logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ HAAS

Im Houwinta


Da weg is vowachelt, gonz tuif liegt da Schnee.
Zuadeckt is 's Bacherl, da Teich und da See.
Von Haisan dablickt ma koa Fensta schier,
D' Gwadn vor da Gred is scho höh wej d' Tür.

Owal größa wern d'Flockan, da Wind fätzt 's daher,
Gonz ebm scho is Gschteckn, koan Zau segt ma mehr.
Da Grond is voeist und da Schtondna eigfrärt,
vo da Schoarrinna hängt a Eiszäpfa bis af (Dr) erd.

In da Stub'm drinn da Ofen glüaht und krocht,
Das woam is, wenn d'Haisleit kemmand af d'Nocht.
Af da Ofabänk sitznd aft uma d'lusadn Leit,
Wenn d'Nadl dazöhlt vo da uroltn Zeit.

Horská zima


Cesta nejni k poznání hlyboko pod sněhy.
Silnej led potok chrání vod břehů po břehy.
Vokýnka zapadla, je temno po chalupách,
Zeď krejou závěje, až ve dveřích to lupá.

A pořád sype si to a fučí vo překot,
všechno je sněhem kryto, nevidět ani plot.
I studna zamrzla, koryto z ní je němý,
Ze stodol rampouchy dosahaji až k zemi.

Jen v jizbě domácí v kamnech praská a hřeje,
večír tu po práci každičkej povokřeje.
Kdo neposeděl by při peci aspoň málo,
když bába vypráví, jak něhdáž bejvávalo.

Hoam!, 1974, č. 12, 2. str. obálky

Slovníček: Houwinta = nejhlubší zima, Haisan = domy, Zau = plot, Grond = nádržka na vodu, Schtondna = přívod vody ze studny, Schoarrinna = stodoly, Eiszäpfa = rampouchy, (Dr) erd = země, Haisleit = domácí lidé, Nadl = babička.

D'Muattaliab


D' Muattaliab de reißt net o,
D' Muatta is owal für di do.
Ols kloans Kind hot 's di scho g'hegt;
Und bist kronk gwen hot 's die 'pflegt.

In da ollagrößt'n Nout,
Hot sie g'sorgt für's tägle Brout.
Bitt' hot 's für di vor'm Oltoa,
Wenn du gwen bist in da Gfoa.

D' Muattaliaba is net zummessn,
Drum tua d' Muatta net vogess'n.

Láska matčina


Matčina láska nejni v pouhym slově,
matka je pro tě vždycky pohotově.
Vodmalička tě hejčká ve dne v noci,
stará se bez voddechu za nemoci.

I v bídě nejhorší ví máti, co je třeba,
vystará dětem každodenní chleba.
Před oltářem za Tě u Boha svědčí,
když ocitnul by ses snad v nebezpečí.

Matčina láska neměří se cenou,
zato se nedá na ni zapomenout.

Hoam! 1975, s. 160

Slovníček: owal = vždycky, ollagrößt = největší, Gfoa = nebezpečí.

Mettngong


Da Moschein scheint oba vom Himmel so schö (n),
Tuat leicht'n de Woldleit, dass gfind'n an We (g).
Woam eikudert olle vom Kopf bis zum Schuah,
So stompfans dahi, an Dorfkircherl zua.

Enst hou liegt da Schnee af da Wies und in Wold
Und de halige Nocht ist grimmale kolt.
Voll O'reim sand d' Bam, s' schaut so festla ois aus
A Christbam brennt in jeden Hütterl und Haus.
Ins Dorfkircherl druckans af tolle schnöll nei,
D' Orgel und Geig'na spölnt scho (n) fei (n) :
S' Christkindl obet'n san s' kemma d' Leit,
O' Weihnocht, glückliche, sölige Zeit.

Na půlnoční


Z nebe se line měsíčnej svit,
aby po cestách lesem dalo se jít.
Lidi zachumlaný až po uši,
ke kostelu kráčej, jak dnes se sluší.

Po lukách i lesích je sněhu až moc
a lítě mrazí ta přesvatá noc.
Na stromech se třpytí bílé jíní
jedlička září i doma v síni.
V kostele kdo přišli jsou namačkaný,
pak housličky spustěj a varhany.
Všici se klaněji Jezulátku,
Vánoce slavěj, ty šťastný svátky.

Slovníček: Moschein = měsíční svit, oba = shora, Woldleit = lidé z lesa, woam = teple, eikudert = zachumlaní, stompfans = šlapou, enst hou = řádně vysoko, grimale = krutě, O'reim = jíní, schnöll = spěšně, obet'n = klanějí, sölige = blažené.

D'Ratschnbuam


Wenn Glock'n schweig'n toan um an Turm,
Do kimmt de Zeit für d' Ratschbuam.
Vo Haus zu Haus zuign's in da Schoar,
Sog'n fromme Sprüchla af im Choar.

