LEOPOLD CZECH

Klišé...

"Klišé (štočky)
pro černotisk i barevný tisk
Kvalitní provedení
Chemigrafický umělecký závod
Leopold Czech
Vimperk

Das Böhmerwald : ein Paradies für Naturfreunde das jedem etwas bietet (1933), s. [63]

P.S. Jde o úplný překlad inzerátu, otištěného v propagační publikaci z roku 1933 s dlouhým názvem "Das Böhmerwald - ein Paradies für Naturfreunde, das jedem etwas bietet : Sanfte Berghänge, rauschender Hochwald, düstere Bergseen, tosende Wasserfälle, unberührter Urwald, blumige Matten, romantische Flußtäler, mittelalterliche Städte, sagenumwobene Burgen" (tj. "Šumava - ráj přátel přírody, který nabízí každému něco: mírné horské svahy, šumící hvozd, temná horská jezera, burácející vodopády, nedotčený prales, květnatá luka, romantická údolí vodních toků, středověká města, hrady opředené pověstmi").

Narodil se 13. listopadu roku 1883 na adrese Prachatice, předměstí čp. 21 (tak psáno česky v křestní matrice) a den nato byl ve staroslavném prachatickém chrámu sv, Jakuba Většího i pokřtěn. Podle českého záznamu zdejší křestní matriky bylo příjmení Čech opraveno na Czech později, protože původní podoba, jak ji u otce i syna zapsal děkan Jan Šwéda, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, byla jiným písmem revidována bez data kaplanem Janem Křtitelem Timrem (ten je zastoupen rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže). Novorozencův otec a jmenovec, syn "nájemníka" (německy by se řeklo "Inwohner") ve Vimperku (v matrice "ve Vimberce") Matouše Čecha a Barbory, roz. Schröttlové z Nového Světa (v matrice "z Neugebäu"), byl v Prachaticích bednářem (německy se člověku toho povolání říká "Fassbinder"). Chlapcova matka byla dcerou prachatického měšťana Matěje Kudlaty a Marie, roz. Jedličkové z Pivkovic na Strakonicku. Pozdější přípis nás zpravuje o tom, že se Leopold Čech "mladší" dne 2. října roku 1909 v Essenu Rüttenscheid oženil s Annou Humlovou (v matrice je příjmení psáno "Hummel", *25. září 1880 ve Vimperku - datum jejího narození známe ze zápisu vimperské stavovské matriky o tamní svatbě synově 20. ledna 1940). Na webových stránách Kohoutího kříže je samostatně zastoupen i Robert Morawetz, manžel jeho sestry Margarete. Podrobnější informaci o příběhu a také významu vimperského chemigrafa nalézáme v textu německého nekrologu, který tu podáváme ze stránek krajanského měsíčníku v úplném českém překladu.

