logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

EDUARD BRECHLER

Zámecká věž v Českém Krumlově

Dr. Ilg (Albert Ilg je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) přinesl ve své práci "Kunst-topographische Mittheilungen aus den fürstlich Schwarzenbergischen Besitzungen in Südböhmen" velice zajímavá data o knížecím zámku v Českém Krumlově.
Mezi stavebními objekty, které pocházejí z mnoha staletí a dohromady tvoří mohutný zámecký komplex, stojí v popředí uměleckohistorického zájmu nádherná budova zámecké věže; ona je to také, která mi dává podnět k tomu, abych k vývodům Dr. Ilga připojil něco k doplnění, aniž bych si ovšem činil nárok na důkladnost, poněvadž na jedné straně je tu k dispozici jen skrovné množství pramenů, na druhé straně je čas, kterým disponuji, příliš omezený na to, abych při významu práce shora zmíněné mohl uvést něco bližšího.
V inženýrské kanceláři zdejšího zámku je zachováno znázornění stavební podoby hradu a zámku z let 1400, 1609 a 1800. Tato akvarelem velice pečlivě provedená malba je jakousi rekonstrukcí, kterou kolem půle tohoto století (rozuměj 19. století- pozn. překl.) na základě studia starších obrazů a tradic vytvořil knížecí inženýr jménem Falta. V obrazové galerii se nachází stará olejomalba (jejím autorem je Anton Streer a pochází z roku 1742 - pozn. překl.), jež představuje dělení pěti panství, tj. panství Krumlov, Třeboň, Jindřichův Hradec, Tábor a Rožmberk nad Vltavou, mezi syny Petra I. z Rožmberka a která je snad originálem k prvnímu názoru (v originále "vielleicht das Original zur ersten Ansicht" - pozn. překl.), z něhož zmíněný akvarel mohl vzejít.
V archivu téže kanceláře je uchován i plán možná původní podoby hradu.
Z těchto vyobrazení se prezentuje nynější zámecká věž v témže půdorysu na témže místě, kde dnes stojí. Z tohoto i z dále uvedených důvodů lze podle mého mínění učinit závěr, že věž nebyla zbudována teprve roku 1674, nýbrž že její vznik zasahuje do dob daleko dřívějších, snad až do období slohu románského nebo do období přechodu tohoto slohu ke slohu gotickému.
Ve starých listinách je horní, výše položená část nazývána "das neue Schloss", naproti tomu při věži ležící část "das alte Schloss". Předhradí, "hradec" (v češtině se dnes rozlišuje "Zámek" a níže položený "Hrádek" - pozn. překl.), se připomíná už v roce 1420 a dá se předpokládat, že se nacházelo na témže místě, které dnes zaujímá věž spolu s budovou direkce, na druhé straně hovoří i příznivá poloha, strmě z řečiště se tyčící skála, pro založení nějaké věže, která by vedle toho, že zajišťuje volný rozhled kolem dokola, ovládala celé okolí. Při mírněji spadajícím náspu k východu se dodnes zachoval hluboký příkop, "Bärenzwinger" (česky: medvědí příkop, medvědárium či medvědárna - pozn. překl.), přes který vede padací most na hrad.
Dnes pro přístavbu zvenčí neviditelná vstupní fortna do věže, k níž dříve měly vést dřevěné schody rovnou z nádvoří, nevykazuje vůbec renesanční ráz; na vnitřní straně po boku dveřního rámu se nacházející otvory sloužily asi k přijetí opěr ke zvýšení obranyschopnosti fortny. Nehledě na sám stavební vzhled fortny lze podle nyní existující přístavby schodů k ní soudit na vyšší stáří věže při tomto severním výstupku (v originále "gegen diesen nördlichen Vorbau" - pozn. překl.); tyto schody k fortně stojí pravoúhle ke vstupu do věže. Jiný trochu výše položený přístup k následujícím schodům je natolik hrubého stavebního vzhledu, že lze sotva předpokládat jeho původ ze stejné doby jako je epocha dokončení horní části věže. Tento přístup nelze nazvat jinak než velkým otvorem do zdiva. Řečený plán podle všeho zdání odpovídá prvému půdorysu a potvrzuje názor Wagnerův (archivář Theodor Wagner /1818-1892/ je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) o existenci dvou hradů.
