logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MATTHIAS GRALL

Z deníku

1938

25. ledna: Od půl deváté severní záře na večerní obloze. Byl to velký rudý oblouk, dole ostřeji ohraničený, nahoře pozvolna se rozplývající, prořezávaný žlutozelenými paprsky.

28. ledna: 70. výročí úmrtí Adalberta Stiftera. Je ze Šumavanů tím největším. Hlubokého náboženského založení, ryzího, v sobě celistvého názoru na svět. Z jeho díla: "Das Mutterherz ist der schönste und unverlierbarste Platz des Sohnes, selbst wenn er schon graue Haare trägt - und jeder hat im ganzen Weltall nur ein einziges Herz (česky: "Mateřské srdce je nejkrásnější a nezcizitelné útočiště synovo, i když mu vlasy zešediví - a každý má v celém světě jen jediné takové srdce." Citace z povídky Vesnička na pláni, zde v překladu Anny Siebenscheinové - pozn. překl.)." "Ich gehe nach einem großen Schicksal, das dem rechten Mann ziemt. - Ich werde mein Schicksal erst machen. - Ich will in der Welt das ganze tun, was ich nur kann (česky: "Jdu za velkým osudem, jaký každému pravému muži přísluší. - Musím svůj osud teprve stvořit. - "Chci ve světě vykonat vše, co zmohu." Citace z románu Vítek, zde v překladu Jitky Fučíkové - pozn. překl.)." "Unser Volk ist etwas Heiliges. - Wer es verrät - wer ihm nicht alles opfert, ist kein aufrechter Mann (česky: "Náš lid, to je cosi posvátného. Kdo se tomu zpronevěří, kdo tomu neobětuje všechno, to není řádný muž." - další citace z četby - pozn. překl.)."

Herr, lass mich hungern dann und wann.
Satt sein mach dumpf und träge,
Und schick mir Feinde Mann für Mann,
Kampf hält die Kräfte rege!
Pane, dej mi kdy hladovět.
Syt byl bych tupý, sotva čilý.
A soků pošli bezpočet:
ať boj vždy občerství mé síly!

(citace jedné sloky básně, jejímž autorem je Gustav Falke /1853-1916/ - pozn. překl.)

30. ledna: Zimní táboření v Josefodole (Josefsthal). (...)

31. ledna: (...) Naším vzorem je rytířský řád - chceme také bojovat jako oni. Mezi dvěma frontami: mezi Němci a Kristem Pánem (zwischen Deutscher und Christ). Výstup na Smrčinu (Hochficht). Zážitek ryzího klidu a tiché samoty zimního lesa, po cestě potkáváme srnčí stádečko (ein Rudel Rehe). Sníh a mráz velebí našeho Pána!

Je nutno asi hned na počátku říci, že ty tři stránky deníku (přinesl mi je spolu s jinými autorovými texty malíř Peter Fischerbauer, který na jejich základě chystá širší umělecký projekt) popsal téměř ještě školáckým písmem devatenáctiletý chlapec. Zahyne čtyři roky nato 22. září 1942 u osady Zbojevo na ruské frontě. V roce 1938 maturoval Matthias Grall, jak znělo jeho jméno (slyšet v něm i české "Král", to snad ten jeho v nebesích, jakkoli sám pozdější kardinál Josef Beran na straně 102 své meziválečné knihy o Gabrielu Schneiderovi, zakladateli řádu Školských sester Notre Dame v Čechách, mezi něž mimochodem vstoupily také mé dvě tety Božena a Růžena, píše o jedné z prvých čekatelek Markétě Grallové z Hyršova /!/, že jistě její "předkové byli Králové z Chodska, i nedostižný grál /Gral/ rytířův) na českokrumlovském gymnáziu, vlastně ještě za republiky, jejíchž dnů bylo věru namále. Narodil se už také do ní 4. ledna 1919 jako druhé dítě selské rodiny v Hyršově (Hirschau). Otec Anton Grall podlehl hned následujícího roku nemoci, s níž se vrátil z první světové války. Aby udržela statek, vdala se matka znovu a tak získal Matthias ještě osm sourozenců. Napsal si později do deníku:

Kde bych teď byl, kdybych neměl za sebou tak tvrdé a obtížné mládí. Právě ta nouze ve mně zadržela mnohé, co by mě vedlo ke zlu: mnohé však a právě to nejhlubší ve mně, moje víra, je tou nouzí a utrpením pročištěno a utvrzeno.

Po dvojtřídce v rodné vsi a už zmíněné maturitě na gymnáziu v Českém Krumlově začal v bavorském Řezně (Regensburg) studovat teologii. V roce 1939 přešel však odsud do Prahy, kde vznikl nově německý kněžský seminář. Už následujícího roku na podzim byl povolán k wehrmachtu, nejprve na západní frontu do Francie, 1941 pak do Ruska. Získal tam za odvahu dokonce železný kříž, když ale v červnu 1942 se dostal na krátkou dovolenou domů, zapsal si do deníku, jako by snad už tušil:

Drsně a zastřeně hovořily ke mně moje hory a lesy - zrovna jako by se chtěly rozloučit se mnou už natrvalo.

Svobodníku Grallovi zbývaly dva měsíce života. O Šumavě napsal i tato slova:

Všechna osobitost mého domova spoluurčovala moje bytí. Ta vlnící se pole, ty idylicky tiché vodní hladiny, ten hluboký a těžký šum horských stromů, ta luka v šíř i v dál, jen v klínu lesů a hor - rozeznívá se to ve mně naplno.

A ještě četba: na západní frontě ho oslovil Romano Guardini ve svých knihách:

Jsou jasná a hluboká jako lesní jezera mého domova, vycházejí jakoby odněkud z velikého ticha a klidu. I kdyby nám nedal víc než svou Křížovou cestu (Kreuzweg) a Posvátná znamení (Heilige Zeichen), bylo by to mnoho. V dnešní německé teologii řekl dobré slovo. Také Walter Flex je mi ve svých básních dobrým přítelem a ukazatelem cesty.

Nemýlil se. Jako nadaný básník Walter Flex (1887-1917) v prvé z obou světových válek, položil Matthias Grall v oběť život, zdá se nikoli marně pro poučení všech, kdo kdy uvěřili slovu lid a vlast stejně jako slovu Pána v nebesích. Poněvadž až ten, jemuž patří všechny oběti, bude přece soudit nás živé i mrtvé.

- - - - -
* Hyršov / Český Krumlov / † Zbojevo (RUS)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tak mladý zahynul v roce 1942
Hyršov ještě prostřed obdělaných polí
Před kostelem vpravo vidíme někdejší chlapeckou školu,
kterou navštěvoval

zobrazit všechny přílohy

TOPlist