K úmrtí Leopolda Czecha staršího

Friedrich C. Stumpfi

Dne 22. září (rozuměj roku 1967 - pozn. překl.) byl po delší nemoci povolán do domova věčného krajan Leopold Czech sen. (přívlastek "starší" je tu použit vlastně v rozporu s tím, že otec i syn zesnulého byli jeho jmenovci - pozn. překl.). Jeho úmrtím ztrácí nejen "Heimatgruppe Winterberg-Passau" a "V.d.M. Normannia Winterberg" se sídlem v Pasově (v originále "Winterberg, Sitz Passau" - pozn. překl.) svého zasloužilého čestného člena; u jeho rakve si uvědomuje každý, že jeho odchodem náleží s konečnou platností časům někdejším kus nejmladší historie našeho milovaného domovského města Vimperka (v originále "ein Stück der jüngsten Geschichte unserer lieben Heimatstadt Winterberg" - pozn. překl.).
Leopold Czech sen., jenž se vždy jako věrný syn hlásil ke svému generacemi osvojenému německému šumavskému domovu (v originále "zu seiner angestammten deutschen Böhmerwaldheimat" - pozn. překl.), mohl se ohlédnout za svým dlouhým, naplněným a vysoce úspěšným životem, který však nezůstal - jak by tomu u naší generace mohlo být jinak - ušetřen těžkých ran osudu a hmotných ztrát. Nechme si na jeho památku ještě jednou před svým duchovním zrakem promítnout jednotlivé zastávky jeho životní cesty.
Leopold Czech se narodil dne 13. listopadu roku 1883 v Prachaticích (v originále "in Prachatitz" - pozn. překl.) a dožil se tak životního věku téměř 84 let. Už pětiletý přichází následkem přesídlení rodičů do Vimperka, kde i navštěvuje německou obecnou a měšťanskou školu. Následně se vyučil v zinkografickém ateliéru (v originále "in dem ,Zinkografischen Atelier‘" - pozn. překl.) firmy J. Steinbrener, jak se zařízení tehdy nazývalo, reprodukci pérovek zinkografickou technikou (v originále "die Herstellung der Strichschätzungen" - pozn. překl.). Autotypie (polotón) a barevné štočky se tehdy ve Vimperku ještě nepořizovaly. V "pomocnických" letech prošel Czech dalším vzděláním v Drážďanech, Brémách, Kolíně nad Rýnem, Berlíně, Hamburku a Essenu (v originále "in Dresden, Bremen, Köln, Berlin, Hamburg und Essen" - pozn. překl.). Do té doby, strávené na severu naší společné otčiny (v originále "im Norden unseres Vaterlandes" /!/ - pozn. překl.), se v pozdějších letech rád a často vracel svým vyprávěním. V Essenu se oženil s Annou Humelovou (v originále "mit Anna Humel" - pozn. překl.) rodem z Vimperka. Z tohoto šťastného manželství vzešlo pět dětí: Alfred. Elfriede, Leopold, Wilhelm a Gertraud. Jeho první žena ho svou smrtí předešla v roce 1951.
Roku 1911 převzal Leopold Czech ve známém grafickém podniku Neubert v Praze funkci vedoucího oddělení. Tato proslulá firma dodávala nakladatelství J. Steinbrener ve Vimperku barevné štočky (v originále "die Farbklischees" - pozn. překl.) a autotypie. Už o rok později se Czech do Vimperka vrací a přebírá výrobu barvných štočků i autotypie do své vlastní režie. Obýval tehdy v domě pozdějšího městského důchodního Wenzela Müllera byt o třech místnostech.
Během první světové války narukoval do pole v letech 1915 až 1918 k šumavskému "domácímu regimentu", tj. zeměbraneckému pěšímu pluku č, 29 a byl s 15. "maršbatalionem" až do konce války v nasazení, naposledy na italské frontě. V roce 1920 se ohlásil v oboru výroby štočků jako samostatný podnikatel, rozčířil inventář a převzal zařízení fotochemigrafického oddělení firmy J. Steinbrener do svého vlastnictví. Od té doby dodával jak Steinbrenerově firmě, tak nově získané klientele produkci své firmy jako první německý výrobce štočků v ČSR. Svou pílí, vynikající odbornou způsobilostí, bystrým a odpovědným přístupem k lidem, vlastní skromností a družností k těm, kdo ho obklopovali, si brzy vydobyl vynikajících úspěchů. Podnik, začínající s jediným učněm, rok po roce cílevědomě rozšiřoval a roku 1925 se nastěhoval do nově zbudovaného obytného a obchodního domu na vimperské Nádražní ulici (v originále "in der Winterberger Bahnhofstraße" - pozn. překl), zřízeného ve franckém hrázděném slohu a s přilehlou pěstěnou zahradou podobajícího se skříňce na klenoty. Do nového objektu si pořídil nové strojní vybavení a v roce 1930 zaměstnával už 30 spolupracovníků. O několik let později získal v Nádražní ulici ještě vilu a v Teplicích-Šanově obytný a obchodní dům, kde zřídil pobočný závod na výrobu štočků. Ostudným poválečným vyhnáním ovšem veškeré své majetky ztratil.
