logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH
w

JOHANNES PRASCHL

Sociální význam Nejsvětější svátosti


Budweiser Zeitung, 1927, č. 55, s. 4

Jde o titul promluvy Die soziale Bedeutung der Allerheiligsten", přednesené "für Männer und Jünglinge" v českobudějovické katedrále, a to v neděli 14. srpna roku 1927 v rámci diecézního eucharistického kongresu. Řečníkem byl Msgre ThDr. Johannes Praschl a já pro určitou odtažitost tématu pro některého čtenáře cituji ze serveru Radio Vaticana doslova jeden z návrhů biskupského synodu Svatému Otci Benediktu XVI. z roku 2005, osvětlující aktuální, ale jistě nikoli momentální církevní pohled na celou záležitost. Má titul "Sociální rozměr eucharistie" a zní v českém překladu takto:

Kristova oběť je tajemství osvobození, které se na nás obrací. V nasazení přeměnit nespravedlivé struktury, aby se obnovila důstojnost člověka, stvořeného k obrazu a podobě Boha, se eucharistie stává v životě tím, co znamená ve slavení (celebraci). Tento dynamický pohyb se otevírá rozměrům světa: uvádí v pochybnost proces globalizace, který nezřídka pouze zvětšuje propast mezi bohatými a chudými zeměmi; pranýřuje ony politické a hospodářské moci, které mrhají bohatstvím země; připomíná závažné požadavky distributivní spravedlnosti, tváří v tvář nerovnostem jež volají k nebi; povzbuzuje křesťany, aby se angažovali a pracovali v politickém životě a sociální činnosti. Prostředím zvláštní starostlivosti je epidemie HIV/AIDS, droga a alkoholismus. Zvláštní pastorální péči zasluhují vězňové, aby se mohli účastnit eucharistické oběti a přijmout Tělo Páně. Kdo se účastní eucharistie, musí se angažovat v budování míru v našem světě, poznamenaném mnoha násilím a válkami a dnes zvláště terorismem, hospodářskou korupcí a sexuálním vykořisťováním. Podmínkami pro budování opravdového míru jsou: nastolení spravedlnosti, smíření a odpuštění. Aby se věřící vychovávali k lásce a spravedlnosti, ať si pomáhají sociálním učením církve, nedávno znovu předloženým v kompendiu sociálního učení církve.

Šumavský rodák sice stačil skonat ještě předtím, než vypukla druhá světová válka, to však nevyvazuje jeho teologický přístup z obecnějších souvislostí působení církve zejména v osudovém dvacátém století a v počátcích století následujícího. Narodil se 9. dubna roku 1872 na Kvildě čp. 21 (dnes na tom místě stojí Ski Penzion Kvilda) a ještě téhož dne byl v kostele sv. Štěpána pokřtěn zdejším kooperátorem Antonínem Podhorským. Chlapcův otec a jmenovec Johann Praschl, chalupník a hostinský ("Häusler u. Gastwirth"!) v Kvildě, byl synem kvildského mlynáře na zdejším čp. 6 (při Kvildském potoce tam pod mostem stavení s tím číselným označením až dosud najdeme) Jakoba Praschla a jeho ženy Justiny, roz. Schusterové z Kvildy čp. 26 (dnes hotel Šumava Inn). Novorozencova matka Justina byla dcerou kvildského chalupníka a krejčího na stavení čp. 42 (i dům s tím označením v obci dosud najdeme) Josefa Schustera a Theresie, roz. Wolfové ze dnes zaniklé Bučiny (Buchwald) čp. 4. Na kněze byl mladý Johann Praschl vysvěcen 18. června roku 1897 a byl kaplanem nejprve v německé diecézi Paderborn, pak od listopadu téhož roku kaplanem ve Vimperku (Winterberg), než došlo k jeho ustanovení vicerektorem biskupského semináře v Českých Budějovicích (Budweis) v říjnu 1902, kde se stal o tři roky později profesorem dějin církve na zdejším teologickém ústavu a od 20. listopadu 1907 už s doktorátem bohosloví (ThDr.), získaným na vídeňské univerzitě. Kapitulním kanovníkem byl v Českých Budějovicích od roku 1911, papežským tajným komořím jmenován 1921, papežským domácím prelátem 1925, proboštem kapituly 1935. Zemřel v Českých Budějovicích 8. května 1939 na rakovinu prostaty, pochován byl však v rodné, tehdy už "říšské" Kvildě. Pamatuju, jak se tam dalo někdy počátkem šedesátých let dvacátého století vlézt ze hřbitova zadním oknem do sakristie kostela, kde byl Praschl pokřtěn, devastované místnosti se zbytky vyřezávaného dřevěného betléma. Už se pro Pána Boha na nic neptejte někdejšího vzpurného studenta "ateistického" českobudějovického Pedagogického institutu, který tam byl na senách za trest, aby vyrovnal onen hrůzný prohřešek, hrozící vyloučením ze školy, že totiž s kamarády utekl ze zavšivených stanů melioračního díla na veselských Blatech. Smíření a odpuštění?

