logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

LUDWIG DEUTSCH

K zahájení divadelní sezóny 1891-1892

Jednomyslným rozhodnutím budějovické městské rady (v originále "mit dem einstimmigem Beschlüsse des Gemeinderathes der Stadt Budweis" - pozn. překl.) bylo mi svěřeno vedení městského divadla; je to podruhé a já doufám, že sezóna 1885-1886 je ještě v dobré paměti, takže si mohu činit nárok na starou známost. – Je mou vážnou snahou vynaložit všechny síly k tomu, abych obstál vůči požadavkům, které se na dobré divadlo mají klást. Zvlášť příznivě se vyvinuly divadelní poměry založením německého sdružení Theaterverein, které si vytyčilo krásný úkol vytvořit umění zajištěný domov. – Historie německého divadla v Budějovicích vstupuje tím do nové a snad příznivější periody: neboť už po celá léta se všem divadlům v Čechách špatně vede a bohužel dobrému vkusu tím není vždy učiněno zadost (v originále "und leider ist dem guten Geschmacke dadurch nicht immer Recht getragen worden" – pozn. přelkl.). Nejpodivnější proměny, nejpodivnější události muselo nějaké divadlo prodělat; a začasté stanuli umělci bez obživy prostřed svého tvoření a toto tvoření nebylo za pochmurných dnů nijaké pravé, nijaké dokonalé. – To se má nyní rázem změnit. – Existence divadla zdá se zajištěna tím, že se našli stateční mužové, kteří se ujali nejživějšího podílu na osudu německého umění, kteří nalezli nejen zábavu a rozptýlení, nýbrž duchovní zájem na dobré věci. Mluvím o této šťastné skutečnosti jen proto, abych ukázal, že jsem si plně vědom svého úkolu a svého postavení, že plně chápu vážnost věci a že mě nevede úsilí po hmotném zisku, nýbrž že mám vpravdě přání přispět tím nejlepším, co mám, k rozvoji německého divadla v Budějovicích a vynasnažit se v každém ohledu ospravedlnit důvěru, která se mi prokazuje.
Prosím, abych nebyl považován za neskromného, když směřuji na obyvatele Budějovic prosbu, aby mému podnikání vyšli laskavě vstříc a darovali mi plnou důvěru. Prosím ještě pro sebe a svůj personál o přátelské přijetí a znamenám se v dokonalé úctě

Ludwig Deutsch, divadelní ředitel.

Budweiser Zeitung, 1891, č. 93, s. 10

Pohnutý osud Ludwiga Deutsche je do značné míry symbolický nejen snad pro konce německého divadla v Čechách, nad nímž se tu svým zahajovacím projevem k jedné budějovické sezóně snaží rozehnat chmury, nýbrž pro konce Němectva v Čechách vůbec. Narodil se 25. dubna roku 1848 v Teplicích (Teplitz) čp. 62 familiantu (tj. Židovi s povolením založit rodinu) a soukromému učiteli Adalbertu Deutschovi (druhorozenému synovi familianta a obchodníka v Terešově /Tereschau/ čp. 34 Mosese Deutsche a Rosy, roz. Beckové z Prašného Újezda /zde v matrice Praschno-Augezd/ čp. 21) a jeho ženě Friederice, roz. Kaskelineové, dceři familianta a obchodníka v Teplicích čp. 323 Eliase Kaskelinea a Isabelly, roz. Freudenbergové z teplické Judengasse čp. 41. Rodiče se brali v Teplicích 15. července roku 1829, jak rovněž dosvědčuje tamní židovská matrika. Jako divadelní ředitel se Deutsch v Budějovicích pamětihodně zapsal už sezónou 1885-1886, provázenou zejména úspěchy operních inscenací (o jejich hudební doprovod se skvěle zasloužil Jaroslaus Jungmann zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) a korunovanou provedením Wagnerova Lohengrina (Budweiser Zeitung označil večer premiéry 3. února 1886 za neslýchanou kulturní událost města /"noch nie Gehörtes"/). Ve sdružení "Schlaraffia Budovicia" byl "Marsala der Wilde" (tj. "Divoké víno"), jak zněla jeho žertovná přezdívka, roku 1886 Deutsch dokonce krátce kancléřem. V letech 1891-1892 se přihlásil citovaným textem naší přeložené ukázky o přízeň budějovického publika znovu. Roku 1893 se však dostal s divadlem do konkurzu, byl mu zabaven majetek a on se odstěhoval do Hořic na Šumavě, kde byl už rok předtím pověřen sdružením Deutscher Böhmerwaldbund ve spolupráci s Johannem Josefem Ammannem (rovněž samostatně zastoupeným na webových stranách Kohoutího kříže), který až dosud projekt inscenací tamních pašijových her vedl, na další jejich realizaci. Deutschovi se nejen podařilo na základě vlastních zkušeností s pašijovými hrami v tyrolském Brixleggu nazkoušet s Ammannem představení, jehož premiéra 25. června 1893 se stala obrovským úspěchem, nýbrž i Ammanna postupně z Hořic "vystrnadit" a dát jeho text k přepracování mikulovském proboštovi Karlu Landsteinerovi (i on má na webových stranách Kohoutího kříže samostatné zastoupení) a ten pak uvést v roce 1895 (nezměněn se v tom znění německy hrál až do roku 1936). Jen roku 1896 se Deutschovi a Landsteinerovi nepovedla úprava hry na tzv. "Osterspiel", v jejímž uvádění se už nepokračovalo. Rok 1897 byl ve znamení pauzy, vyplněné "jen" natáčením filmu o hrách Američany (nejstarší film na území Čech vůbec natáčený). Koncem prosince téhož roku zemřela v Hořicích na Šumavě ve věku 32 let Deutschova tamní konkubína Friederike Ramscheidová (měla křestní jméno stejné jako Deutschova židovská matka) a jak píše vzácný mladý přítel Jan Palkovič ve své nedocenitelné diplomové práci o hořických pašijových hrách, svolil biskup Martin Říha k církevnímu pohřbu na hořickém hřbitově, přestože se zesnulé nedostalo posledního pomazání. Padesátiletý Deutsch se na podzim 1898 z Hořic na Šumavě odstěhoval po šesti letech, jež tu strávil, do Vídně, kde působil jako ředitel Urania Theater, a přestože mu byla budějovickým městským zastupitelstvem nabídnuta zdejší divadelní sezóna 1899-1900, vidíme, že k návratu nedošlo, ačkoli koncem září ještě je oznámena jeho návštěva souboru. Divadlo vede od počátku října 1899 Anton Galotzy (†3. října 1918 ve Vídni, kde je i pochován /Friedhof Baumgarten/, víme o něm i to, že v letech 1900-1901 dával už v Plzni Mozartova "Dona Juana", jak se tehdy ta opera německy označovala) a Deutsch údajně v roce 1900 tajně pro dluhy prchá z Vídně do ukrajinského Kijeva, kde jeho stopa mizí. Opravdu nevím, co dodat. Dějiny pracují takříkajíc "za nás", jejich herce.

- - - - -
* Teplice / České Budějovice / Hořice na Šumavě

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam teplické židovské matriky o jeho zdejším narození a obřízce
Zahajovací oznámení českobudějovické divadelní sezóny 1891-1892
V českobudějovické Schlaraffii měl přezdívku "Divoké víno"
 Jeho heslo v životopisném slovníku k dějinám českých zemí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist