KARL LANGER
V českobudějovickém sklepení
Byl jsem s tvým otcem v tom českobudějovickém policejním sklepení. Byli jsme skoro denně předváděni, vyslýcháni a týráni. Prosili jsme všichni o slitování, nikomu jsme přece nic neudělali. Jen tvůj otec nikdy neprosil a nikdy nekřičel bolestí. Byl to hrdina. Stál vzpřímeně až do chvíle, kdy pod ranami klesl v bezvědomí. V jednom sklepním prostoru jsme museli bez pokrývky spát na holé podlaze. Poněvadž jsme následkem týrání dokázali sotva chodit, plazili jsme se po čtyřech. Podlaha byla plná krve. Poznávali jsme se už jenom po hlase. Jeden z týraných, byl z Krumlova /za války bylo město Český Krumlov přejmenováno na "Krummau an der Moldau"/, zemřel na horečku, způsobenou infekcí z ran.
Böhmerwäldler Heimatbrief , 2001, s. 542
Tento Langerův text, dokonce i v německém originále, je na webových stranách Kohoutího kříže součástí dceřiny vzpomínky (uvedené tu jménem Gisela Ouhleda) na jejího otce, posledního německého starostu Prachatic v letech 1938-1945 (Franz Watzlawick i ona jsou tam podle matrik označeni i starším pravopisem příjmení, tj. "Waczlawick"). O českobudějovických sklepeních za druhé světové války i po ní nemám, už po osobním zhlédnutí kompletního areálu tzv. Kendeho vily (v ní panoval za nacizmu i ve sklepeních Abwehr a Kripo) v doprovodu Jana Ciglbauera, věru nijaké iluze. O německém a českém "gestapizmu" (sám pojem viz text Václava Černého - pozn. překl.) bylo ostatně napsáno dost a dost nejen samotnými obětmi obou "státních" variant násilí na politickém nepříteli, nýbrž i objektivními badateli. Pomiňme teď otázku, co budou jednou potomci soudit o nás, a věnujme se životnímu osudu Karla Langera. Narodil se dne 5. března roku 1908 v Králíkách (Grulich) na Hřebečsku (Schönhengstgau), dnes v severovýchodním výběžku okresu Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Jeho rodiče (Rudolf a Laura) působili jako zlatníci (v nepodepsaném nekrologu "Gold- und Silberschmiedeehepaar"). Vyrůstal v Českém Krumlově a vystudoval v letech 1919-1927 tamní gymnázium (proto se nám ze Seidelova fotoateliéru /Josef Seidel má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže/ zachovaly i ty jeho tři mladistvé podobenky). Už jako gymnazista byl aktivním členem hnutí Wandervogel. Studia práv na německé univerzitě v Praze si financoval sám. Byl pak právním úředníkem (v němčině se užívá výrazu "Referendar") v Mostě (Brüx) a Bratislavě (Preßburg)‚ poté advokátem (Rechtsanwalt) v Nýrsku (Neuern). Tam se seznámil se svou budoucí ženou Gustavou, roz. Fuchsovou z Girglhofu při Železné Rudě (Markt Eisenstein) a roku 1938 byli spolu v kapli sv. Antonína Paduánského při zmíněné usedlosti (česky bývá někdy označována jako Jiříkův dvůr) oddáni. V roce 1942 se stal Karl Langer notářem ve Volarech (Wallern) a po válce byl až do března 1947 Čechy vězněn. Teprve od roku 1949 směl v Německu opět vykonávat povolání notáře, nejprve v Ludwigsstadtu v bavorských Horních Frankách, pak v Nabburgu (bavorská Horní Falc), konečně od roku 1964 v dolnobavorském Dingolfingu (25 kilometrů na jih od Straubingu), kde (rozuměj v Dingolfingu) profesně působil ještě dalších 10 let. V letech 1971-1984 byl tam i předsedou místní odnože Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL). Byl i členem Landsmannschaft Böhmerwald, Gildenschaft Greif ve Vídni a Witikobund. Na Ruckowitzschachten při hoře Velký Falkenstein vztyčil se svým bratrem v roce 1962 umrlčí prkno, odkazující na dnes zaniklý Girglhof a jeho obyvatele a vlastníky. Skonal 13. března roku 1991 v nemocnici ve Straubingu, pochován je však v Dingolfingu vedle své ženy, kterou přežil o pouhý týden. Z jejich manželství vzešly tři dcery. Cože to má všechno společného se Šumavou s Českým Krumlovem a s Českými Budějovicemi? Posuďte sami.
K úmrtí Dr. Karla Langera
Dne 13. března (rozuměj roku 1991 - pozn. překl.) zemřel na lůžku nemocnice ve Straubingu náš krajan ve věku 83 let. Jeden život plný zásluh (v originále "ein erfülltes und verdienstvolles Leben - pozn. překl.) došel svého konce.
Karl Langer se narodil v Králíkách nedaleko Lanškrouna (v originále "in Grulich bei Landskron" - pozn. překl.) jako páté dítě zlatníka Rudolfa Langera. Když bylo chlapci pět let, přišel s rodinou do Českého Krumlova a stal se nadšeným Krumlovanem a Šumavanem (v originále "und wurde so ein begeisteter Krummauer un Böhmerwäldler" - pozn. překl.). V českokrumlovském německém gymnáziu byl premiantem (v originále "war er Primus" - pozn. překl.) od prvního až do osmého ročmíku. Po maturitě studoval práva na německé univerzitě v Praze. Na studia si musel sám vydělávat. O prázdninách podnikal v rámci hnutí Wandervogel množství i dalekých cest, které ho zavedly do severních Čech, jakož do Bukoviny a Sedmihradska (v originále "ins Buchenland und nach Siebenbürgen", tj. na území dnešní Ukrajiny a Rumunska - pozn. překl.). Tehdy v sobě objevil blízký vztah k zahraničním Němcům, který ho měl provázet po celý život.
Po ukončení studia a následném refendariátu otevřel si roku 1938 v Nýrsku (v originále "in Neuern" - pozn. překl.) vlastní advokátní kancelář. Tehdy nalezl v nedalekém okolí i svou životní družku, milovanou Gusti z Girglhofu u Nýrska. Bylo to šťastné manželství, z něhož vzešly tři dcery. V roce 1942 se stal Langer bavorským notářem ve Volarech (v originále "bayrischer Notar in Wallern" - pozn. překl.). Měl být i posledním německým notářem v tomto městě. Poté, co skončila válka, byl Čechy zatčen a byl nucen ve vězení strpět mnohá příkoří. V Českých Budějovicích mu v tom byl druhem nezapomenutelný šumavský básník Karl Franz Leppa (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.).
V roce 1947 byl bez jakéhokoli soudního líčení propuštěn. Dostal se do Bavorska a působil jako notář v Ludwigsburgu, v Nabburgu a v Dingolfingu. Vedle toho rozvinul rozsáhlou politickou činnost v rámci krajanského hnutí. Byl jako "Alter Herr" (tj. "starý pán" - pozn. překl.) členem sdružení Landsmannschaft Böhmerwald a Gildenschaft Greif ve Vídni (v originále "in Wien" - pozn. překl.), jakož v Německu obnoveného sdružení Deutscher Böhmerwaldbund a krajanských sdružení Witikobund a Sudetendeutsche Landsmannschaft. Po mnoho let vedl místní skupinu SL v Dingolfingu. Účastnil se veškerých akcí svých sdružení a stal se tak v krajanských kruzích brzy velice známým. Úsloví "Mehr sein als scheinen" (tj. "Více být nežli se zdát", viz i nápis na dýce NPEA /ze sbírky Vojenského historického ústavu/, jde ovšem původně o osobní heslo pruského generála Helmutha von Moltke /1800-1891/, nacisty zneužité - pozn. překl.) ho charakterizuje lépe, než by to dokázalo množství slov.
S přibývajícími lety a mu bohužel stále zhoršoval jeho oční neduh. Zůstane pro nás čímsi nezapomenutelným, jak při našich setkáních kráčel už téměř slepý, většinou s nezbytnou aktovkou pod paží, řadami krajanů a zdravil mezi nimi své blízké přátele. Plán zřízení hudební školy v Dingolfingu už pro svou nemoc nedokázal zrealizovat.
Jeho jméno stojí uvedeno na čestné tabuli v prostorách Sudetoněmeckého domu v Mnichově (v originále "in München" - pozn. překl.) za jeho velkorysý finanční dar 10 000,- DM. Na Ruckowitzer Schachten při hoře Velký Falkenstein (v originále "auf den Ruckawitz-Schachten am großen Falkenstein" - pozn. překl.) instaloval spolu se svým bratrem umrlčí prkno s nápisem, směřujícím ke Girglhofu, domovu jeho ženy. Jeho Gusti (Gustave Langerová, roz. Fuchsová, dcera Antona /1866-1939/ a Adolfine /1875-1970, roz. von Scheure/ Fuchsových, *18. července 1914 na Královských Vinohradech /dnes Praha-Vinohrady, viz sčítací arch z Dorf Eisenstein z roku 1921, †26. února 1991 v Dingolfingu ve věku 77 let - pozn. překl.) zemřela 26. února tohoto roku a on stanul nad jejím hrobem vedle jedné z dcer už zcela osleplý. Jeho nejstarší dcera se ho sice ujala, ale už po dvou týdnech byl povolán na věčnost i on. Obklopen blízkými pokojně zesnul, jak už řečeno. 13. března na lůžku nemocnice ve Straubingu.
Jeho pohřeb v Dingolfingu 18. března byl opětovným svědectvím jeho oblíbenosti a vážnosti. V podání místního pěveckého sboru zazněly jeho oblíbené písně a zástupci četných spolků a sdružení ocenili působivými slovy jeho život a dílo. My však, jeho přátelé, cítíme, oč jsme od nynějška chudší.
Hoam!, 1997, s. 14-15
- - - - -
* Králíky / Český Krumlov / Nýrsko / Železná Ruda / Volary / České Budějovice / hora Falkenstein / † Straubing (BY) / † † Dingolfing (BY)
