logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WENZEL BAYER

Ves Jedlice

Jedlice (v originále Göllitz - pozn. překl.) leží se svými 38 domy a 198 německy mluvícími obyvateli římskokatolického vyznání (v originále "mit 198 deutschen, christkatholischen Einwohnern" - pozn. překl.) na úpatí hory Mandelstein, nabízející nádherný daleký výhled. Na jih od Jedlice se nachází velmi vydatný pramen, řečený Klafferbrunn. Ten vysílá vsí malý pstruhový potůček, vedle něhož vede asfaltové a kovové vodovodní potrubí nadbytečnou pitnou vodu až do Nových Hradů (Gratzen). Zemědělství skýtá zdejší písčitá půda úrodu žita, ječmene, ovsa, brambor, zelí a máku. V zimě zhotovují místní lidé podomácku nitěné knoflíky. Z výchovného hlediska je nutno toto zaměstnání označit za zavrženíhodné, neboť jsou k němu přinucovány nedospělé děti, jejichž prstíky jsou pro ten účel ovšem nad jiné obratnější, zato se přitom stávají už v útlém věku krátkozrakými a dýchavičnými. Jediným spojením vsi s okolním světem je špatná vozová cesta. Na podzim roku 1885 přestavěná jednotřídní obecná škola je vedle poměrně velké zdejší kaple i tou jedinou veřejnou budovou. Za připomenutí stojí také úhledný venkovský dům, jehož majitelem je pan Zagorsky. Několik zajímavostí nabízí historická část osady. Dotázaný sedmasedmdesátiletý stařík vypravuje: "Tady, kde dnes stojí Jedlice, stával před 'švédskou' (rozuměj třicetiletou - pozn. překl.) válkou pivovar a dvě sklářské hutě." Jedna z obou hutí stála při dnešním stavení čp. 19, druhá za čp. 4. Pivovar byl dnešní usedlost čp. 20. Tento dům, se svými více než sty jitry (v originále "mit mehr als 100 Joch" - pozn. překl.) pozemků, zdá se být jakýmsi panstvím svého druhu, jehož byl prvý občanský vlastník poddaným (v originále "deren erster bürgerlicher Besitzer ein Emphiteutist war" - pozn. překl.). Při tomto selském domě nachází se listina, kterou se někdejšímu majiteli přiznává právo užívání vody a chytání ryb (v originále "Wasser- und Fischereirecht" - pozn. překl.). Nedaleko pivovaru, ovšem už v Dolních Rakousích, kde dnes ti z Heinreichs říkají "alte Jöllitz" (v tom ovšem neklamně zaznívá česká podoba místního jména osady, která patřila Rožmberkům až do jejich vymření - pozn. překl.), stála zřejmě původní ves. Po zmatcích války třicetileté, jejíž jeden střet měl podle pověsti být vybojován u tak řečeného "okovaného" buku (v originále "bei der sogenannten peckten Buche" - pozn. překl.) v blízkosti "staré Jedlice", usadili se obyvatelé vsi zcela už jen při sklářských hutích, dobře kryti Mandelsteinem a Hausbergem (na některých starších českých mapách i "Hansberg", 726 m, české jméno se na novějších už nevyskytuje - pozn. překl.). Tak vznikla vlastně nová osada se starým jménem (v originále je tím starým jménem ovšem Göllitz - pozn. překl.)


J. Märten, Heimatskunde des Bezirkes Kaplitz (1894), s. 183

Ves Šejby

Šejby mají 34 domů se 216 německy mluvícími obyvateli římskokatolického vyznání (v originále "mit 216 deutschen, christkatholischen Einwohnern" - pozn. překl.) a leží v blízkosti hory Hochwald (kdysi se jí česky v průvodcích přezdívalo Chuchval, dnes na mapách Vysoká, 1034 m - pozn. překl.), na jejíž vrchol trvá odtud výstup pět čtvrtí hodiny. Středem vsi protéká Šejbský potok (Scheibner Bach), přítok (pramenící v Rakousku a tvořící dokonce brzy na svém počátku česko-rakouskou hranici - pozn. překl.) řeky Stropnice (Strobnitzer Bach). Zemědělství, chov dobytka a zhotovování dřevěného nářadí jsou zaměstnáními zdejších obyvatel. Úrodná půda plodí žito, ječmen, oves, brambory, len, zelí, řepu a mák. Vsí vede okresní silnice z Nových Hradů přes Horní Stropnici do Weitry. Kromě nově postavené jednotřídní školy nachází se tu ještě modlitební kaple (v originále "eine Betkapelle" - pozn. překl.), která pojme na 200 osob. Šejby jsou oblíbeným výletním místem. Končiny, kde dnes vesnice stojí, byly kdysi zcela pokryty lesem. Když se hodnota dřeva počala cenit přece jen výš nežli tomu bylo dříve, i tady, kde na místě dnešního domku čp. 27 podle pověsti stával lovecký zámek, rozezněly se zvuky seker. Kolem zámku vyrostly dřevorubecká stavení, jejichž obyvatelé postupně zúrodnili místa zbavená lesa, neboť na jeho obnovu se při tehdejším dostatku dřeva nijak nemyslelo. Při obydlích vznikly obdělávané pozemky. Prvnímu lesíku na cestě do Nových Hradů se německy říká "Strohvogel" (tj. "slaměný pták" - pozn. překl.). Kdysi byli páni z Hojné Vody (Heilbrunn), jimž Šejby náležely, s pány na Cuknštejně (Zuckenstein) v krvavé rozepři. Téměř každého týdne byla podnikána loupežná tažení do osad, náležejících protivníkovi. Mnoho dobytka bylo při nich odehnáno a nepohrdlo se coby kořistí ani obilím či jinými zásobami potravin. Když se ukázalo nebezpečí podobného přepadu Hojné Vody či Šejb, spěchal někdo z místních ke "Strohvogelu", aby tam vztyčil velice vysokou tyč se slaměným snopem. Stráž na věži v Hojné Vodě dala na toto nouzové znamení signál trubkou k okamžitému nástupu obránců vůči nepříteli. Ten se stáhl a Šejby byly opravdu jen málokdy vypleněny. To od těch dob má lesík své jméno po "slaměném ptáku". Na hranici lesa zvaného Vraní hnízdo (Rabennest) ukazuje si lid dodnes ještě "švédské šance" (v originále "die Schwedenschanzen" - pozn. překl.). Lidé ze Šejb museli se před nepřáteli v pozdějších válkách mnohdy skrývat i po celé týdny v lesích. Aby je neprozradil stoupající kouř,budovali si vlastní pece, jejichž místa se dají rovněž ještě dnes nalézt. Potůček, tekoucí kolem, se také proto německy nazývá Backofenbachl (tj. "Pecký potůček" - pozn. překl.).


