1918 zur Gänze zur Gänze tschechoslowakisch wurde" - pozn. překl.). Když se situace mezi Rakouskem a Československem stala těhotná konfliktem (v originále "konfliktträchtig" - pozn. překl.), podniklo obyvatelstvo jižních Čech jen málo konkrétních kroků k realizaci připojení k Rakousku /10/. V této souvislosti došlo k řadě oboustranných obvinění: "Linzer Volksblatt položil třeba otázku, zda Šumavané skutečně chtějí k Hornímu Rakousku (v originále "ob die Böhmerwäldler wirklich zu Oberösterreich wollen" - pozn. překl.) /11/. V zemském sněmu bylo přetřásáno, že především zemědělská a průmyslová zájmová zastoupení se staví vůči nějakému přičlenění k Hornímu Rakousku rezervovaně. Rolníci měli obavy z přísnějšího vymáhání potravinových dodávek v Horním Rakousku, živnosti a průmysl zase z horšího zásobování uhlím a ztráty československého odbytu /12/. Čelní úředníci, jako okresní hejtman v Českém Krumlově, vzali svou opci pro Rakousko zase zpět. Mírová smlouva ze Saint-Germain přiklepla region bez lidového hlasování Československu. Dne 22. května 1919 byla stanovena definitivní celní a státní hranice mezi Horním Rakouskem a jižními Čechami /13/.
Tím se v meziválečném období staly na jedné straně hornorakouský Mühlviertel, na druhé straně pak sousedící jihočeské politické okresy hraničními regiony. Oproti silné severojižní orientaci starého Rakouska dostala se v ČSR do popředí transverzála západovýchodní. Jižní Čechy ležely mimo tuto osu. Měly malé propojení s českými a moravskými průmyslovými centry, nedisponovaly nijakou přímou vazbou na Východ. Řada podnikatelů přeložila na základě této skutečnosti své provozy do středních a do severních Čech, nové podniky tu po roce 1918 téměř nevznikaly. Tranzitní charakter, který jižní Čechy kdysi měly, se novými poměry zredukoval /14/. To platí i pro intenzitu vztahů mezi jižními Čechami a horním Rakouskem, která oslabila, aniž by ovšem klesla k bodu nula. V letech 1918-1920 odcházeli mnozí jazykově němečtí obyvatelé jižních Čech během sporů o tuto oblast směrem do hornorakouského centrálního prostoru. Řada německojazyčných úředníků, železničních zaměstnanců, profesionálů ve svém oboru apod. se vydala z nynějšího zahraničí do Horního Rakouska /15/.
Sčítání lidu z roku 1923 vykázalo v Linci u stálých obyvatel z 94.901 osob 7.424 těch s původem ze státního území Československa, tj. 7,8 %. Tím se stala tato skupina osob nejsilnější přistěhovaleckou populací z jiné země, počtem převyšující i tu z Dolního Rakouska, Vídně, Štýrska a Německa. Většina přistěhovalců z Československa pocházela z jižních Čech a měla v úmyslu v Linci zůstat, na což poukazuje počet 5.258 optantů pro rakouskou státní příslušnost původem z Československa, toliko 2.166 vykázalo domovskou příslušnost v Československu /16/. Následně existoval až do třicátých let stálý, byť spíše slabý přistěhovalecký příliv německojazyčných osob do prostoru Linec. Lepší ekonomická situace v Československu vedla k tomu, že k přistěhování docházelo jen v těch případech, kdy už existovaly staré vazby či příbuzenské vztahy. Skutečnost, že hospodářská síla československých státních občanů dostačovala k tomu, aby s ohledem na nižší ceny nemovitostí v Horním Rakousku mohli nabývat domů i pozemků, vedla roku 1926 ke státně politickým vyšetřováním a jedné aféře na diplomatické úrovni. Článkem v "Reichenberger Zeitung" o jednom údajném českém útočném výpadu v Horním Rakousku za počešťovacím účelem (v originále "zu Tschechisierungszwecken" - pozn. překl.) se zabývala na svém jednání hornorakouská vláda a policie prošetřovala pozemkové koupě československých státních příslušníků, jejich národnost a vedla dozor nad osobami, které se ocitly v podezření, že jsou agenty českého podvracení (v originále "Agenten der tschechischen Unterwanderung" - pozn. překl.) /17/. Také převzetí firem a investice byly předmětem sledování.
V roce 1930 vykázalo sčítání lidu na okrese Český Krumlov 48.518 obyvatel, z toho 72,5 % Němců a 27,5 % Čechů, na okrese Kaplice 47.765 obyvatel, z toho 87,8 % Němců a 12,1 % Čechů. Odhlédneme-li od sčítání vlastním nepřesnostem, změnil se číselný poměr Němců a Čechů od roku 1910 zřetelně ve prospěch českého obyvatelstva. Německé organizace hovořily o sílícím počešťování (v originále "von starker Tschechisierung" - pozn. překl.) /18/. V roce 1934 žilo v Linci 6.914 osob, které se narodily v Československu, v celém Horním Rakousku jich bylo 22.966. Po Linci, kde tvořily (po Horním Rakousku) druhou největší skupinu příchozích, byly silněji zastoupeny počtem 1.951 osob v okrese Freistadt, 1.826 v okrese Linec-venkov, 1.677 v okrese Wels, 2.469 v okrese Steyr a Steyr-venkov, jakož i 1.304 osob v okrese Gmunden, 1.198 v okrese Urfahra 1.186 v okrese Rohrbach /19/. Opačným směrem probíhal roku 1934 útěk sociálně demokratických aktivistů po únorových bojích. Hornorakouská a jihočeská sociální demokracie s centrem v Českých Budějovicích udržovaly v meziválečném období nepřerušený kontakt /20/. Od roku 1935, kdy německo-česká napětí narůstala, zřetelně posílilo i přesidlování z obou jihočeských okresů. Vystěhovalci odcházeli do Horního Rakouska, ale ve větších počtech také do Bavorska. Ukazuje se, že jihočeští přistěhovalci oněch let se nerekrutovali jen z nepolitických migrantů, kteří přicházeli hledat práci v prostoru Lince a okolí, což bylo spojeno v letech rekordní nezaměstnanosti s obtížemi, které se odvážili podstoupit jen nejodvážnější, nýbrž v prvé řadě z osob nacionálně zaměřených. Linec a Wels byly od osmdesátých let devatenáctého století považovány za města vysloveně (německy) nacionální (v originále "als ausgesprochen /deutsch/nationale Städte" - pozn. překl.), imidž, který působil, byť i v zeslabené formě, také v meziválečném období /21/. Nezávisle na skutečnosti, že národně socialistické hnutí v Rakousku bylo až do doby krátce před "anšlusem" v březnu 1938 ilegální, činilo procento členů strany, pocházejících z Československa, kteří nabyli členství v NSDAP v Linci před rokem 1938, z celkového počtu členů strany v těchto letech 10 %, tj. téměř dvojnásobek podílu osob původem z Československa na stálém zdejším obyvatelstvu /22/.

Okresy Český Krumlov a Kaplice jako část župy Oberdonau
Mnichovskou dohodou z 28. září roku 1938 sjednaly Velká Británie, Francie, Itálie a Německá říše přes vůli Československé republiky připojení sudetských území s většinovým německým osídlením k národně socialistické Německé říši (k pozadí mnichovské dohody viz podrobně stať Jana Cholínského - pozn. překl.). Část tohoto území byla přiřčena Hornímu Rakousku a zvětšila je o asi 12 % co do rozlohy a o asi 10 % co do počtu obyvatel na - jak se jmenovalo v úředním jazyce Třetí říše - "Gau Oberdonau". K župě připojené šumavské okresy nebyly totožné s těmi, jež se měly v letech 1918-1919 stát součástí "Deutsch-Österreich". Okresy Prachatice, Kašperské Hory a Nýrsko byly přiřčeny vládnímu okresu Řezno země Bavorsko (v originále "Regierungsbezirk Regensburg des Landes Bayern" - pozn. překl.). Soudní okres Nové Hrady byl nejprve přiřčen župě Niederdonau, po interních sporech, za nichž se prosadily linecké zemské a stranické centrály, byl ovšem od července 1939 připojen k okresu Kaplice a tím i ke "Gau Oberdonau". Po tomto přetahování (v originále "nach dem Hin und Her" - pozn. překl.) a na základě skutečnosti, že Nové Hrady (v originále ovšem "Gratzen" - pozn. překl.) ve státním a stranickém ohledu připadly k "Oberdonau", v církevních záležitostech však zůstal u "Niederdonau", se v lidovém podání pro tento případ vytvořilo označení "Mitteldonau" (tj. "střední Dunaj" - pozn. překl.). Župa "Oberdonau" zahrnovala nyní nová jihočeská území o rozloze 1.747 km2 a s 95.284 obyvateli /23/.
