logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JAN KŘTITEL HEYROVSKÝ

Z dopisu hraběti Sternbergovi

Měním jako vždy svůj cestovní plán. Po shlédnutí lesů Württemberských, jmenovitě v Podunají, odcestoval jsem shlédnout lesní hospodářství kraje Mnichova ("Landgericht München" a město samo spadalo do roku 1838 pod správní celek zvaný "Isarkreis", jako ostatní bavorské kraje zvaný podle říčního toku jím plynoucím a od roku 1838 přejmenovaný na "Oberbayern" - pozn. překl.) a nyní jsem se octnul v samotném Mnichově, kde již několik hezkých dní přebývám a nutká mne všechno ještě i k dalšímu pobytu. Na své dosavadní cestě viděl jsem mnoho z novodobého lesního hospodářství, ale systém podle vzoru saského, jenž se tu hodně zavádí, se mi mnoho nezamlouvá (později ovšem sám Heyrovský prosazoval uplatňování saského systému na schwarzenberských panstvích - viz k tomu Ing. Miroslav Čeněk v Obnovené Tradici č. 21 / 2000 - pozn. překl.) . Les musí se také přírodě přizpůsobit, nenechá se znásilňovat, aby se příroda nevymstila. I k nám tento novodobý směr silně táhne, Proto (je) zlatá střední cesta, pro jakou vždy pan hrabě (rozuměj Sternberg - pozn. překl.) horuje, jak ostatně i vidět na lesním panství Radnice (Radnitz) za vedení tak výtečného lesmistra a myslivce Černého.
Sešel jsem se tu na cestách s mnohými českými lesníky zde usazenými, kteří opravdu díky jim, všechnu čest a chválu nám dělají. Dosud českost si podivuhodně zachovali, ačkoli je tu již jejich třetí mnohde generace a česky bez chyby mluví i píší. Je to hojivá náplast (v originále "Heilpflaster" - pozn. překl.) na to, co jsem si minule přivezl z Rakous, kde je opak toho, tam Čech brzy na svůj původ zapomíná.