Podle tohoto plánu existovalo kromě věže a přístavby dodnes v tvaru nezměněné nádvoří uzavřené zdí, která byla opatřena střílnami, budova brány nad vchodem do hradu a tak řečená Máselnice (v originále "das sogenannte Schmalzhaus", v německých pramenech je jinak užíván spíše výraz "der Schmalzkasten" - pozn. překl.) v severozápadním rohu. Z tohoto nádvoří vede přes příkop most ke druhé části hradu, který, jak je z plánu zřejmo, sestává jen z mála prostor. Nyní jako archiv využívané goticky klenuté místnosti a točité schodiště jakož mezi tím ležící chodby a schodiště jsou ještě zachovány.
Na tomto plánu není tedy k vidění nijaká druhá věž kromě snad jedné malé, v jejímž nitru se nachází zmínění točité schodiště do horního hradu (v originále "in den Hochburg" - pozn. překl.).
Věž stržená v roce 1682, pravděpodobně čtvercového půdorysu korunovaná cimbuřím, měla asi sloužit opevňovacímu účelu. Poněvadž však stála dál na západ než stavby na tomto plánu (na něm není také ještě zakreslena), měla by být mladšího data.
Roku 1500 existovaly už všechny stavby od - nyní prkny obloženého - vjezdu až po Plášťový most (v originále "bis zur Mantelbrücke" - pozn. překl.), byť i nikoli v současné podobě.
Domnívám se, že z uvedených okolností mohu vyvodit, že velká zámecká věž pochází z nejstaršího období hradního a zámeckého areálu a je ji možno datovat obdobím románského, eventuelně pozdně románského slohu. Uměnímilovný Vilém z Rožmberka (má na webových stranách Kohoutího kříže rovněž samostatné zastoupení - pozn. překl.) dal odpovídaje svému pocitu, že by měl dát „starý, nepořádný, úzký, tmavý a neveselý v způsob veselý a prostranný vystavěti" (tady je citován kronikář Václav Březan - pozn. překl.), také se svou helmicí (v originále "in seiner Helme" - pozn. překl.)až dosud neforemně a těžkopádně vyhlížející věž přetvořit ve smyslu nového a krásného renesančního slohu a povolat k tomu mistra jménem Balcar Majo de Vonio (viz i Wikipedia - pozn. překl.).
Názor, že v něm máme vidět tvůrce helmice stejně jako arkádového ochozu i ornamentální výzdoby celé věže, se zdá plně opodstatněný.
Když Balcar měl podle dohody z 12. června 1588 mezi kaplí (v každém případě nyní používaná velká, kdysi gotická kaple) a "starým zámkem" zařídit místnost a klenbu, hovoří tato okolnost také pro správnost náhledu o existenci starého horního hradu podle zmíněného plánu.
Z přiloženého zobrazení (viz obrazová příloha - pozn. překl.) je vidět, k jak krásnému celkovému dojmu se šťastná souhra harmonického barevného ladění ornamentální a figurální výzdoby povrchu stěn s bohatým členěním oken, nádherného arkádového ochozu i krásné helmice pojí.
Špice věže leží 72° nad hladinou řeky Vltavy, výška stavby samé obnáší 40°.
Bohužel polychromatická výmalba věže už téměř beze stopy a také na zbylých budovách je uchována jen na několika málo místech lépe chráněných.
V roce 1659 dostala věž nové hodiny.
Roku 1662 uhodil do věže blesk.