Z jižních Čech samotných vycházely během sporných fází od mnichovské dohody signály pro připojení k Hornímu Rakousku /24/. Po násilném převzetí a vstupu německých vojenských jednotek se pozdější krumlovský "landrát" Pieper (Otto Pieper zemřel v roce 1944 - pozn. překl.) vyjádřil takto: "Möge es nun, nachdem die künstliche und unnatürliche Grenze zu unseren Brüdern und Schwestern gefallen ist, eine Lösung geben, die unser Gebiet mit ganz Oberdonau vereinigt und auf diesem Weg unserem Land Arbeit und Wohlstand geben." (tj. "Nyní, když padly umělé a nepřirozené hranice, dělící nás od našich bratří a sester, může dojít k řešení, které sjednocuje naše území s celým Horním Dunajem a dá i našemu kraji práci a blahobyt." - pozn. překl.) Identita hospodářské gravitace a oblasti politického vlivu, pokračoval Pieper, bude jen ku prospěchu /25/. Také Adolf Hitler hovořil při nadšeném přijetí, které mu připravilo obyvatelstvo města Krumlov, vedle zapřísahání se národní jednotou a splněním snu z roku 1918 také o hospodářském oživení a vzestupu jižních Čech /26/. Říšskému komisaři pro znovusjednocení Rakouska s Německou říší Bürckelovi (Josef Bürckel /1895-1944/ inicioval mj. deportace Židů z Vídně, Bádenska, Sárska a Lotrinska, viz blíže Wikipedia - pozn. překl.) byly už po několika týdnech nacistického panství v jižních Čechách konkrétní plány: ke spojení horního Mühlviertelu s krumlovským okresem měla být zřízena nová železniční trať. Měla vést z města Aigen-Schlägl do Černé v Pošumaví přes Horní Planou (v originále "nach Schwarzbach via Oberplan" - pozn. překl.) v délce kolem 20 kilometrů. Odtud vede na jihočeské straně železnice do Krumlova. Jako argumenty hovořící pro tuto stavby byly uváděny: podpora obchodu - odbyt zemědělských a řemeslných produktů z horního Mühlviertelu, odběr vápna a rašeliny z Čech pro zemědělské účely, přísun dřeva z horního Mühlviertelu pro velké jihočeské papírny Pečkovský mlýn a Vltavský mlýn (rozuměj papírny ve Větřní a v Loučovicích - pozn. překl.) /27/. Jižní Čechy už od časů industrializace trpěly vysokou nezaměstnaností /28/ a v této souvislosti byly lineckou župní správou stanoveny výhledy a programy opatřování práce.
Hrubé statistické indikátory pro období 1939-1942 vykazují ovšem následující: poté, co byly okresy Český Krumlov a Kaplice v říjnu 1938 přičleněny, zaujaly v letech 1938 a 1939 v rámci seznamu veřejných investic místo 15 a 16 z celkem 17 na něm uvedených okresů. Ohledně investic v obytné výstavbě ležel Krumlov roku 1939 na 4. místě, Kaplice na 14. místě, 1941 Krumlov na 14. a Kaplice na 16. místě. K výstavbě nových železničních a silničních spojení mezi jihočeským a hornorakouským územím nedošlo. V celé župě Oberdonau bylo v letech 1938-1943 založeno jen devět nových průmyslových podniků. Nápadné je regionální členění těchto nových založení: ani jediné z nich nevzniklo na sever od Dunaje v Mühlviertelu a na připojeném jihočeském území, stejně tak ani jediné v prostoru na jih od linie Steyr - Lenzing. Oproti růstu velkopodniků vykazují řemesla, živnosti a drobný průmysl pokles o 16 % /29/. Několik společností bylo přes protesty členů přeloženo do župní metropole Linec /30/. Ze 100 živnostenských a průmyslových podniků malé a střední velikosti, které zastavily činnost, leželo šest v jihočeské zóně. U existujících průmyslových odvětví došlo k převrstvením: dřevařský průmysl v Loučovicích (v originále "in Kienberg" - pozn. překl.) zaznamenal v letech 1938-1942 přírůstek 100 zaměstnanců, krumlovská přádelna konopí (v originále "die Hanfspinnerei in Krummau" - pozn. překl.) přírůstek 150 zaměstnanců v souvislosti se zakázkami wehrmachtu, naproti tomu loučovická papírna Vltavský mlýn bratří Poráků úbytek 200 pracovních míst, výroba a zpracování papíru v prostoru Krumlova úbytek 600 pracovních míst. Tím utrpělo strukturálně slabé území během nacistické éry (v originále "während der NS-Zeit" - pozn. překl.) další ztráty ohledně pracovních míst v průmyslu /31/. Jižní Čechy měly v první řadě agrární ráz (pěstování žita, pšenice a lnu, lesní hospodářství): podle dat sčítání lidu ze 17. května 1939 bylo v okrese Kaplice 64,2 % obyvatel výdělečně činných v zemědělském a lesním hospodářství, na okrese Krumlov to bylo 59,3 %.
Hospodářští a prostoroví plánovači Třetí říše stejně jako regionální místa zmiňovali po provedeném začlenění a germanizaci sotvakdy jihočeský prostor. V jednom programovém prohlášení župní hospodářské komory se v podstatných pasážích praví přibližně toto (v originále ovšem německy - pozn. překl.): "Takřka přirozené hranice župy byly vymezeny podél jazykové hranice německého sídelního území (...) Významná byla pro župu Oberdonau její poloha ve velkoněmeckém a dále i v celoevropském prostoru. Tak leží Linec v průsečíku dvou od nepaměti známých hospodářských cest: ta severojižní spojuje (...) Hamburk a Štětín jako výchozí body na severu přes Berlín, Drážďany, Prahu a Linec a přes alpské průsmyky s Terstem s bočním větvením přes Štýrský Hradec do Záhřebu (...) Západovýchodní, stará dunajská cesta spojuje jižní, střední a západní Německo přes Řezno, Pasov, Linec a Vídeň s uherskými obilními komorami a územími jihovýchodní Evropy až s Černým mořem (...) Sevrojižní cesta, kdysi významně oživená přepravou soli ze Solné komory přes Linec do Čech, ztratila během posledních staletí na významu, k čemuž také podstatnou měrou přispěl rozpad staré dunajské monarchie - pomysleme jen na Terst a cizí těleso českého státu. Ze znovuzačlenění Čech do velkoněmeckého hospodářského prostoru plyne v širším výhledu opětná možnost nového oživení severojižní cesty, čímž by se také terstskému přístavu ve prospěch spřátelené Itálie otevřela vyhlídka nové budoucnosti (...) a výhodná poloha horního Dunaje (v originále "die begünstige Lage Oberdonaus" - pozn. překl.) na osovém kříži obou hospodářských cest by se mohla v plnosti uplatnit (...) Trojúhelník měst Linec - Steyr - Wels se stane důležitou průmyslovou lokalitou celé Říše, doplněn lokalitami jako Lenzing a Ranshofen (...) Na severozápadě se zelená Šumava s osamělými, zčásti slatinnými pustinami a na půdu chudými vrchy." (v originále "mit einsamen, teilweise moorigen Ödlandflächen und bodenarmen Hügeln", což zní skoro jako výzva k vytvoření přírodní rezervace - pozn. překl.) /33/.
V jedné rovněž programové řeči "silného muže" hornorakouského hospodářství, mnohonásobného funkcionáře, župního ekonomického poradce a někdejšího zemského hospodářského rady Oskara Hinterleitnera (žil v letech 1891-1978, viz blíže hWikipedia, podílel se na arizaci někdejšího Pečkovského mlýna a jeho fúzi se Steyrermühl Papierfabrik - pozn. překl.) ze dne 25. dubna roku 1941 jsou jižní Čechy rovněž zmíněny toliko v souvislosti s Eingliederung nach Oberdonau. Ústřední se v Hinterleitnerových vývodech (v originále ovšem německy proslovených - pozn. překl.) k Oberdonau ve velkoněmeckém hospodářském prostoru jeví jedinečný a gigantický úkol výstavby města Linec (...) podle vůle Vůdcovy. Má vzniknout podle vzorných projektů město pro 250.000 lidí, avšak s jediným vnitřním obsahem a působením navenek, jak je to jinak vlastní nějakému městu trojnásobné velikosti (...) Hutě Göring-Werke (pozdější VÖEST, viz blíže Wikipedia - pozn. překl.), dílo, které by jinak vznikalo deset let, vzrostly přes válečný čas do té míry, že ještě letos se rozběhnou prvé jejich vysoké pece. Po úplném dokončení jejich výstavby tam bude pracovat 20.000 lidí. Vedle toho ocelová stavba, která už je v provozu a vyrábí mohutné kovové konstrukce pro mosty a haly. Dusíkárny zahájí zanedlouho rovněž výrobu, závody na výrobu buničiny v Lenzingu už delší dobu produkují velká množství této důležité suroviny (...) Křižovatka východozápadní a severojižní magistrály, mající v Linci svůj průsečík, učiní město s jeho přístavním areálem mohutným překladištěm, které zůstane přesto lemováno nádhernou krajinou s horami a lesy, řekami a jezery /34/.
Programová prohlášení dávají v této souvislosti důležité odkazy ohledně záměrů národně socialistického prostorového plánování v daném časovém období a v perspektivě podmíněné válkou. Koncentrují se tu podstatné ekonomické impulsy pro Horní Rakousko na velkoprostoru Lince a na ústředním prostoru (mezi městy Linec, Wels, Enns a Steyr) s velkoprůmyslovými novými založeními. Také v dalších nacistických hospodářských a prostorových plánech se objevují jižní Čechy v prvé řadě jako zemědělská zóna jakož i kulturní hraniční prostor /35/.
Negativní migrační saldo jižních Čech pokračovalo tváří v tvář ekonomickým a politickým rámcovým poměrům za období nacismu konsekventně dál: od 17. května 1939 (sčítání lidu) až do 1. dubna 1942 činilo migrační saldo v okrese Kaplice 3.978, tj. odliv obyvatel pokračoval zesílenou měrou. V okrese Krumlov činilo negativní saldo 2.317 /36/. Tato čísla udávají toliko celkovou tendenci migračního pohybu, kyvadlové pohyby, jako pracovní nasazení tisíců osob z jižních Čech, které byly roku 1939 ve vsích systematicky rekrutovány pro linecký velkoprůmysl, či krátkodobé pohyby nejsou přitom podchyceny, jako třeba u příležitosti krize kolem mnichovské dohody, kdy stovky osob (převážně německy nacionálního zaměření) krátkodobě opustily jižní Čechy. Část se vrátila po německé okupaci šumavské oblasti nazpět, část ovšem zůstala v prostoru Lince. To lze zase vyčíst z vysokého podílu Němců z Čech (v originále "an dem hohen Anteil der Deutschböhmen" - pozn. překl.) na členstvích v NSDAP. Podíl osob původem z někdejšího československého území na celkovém počtu vstupů do strany činil v roce 1938 11 %, rok nato (1939) 34 %, 1940 15 %, 1941 11 %, 1942 9 % a 1943 16 %. Tato procenta daleko převyšují podíl této skupiny na celkovém úhrnu stálého lineckého obyvatelstva. Tento podíl se dá pro období nacistického panství odhadovat na nejvýše 5-7 %. Pokud vezmeme v úvahu jen přistěhovalce do Lince v letech 1933-1945, dostávají se Němci z Čech s přibližně 50 % všech vstupů do strany roku 1939 daleko před přistěhovalce hornorakouské či říšskoněmecké. V roce 1940 dosáhl onen podíl 22 %, 1941 12 %, 1942 17 %, 1943 30 % /37/. Z těchto čísel vysvítá pokračující příliv sudetoněmeckých přistěhovalců do prostoru Lince stejně jako jejich výrazné angažmá v národně socialistickém hnutí.