Scho am Koarfreitog in da Früah
Hört ma a Gschwörglat vor da Tür.
Und mit oan Schlag da setzn's ei
In jeda Tonoart grob und fei.

Koa Oaschicht is de Buam net z'weit,
Drum sans eah a recht donkboar d'Leit.
Gfabte Oia gebm's eah grod gnua
Und a poar Kreuzer no dazua.

Am Koarsomstog so um a drei
Is s' Ratschngeh für d' Buam vorbei;
A jeda trogt bescheid'n
Sein Hut voll Oia hoam mit Freid'n.

Řehtačky


Do Říma sotva zvony uletěly,
řehtačky kluků vsí se rozezněly.
Vod domu k domu táhli pěkně v hejnu,
dům vod domu řikanku vedli stejnou.

Brzo po ránu na Velkej Pátek
rány na dveře budily první statek.
A rázem za tim rozlehlo se sborem
řehtání zhurta horem dolem.

Vobešli včetně samot celou vesnici
a lidi v ní byli k nim jářku přející:
dali jim k vejcim malovanym postaru
navrch eště pár krejcarů.

Na Bílou Sobotu tak kolem třetí
řehtání jak dyž utne - no a děti
se domu vracely vesele po louce
a každý mělo plno vajec v klobouce.

Slovníček: Ratschnbuam = kluci s řehtačkami či klapačkami, Oaschicht = samota, z'weit = příliš daleko, Oia = vejce, gnua = dost, Ratschngeh = chození se řehtačkami či klapačkami.

Weihnachten*


Dichte Flocken fall'n hernieder
Auf der Erde kahles Kleid,
Tausend Glocken läuten, klingen,
künden uns die Weihnachtszeit.

Hoch vom Berge schau ich rüber
In das Tal der Sehnsucht mein,
Doch die Dörflein liegen dunkel
Nirgends strahlt ein Lichterschein.

Tief verschneit sind bald die Wälder,
Fichten stehn in voller Pracht,
Durch die Welt geht leis ein Rauschen:
Bringe Frieden Du, hochheil'ge Nacht!

Vánoce


Hustý sníh se snáší k zemi,
kterou sevřel chlad a mráz,
na sta zvonů hlasy všemi
zvěstuje vánoční čas.

Hledím z vrchů na kraj dole,
kde spí ve tmách za vsí ves,
ani svit nekmitne polem
v stesku, který cítím dnes.

Celé bílé stojí lesy,
tichý šum je všechen svět,
za smrky se chystá kdesi
svatá noc mír nadílet.

Glaube und Heimat, 1957, č. 24, s. 1005

O Franzi Haasovi víme vlastně hlavně to, že jeho básně jsou psány až na malé výjimky, jak je představuje právě ta poslední z ukázek, v prášilském nářečí. Pocházel opravdu z bezprostřední blízkosti Prášil a po odsunu žil v badensko-württemberském Schlatu poblíž Göppingen na jihovýchod od Stuttgartu. Ze šumavského domova si přinesl i přezdívku po chalupě Hosnschneiderfranzl a věru si ve svých verších nemusil nijak zvlášť vymýšlet: to, co mu utkvělo v paměti z dob venkovského dětství, vystačilo na docela slušnou měrku poezie. Narodil se 8. srpna 1928 v Gruberově domku (Gruberhäusl) v Dolních Ždánidlech (Untersteindlberg), dnes zaniklé osadě blízko Prášil. Už v sedmnácti letech musel do války a když se z ní vrátil, pracoval až do odchodu z vlasti roku 1948 v prášilském polesí. Zemřel 3. července 2001 v göppingenské nemocnici a je pochován ve Schlatu. Pro doklad toho, že se jeho osobou zabývám už déle, stůj zde z roku 1999 pocházející druhá, snad i lepší varianta překladu básně Vánoce*:

Husté vločky z nebe sněží
odít zemi v zimní šat.
Tisíc zvonů má nám z věží
Vánoce zas zvěstovat.

Z hory vidím, jak se v kraji,
kde jsem kdysi vyrůstal,
u hranic jen zkáza tají.
Rodná ves tam mlčí dál.

Ani světlo v bílém lese,
jenom sníh a zase sníh
v tichém ozvuku mi nese
slova koled vánočních

- - - - -
* Dolní Ždánidla, Prášily / † Göppingen (BW) / † † Schlat (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tak řečený "Gruberhäusl" v Dolních Ždánidlech, kde se narodila prožil část dětství, na jeho vlastní kresbě
F. Haas, Dům na Šumavě, kresba
Prášily na snímku Josefa Seidela
Kostel sv. Prokopa v Prášilech, odstřelený 4. ledna 1979 a dnešní stav místa, kde stával...

zobrazit všechny přílohy

TOPlist