V roce 1690 byl ze špice sňata pozlacená makovice, aby byla podrobena renovaci a proměření. V její dutině měřící 3 strychy bez 11/2 mírky české míry hrachu (v originále "weniger 11/2 Maßl böhmisches Maß Arbes" - pozn. překl.); v makovici byl následující pamětní zápis: "Im Jahre 1690 zur Zeit Kaiser Leopold I. zugleich auch unter lobwürdiger Regierung Sr. Durchlaucht Joh. Christian Fürsten zu Eggenberg und seiner Frau Gemahlin Maria Ernestina, geborene Fürstin zu Schwarzenberg, ist dieser vergoldete Knopf auf dem Schloßthurme der fürstlichen Residenzstadt Böhmisch-Krumau aufgesetzt und etwelches Heiligthum zum Gedächtnis eingelegt: Der Allmächtige wolle dieses Gebäu mit allen denen, die sowohl in gedachter fürstlichen Residenz als auch in der darunter liegenden Stadt anjetzo und künftig wohnen werden, durch sein heiliges Leiden und Fürbitt seiner Heiligen vor allem Unglück gnädiglich behüten und bewahren. Anbei aber auch zum ewigen Gedächtnisse Sr. fürstl. Gnaden hohen Stammhauses halber allerr beigefügt worden die fürstl. Eggenberg'sche Genealogie I 7 Bd. 10." (tj. "V roce 1690 za času císaře Leopolda I., jakož i za chvályhodné vlády Jeho Jasnosti Johanna Christiana knížete zu Eggenberg a jeho paní choti Marie Ernestiny, rozené kněžny zu Schwarzenberg, byla tato pozlacená makovice vsazena na zámeckou věž knížecího rezidenčního města Český Krumlov a pár posvěcených věcí do ní na paměť vloženo: Všemohoucí kéž tuto stavbu se všemi těmi, kteří jak ve zmíněné rezidenci, tak i ve městě pod ní ležícím nyní i v budoucnu bydlí a bydlit budou, svým svatým utrpením a přímluvou svých svatých ráčí střežit a chránit. Přiloženě však je pro všechno připojena k věčné připomínce Jejich knížecích Milostí vznešeného rodového domu knížecí eggenberská knížecí genealogie I 7 sv. 10." - pozn. překl.) Ohledně nyní na východní straně věže se nacházející malé věžovité přístavby je třeba poznamenat, že vznikla zastřešením předdvoří uzavřeného do oblouku okružní zdí.
Zajímavé jsou i zvony, kterých věž skrývá pět. Ten největší má v koruně ve třech řádcích následující nápis v gotických iniciálách:
Anno † Domini † M † CCCC † Sexto Mense † May † Comparata † Est Hec † Campana † Per † Nobilem † Do † Minum † Henricum † De † Rosenberch † Filiü † Ulrici † Ad † Honorem † Omnipotentis † Dei † Et † Genetricis † Eius † Intemeratae † Que † Intitulatur † Maria † Regina † Celi † Letare † Alleluja † Zdarz † Boze.
Kolem koruny druhého zvonu stojí psáno:
Mensch . Wan . Ich . Kling . Achts . Nicht . Gering . In. Steter . Bues . Lebe . Ohn . Verdruß.
Na témže zvonu se na západní straně nachází zobrazení sv. Jana Evangelisty a kolem něho následující nápis:
Et Verbum Caro factum Est Et Habitabit In Nobis.
Na západní straně eggenberský znak, který je lemován písmeny:
J. Z. H. Z. C. V. F. Z. E. (tj. "Johann Herzog zu Crumau und Fürst zu Eggenberg" - pozn. překl.)
Na dolním okraji k západu stojí psáno:
Gos Mich Nicolaus Lön In Prag Anno 1671.
Na koruně třetího zvonu v jižním okně věže lze číst v gotických iniciálách:
Anno. Domini. M. C. C. C. C. Sexto. Hec. Campana. Fusa. Est. Ad. Honorem. Dei. Et. S. Mari†e. Magdalene
Na čtvrtém zvonu gotickými písmeny:
anno. domini. m. c. c. c. l. x. o. rex. gloriae. veni. cum. pace.
Kolem koruny pátého a nejmenšího zvonu tamtéž stojí psáno:
G. W. K. (Georg Wenzel Kohler - pozn. překl.) Gos. Mich. I. B. (in Budweis - pozn. překl.) 1744.