Nacistické panství v zrcadle regionálních akt
Z některých statistických indikátorů, z hospodářského vývoje jakož i z inventáře a záměrů nacistického prostorového plánování je jasně patrná pokračující periferizace jihočeského prostoru. Vedle tištěných materiálů existuje ovšem také možnost přezkoumat tuto tendenci také ve spisovém fondu z nacistických časů, který se téměř celý nachází na hornorakouském území. Z těchto akt není patrná katastrofa a brutalita reálné praxe nacistického panství v Čechách, poněvadž jde v podstatné míře o správní dokumenty; poněvadž však jde o záznamy směrů a procesů rozhodování, a ty se dají se na jejich základě rekonstruovat. Fondy, které máme k dispozici, se jen z nepatrné části místně týkají okresů Kaplice a Krumlov, ze své větší části jsou součástí ústřední registratury, v níž musejí být vyhledávány. Nejvydatnějším fondem, týkajícím se jižních Čech, představují v hornorakouském zemském archivu (v originále "im Oberösterreichischen Landesarchiv" - pozn. překl.) akta o nacistických konfiskacích, odnětích a převodech majetku /38/.
Když byla opatření k hospodářské eliminaci hornorakouských Židů už dalekosáhle uzavřena, dostalo se župnímu hospodářskému úřadu, resp. oddělení pro odžidovštění země Horní Dunaj (v originále "das Gauwirtschaftsamt bzw, die Abteilung für Entjudung des Landes Oberdonau" - pozn. překl.) nových rozdělovacích kompetencí. K ní přičleněné někdejší české okresy měly na svém území řadu opuštěných domů, obchodů a nemovitostí po uprchlých Židech a Češích. Docházelo i k násilným zásahům vůči českým a židovským majitelům. Podle protestu britského velvyslanectví v Berlíně mělo právě ono informaci, že Židé v žalostném stavu bloudí sem a tam mezi německými a českými liniemi /39/.
Majetky uprchlíků byly obsazeny komisařskými správci /40/, pokud byly šlo o majetky židovské, došlo do jednoho či dvou let k jejich konfiskaci a předání do zemské poručenské správy. To protiřečilo praxi německé i rakouské, hrací prostor, který kupci a nucení prodejci (bývalí majitelé) měli, byl tu přece jen větší /41/. Celkem šlo o přibližně 70 případů se židovskými majiteli a přibližně 60 případů s českými majiteli, u nichž župní hospodářský úřad v Linci a personálně identické oddělení pod názvem "Vermögensverkehrsstelle" (VVST, tj. arizační oddělení) v lineckém Landhausu nasadily komisařské správce. Už 1. října 1938, tedy bezprostředně poté, co vstoupila v platnost "mnichovská dohoda", prohlásil hornorakouský "Gauleiter" August Eigruber (žil v letech 1907-1947, byl popraven jako válečný zločinec, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) se vší jasností: "Die mit der Übernahme des sudetendeutschen Gebietes zusammenhängende Fragen werden aussschließlich vom Gauleiter persönlich geregelt. Es ist daher allen Gauamtsleiter, Kreisleitern und Führern der Gliederungen strengstens verboten, mit irgendwelchen sudetendeutschen Stellen (Freikorps, SdP, Gewerkschaften usw.) direkt in Verbindung zu treten. Jeden Fühlungnahme mit dem Kommando der Wehrmacht ist den dem Gauleiter untergeordneten Stellen verboten. Der Gauleiter erwartet, dass er in diesem Zusammenhang nicht von irgendwelchen Sonder- oder Unterbeauftragten, von woher sie auch kommen mögen, belästigt wird." (tj. "Problémy spojené s převzetím sudetoněmeckého území budou bez výjimky vyřizovány osobně župním vedoucím. Je proto nejpřísněji zapovězeno všem vedoucím župního úřadu, okresním vedoucím a vedoucím stranických organizací přímo vcházet ve styk se sudetoněmeckými místy (Freikorps, Sudetoněmecká strana, odbory atd.). Jakýkoli styk s komandem wehrmachtu je místům podřízeným župnímu vedoucímu zapovězen. Župní vedoucí očekává, že nebude v této souvislosti obtěžován jakýmikoli zvláštními či náhradními pověřenci." - pozn. překl.) /42/
Mocenské centrum bylo od nynějška podřízeno striktní hierarchii Eigruberovi pořízených lineckých úřadů. Některé "arizace" lineckými obchodníky resp. na základě svolení lineckých župních vyšších hospodářských míst krátce po převzetí moci vedly už v Krumlově k lokálním protestům. Po jednom dalším takovém případu konstatovalo krumlovské okresní vedení NSDAP ve své týdenní zprávě (v originále ovšem německy - pozn. překl.): "Poté, co byly židovské domy zajištěny konfiskací, bylo ohlášeno, že všechen nábytek a prádlo má být okamžitě naloženo a převezeno do Lince. Existuje teď veřejné mínění, že na našem území je velice mnoho chudých lidí s několika dětmi, kteří vlastní sotva nějaké řádné bytové zařízení a jimž by udělalo tolik drobností udělalo dobře, zvláště když má údajně existovat nařízení, že peníze z konfiskací mají být znovu přiřčeny územím ve stavu nouze ke stavebním účelům. O takových věcech se kolem hodně mluví a náladu vůči župě nezlepšují." - pozn. překl) /43/.
Místní vedoucí NSDAP ostře protestoval vůči této praxi a tvrdil, že se obyvatelstvo nachází ve stavu emocionálního pobouření, poněvadž se cítí být Lincem ponecháno na holičkách (v originále "weil sie sich von Linz im Stich gelassen fühle" - pozn. překl.). Okresní hospodářský poradce NSDAP v Krumlově se cítí být ve zvláštním dopise ukřivděn a k náladě na krumlovském okrese dává tvrdě najevo (v originále ovšem německy - pozn. překl.): "Mnohdy nastupuje namísto dosavadní kritiky (rozuměj vůči československému státu - pozn. překl.) lhostejnost nebo vyčkávací postoj a to není dobré, neboť z tohoto duševního rozpoložení se vyvíjejí nejrůznější komunistické myšlenky, zejména když jsme tuto metlu ještě zcela neodstranili. Ať už budou jiné zprávy znít jinak (...) opakovaně chci upozornit na to, že s lidmi na hranici by se mělo jednat jinak než s Němci ve vnitrozemí."/44/
Když měla být vápenka v Černé v Pošumaví (v originále "in Schwarzbach" - pozn. překl.) převzata lineckým sdružením Raiffeisenverband, ozvaly se ostré protesty místního obyvatelstva, které se obávalo, že vápno by mohlo být použito, jak ohlášeno, k ošetření půdy v Mühlviertelu a v prostoru Lince /45/. Lze uvést i další příklad nového lineckého centralismu: když uprchl před nacisty židovský lékárník z Německého Benešova (v originále "von Deutsch-Beneschau" - pozn. překl.), zůstal spádový obvod s přibližně 5.000 osobami po celé týdny bez léků. Teprve masivní intervence dokázaly zajistit zaopatření, v tomto případě až z Gmündu. Poněvadž definitivní úprava po začlenění soudního okresu Nové Hrady (rozuměj ke "Gau Oberdonau" - pozn. překl.) souvisela s Lincem natolik, že tam měli i jednoho určitého lineckého kandidáta pro obsazení lékárny, zůstal problém až do roku 1945 nevyřešen /46/.
V neposlední řadě na základě rozmíšek ohlásil 1. ledna 1939 krumlovský starosta Dr. Schönbauer sdělil, že pro ten úřad už není nadále k dispozici (Ludwig Schönbauer, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, však podle svědectví českokrumlovské kroniky ještě 29. května 1945 však vykonával jako poslední německý starosta města svůj úřad a zemřel, jak to zaznamenává krajanský list Sudetenpost ve svém vydání z 28. ledna 1993 /na s. 6/ až 30. prosince 1992 ve věku 92 let v Salzburgu a je pochován na romantickém hřbitově Maria Enzersdorf am Gebirge vedle své ženy - pozn. překl.) /47/. Aby mohl účinně regulovat trh s byty a také tváří v tvář vysokému obecnímu zadlužení, požádal nový purkmistr o to, aby mohl konfiskované domy židovských a českých uprchlíků převést do vlastnictví města, takto (v originále ovšem německy - pozn. překl.): "Bohatství, za něž byly ty domy zakoupeny nebo zřízeny, vzešlo z obyvatelstva našeho kraje, takže by jistě mělo jisté vnitřní oprávnění, kdyby toto bohatství bylo v nějaké formě našemu kraji připsáno k dobru." /48/ Zemský finanční referent odpověděl ovšem záporně (v originále samozřejmě německy - pozn. překl.): "Vaší žádosti na převedení majetku, představovaného židovskými domy, konfiskovanými ve prospěch říšské žup, mohu vyhovět jen do té míry, že jsem připraven nabídnout Vám nyní ty nemovitosti ke koupi. Prodeje se realizují ve vypočtené reálné hodnotě (...) předání objektů za nějakou levnější cenu není možné." Ještě roku 1940 byl bytový rozpočet města bez udání důvodů zkrácen o 40.000 říšských marek /49/.