Československý háj, 1949, s. 126

Překlad z německého dopisu je místy upraven, ale jinak dokumentuje přesvědčivě do Sternbergovy Březiny u Rokycan, kde se jeho odesilatel narodil 1. nebo 2. října 1799 jako syn zasloužilého purkmistra města JUDr. Ferdinanda Šimona Hejrovského (tak příjmení píše Riegrův slovník naučný, Ottův však už volí podobu Heyrovský, obojí však příručka Naše příjmení odvozuje od starší podoby místního jména dnešní Přední Výtoně, tj. Hejrova, německy Heuraffl, až ve druhé řadě od přivlastňování rodině jménem Hejra), jak bral vážně své vzdělání, nabývané tu v "šumavském", tj. bavorském a rakouském sousedství, ohledně budoucí koncepce českého lesnictví, zároveň pak že mu a nejspíš i adresátovi ležel na srdci vedle němčiny i hlavní druhý zemský jazyk, tj. čeština, jemuž Češi umějí i v cizině dělat čest. Poté, co absolvoval gymnázium v Plzni, přihlásil se mladý Johann Baptist Heyrowsky (komunikovalo se tehdy německy) v roce 1816 na pražskou univerzitu, kde jeho učiteli byli mj. Bernard Bolzano, Franz Josef rytíř Gerstner (otec stavitele koněspřežky Franze Antona Gerstnera) či matematik a astronom Adam Bittner (jeho hrob na pražských Olšanech najdeme poblíž Bolzanova). Už tenkrát se chtěl stát lesníkem a po ukončení svých technických a filosofických studií nastoupil roku 1819 jako lesní praktikant v knížecím schwarzenberském lesním úřadě v Hluboké nad Vltavou (Frauenberg). Brzy se stal adjunktem, pak i lesním inženýrem, od roku 1836 jako "vrchní myslivec" (Oberjäger) na panství Třeboň (Wittingau). Toho roku zemřela předčasně jeho první žena Antonie Měchurová (svatbou s ní se stal Heyrovský švagrem "otce národa" Františka Palackého, v jehož rodině byly po manželčině smrti vychovávány i nebožčiny děti, ze kterých "Poldinka, dceruška Šwarzenberského nejvyššího nad lesy /fořtmistra/, který byl s Palackým w blízkém šwakrowstwí ...prowdala se později za jakéhosi p. Taška w Budějowicích", jak píše W.W. Tomek ve svých Pamětech z mého života) a on se později v Třeboni znovu oženil s Rosalií Friedlovou, dcerou ředitele panství Netolice, se kterou měl ještě tři děti, dvě dcery a syna Karla, pozdějšího vrchního schwarzenberského lesmistra na Hluboké. Téže funkce dosáhl Jan Křtitel Heyrovský už v roce 1851. Hlubocká lesní zařizovací kancelář, vzniklá z jeho iniciativy rok předtím a umístěná ve druhém patře loveckého zámku Ohrada (Wohrad), provedla během prvých 20 let své existence taxaci všech schwarzenberských lesů a získala tím i zahraniční proslulost. Heyrovský byl vyznamenán Rytířským křížem saského Albrechtova řádu (1856) a poté, co v letech 1854-1864 redigoval "Forst- und Jagdkalender", vydal 1858 v Budějovicích tiskem firmy Käser's Witwe jako tehdy jediné dílo svého druhu práci "Ausweis des Domainen-Waldbesitzes im Kronland Böhmen mit dessen Administrations-Nachweise" (tj. "Výkaz lesních majetků panství v Království českém s jejich administrativními doklady"). Zesnul 17. května 1865 a byl pochován na Hluboké po manželčině boku. Smuteční zpěv obstarával tehdy místní pěvecký sbor "Záviš". Stanislav Nikolau vzpomíná v Národní politice z 18. listopadu 1938 na to, jak František Palacký poslal bouřlivého jara 1848 svého syna Jana ke "strýci" Heyrovskému na Hlubokou a ten zase poslal mladou chasu žebřiňákem na Šumavu, kde Palackého potomka ve Vyšším Brodě za bouřlivácké řeči zavřeli a propustili až na intervenci z Prahy. Dojemné řádky o svém předkovi a jeho domě v budějovické Lannově ulici, kde vyrůstal pak i její otec Leopold Heyrovský starší, osobní přítel T.G. Masaryka, zanechala ve výjimečné knize vzpomínek "Mezi vědci a umělci" (1947) Klára Hofbauerová-Heyrovská, sestra prvého českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského. Ten se setkal s Českými Budějovicemi přímo osudově za druhé světové války, kdy mu po zavření českých vysokých škol umožnila až intervence Jana (Johanna) Böhma (1895-1952), českobudějovického rodáka a světoznámého přírodovědce (je po něm nazván minerál böhmit!) pokračování ve velké práci o polarografii, za níž pak nejvyšší světové uznání právě především získal. Přesto byl Heyrovský obviněn 1945 z kolaborace (ačkoli Böhm se mu svou intervencí jen odvděčil za možnost působit v předválečném Československu poté, co odmítl jako v Německu působící vědec vstoupit do NSDAP) a musel navíc pomáhat Böhmovi z vazby, kam ho jako Němce dostali pomstou opojení čeští revoluční gardisté. Co by tomu všemu asi řekl někdejší schwarzenberský lesmistr? Nejspíš, že se Heyrovští, a to ne snad toliko co se lesů týče, jen tak nedají.

- - - - -
* Rokycany / Přední Výtoň / † † † Hluboká nad Vltavou

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam v hlubocké Knize zemřelých, kde je titulován "vrchní nadlesní Jeho Jasnosti Jana Adolfa ze Švarzenbergů"
Frontispis a titulní list pamětí rodiny s portrétem jejich autorky
Odstavec z medailonu Jana Jiřího Nussbauera v knize Velké vzory našeho lesnictví (1958)
svědčí mimo jiné o tom, že pojem "sudetské země" neměl vždycky jen politický význam
Památný nápis ve skále při cestě do Staré obory u Hluboké nad Vltavou, udržovaný po léta Františkem Horníkem, který je i autorem snímkůPamátný nápis ve skále při cestě do Staré obory u Hluboké nad Vltavou, udržovaný po léta Františkem Horníkem, který je i autorem snímků
Ve druhém patře loveckého zámku Ohrada byla umístěná
hlubocká lesní zařizovací kancelář, vzniklá z jeho iniciativy

zobrazit všechny přílohy

TOPlist