J. Märten, Heimatskunde des Bezirkes Kaplitz (1894), s. 195

Prvá z těch vsí už neexistuje vůbec, druhá je dnes místní částí Horní Stropnice. Obě patřily, jak z textů a poznámek překladatelových patrno, kdysi Rožmberkům. Budova školy v Šejbech dosud stojí a je obývána chalupáři. Když čteme podání pana řídícího Bayera o slaměném ptáku, vtírá se na mysl v souvislosti s německým slovem "die Scheibe", znamenajícím i terč, staročeský svatodušní obyčej, zvaný "střílení ku ptáku", tj. na terč ve tvaru opeřencově. Ti ptáci tu zůstali, původní obyvatelé jsou dávno pryč. Wenzel Bayer se narodil dne 23. září roku 1862 v Českém Krumlově na Budějovickém předměstí čp. 7, kde bydlil i jeho otec Mathias a děd stejného jména (žena děda Mathiase Bauera Ewa, roz. Raabová, pocházela z Kájova /Gojau/ čp. 3), oba nádeníci, novorozencova matka Agnes byla pak dcerou českokrumlovského krejčího Thomase Bürgera a jeho ženy Marianny, roz. Klementové z Boletic (Polletitz) čp. 11. V roce 1887, bylo to 25. října v Horní Stropnici, oženil se Wenzel Bayer, tehdy už učitel v Šejbech, s Albinou Fackenbergovou, dcerou Franze Fackenberga, mlynářského mistra z Grabmühle u Horní Stropnice čp. 153, a jeho ženy Anny, roz. Schönauerové z Horní Stropnice čp. 59. Kdyby neotiskl své příspěvky ve vlastivědě Kaplicka Johanna Märtena (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), znali bychom jeho vlastní rukou psané texty z šejbské školní kroniky. Škola v Šejbech byla až do připojení školy v Jedlici k té ve Veveří (Piberschlag), s jedlickou spojena úředně vjedno. Proto také oba texty z vlastivědy Kaplicka psal člověk, který těm končinám opravdu náleží. Skonal v Šejbech čp. 35 dne 25. února 1921 a byl pochován v Horní Stropnici. Ten hrob s jeho jménem v mramoru, zcela dnes obrostlém popínavým břečťanem, tam stále ještě lze najít jako mlčelivou připomínku německy hovořící minulosti.

- - - - -
* Český Krumlov / Jedlice / † Šejby / † † Horní Stropnice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Narodil se v září roku 1862 na Budějovickém předměstí Českého Krumlova čp. 7 nádeníkovi Mathiasi Bauerovi (i jeho otec téhož jména i příjmení tu nádeničil, matka Ewa byla roz. Raabová z Kájova čp. 3) a jeho ženě Agnes, dceři českokrumlovského krejčího Thomase Bürgera a jeho manželky Marianny, roz. Klementové z Boletic čp. 11
Záznam oddací matriky farní obce Horní Stropnice o jeho tamní svatbě s Albinou, roz. Fackenbergerovou, dcerou mlynářského mistra Franze Fackenbergera z dnes zaniklého Stropnického mlýna (Grabmühle) čp. 153 a jeho ženy Anny, roz. Schönauerové z Horní Stropnice čp. 59 - oddávajícím knězem byl páter Benno Karlez
Desky a titulní list školní kroniky v Šejbech s jeho podpisem na úvod
Tady je zachycen na snímku, vlepeném do školní kroniky, i se svou ženou Albinou a žáky v Šejbech, před začátkem vánoční slavnosti dne 17. prosince roku 1899 pod ověnčenými portréty císaře a jeho syna Rudolfa, už deset let po následníkově smrti sebevraždou v lednu 1889
Stojí tu v cylindru, který nosil zřejmě i kvůli menší postavě, vedle dětí o jejich prvním svatém přijímání roku 1912 napravo, vlevo vidíme vyšebrodského cisterciáka pátera Stanislava Plonera

zobrazit všechny přílohy

TOPlist