P.S. A ještě pro ilustraci toho, jak se Praschl coby kanovník kustos zasloužil o církevní památkovou péči zejména pak v rámci proslulých sbírek Diecézního muzea v Českých Budějovicích, které se staly základem expozice středověkého umění hlubocké Alšovy jihočeské galerie, následující, v tomto případě český text z listu "Hlas lidu", českobudějovického tiskového orgánu Československé strany lidové (vycházel každého týdne v pondělí a ve čtvrtek), datovaný 7. března 1929, tedy v roce údajného tisíciletého výročí zavraždění českého patrona sv. Václava.

Veledůstojnému duchovenstvu, katolickým klášterům a ústavům, veškeré katolické veřejnosti!
    Nesmírná jest úcta našeho lidu k Dědici země české. Za tisíciletí, jež uplynulo od smrti sv. Václava, je nekonečné bohatství památek a pomníků úcty svatováclavské. Jsou to zvláště: kostely a kaple, sochy a obrazy, zvony, korouhve, knihy naučné, básně, písně, divadla, povídky, hudební skladby, obrázky, medailony, pamětní peníze, pečeti, ozdoby truhlic, svícnů, mince atd.. Při letošních oslavách Světcových budou aspoň nejcennější a nejdůležitější předměty z tohoto nepřeberného pokladu svatováclavského kultu sneseny na výstavu svatováclavských památek v Praze, jež bude zahájena 12. května.
    Také český jih má bohatství svatováclavských památek. Běží o to, by byla poznány, pro budoucnost zachovány a nejlepší z nich aby obohatily výstavu v Praze. Proto dovolávajíce se Vaší nadšené lásky ke sv. Václavu a Vašeho kulturního porozumění, prosíme co nejsnažněji:
    1. Veledůstojné farní úřady, správy kostelů, ředitelství katolických ústavů a vedení katolických spolků, pořiďte bez odkladu soupis všech svatováclavských památek ve svém okolí, především těch, k nimž máte právo vlastnické a disposiční.
    2. Znovu a znovu připomínejte všem katolíkům (provoláním na kostele, opětovným vybídnutím z kazatelny, ve škole, ve spolcích, v soukromí), aby Vám oznámili všechny svatováclavské památky soukromě uchovávané.
    3. Z takto získaného materiálu za vedení odborníka, pokud možno, vyberte předměty nejcennější; kde můžete, pořádejte místní nebo krajovou výstavku památek svatováclavských!
    4. V soupisu poznamenejte, které předměty jsou jejich majitelé ochotni půjčiti nebo věnovati pro výstavu v Praze. Tyto předměty, buď v originálu nebo jejich kopie, fotografie, faksimile atd., pečlivě a bezpečně vypravené zašlete nám nejpozději do 15. dubna na adresu: Msgre ThDr. Jan Praschl, papežský prelát, kanovník kustos v Českých Budějovicích, Široká ulice. Zde budou předměty roztříděny a zrevidovány a zaslány do Prahy.
    Započněte s prací hned! Akce tato budiž počátkem zvýšené péče o umělecké a národopisné památky náboženství v jižních Čechách.


- - - - -
* Kvilda / Vimperk / † České Budějovice / † † Kvilda

Obrazové přílohy:
(ukázky)

w
Záznam o jeho narození v kvildské křestní matrice
Zpráva o jeho kněžském svěcení dokumentuje i českoněmecké vztahy na konci 19. století
Kanovnické domy ve stejnojmenné českobudějovické ulici
Zpráva o jeho úmrtí v českobudějovickém protektorátním tisku

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist