logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HERTA HEITER-KRALOVÁ

I bin hult a Waldlerin


I bin hult a Waldlerin,
a Woldbauernkind -
und drum hob i koa Ruah,
bis i hoam wieder g'find.

Sem holt cerou Šumavy


Sem holt cerou Šumavy -
- ty selský děti její
mět nemaj už nihdá klid:
domov zas najít chtěji.

Hoam!, 1977, č. 9, s. 300-301

Slovníček: hult=inu, Waldlerin=Šumavanka, Woldbauernkind=dítě selských Šumavanů, drum=proto, hob i koa Ruah=nemám žádný klid, hoam=doma, domů, g'find=najdu.

To (vlastní?) německé nářeční čtyřverší si zvolila na úmrtní list žena ani ne padesátiletá, skolená zákeřnou chorobou dne 11. června 1977 jako matka dvou dospívajících dcer. Sama se narodila 10. března roku 1929 jako Herta Kralová ve vsi Mýto (Mauthstadt) blízko Hořic na Šumavě (Höritz), ve kterých pak i vychodila místní obecnou školu. Jen dva roky trvala její studia na učitelském ústavu v Českém Krumlově (za války "Krummau an der Moldau" - pozn. překl.), přerušená válkou. Po vyhnání se staly dalšími, teď už bavorskými zastávkami její životní cesty Pfarrkirchen, Waldstatt u Pockingu a posléze Backnang. Dne 10. srpna roku 1957 se provdala za Hanse Heitera, se kterým měla dcery Moniku a Cornelii. Už od roku 1950 se podílela na spolkové práci v kruzích šumavské mládeže (Böhmerwaldjugend), v Backnangu založila místní její skupinu, když pak své dívčí příjmení změnila na Heiterová, spolu s manželem se účastnili akcí zdejší "herecké chasy" (Spielschar) i švábské zemské organizace Venkovské mládeže (Landjugend). Svůj obzvláštní zájem věnovala uchování bohatého dědictví šumavských lidových písní a tanců, jakož i lidového kroje, k jehož zjednodušené obnově a nošení významně přispěla. Nekrolog Gustava Schustera (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) v krajanském měsíčníku "Hoam!" provází podobenka ženy, o níž je psán. Má v očích cosi jako tichou, marnou touhu, pochopitelnou asi jen tomu, kdo zažil něco takového jako ona a její krajané a vrstevníci.

- - - - -
* Mýto / Hořice na Šumavě / Český Krumlov / † † † Backnang (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Také ještě pod svým dívčím jménem se jako recitátorka nářečních veršů uplatnila při přednášce Johanna Baptista Puchingera o Šumavě, provázené světelnými obrazy v Backnangu roku 1952
V článku "I po svatbě nám zůstali věrni" se tu o ní rozepsal Erich Hans
Německy psaný záznam křestní matriky farní obce Hořice na Šumavě o narození Adolfa Krále 27. května roku 1895 (ještě téhož dne ho kaplan Lorenz Walter ve zdejším kostele sv. Kateřiny i pokřtil) v Hořicích čp. 123 - zde se svou ženou bydlící otec dítěte, zdejší horník Johann Král (příjmení psáno dlouze) byl manželským synem Walberta Krale (zde příjmení
psáno krátce), nočního hlídače důlního díla v Mokré (Mugrau) čp. 23, a jeho ženy Kathariny, roz. Pollakové ze dnes téměř zaniklých Hor (Spitzenberg), chlapcova matka Anna byla pak nemanželskou dcerou Theresie Kristlové, manželské dcery podruha v dnes zaniklém Račíně (Radschin) Jakoba Kristla (Christla) a Rosalie, roz. Kollerové z dnes rovněž zcela
zaniklého Ondřejova (Andreasberg) - svobodná matka Anny Králové Theresia Kristlová se stala i novorozencovou kmotřičkou
Záznam hořické oddací matriky (psal ho oddávající kněz P. Paulus Heinrich, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) o zdejší svatbě Adolfa Krále (příjmení psáno dlouze), osmadvacetiletého továrního dělníka z Hořic na Šumavě čp. 123, s dvaadvacetiletou pomocnicí v domácnosti Marií Vrážkovou z Mýta čp. 21, narozenou 28. ledna roku 1901 ve dnes zaniklé vsi Svíba /Schwiebgrub) kameníkovi Josefu Vrážkovi, bytem v rakouském městě Schrems (česky se mu říkalo Skřemelice) čp. 5, a Marii, roz. Bayerlové z Mýta čp. 4 - svatebními svědky byli Franz Vrážek, kameník v Mýtě čp. 21, a Erhard Kral (příjmení zde psáno krátce), horník z Hořic na Šumavě čp. 23
Její maminka Maria Králová, roz. Vrážková ze dnes zaniklé Svíby (Schweibgrub) na Seidelově snímku, datovaném 4. července 1939

zobrazit všechny přílohy

TOPlist