Aktivity zemských míst resp. s nimi spojeného župního hospodářského úřadu v Linci mělo koloniální kvalitu, která nároky NSDAP Oberdonau ještě zesílila. "Der Gau Oberdonau der NSDAP" (stranická formace) nebyla s administrativními a politickými hranicemi identická. Deset krajů NSDAP v Protektorátu Čechy a Morava organizačně podléhaly čtyřem hraničícím s nimi župami: "Sudetenland", "Bayerische Ostmark", "Oberdonau" a "Niederdonau". Tím měli jejich župní vedoucí právo mluvit do protektorátních záležitostí, ačkoli oficiálně jim byl jakýkoli vliv na protektorátní politiku zapovězen. "Der Gau Oberdonau der NSDAP" dosahovala fakticky až těsně před Prahu a na východ až k Novým Hradům, okrese přičleněném zprvu ke "Gau Niederdonau" a teprve později ke "Gau Oberdonau". Hornorakouská NSDAP tak pečovala o dalekosáhlé české území mezi Krumlovem a Prahou. Z tohoto důvodu ustavoval župní hospodářský poradce v Linci komisařské správce v prvé řadě v Budějovicích, ale v jednotlivých případech byla arizační jednání prováděna také severně odtud nebo v Nových Hradech. To zase vedlo ke sporům s říšským komisařem pro sudetoněmecké území, s "Gauleiterem" z "Niederdonau" a s protektorátními úřady /50/. Říšský protektor v Čechách a na Moravě se konec konců nemohl prosadit vůči župám s protektorátem hraničícím, což objasnil dne 21. června 1939 vydaným nařízením, které ohledně všech někdejších českých území mezi hranicí a Táborem činil odpovědnou župní úřady Oberdonau a vůči praxi v Rakousku resp. v Německu byl striktně byrokraticky ustaven (citace je samozřejmě překladem z německého originálu - pozn. překl.): "Předpis určuje, že odžidovštění je úkolem německých správních úřadů (rozuměj žup "Sudetenland", "Bayerische Ostmark", "Oberdonau" a "Niederdonau"), které si v žádoucích případech mohou posloužit výpomocí protektorátních úřadů. Všechna z jiné strany podniknutá odžidovštění jsou nepřípustná a neplatná (...) Zapojování soukromě hospodářských míst je třeba co možno se vystříhat." /51/

Exkurs: Česko-krumlovské továrny na strojní papír Hynek Spiro a synové, akc. spol.
Nejspornější případ v této souvislosti se týká "Böhmisch Krummauer Maschinenpapierfabriken Ignaz Spiro & Söhne AG" (jak zněla německá verze oficiálního označení firmy - pozn. překl.), podniku řečeného německy "Pötschmühle" s asi 1.900 zaměstnanci v Českém Krumlově, resp. ve Větřní (v originále "in Krummau bzw. Wettern" - pozn. překl.). Trvalými investicemi nejmoderněji vybavená továrna vyráběla v prvé řadě novinový papír, ale i jiné papírenské produkty. K aglomerátu firmy byla připojena velká elektrárna ve Vyšším Brodě na řece Vltavě (v originále "in Hohenurth/Vyšší Brod an der Moldau" - pozn. překl.), která ovšem zásobovala elektřinou nejen "Pečkovský mlýn", nýbrž i okolní kraj. Byla to první hydrocentrála s vysokým napětím na území východních podunajských států. Papírna oživovala vedle vlastní produkce především dřevařství: putovalo sem dřevo ze Šumavy, z Mühlviertelu, z Bavorského lesa i ze Slovenska. Od roku 1929 byl podnik veden jako rodinná akciová společnost. Generálním ředitelem byl papírenský odborník Rudolf Kohn-Klement (Dr.Ing. Rudolf Kohn-Klement, *15. února 1881 v Českém Krumlově, působil ve firmě jako hlavní inženýr v letech 1904-1939, zemřel roku 1967, viz i jeho podobenka v obrazové příloze textové ukázky Leopolda Hirsche na webových stránkách Kohoutího kříže - pozn. překl.), hlavními akcionáři Peter Spiro a Julius Spiro, resp. po jeho smrti v roce 1937 Marianne Spirová. Po okupaci Československa a arizaci byla papírna druhou největší továrnou svého druhu v celé Německé říši /52/.
Jako majitelé podniku mezinárodně činného rozpoznali Spirovi ohrožení nacismem už před německou okupací a sídlo firmy přeložili do Prahy /53/. Následně se rozvinul mezi nacistickými úřady v Krumlově, Prahou (tj. centrálou firmy, bydlištěm členů rodiny Spirovy, místem, kde se nacházely její bankovní pohledávky a majetkové hodnoty) a Lincem (jako sídlem správy obsazeného jihočeského území) ostrý spor o přístup. Tak sděluje hospodářský poradce župy Oberdonau Oskar Hinterleitner říšskému ministerstvu hospodářství v Berlíně, že ve shodě se zemským hejtmanem a župním vedoucím Augustem Eigruberem, že ještě v říjnu dosadí do Spirových papírny hospodářského správce (citace je samozřejmě překladem z německého originálu - pozn. překl.): "Poté, co státní komisař Henlein (blíže o něm viz Wikipedian - pozn. překl.) převedl výsostná práva na "Gauleitera" župy Oberdonau, přecházejí v logickém výkladu arizačních ustanovení ve Východní Marce i souhlasná vyjádření ohledně koupě na "Gauleitera" župy Oberdonau. Žádám Vás tedy o stvrzení Vašeho povědomí o tomto právním stavu a mého schválení návrhu koupě" /54/.
Dotaz obcí Krumlov a Větřní za účelem možného nákupu firemního majetku byl nejprve zodpovězen záporně. Posléze byl jako (citace je samozřejmě překladem z německého originálu - pozn. překl.) "symbol vítězství národního socialismu nad mezinárodním Židovstvem byla vila rodiny Spirovy v Krumlově zakoupena jako sídlo okresní správy pro krumlovského landráta (v originále "als Kreisverwaltungssitz für den Landrat von Krummau" - pozn. překl.) /55/. V souvislosti s touto vilou došlo ve čtyřicátých letech ještě k jedné výměně dopisů. Vynořili se muži lineckého gestapa a dali vypáčit vestavěné skříně, na jejichž existenci se přišlo teprve později. V lehce protestním landrátově dopise je tato epizoda zachycena následovně (v originále ovšem německy - pozn. překl.): "Obě vestavěné skříně byly v bezvadném stavu a vhodným odborníkem by jistě mohly být otevřeny bez poškození. Pořízení klíče, který se ztratil, by si jistě vyžádalo jen zcela nepatrné náklady. Poněvadž ale úředníci tajné státní policie z Lince nechtěli ztrácet čas a pustili se do skříní beze slitování, stalo se velké poškození nevyhnutelným." /56/
V záležitosti papírny a elektrárny zatím pokračoval spor o kompetence a zdá sem že měl rozhodnout říšský komisař pro sudetoněmecká území. Hospodářský úřad župy Oberdonau odbyl v únoru 1939 jednoho intervenujícího s tím, že nemůže pro nedostatek kompetencí pro něho nic učinit. Nařízení z 21. června 1939 konečně kompetence uložilo lineckým úředním místům. Nemovitý majetek, tj. podnikové stavby byly konfiskovány lineckým gestapem, akcie, bankovní pohledávky a cenné předměty gestapem pražským pro státu a straně nepřátelské postoje. Jmění Petera Spiro ve výši 16,7 milionů korun československých (tj. asi 3,3 milionu říšských marek) a pozemky v hodnotě 500.000 říšských marek byly vůbec největším konfiskovaným majetkem v župě Oberdonau a proto jistě ten spor o kompetence, plnící akta. Spirových rodinná sbírka mincí měla být z Krumlova převezena do Lince a předána plánovanému mincovnímu kabinetu lineckého Uměleckého muzea /57/. Papírna přešla do vlastnictví Německé říše a byla vedena správcem dosazeným župou Oberdonau. Následně došlo k jejímu sloučení s papírnou Steyrermühl v blízkosti Gmundenu a "Spiro-Pötschmühle" se tak stala součástí holdingu "Papierfabriken Pötschmühle.Steyrermühl AG" s kmenovým kapitálem 12 milionů říšských marek. Předsedou dozorčí rady "Steyrermühl Papierfabriks- und Verlags-Ges.m.b.H. byl ustanoven vedoucí "Hauptabteilung IV zemského, resp. župního hejtmanství Oskar Hinterleitner, který byl zároveň dozorčím radou "Pötschmühle AG" /58/. V rámci válečného hospodářství provozovala země (rozuměj "Oberdonau" - pozn. překl.) výraznou intervencionistickou hospodářskopolitickou linii. K zajištění hospodářských zdrojů se pokoušela obě papírny Haunoldmühle/Obergrünburg, které vlastnil v Horním Rakousku československý státní občan Herbert Fuchs-Robetin (žil v letech 1886-1949, blíže o něm viz http://www.novanobilitas.eu/rod/fuchs-z-robettina, jeho ženou byla Hanna Werfelová /1896-1964/, mladší sestra spisovatele Franze Werfela, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, stejně jako on i ona a její muž zemřeli jako exulanti v USA - pozn. překl.) a Pečkovský mlýn nejen svěřenecky spravovat pro Říši, nýbrž je převést do výhradního vlastnictví země. Župní byrokracie provozovala v této souvislosti "Business as usual" (tj. "jako obvykle" - pozn. překl.) a ještě 18. dubna 1945 jednala s říšskými místy o eventuálním převodu nebo koupi ze strany země /59/.

K další germanizaci a přičlenění Českých Budějovic
Linecké úřady provozovaly zejména politiku, mající za cíl zajistit židovský majetek pro Němce a přinejmenším v protektorátním území mezi Krumlovem a Táborem vyloučit z "arizace" české zájemce /60/. Tak žádal okresní hospodářský poradce NSDAP v Budějovicích arizační kancelář v lineckém Landhausu o instrukce v následujícím problematickém případu (v originále ovšem německy - pozn. překl.): "Od oberlandráta (Oberlandrat /ORL/, česky vrchní zemský rada, byl úřad německé okupační správy v Protektorátu Česchy a Morava, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) jsem se dověděl přísně důvěrně, že při odmítavém rozhodnutí o arizačních žádostech musí oberlandrát odmítnutému důvod odmítnutí sdělit. Dosud jsme většinu českých uchazečů odmítli z toho důvodu, že jsme chtěli dotyčný objekt jako nacionálně významný chtěli rezervovat nějakému Němci. Domnívám se, že na základě zmíněné instrukce není takové odmítnutí nadále možné a obávám se, že tím židovský majetek bude pro Němce ztracen." /61/.
V nařízení župního hospodářského poradce Oskara Hinterleitnera bylo posléze sděleno (v originále ovšem německy - pozn. překl.), že "praxe zadávání Němcům bude bezpodmínečně zachována, není třeba ji však zdůvodňovat podrobně, nýbrž mlhavě." /62/ Na náklady spojené s arizací (v originále "Arisierungsauflage" - pozn. překl.) měl být podle ideje župní správy (dřívější úřad zemské vlády) "vytvořen fond, který má být stažen k osidlování Němců." /63/. Nakonec bylo hospodářské oddělení země vybaveno kompetencí pro součinnost s úřadem nazvaným Deutsche Ansiedlungsstelle v městysi Oberwaltersdorf (dnes v dolnorakouském okrese Baden - pozn. překl.), jehož cílem podle interní definice bylo (v originále ovšem německy - pozn. překl.) "mít v každém případě na zřeteli naše zájmy a zvláště každého vlastníka, který by projevoval postoje straně a státu nepřátelské a protinárodovecké (v originále "antivölkisch" - pozn. překl.), bezohledně nahradit. Budeme také v každém jednotlivém případě bojovat o nové německé vlastníky." (64)
Nová správa usilovala o to, aby bylo prosazeno zachovávání příslušných správních oblastí. Mělo být zamezeno obcházení centrálních úřadů v Linci propojenými s nimi lokálními místy. V celkem třech opatřeních za léta 1939-1940 proti prvnímu státnímu návladnímu při filiálce zemského soudu v Krumlově se pokusil generální státní návladní při vrchním zemském soudu v Linci tento postup prosadit. Česky, jak to bylo po staletí, i nyní bez ohledu na nacistické panství spravované jižní Čechy bylo třeba na všech úrovních jejich struktur rozbít (citace je samozřejmě překladem z německého originálu - pozn. překl.): "Jak mi sdělil říšský protektor v Čechách a na Moravě, přecházejí říšskoněmecká úřední místa na územích hraničících s Protektorátem stále častěji k tomu, aby služební záležitosti vyřizovaly osobním jednáním bezprostředně s protektorátními úřady, aniž by předtím navázaly styk s příslušným německým obrlandrátem. Taková činnost je (...) nežádoucí a vhodná jen k tomu, aby narušovala jednotné vedení správy říšského protektora a ztěžovala dozor nad protektorátními úřady. Dovolují si proto poprosit, aby byla úřední místa, stejně jako veřejná a poloveřejná sdružení na územích hraničících s Protektorátem poučena, že při snad nezbytných služebních rozhovorech s protektorátními úřady mají předtím navázat styk s příslušnými německými úřady (v tomto případě s vrchním zemským soudem v Linci) (...)" /65/
Nakonec se pokusila jedna vlastní nátlaková skupina (v originále "eine eigene Pressure-Group" - pozn. překl.), sestávající z jihoněmeckých a rakouských nacistických špiček, prosadit v Berlíně návrh rozdělení Protektorátu. Ze zprávy Kurta Ziemkeho (Kurt Max Paul Ziemke /1888-1965/, německý diplomat, v letech 1933-1936 vyslanec Německé říše v Afghánistánu, předtím v Sýrii /1931-1933/, kniha "Tajemný Afganistán" je dostupná i v českém překladu - pozn. překl.) německému ministerstvu, oddělení "Deutschland" z 19. srpna roku 1940 lze uvést (citace je samozřejmě překladem z německého originálu - pozn. překl.): "Gauleiter Jury má během asi pěti týdnů předložit následující plán: Protektorát bude rozbit na pět dílů, a to takto:
1. Moravská Ostrava se slezskou částí připadne k okresu Katovice (v originále "zum Bezirk Kattowitz"
- pozn. překl.),
2. Čechy budou spojeny se Sudetskou župou
(v originále "mit dem Sudetengau" - pozn. překl.) a stanou se s hlavním městem Prahou říšskou župou (v originále "und wird mit der Hauptstadt Prag ein Reichsgau" - pozn. překl.),
3. jeden díl bude přidělen Bavorské Východní marce (v originále "der Bayrischen Ostmark zugeteilt" - pozn. překl.),
4. okres Budějovice bude sjednocen se župou Oberdonau
5. a Morava se župou Niederdonau.
S autonomií tedy zmizí nejen Hácha včetně protektorátní vlády, nýbrž i úřad říšského protektorátu. Na jejich místo vstoupí ve všech pěti dílech říšská správa. Češi budou dále odštěpeni od Moravanů, jakož i sami navzájem odtrženi jeden od druhého. Českomoravský hospodářský prostor zmizí a Praha se stane provinčním městem (...)

Jasným způsobem se proti tomuto plánu (podobné návrhy obsahuje i sbírka dokumentů pod názvem "Chtěli nás vyhubit", vydaná v roce 1961 Václavem Králem a Karlem Fremundem - pozn. překl.) vyslovil sám říšský protektor v Čechách a na Moravě (tehdy jím byl Konstantin von Neurath /1873-1956/, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), poněvadž by s sebou nesl masivní okleštění oblasti jeho vlivu. Posléze se proti vyslovili někteří ministři a nakonec i Hitler. Praha si podržela své zvláštní postavení. Pro budoucnost ovšem byly vyhrazena jiná řešení. Mluvčím plánu na rozdělení byl Hugo Jury (rodák z Radiměře /Mährisch Rotmühl/ v okrese Svitavy /Zwittau/, žil v letech 1887-1945, 8. května 1945 spáchal v Zwettlu sebevraždu, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.), "Gauleiter" župy Niederdonau, jako vedoucí "Verbindungsstele der NSDAP" v Praze ke kacléřství strany a muž s obrovským vlivem byl masivním proponentem Juryho plánu "Gauleiter" župy Oberdonau August Eigruber /66/. Eigruberovi bylo během jedné návštěvy Adolfa Hitlera v Linci roku 1943 slíbeno, že "über eine eventuelle Zuteilung von Budweis zum Gau Oberdonau das letzte Wort noch nicht gesprochen sei." (tj. "o eventuálním přidělení Budějovic k župě Oberdonau ještě nebylo řečeno poslední slovo." - pozn. překl.) /67/

Resumé
Koncept "vnitřního kolonialismu" (v originále "Konzept des ,internen Kolonialismus'" - pozn. překl.) byl původně navržen proto, aby popsal závislost rozvojových regionů třetího světa po získání jejich formální (mezinárodně právní) nezávislosti. Teritorium rozvojového regionu není kolonií v politicko-administrativním smyslu; je jí však ve svém ekonomickém vztahu k nějakému centru v nějakém národním rámci. Následně byl ten koncept přenesen na rozvinuté průmyslové národy na základě úvahy, že se potřeby procesu zhodnocení kapitálu nezávisle na svém právě platném výchozím bodě výsledně projevují v podobných - koloniálních - strukturách, zejména pak v závislém vývoji a rostoucí ekonomické nerovnosti periferních regionů vůči nějakému dominujícímu hospodářskému centru /68/.
Vztahy mezi jižními Čechami a hornorakouským centrálním prostorem, zejména Lincem, se dají zcela popsat v této souvislosti, třebaže tyto vztahy lze uchopit teprve v jejich vzniku, podmíněném válečnými specifiky a trvajícím ani ne sedm let dlouho. Bylo zřejmé, že rozdělením jihočeského prostoru má být spolu s tím rozdrceno někdejší Československo a jako nové centrum na jihu je předvídáno budoucí velkoprůmyslová hospodářská a správní metropole Linec. Zájmy lineckých nacistických míst zasahovaly až do prostoru středních Čech a spojovaly hospodářskou a politickou kontrolu s germanizačními záměry, čímž jednoznačně nabývaly koloniální kvality. Ve zkrácené podobě mohou být formulovány těmito tezemi:
- Demograficky, ekonomicky a mocenskopoliticky bylo možno vyjít od další periferizace obsazených a anektovaných jihočeských okresů. Konfiskované majetky byly převedeny pod kontrolu lineckých míst, aktiva nacistického plenění neměla být podstatnou měrou distribuována v regionu, nýbrž lineckými ústředními místy. Přímý vliv Lince na celý region až do prostoru Budějovic byl probojován proti jiným zájmovým skupinám. Jižní Čechy byly po následovné germanizaci definovány jako zemědělský užitný prostor, jako rezervoár pracovních míst pro nový hornorakouský velkoprůmysl, v podmínkách války jako odvodní zásobárna dalších vojenských rekrutů. Existující průmysl, zejména moderní papírenský průmysl, zapojen do velkoprostorového konceptu německé ekonomiky má být administrován z Lince, odkud budou vycházet vůdčí linie hospodářského plánování. Celá župa Oberdonau enormně nabyla na lokální hodnotě novým určením plánovaných center ve velkoprostoru Třetí říše a tímto mocenským nárůstem mohla na vývoji participovat i v teritoriální podobě.