Leopold Czech sen. přes těžké hmotné újmy, které utrpěl válkou a vyhnáním, nesložil rezignovaně ruce do klína. Hned po roce 1945 nalezl nový domov v bavorském Pasově a se svými syny Wilhelmem a Alfredem tu zřídil chemigrafický umělecký závod "L. Czech & Söhne Passau-München" a s velikým úspěchem znovu vybudoval. Poté, co se roku 1955 po druhé oženil - bylo to i tentokrát velice šťastné manželství - vedl firmu na výrobu štočků v Pasově-Lindenthalu jako výhradní majitel. Vdova po zesnulém povede podnik na jeho posledním působišti s pomocí osvědčených a věrných spolupracovníků i nadále.
Uctění památky krajana Leopolda Czecha by postrádalo úplnosti, kdybychom si vyvolali ve vzpomínce jeho životní cestu jen jako příběh úspěšného podnikatele a opomněli i velice váženou a významnou společenskou pozici, kterou bezpochyby zastával jak ve starém, ale rovněž také ve svém novém domově.
Leopold Czech byl především velkým přítelem přírody, který to málo volného času, jež mu ponechávala jeho profese, věnoval své největší vášni, totiž lovu. Byl věrně spřátelen s mnoha vynikajícími jeho zastánci doma ve Vimperku, na prvém místě mezi nimi s Albertem Kralikem von Meyrswalden, v nastávajících letech pak velice rád vyprávěl o napínavých a mnohdy značně rozverných epizodách z těchto jistě přenádherných časů. Po léta náležel ke stolní společnosti "Krohwinkelia" (její název se odvolává na Nestroyovu hru "Freiheit in Krähwinkel" /1848/, v českém překladu "Svoboda v Kocourkově" - pozn. překl.), sdružující mnoho vimperských spoluobčanů k pěstování družného veselí a není jistě náhodou, že stanul jako poslední "Oberkrohmeister" v jejím čele, než ji v roce 1938 prolongační komisař (v originále "Stillhaltekomissar" - pozn. překl.) s konečnou platností rozpustil.
Ve svém novém pasovském domově patřil krajan Leopold Czech k prvním věrným oporám roku 1950 založeného sdružení "Heimatgruppe Winterbertg". Pravidelně se podílel na všech jeho akcích a měl také dvakrát čestný patronát (v originále "hatte auch zweimal den Ehrenschutz" - pozn. překl.) nad tradičním plesem, zvaným "Winterbergerball". S ohledem na jeho velké zásluhy stal se Czech roku 1961 čestným členem zmíněného sdružení. Když bylo v roce 1962 znovu ustaveno sdružení "V.d.M. Normannia Winterberg", bylo samozřejmostí, že po našem milém krajanovi Hansi Kotschwarovi (ten má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) byl v něm čestným členstvím vyznamenán také on. Ke slavnostnímu jmenování došlo 28. října 1962. Od té doby až do svého onemocnění zachoval zvěčnělý i "V.d.M. Normannia Winterberg" příkladnou věrnost. Byl přirozeně i členem Sudetoněmeckého krajanského sdružení a nositelem jím mu udělené čestné stříbrné jehlice.
Byl to nádherný den časného podzimu, kdy byly 26. září 1967 ukládány posmrtné ostatky krajana Leopolda Czecha sen. na pasovském hřbitově "Innstadtfriedhof" do rodinného hrobu k poslednímu odpočinku. Před smuteční halou (v originále "vor der Einsegnungshalle" - pozn. překl) se shromáždilo velké množství přátel, vimperských a šumavských krajanů, známých a profesních kolegů z Pasova a okolí. Po prvním požehnání se nezvykle dlouhý průvod pohnul směrem ke hrobu, nad nímž městský farář Schnapka, sám vyhnanec ze Slezska, pronesl vedle posledního požehnání i velmi osobně laděnou řeč, v níž vzdal poctu Czechovu životnímu příběhu. Poté se ujal slova Friedrich C. Stumpfi (autor německého originálu tohoto nekrologu - pozn. překl.) a hluboce procítěným projevem na rozloučenou, položením věnce i vhozením bílo-zeleno-zlaté šerpy sdružení "V.d.M. Normannia" do hrobu vyjádřil bratrskou sounáležitost se zesnulým, k jehož rakvi už předtím položil věnec i krajan Rudolf Pawlik za "Heimatgruppe Winterberg-Passau". Pan lékárník Hartmann promluvil za pasovský Billardclub a na samý závěr smuteční slavnosti jeden myslivecký kolega z Vimperka vhodil na přítelovu rakev čerstvou zelenou ratolest (v originále "ein Winterberger Jäger dem toten Jagdfreund einen frischen Bruch auf seinen Sarg" - pozn. překl.).
Odchodem krajana Czecha se stal malý kruh těch, kdo po mnoho let spoluutvářeli historii sdružení "Heimatgruppe Winterberg-Passau", opět ochuzeným o jednoho ze svých nejlepších. Věříme, že památku krajana Leopolda Czecha sen. nejúčinněji v jeho duchu uctíme pokračující neúnavnou prací pro náš nezapomenutelný šumavský domov.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1967, s. 388-390

- - - - -
* Prachatice / Vimperk / † † † Pasov (BY)