logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ANTON WOLFRAM BÖHM

An Budweis


Du Stadt, in der die Mutter mich geboren,
wo Maltsch und Moldau lieblich sich vermählen,
die Lauben, Katzenköpfe kaum noch zählen
die Schritte, hier an Gassen, Türen, Toren.

Vorbeigegangen, siegend und verloren
in Schlachten, Spielen, auf dem Feld, in Sälen,
in schweren, harten Zwang, in heitren Wohlen,
und unbekümmert, wozu auserkoren -

Wie unerreichbar bist Du, Heimat, mir!
Nie werd' ich das Quadrat des Ringplatzes schauen,
und niemals stehen vor des Hauses Tür,

aus dem als Kind in Wagemut Vertrauen
den ersten Schritt ins Fremde Dasein hier
ich tat, um neues Leben aufzubauen.

Budějovicím


Ty město, v němž mne máti porodila,
kde Malše s Vltavou se v lásce snoubí,
v kočičích hlavách míříš do podloubí
kol náměstí, stěn věží stín a síla

vedou mé kroky, zdar i prohry díla
v chlapeckých bitvách, hrách, jež tíseň vroubí,
i volnost blažená, dech kdesi zhloubi,
obloha bez mraků, jen čirou spásou zpilá --

Vše náhle pryč jak domov daleký!
Nespatřím jeho rynek v ranním jasu,
vrata domu zapadla navěky,

z něhož kdysi já, dítě z dávných časů,
prvý krok učinil jsem bezděký
do prázdna, které slibovalo krásu.

18. 12. 1959

Vlastně milostný sonet rodnému městu tu zanechává autor, jehož osud symbolizuje tragiku zdejšího němectví ve zkratce věru výmluvné. Narodil se v Budějovicích (Budweis) 25. dubna 1895 jako syn c.k. úředníka rakouské železnice, jeho předkové však byli sedláky v blízkých Litvínovicích (Leitnowitz) z německého jazykového ostrova, který metropoli kraje lemoval. Po gymnaziálních letech krumlovských maturoval už zase doma uprostřed války, do níž odešel jako dobrovolník rovnou ze školních škamen. Stal se důstojníkem a vrátil se ze tři front dekorován vyznamenáními sice vysokými, připomínajícími ovšem rozhodně nikoli triumf monarchie. V nové republice absolvoval ještě jednou s maturitou abiturientský kurs při českobudějovické už obchodní akademii a pak se věnoval na pražské německé univerzitě studiu práv a státovědy, které zakončil doktorátem. Nabyté vzdělání uplatnil plně v bankovním oboru, kde svou kariéru korunoval funkcí zástupce generálního ředitele a pak i postem nejvyšším u Zemské banky pro Čechy (Länderbank, pak Landesbank für Böhmen i za protektorátu). Nadešel ovšem konec druhé z obou světových válek a rok 1945 se měl stát právě Antonu Wolframu Böhmovi opravdu osudným už natrvalo. Hned 6. května 1945 byl zatčen i se svou ženou Friederike Marií, roz. Brychovou a synem Wolframem, který po zranění utrpěném na frontě působil u pražského Vrchního zemského soudu a měl se vzápětí stát posledního květnového dne jednou z mnoha obětí krvavé české pomsty. Některé prameny situují jeho zavraždění na pražskou ulici, jiné na sportovní stadion, kde se prý podobná řádění rovněž odehrávala (ve své vzpomínce na Böhma to alespoň v Hoam! z roku 1975 uvádí Sepp Skalitzky). Po roce věznění na pražském Pankráci byl manželský pár Böhmových "odsunut" už bez mrtvého syna nejprve do Horního Bavorska, posléze do vestfálského Münsteru, kde budějovický rodák 17. listopadu 1965 sedmdesátiletý také skonal. V prvých letech po vyhnání, kdy byla vzpomínka na prožitou strast dosud živá a nových strastí bylo nemálo, začal pro útěchu psát. Nejprve to byla poezie (sbírka má název "Elegie im Oktober"), pak i dvojice románů ("Verdammt, verloren, verlassen - Aus der Chronik von Agnetenreuth" a "Wege in Wirrnis"), vše ovšem zveřejněno knižně až v letech 1958-1961. Z pozůstalosti, která se nachází předána vdovou po autorovi Šumavskému muzeu (Böhmerwald-Museum) v Pasově, vyšla k desátému výročí Böhmova skonu roku 1975 i jeho rozhlasová hra "Ein Toter am Steuer" (Mrtvý u kormidla). Mezi "kameny básníků" v Offenhausen u hornorakouského Welsu je prý jeden "Dichterstein" také ten jeho.

- - - - -
* České Budějovice / Český Krumlov / † Münster (NRW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

V indexu "Knihy narozených" ho v roce 1895 nacházíme hned na prvém místě mezi příjmeními, začínajícími písmenem "B", strana 7 však v matrice bohužel chybí
Jeho životopis, psaný necelých deset let poté, co zemřel, manželčinou rukou
Recenze jeho knihy, podepsané šifrou "H.", tající zřejmě Ericha Hanse
Titulní list a hřbet vazby třetího vydání (Orion Heimreiter Verlag 1970) jednoho ze dvou jeho románů
Památník zvaný Dichterstein, kde je vsazen i kámen s jeho jménem, stojí u rakouské obce Offenhausen blízko Welsu, byl však už roku 1999 zrušen pro neonacistické provokace s ním spojené

zobrazit všechny přílohy

TOPlist