logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HELLMUTH GLUTH

Když jsem jej spatřil poprvé


Když jsem jej spatřil poprvé, byla zima a mně bylo tenkrát čtyři a půl roku. Vlak, který nás - to jest matku, chůvu Zenzi a mou maličkost - dopravil z mé rodné Plzně (Pilsen) do Železné Rudy (Eisenstein), zapískal pyšně a vyzývavě, když jsme vyjeli z nekonečného tunelu pod Špičákem (Spitzberg) do širého údolí mladé Černé Řezné (Schwarzer Regen), zaplaveného poledním sluncem. Zapískal, jako by trval na náležitém uznání za jízdu do kopce v první půli tunelu, jakož i za to, že se mu podařilo zadržet vagony za sebou v polovině druhé, ještě strměji klesající. Snad ale to bylo i zapískání z radosti nad tím, že to jel právě sem do Železné Rudy. A to mi mělo být dáno už tenkrát dobře pochopit.
Ve stanici Špičák vystoupilo pár důstojníků s jejich dámami, vánoční a silvestrovští hosté nóbl hotelu Rixi. Při novém rozjezdu se rozpršel roj jisker v ohavném hnědouhelném dýmu z obrovského trychtýře, jemuž se tak podobal komín na parním kotli lokomotivy, mohutně čadící do opojného jasu krajiny kolem. Už v další zatáčce však, ještě nad stanicí Böhmisch Eisenstein, přestala lokomotiva dýmat, ozvalo se skřípění brzd a...
Tu stanula na konci údolí, ozářena kosými paprsky zimního slunka na bezmračném, bleděmodrém nebi, hora Javor (Arber) v ušlechtile souměrné kráse nad hluboce zasněženou krajinou. Svět se jistě nezastavil, jakkoli bych to tenkrát cítil právě tak. Snad ale teprve tam pojal kdysi, někde nahoře v něžné muldě mezi skupinami skal, na nichž se docela lehce třpytil sníh a odkud svah na obou stranách začal náhle opadat v klidném mocném úhlu dolů, milý Pán Bůh svůj záměr dokončit stavbu pyramidy nikoli nějakým hrotem, nýbrž nasmísto něho zrovna něžným úvalem temene, kde by mu byli lidé blíž a mohli se nadevše radovat z toho, co krásy se rozprostírá u jejich nohou.
Vlak přešel do táhlého kvapu, když vybíral obšírnou zatáčku na okraji údolní kotliny a blížil se hraničnímu nádraží. Musel jsem přejít od okna kupé vpravo k oknu chodby našeho vagonu, odkud zůstával směrem nalevo zachován majestátní výhled na Javor. Ze skal jezerní stěny nad Velkým Javorským jezerem blyštil se led a když nás kus míjel tok řeky Řezné, viděl jsem, jak každý kámen vprostřed jejího koryta nese nádhernou sněhovou čepici. Vypadalo to velice žertovně už proto, že ty sněhové kulichy působily tak, jako by měly být brány obzvláště vážně.
Když jsme dorazili na nádraží a posluhou byli uloženi do saní pod tlusté kožešinové deky, když jsem na zadním sedadle celý v teple měl před očima pořád jen ten svůj Javor, tu mi nepřipadlo zatěžko rozhodnout o otázce, která mi vytanula při prvém spatření té hory: "Ne, tady u něj svět nekončí, u něj může docela určitě jen začínat!"
Poněvadž tady pro mě také svět opravdu začal.


Der Böhmerwald erzählt (1983), s. 303-305

Ta scéna se odehrává někdy na přelomu roků 1913 a 1914, před osudným létem, v němž se rozhořela ta první z obou světových válek. Snad i proto jsme k nádheře té rakouské ještě idylické scenerie vnímavější dětskýma očima navíc autora vzpomínky na ni. Diplomovaný ekonom (Diplomvolkswirt) Hellmuth Gluth (na internetu najdeme pod jeho jménem třeba učebnici podnikové statistiky) se narodil 26. července 1909 v Plzni. Matka pocházela ze Železné Rudy a byla dívčí ratolestí slavného sklářského rodu Schrenků, který kdysi provozoval v blízkém Alžbětíně (Elisenthal) brusírnu zrcadlového skla. V tamním "panském domě" strávil Hellmuth Gluth, jak sám zdůrazňuje, "ty nejkrásnější dny svých dětských let". Tam jistě někde leží i základní impulsy jeho vypravěčství. Po obecné škole v rodné Plzni navštěvoval Gluth jeden rok měšťanku v Kašperských Horách (Bergreichenstein) a poté pokračoval v gymnaziálních studiích v bavorském Metten severozápadně od Deggendorfu. Maturitní zkoušku složil už ve Fürthu, na vysokých školách studoval v Praze, v Lipsku a v Norimberku. Tam v Norimberku získal i závěrečný diplom. Působil jako podnikový poradce a stal se autorem sedmi odborných prací vydaných knižně, vedle nich se pak knihou Die schönen Berge von Elisenthal (1976) vrátil k zážitkům svého šumavského dětství. Především hora Javor se svým českým i bavorským okolím se stala námětem dalšího titulu Berg der Erinnerungen, po němž následovalo humorné vyprávění Alois und die B-Klarinette, kde se vedle bavorské strany Šumavy a hory Ostrý (Osser) dostává ke slovu i rodná Plzeň, z jiných "šumavských" autorů i místo narození autorky tak renomované v německé próze, jako je Gertrud Fusseneggerová.

- - - - -
* Plzeň / Železná Ruda / hora Javor / Alžbětín, Železná Ruda

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka (1978) jeho knihy vzpomínek s podtitulem "am Arber und um ihn herum", tj. "na Javoru a kolem něj", vydané nakladatelstvím Musen-Verlag ve Stuttgartu
Záznam železnorudské oddací matriky o zdejší svatbě jeho rodičů dne 24. září roku 1903 - ženich Emerich Anton Gluth, c.k. nadporučík (v originále "k.k. Oberleutnant") v Terezíně (Theresienstadt), narozený v Plzni 4. července 1876, byl synem c.k. setníka (v originále k.k. Hauptmann) Heinricha Glutha a jeho ženy Amalie, roz. Veithové, nevěsta Martha Schrenková, narozená 31. března 1882 v Alžbětíně, byla dcerou zdejšího výrobce zrcadlového skla Wenzela Schrenka a jeho ženy Mathildy, roz. Winterhalderové - svatebními svědky byli c.k. námořní inženýr Ferdinand Abele a majitel sklárny v bavorském Lohbergu Anton Schrenk, zde i podepsaní spolu s s nevěstiným otcem Wenzelem Schrenkem, který tímto svým podpisem vyjadřuje souhlas se sňatkem své "nezletilé" dcery (zletilá by byla až ve svých 24 letech, tj. roku 1906)
Železná Ruda s Javorem na pohlednici Josefa Seidela
Za té druhé z obou světových válek se takto odvážely z farního kostela Panny Marie Pomocnice v Železné Rudě jeho zvony
"Maria Hilf" ze Železné Rudy Městys

zobrazit všechny přílohy

TOPlist