- Hornorakouská NSDAP se navenek jevila jako semknutý útvar a byla méně zmítána boji politických klik jako vídeňská NSDAP. Od svého založení stála strana pod hegemonií SA (blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) a zůstalo to tak až do jejího konce. Vedení se zároveň vyznačovalo kontinuitou. Co se týče vyvlastňovací a arizační politiky, dá se zaznamenat ten či onen solitérní počin místních formací ve Welsu, Ischlu a Steyru, zdá se že tolerovaný zemským vedením, poněvadž šlo o silná centra národně socialistického hnutí, zejména pak SA. Vůči nově získanému jihočeskému prostoru resp. při konfliktních protektorátních případech trvala linecká místa na prosazení své kompetence. Podstatné konfliktní linie probíhaly navenek, byly namířeny vůči jiným župám, celý čas vůči Vídni (říšskému komisaři pro znovusjednocení Rakouska /v originále "Reichskomissar zur Wiedervereinigung Österreichs" - pozn. překl./), vůči říšským místům, protektorátním úřadům, župě Niederdonau. Model polykracie, který vyvinul Peter Hüttenberger (německý historik, žil v letech 1938-1992, zabýval se dějinami nacistického hnutí - poz. překl.), aby dokázal objasnit vývojové rozdíly a protiklady nacistického panství, se vztahuje jen k interregionálnímu zkoumání /69/. Ohledně jižních Čech byl průnik lineckých ústředních míst od samého počátku nesmlouvavě striktní, nějaké lokální mocenské centrum se znatelným vlastním významem oproti Linci se tady nevytvořilo.
- Oponenti, Židé a národně uvědomělí Češi byli z jižních Čech buď vyhnáni, nebo jim hrozilo zatčení a vzetí do vazby. Původní zdejší jazykově německé obyvatelstvo (v originále "die deutschböhmische bodenständige Bevölkerung" - pozn. překl.) mělo na zřeteli nové "přecentrování" na Linec, už předtím se však cítilo vůči československé ústřední moci v Praze jako periferní region. To, že padly hranice k hornorakouskému centrálnímu prostoru, bylo alespoň dočasně přáním velké části obyvatel, ovšem toto vytěsnění na okraj oproti jejich očekávání nejen nezastavilo, nýbrž vedlo k zesílenému pokračování tohoto procesu. To bylo citelné i pro české obyvatelstvo jihočeského regionu. Přijetí této situace mohlo být zajištěno následnou "směnnou protihodnotou" (v originále "in dem folgendem "Tauschangebot" - pozn. překl.), jak se to dělo ve Třetí říši všeobecně: vnitropolitické, sociální, regionální problémy měly být v národně socialistickém státě překryty dualismem jediného "národa" a "protinároda" Židů, Romů, Poláků a v konkrétním případě i Čechů. Život v existující třídní společnosti je tak učiněn možným fikcí společnosti beztřídní (v originále "damit das Erleben der bestehenden Klassengeselllschaft als scheinbar klassenlose Gesellschaft Melich machen" - pozn. překl.) /70/. Slovanské země měly být převedeny na koloniální status - hornorakouský hospodářský poradce Oskar Hinterleitner o nich hovořil jako o národech svěřovaných do opatrování (v originále "sprach von ihnen als betreute Völker" - pozn. překl.) -, které německé panství v tomto prostoru pohání kupředu. Z toho by mohly - taková byla alespoň v roce 1941 představa Hitlerova - také nižší (rozuměj německé - pozn. překl.) sociální vrstvy, resp. také periferní regiony profitovat: "(...) der letzte Pferdebursch muss höher stehen als einer von ihnen (...) (tj. ("ten poslední (německý) pacholek od koní musí stát výš než někdo z nich" - pozn. překl.) /71/. Etnické hierarchie pod německým vůdcovským nárokem by měly sloužit jako "symbolický kapitál" pro neprivilegované příslušníky "panského národa" /72/. Periferního jihočeského regionu by se to mělo zčásti také týkat: mělo se to týkat privilegovaných pracovních dozorců v novém hornorakouském velkoprůmyslu, vojáků wehrmachtu v dobytých územích, rolníků šéfujících polským, českým, ukrajinským žňovým pomocníkům či jiným nuceně "pracovně nasazeným", kteří vůbec ve čtyřicátých letech (rozuměj dvacátého století - pozn. překl.) byli jejich německými zaměstnavateli obviňováni (citace je samozřejmě překladem z německého originálu - pozn. překl.) z porušování pracovní smlouvy, nedovoleného přerušování práce, vzpurnosti či neposlušnosti /73/. Týkalo se to ostatně ve všeobecnosti německy mluvících říšských občanů v připojených jihočeských zemských okresech, ale také v protektorátních Budějovicích /74/ v poměru vůči českému obyvatelstvu, protože v národnostní hierarchii nacistického státu bylo řazeno za Němce /75/.

Poznámky:
/1/ Místní jména z jižních Čech jsou jen v této prvé zmínce dvojjazyčná (nadále v českém překladu figurují většinou jen česky - pozn. překl.).
/2/ Soudobá označení "župa" a "Horní Dunaj", resp. "Oberdonau" jsou někde provázena uvozovkami, ale pokud jsou bez nich, neznamená to v žádném případě identifikaci s touto terminologií; Oberdonau osatně by i zeměpisně musilo být chápáno zeměpisně jinak než Oberösterreich.
/3/ Srov. Helmut Lackner, Die oberösterreichische Landeshaupstadt Linz und ihre Beziehungen zu Böhmen und Mähren während der Industialisierung. In: Spojující a rozdělující na hranici - Verbindendes und Trennendes an der Grenze (Opera Historica 2, Editio Universitatis Bohemiae Meridionalis, České Budějovice 1992), s. 116-120; Michael John/Gerhard A. Stadler, Zu Bevölkerungsentwicklung und Stadtwachstum in Linz 1840-1880. In: Historisches Jahrbuch der Stadt Linz (dále HJSL) 1987, s. 99-144; titíž, Der Wirtschaftsraum Lin zim 19. und frčen 20. Jahrhundert. Perspektiven Exner regionalen ökonomischen Entwicklung. In: Linzer Wirtschaftschronik (Linec 1990), s. 95-154; Michael John, Land in Veränderung: Oberösterreich zur Zeit der Industrialisierung. Zu Aspekten der Wirtschaftsentwicklung, Migration und Urbanisierung im 19. Jahrhundert. In: Mitteilungen des Oberösterreichischen Langesarchivs 16 (Linz 1990), s. 313-347.
/4/ Srov. Manfred Aigner, Die tschechische Minderheit 1825-1914 in Oberösterreich. In: Verbindendes und Trennendes (jak v pozn.3), s. 164-169; Harry Slapnicka, Minderheitenprobleme ohne Minderheit. In: týž, Oberösterreich unter Kaiser Franz Joseph 1861-1918 (Linec 1982), s. 41nn.; Helga Embacherová, Von liberal zu national: das Linzer Vereinswesen 1848-1938 (kapitola Linz als "Deutsche Wacht" an der Donau. In:HJSL 1991 (Linec 1992), s. 94-101.
/5/ Srov. Dieter Kneidinger, Die Entwicklung der nördlichen Mühlviertels und Südböhmens als Unternehmensstandort (univerzitní diplomová práce, Linec 1993), s. 24nn.
/6/ Srov. Andrea Komlosyová (i samostatně zastoupená na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), Sozial- und wirtschaftshistorischer Abriss der Region Gmünd - České Velenice (strojopis, Vídeň 1991), s. 72.
/7/ Robert Wührer, Der Umsturz in Deutsch-Südböhmen. Ein Beitrag zum Prtoblem der Friedensregelung nach dem Ersten Weltkrieg (disertace, Vídeň 1972), s. 5n.
/8/ Srov. Rudolf Laun, Die tschechoslowakischen Ansprüche auf deutsches Land (Videň 1919); Denkschrift deutscher Abgeordneter der tschechischen Nationalverversammlung, in welcher die Verletzungen des Vertrages von St. Germain vom 10. 9. 1919 durch die Gesetzgebung und Regierung der Tschechoslowakischen Republik nachgewiesen und welche im Sommer 1922 dem Völkerbund überreicht wurde. Im Auftrag der nationalen deutschen Parteien (Liberec 1925).
/9/ Srov. Wührer, Umsturz (jako pozn. 7), s. 125nn.
/10/ Pouze v Kaplici došlo při československém zásahu k bojům.
/11/ Srov. Harry Slapnicka (má rovněž své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), Von Hauser zu Eigruber, Bd. I.: 1918-1927 (Linec 1974), s. 78.
/12/ Srov. Paul Molisch, Die sudetendutsche Freiheitsbewegung in den Jahren 1918-1919 (Vídeň 1932), s. 60.
/13/ Srov. Harry Slapnicka, Oberösterreich 1917-1977. Karten und Zahlen (Linec 1977), s. 12n.
/14/ Srov. Komlosyová, Region Gmünd - České Velenice (jako pozn. 6), s. 81n.
/15/ Z této situace vzešlo Hornímu Rakousku poprvé krátkodobě pozitivní přistěhovalecké saldo 26.700 osob. Srov. Heimold Holzmanovski, Die Entwicklung der Bevölkerung Österreichs in den letzten Hubert Jahren nach den wichtigsten demographischen Komponenten. In: týž (ed.), Beiträge zur Bevölkerungs- und Sozialgeschichte Österreichs (Vídeň 1973), s. 122n.
/16/ Statistische Vierteljahresberichte der Stadt Linz an der Donau /Linec 1924), s. 27nn.
/17/ Oberösterreichische Landesarchiv (OÖLA), Linz. Politische Akten, Sch. (tj. krabice - pozn. překl.) 19, "Tschechische Unterwanderungen in Oberösterreich". Srov. tam obsáhlou korespondenci zemských míst k té záležitosti, např.: dopis úřadu zemské vlády okresnímu hejtmanství Linec-venkov ze dne 2. dubna 1926 (citace je samozřejmě překladem z německého originálu - pozn. překl.): "Podle jednoho sdělení ze spolehlivého zdroje se objevují v českých listech opakovaně oznámení od pozemkových vlastníků z hornorakouského Mühlviertelu, v nichž se jejich majetek nabízí ke koupi. Tito vlastníci jednají zřejmě v úmyslu upozornit na to, že v pohraničních územích jsou pozemky k mání. Podle spolehlivých informací vyvolávají tato oznámení početné nabídky ze strany Čechů, jimž stojí po boku organizace české propagandy (...) Zároveň pan přednosta úřadu vyzývá, aby bylo s ohledem na předchozí sdělení důvěrnou cestou zjištěno, ke kolika pozemkovým nákupům ze strany československých státních příslušníků v daném správním území od politického převratu v roce 1918 došlo. Žádoucí by byla informace, zda v konkrétním případě nabyl pozemku československý příslušník německé nebo české národnosti. Zl. (tj. číslo, nadále jen č. - pozn. překl.) 44/ReS.Pol.