Prof. Eduard Brechler.

Mittheilungen der k.k. Central.Commission zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und Historischen Denkmale, 1892, s. 104-106

Kdo byl pisatelem těchto málem zapomenutých řádků, jsem se vlastně v červnu roku 2018 dověděl až ze školní kroniky starého německého gymnázia v Českém Krumlově. A také podoba dotyčného se zachovala ve fotobance českokrumlovského Muzea Seidel. Eduard Brechler ovšem sem na jih Čech nespadl z nebe. Jeho otec Adalbert (Vojtěch) Brechler (*1. dubna 1826 v Praze - †27. listopadu 1890 /podle Nového slovníku československých výtvarných umělců, jinde se uvádí rok 1891/tamtéž), jehož děd i otec byli rovněž malíři, měl se svou ženou Katharinou, roz. Fischerovou (*1827) vedle dcer Isabelle (*1850) a Adelheid (*1862) i dva syny Josefa a Eduarda, oba narozené rok po sobě (pražské policejní přihlášky uvádějí jednou roky 1855 a 1856, jednou 1856 a 1857) v uherské Pešti (Pešť, Budín a Starý Budín byly na Budapešť sloučeny až v roce 1871). Ani seznam dosavadních učitelů ústavu ve výroční zprávě českokrumlovského německého gymnázia kupodivu přesné datum narození Eduarda Brechlera kromě samotného letopočtu 1857 neuvádí. Brechlerův otec působil v Pešti od roku 1854 a od roku 1861 ve dnes slovinské Gorici jako učitel kreslení. V roce 1872 se vrátil do Prahy a působil tu na vyšším staroměstském gymnáziu. Roku 1885 odešel do výslužby a pracoval zejména na ilustracích krajin pro Světozor, Zlatou Prahu, Ottovy Čechy apod.. Syn Eduard, aprobovaný pro výuku kreslení na vyšších reálkách, působil nejprve v letech 1876-1877 jako suplent na německém c.k. reálném gymnáziu na dnes pražském, tehdy ještě samostatném Smíchově (bylo založeno v roce 1875, české "Na Zatlance", existující dodnes, až roku 1883), jako suplent nastoupil roku 1877 i v Českém Krumlově, kde v letech 1879-1892 byl už ustanoven "skutečným učitelem" ("wirklicher Lehrer"). Od roku 1892 pak odešel do Vídně, kde byl ve III. městském okrese profesorem na tamní c.k. státní vyšší reálce. Podle aukčního webu Kunst- und Auktionshaus Innsbruck zemřel Eduard Brechler roku 1912 v Budapešti. Město České Budějovice vydalo k 750. výročí svého založení Brechlerovu vedutu z roku 1881, jejíž originál zapůjčil zdejší Státní okresní archiv. Jako pamětní list byla k dostání v turistickém centru za 23,- korun. Mám dojem, že ten strom, prorůstající kresbou, je "německý" dub.

- - - - -
* Budapešť (M) / Český Krumlov / † † † Budapešť

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pražská policejní přihláška otce s rodinou, tedy i s ním jako mladším ze synů
Titulní list XVIII. ročníku (1892) časopisu, vydávaného pod vedením Josefa Alexandra Helferta), kde vyšel Brechlerův text o zámecké věži
Jeho akvarel, vzniklý někdy kolem roku 1900, zachycuje "stádo ovcí, hnané starou bránou v Murau", rozuměj ve štýrském panství rodu schwarzenberského

zobrazit všechny přílohy

TOPlist