/18/ Srov. Alfred Bohmann, Menschen und Grenzen, Bd. 4: Bevölkerung und Nationalitölkerung und Nationalitäten in der ČSR (Kolín nad Rýnem 1975), s. 113.
/19/ Die Ergebnisse der österreichischen Volkszählung vom 22. März 1934, Heft 5 Oberösterreich (Vídeň 1935), s. 32n.
/20/ Tak uprchl např. vůdce lineckého Schutzbundu (tj. organizace rakouských sociálně demokratických milicí - pozn. překl.) Richard Bernaschek (/1888-1945/, zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.) přes jižní Čechy do Prahy.
/21/ Srov. k tomu mj. Embacherová, Von liberal zur national (viz pozn. 4), s. 41-110; Fritz Mayrhofer, Franz Dinghofer - Leben und Wirken (1873 bis 1956). In: HJSL 1969 (Linec 1970), s. 11-152; Herbert Polesny, Turnen in Linz. Aus Anlass der vor 125 Jahren erfolgten Gründung des "Linzer Turnvereins". In: HJSL 1986 (Linec 1987), s. 121-168; Kurt Tweraser, Der Linzer Gemeinderat 1880-1914. Glanz und Elend bürgerlicher Herrschaft. In: HJSL 1979 (Linec 1980), s. 293-342; týž, Dr. Carl Beuerle - Schönerers Apostel in Linz. In: HJSL 1989 (Linec 1990), s. 67-84.
/22/ Willibald Katzinger, Arbeiter(innen) als Mitglieder der NSDAP und Iber Teilorganisationen (Am Beispiel Linz). In: Rudolf G. Ardelt/Hans Hautmann (ed.), Arbeiterschaft und Naionalsozialismus in Österreich (Vídeň-Curych 1990), s. 301.
/23/ Harry Slapnicka, Oberösterreich - als es "Oberdonau" hieß (1938-1945) (Linec 1978), s. 38nn.
/24/ tamtéž, s. 38.
/25/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35, Allgemeines zur Entjudung in den sudetendeuschen Gebieten, Ansprache 17. Oktober 1938.
/26/ K událostem během německé olupace počátkem října 1938 srov. příspěvek Jiřího Zálohy v tomto sborníku, s. 441nn.
/27/ Archiv der Republik (AdR), Wien. Präsidialakten Munisterium des Inneren /BKA 15.620 - 1938.
/28/ To platí pro velkou část jazykově německých území ČSR: 1935 mělo Československo 846.000 nezaměstnaných, z nichž bylo 525.000 Němců, Srov. Rudolf Jaworski, Die Sudetendeutschen als Minderheit in der Tschechoslowakei 1918-1938. In: Wolfgang Benz (ed.), Die Vertreibung der Deutschen aus dem Osten, Ereignisse, Folgen (Frankfurt nad Mohanem 1985), s. 35.
/29/ Slapnicka, "Oberdonau" (jako pozn. 23), s. 121.
/30/ Srov. Rupert Essl (i on má na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.), Der Kreis Krummau an der Moldau. Die Heimat Adalbert Stifters (b.m. 1983), s. 94.
/31/ Wirtschaftsbericht über den Gau Oberdonau 1938-1943, (ed.) von Gauwirtschaftsberater Oskar Hinterleitner, 20 Bildtafeln mit verbindenden Texten von Erich Meixner. Sonderdruck der Gauwirtschaftskammer Oberdonau 1943. Geheim/100 Exemplare, Oberösterreichische Handelskammer, Blatt 18.
/32/ Statistische Übersichten über den Reichsgau Oberdonau, 2. Jg. 1942 (Vídeň 1942), s. 10.
/33/ Wirtschaftsbericht Oberdonau (jako pozn. 31), list 1-5.
/34/ Oberdonau im großdeutschen Wirtschaftsraum. Rede des Gauwirtschaftsberater Oskar Hinterleitner anläßlich der Abschlusskundgebung der Arbeitsgemeinschaft für Betriebsführer in Linz am 25. April 1941 (Linec 1941), s. 14n.
/35/ Srov. Wirtschaftsbericht Oberdonau (jako pozn. 31); Wirtschaftsbetreuung in der Ostmark (Berlín-Vídeň 1942); Das künftige Wirtschaftsbild der Stadt Linz (Linec b.r.).
/36/ Vyhnání židovského obyvatelstva a útěk českých rodin zde nepadají na váhum poněvadž k nim došlo už před termínem sčítání lidu.
/37/ Katzinger, Mitglieder NSDAP (jako pozn. 22), s. 302n.
/38/ Uložená akta zahrnují tzv. "Beschlagnahmte Vermögen" (tj. "konfiskované majetky" - pozn. překl.) v oblasti zemského finančního ředitelství v Linci (v originále "Finanzlanddirektion Linz" - pozn. překl.). Tento fond obsahuje 66 kartonů označených zkratkou BV-VR-FLD (Beschlagnahmte Vermögen - Vermögensrückstellug - Finanzlanddirektion Linz /tj. "zabavené majetky - vrácení majetků - zemské finanční ředitelství Linec" - pozn. překl./), jakož 11 kartonů jako separátní volumen FIRK. Ve zvláštním fondu župní samosprávy (v originále "Gauselbstverwaltung" - pozn. překl.) jsou větší "židovské" majetky stejně jako "Übernahme kirchlicher Vermögen (Religionsfondgüter) in die Verwaltung des Staates 1940-1941. Aufstellung der Enteignung kirchlicher Vermögenswerte von sonstigen kirchlichen Vermögen 1941-1942" (tj. "převzetí církevního majetku /statky náboženského fondu/ do správy státu 1940-1941 a odpočet vyvlastněných církevních majetkových hodnot od jiných církevních majetků" - pozn. překl.), celkem 34 kartonů. Další spisový fond "Vermögensangelegenheiten" (tj. "majetkové záležitosti" - pozn. překl.) vypovídá zvlášť o zabaveném židovském majetku (36 kartonů "Arisierungsakten", 27 kartonů "Vermögensakten"). Původní fond byl v souvislosti s požadavky navracení majetku a regresních nároků rozdělen a uveden tak do podoby, jakou dnes v archivu má. Ten jediný v původní podobě uchovaný fond představuje celek pod označením "Neubildung deutschen Bauerntums einschließlich Entjudung im Bereich der landwirtschaftliche Betriebe und der Grundstücke" (tj. "Nové utváření německého selského stavu včetně odžidovštění v oblasti zemědělských podniků a pozemků" - pozn. překl.). Tady jde o spisový soubor s hornorakouskými zemskými úřady úzce spolupracujícím oddělením IVb/N Německého osidlovacího úřadu (v originále "Deutsche AnsiedlungsstelleL - pozn. překl.) v Oberwaltersdorfu, župa Oberdonau /(121 akt). Ve všech těchto fondech jsou obsažena akta, týkající se obou okresů Krumlov a Kaplice. Hornorakouskému zemskému archivu (OÖLA) a zejména panu Dr. Gerhartu Marckgottovi budiž na tomto místě za archivní praxi v rakouském srovnání badateli vlídně nakloněnou a za bohatou rádcovskou pomoc témuž, tj. mně, prokázanou vysloven dík. Menší fondy v jednotlivých spisech jsou obsaženy ve spisových oddílech všeobecné zemské (župní) správy, ochrany přírody, finančního prezidia, jakož v podobě soudních spisů (mj. Staatsanwaltschaft Krummau /tj. státní zastupitelství Krumlov - pozn. překl./ 5 kartonů). Srdečný dík rovněž panu Franzi Scharfovi za vlídný přístup při obsluze badatele.
/39/ OÖLA, Arisierung, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete, Britische Botschaft Berlin, 27. Okt. 1938.
/40/ Relativně rychle po obsazení jižních Čech byla na firmy českých podnikatelů uvalena komisařská správa. K 6. prosinci 1938 to byly v okrese Krumlov čtyři živnostenské resp. průmyslové podniky. Krumlovský okresní hejtman referuje zemskému hejtmanovi (župy) Oberdonau (citace je samozřejmě překladem z německého originálu - pozn. překl.): "Jde o následující podniky (...) Stavební firma Jakob Marek v Krumlově, Latrán 152, majitelem je árijec české národnosti, tč. adresou České Budějovice, Denisova 3(přívlastku "České" byly Budějovice zbaveny až v červenci 1942 - pozn. překl.). Podnik je nyní mimo provoz, ale jsou v něm značné zásoby dřeva k dalšímu zpracování, které musejí být pod dohledem a zčásti jsou připraveny k odprodeji. Komisařským správcem je Friedrich Fehr (zřejmě jde o otce na stránkách Kohoutího kříže samostatně zastoupeného Götze Fehra - pozn. překl.), dříve fabrikant v Českých Budějovicích, nyní s bydlištěm Krumlov. Latrán 152; Josef Mrázek, mlýn v Krumlově. Kájovská ulice 56 (v originále Krummau Gojauergasse 56 - pozn. překl.) , majitelem je árijec české národnosti. Komisařským správcem je Karl Wildmoser, dřívějším zaměstnáním účetní, nynější adresa Krumlov, Kájovská ulice 56; Weihermühle (česky "mlýn Na Rybníce", dnes Vošáhlíkův mlýn při Budějovické bráně - pozn. překl.), Larán 148, majitelka Otýlie Vošáhlíková, nájemce Jan Jakeš, oba árijci české národnosti, komisařským správcem je Johann Barzaba, mlynář v Dobrkovicích (v originále "in Turkowitz" - pozn. překl.) u Krumlova; pila firmy Sladký v Černé v Pošumaví (v originále "in Schwarzbach" - pozn. překl.), majitel je árijec české národnosti. Komisařským správcem byl ustanoven Adolf Straub ve Schwarzbachu (...) OÖLA, Arisierung, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete.
/41/ Srov. o árizaci v Rakousku všeobecně mj. Herbert Rosenkranz, Verfolgung und Selbstbehauptung. Die Juden in Österreich 1938-1945 (Vídeň 1978); Gerhard Botz, Nationalsozialismus in Wien. Machtübernahme und Herrschaftssicherung 1938/39 (Buchloe 31988), s. 243-254, 328-342; týž, Die Ausgliederung der Juden aus der Gesellschaft. Das Ende des Wiener Judentums unter der NS-Herrschaft (1938-1943). In: Gerhard Botz/Ivar Oxaal/Michael Pollak (ed.), Eine zerstörte Kultur. Jüdisches Leben und Antisemitismus in Wien seit dem 19. Jahrhundert (Buchloe 1990), s. 285-312; Hans Wittek, "Arisierungen" in Wien. In: Emmerich Talos aj., NS-Herrschaft in Österreich 1938-1945 (Vídeň 1988), s. 199-216; k Hornímu Rakousku srov. Michael John, Modell Oberdonau? Zur wirtschaftlichen Ausschaltung der jüdischen Bevölkerung in Oberösterreich. In: Österreichische Zeitschrift für Geschichtswissenschaften 3 (1992), s. 208-234.
/42/ OÖLA, Politische Akten, krabice 69 Auftragsverwaltung Eigruber, 1. Okt. 1938.
/43/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete, Gemeinde Krummau an den Gauwirtschaftsberater, Linz, 14. Juni 1940.
/44/ Míněno je lepší zacházení s (jazykově německými - pozn. překl.) jižních Čech s větším ohledem na lokální potřeby. OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete, Kreiswirtschaftsberater an den Gauwirtschaftsberater, Linz, 9. Mai 1940.
/45/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 29, Schwarzbacher Kalkwerke G.m.b.H., Budweis.
/46/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 29, Schweinburg Eugen, Deutsch Beneschaum Aktenteil 29/18.
/47/ Srov. Essl, Krummau (jako pozn. 30), s. 94.
/48/ OÖLA, Gauselbstverwaltung, krabice 28, Jüdisches Vermögen Krummau, Bürgermeister Krummau an Reichsstatthalter Oberdonau, 21. Juni 1940.
/49/ OÖLA, Gauselbstverwaltung, krabice 28, Jüdisches Vermögen Krummau, Finanzreferent Danzer Oberdonau an Bürgermeister Krummau, 27. Juli 1940.
/50/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete, Entjudung Budweis 488 - 1940.
/51/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35 (35/19), Sudetendeutsche Gebiete, Reichsprotektor Böhmen un Mähren - Handhabung der Verordnung vom 21. Juni 1939.
/52/ Srov. Essl, Krummau (jako pozn. 30), s. 327n.; Slapnicka, "Oberdonau" (jako pozn. 23), s. 123.
/53/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 27, Spiro AG Krummau. Ve zprávě o jednání nového, nacisty dosazeného představenstva se píše (citace je samozřejmě překladem z německého originálu - pozn. překl.): "Rok 1938 byl poznamenán nejistotou co do řešení sudetoněmeckého problému. Opakované vyhlášení mobilizace armády někdejšího Československa a tlak jeho mocipánů na naši akciovou společnost, aby došlo k přeložení závodu na Slovensko, zabránilo plánování s výhledem. Nejvyšší politické napětí přimělo téměř veskrze židovské orgány naší akcivé společnosti přeložit v září roku 1938 sídlo firmy do Prahy (...) Ode dnů mnichovské konference až do 1. listopadu 1938 musela továrna hlavně pro nedostatek uhlí zastavit práci."
/54/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete, Gauwirtschaftsberater Linz an Reichswirtschaftsministerium, Berlin. 1. Dez. 1938.
/55/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35 (35/19), Sudetendeutsche Gebiete, Landrat Krummau an Landeshauptmann Oberdonau, 8. Feb. 1940. č. 371/27.
/56/ OÖLA, Finanzlandesdirektion Beschlagnahme Vermögen (dále jen FLD-BV-VR), krabice 40, Spiro, Landrat Krummau an Oberfinanzpräsidenten Oberdonau, Linz.
/57/ OÖLA, FLD-BV-VR, krabice 40, Spiro, Geheime Staatspolizei Linz, Betrifft: Einziehung Vermögen Spiro, 17. Jänner 1943; Auszug aus den Abhandlungsakten D 10/38 des Amtsgerichts in Krummau.
/58/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 27, Spiro AG Krummau, Abwicklung - Amtsgericht Krummau Spiro OHG.
/59/ OÖLA, FLD-BV-VR, krabice 13, Haunoldmühle, Verhandlungsankündigung Haunoldmühle - Pötschmühle, 18. April 1945.
/60/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete, Entjudung Budweis 488 - 1940.
/61/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete, NSDAP Gau Oberdonau, Kreiswirtschaftsberater an den Gauwirtschaftsberater, Linz, 26. Jänner 1940.
/62/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete, Gauwirtschaftsberater an Kreisleitung NSDAP Budweis, 7. März 1940.
/63/ OÖLA, Arisierungsakten, krabice 35, Sudetendeutsche Gebiete, NSDAP Budweis an Regierungsrat Katzwendel, 8. Mai 1940.
/64/ OÖLA, Neubildung deutschen Bauerntums, 2346 - 1939.
/65/ OÖLA, Staatsanwalt Krummau, krabice 1, Generalstaatsanwalt beim Oberlandesgericht Linz an den Ersten Staatsanwalt bei der landgerichtlichen Zweigstelle in Krummau a.b.M.
/66/ Die faschistische Okkupationspolitik in Österreich un der Tschechoslowakei (1938-1945). Dokumentenedition (Kolín nad Rýnem 1988), Dok. 74, s. 149n.
/67/ Archiv der Republik, Wien, Bürckel-Akten, Annex krabice 32, Akt. č. 3433-1943.
/68/ Srov. Adelheid Henseová, Der okzitanische Regionalismus - Reaktion auf "internen Kolonialismus"? In: Dirk Gerdes (ed.) Aufstand der Provinz. Regionalismus in Westeuropa (Frankfurt-New York 1980, s. 168n. Srov, dále Reinhard Krenkel aj., Regionalistische Bewegungen in Westeuropa, Zum Struktur- und Wertewandel in fortgeschrittenen Industriestaaten (Opladen 1986). K napjatému vztahu periferie a center v Rakousku srov. Ernst Hanisch, Provinz und Metropole. Gesellschaftliche Perspektiven der Beziehungen des Bundeslandes Salzburg zu Wien (1918-1934) (Salzburg Dokumentationen 59, Salzburg 1981), s. 72.
/69/ Srov. Peter Hüttenberger, Nationalsozialistische Polykratie. In: Geschichte und Gesellschaft 4 (1976), s. 417-442.
/70/ Karl Stuhlpfarrer, Umsiedlung Südtirol 1939-1940. Bd. 1 (Vídeň-Mnichov 1985), s. 10.
/71/ Adolf Hitler, Monologe im Führerhauptquartier 1941-1944. Die Aufzeichnungen Heinrich Heims, ed. Werner Jochmann (Hamburk 1980), s. 62n.
/72/ Srov, všeobecně Pierre Bourdieu, Ökonomisches Kapital, kulturelles Kapital. In: Reinhard Kreckel (ed.), Soziale Ungleichheiten (Göttingen 1983), s. 183-198.
/73/ OÖLA, Staatsanwalt Krummau, krabice 5, spis "Besondere Arten des Strafverfahrens".
/74/ Ke vztahu německé a české národnosti během nacistického panství resp. ke germanizaci v Protektorátu Čechy a Morava srov. Petr Němec, Die Lage der deutschen Natinalität im Protektorat Böhmen und Mähren unter dem Aspekt der "Eindeutschung" dieses Gebiets. In: Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder 32 (1991), s. 39-59.
/75/ Osoby, které se prohlásily za Němce (v originále "die sich als Deutsche deklariert hatten" - pozn. překl.), byly v Protektorátu Čechy a Morava považovány za německé státní příslušníky (v originále "galten im Protektorat Böhmen und Mähren als deutsche Staatsangehörige" - pozn. překl.).


Kontakte und Konflikte - Böhmen, Mähren und Österreich: Aspekte eines Jahrtausends gemeinsamer Geschichte (1993), s. 447-468

Našel jsem ten text ve sborníku, do něhož kdysi přispěl i můj někdejší vysokoškolský učitel, pozdější nakladatelský kolega a snad mohu říci i starší přítel (byl mi svědkem na svatbě, po které jsem šel za tři dny na tehdy povinnou dvouletou základní vojenskou službu) Robert Sak.(1933-2014). Sborník se nacházel v jeho pozůstalosti a byl by snad rád, že jsem z něho k překladu vybral právě tento příspěvek lineckého historika, týkající se období v dějinách Šumavy značně ožehavého. Řekl bych rovnou, že jde o jednoho z rakouských "kostlivců ve skříni", jako bychom jich neznali dost z českých vyvlastňování poválečných. Kdy vlastně ta válka a vyvlastňování mají konec? Michael John se snažil být poctivě důsledný "ve vlastní věci", pokud se o tom dá hovořit u muže, který se narodil až roku 1954 v Linci, tedy rok předtím, než se z okupovaného Rakouska stala státní smlouvou o jeho neutralitě mírumilovná evropská demokracie. V Československu byl toho roku nakrátko vztyčen obludně monumentální Stalinův pomník.

- - - - -
* Linec (A) / Český Krumlov / Kaplice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

V listopadu roku 2015 se účastnil v Ansfelden kulatého stolu na téma "Uprchlické příběhy" v rámci platformy  "Wider das Vergessen", tj. "Proti zapomínání"V listopadu roku 2015 se účastnil v Ansfelden kulatého stolu na téma "Uprchlické příběhy" v rámci platformy  "Wider das Vergessen", tj. "Proti zapomínání"
Vazba (1993) sborníku, který obsahuje i jeho příspěvek
Župa NSDAP "Oberdonau" k 1. březnu 1935 jako příloha k Johnovu textu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist