RUDOLF SLAWITSCHEK

Repro Sudetendeutsches Bildarchiv

Ve svém bytě

Repro archív Kohoutího kříže

Jeho autogram z původního výtisku knihy Modrý Pánbůh s buršáckou značkou na konci (viz Wikipedia)

Repro z daru Raimunda Paleczeka

Referát českobudějovického německého listu o obsahu 5. čísla VIII. ročníku časopisu "Deutsche Arbeit" jasně svědčí o tom, že se tu Slawitschek ocitá mezi převážně židovskými pražskými autory, kteří zaplnili literární část revue, věnované tímto svým číslem "německé Praze"

Repro Budweiser Zeitung, 1909, č. 16, s. 7

Pochvalná zmínka věstníku Národní jednoty pošumavské o práci Dr. Slawitscheka ve funkci sekretáře
zemského výboru (při služební cestě do Českého Krumlova tam našel svou první manželku)

Repro Pošumaví, 1914, č. 1-2, s. 4-5

"Arch zapisovací z roku 1879" pro pražskou rodinu jeho otce Václava a matky Alžběty je psán česky

Repro Archiv hlavního města Prahy, Archivní katalog

Záznam o jeho narození v křestní matrice při farním kostele sv. Tomáše na pražské Malé Straně - Rudolf Josef Nikolaus Slavíček podle německy psaného textu přišel na svět dne 6. prosince roku 1880 v Praze čp. 29 a 30 - III. a šest dnů nato ho pokřtil u blízkého sv. Tomáše kooperátor P. Berthold Hejhal - chlapcův otec Wenzl Slavíček byl ingrosistou (ingrosátorem), tj. písařem při České zemské účtárně v Praze, zde v Praze narozený a příslušný do Prahy čp. 182 byl synem c.k. úředního sluhy v Praze Ignatze Slavíčka a Anny, roz. Stichové z Chlumu u Třeboně (v originále "aus Chlumetz, Bz. Hptmschaft und Gericht Wittingau"), chlapcova matka Elisabeth, narozená v Praze a příslušná do Prahy čp. 159, byla pak dcerou pražského měšťana a mistra sklenářského (také malíře na skle) Friedricha Kollera a Josefy, roz. Rúžičkové z Prahy 871 - I. - pozdější přípis z roku 1941 zpravuje o změně psaní příjmení "Slavíček" na "Slawitschek"

Repro Archiv hlavního města Prahy, Archivní katalog, Sbírka matrik TO N15

Německy psaný záznam křestní matriky farní obce Lipno u Postoloprt (Groß Lippen) o narození Margarethy Marie Johanny Karoliny Ferdinandey Müllerové, dcery knížecího schwarzenberského hospodářského správce Johanna Müllera (jeho otec byl majitelem selské usedlosti v dolnoslezských /kladských/ Jakarticích /německy Eckersdorf, dnes polský Boźków/, odkud byla i matka Johanna, roz. Lentschig) a jeho ženy Marie Anny Wilhelminy Laufbergerové von Bergenheim, narozené v Lovosicích, dcery knížecího hospodářského ředitele v Citolibech Ferdinanda Laufbergera rytíře von Bergenheim a Caroline, roz. Hahnenkamp-Ringhoferové z města Eisenstadt (tehdy patřilo k Uhrám, dnes je metropolí rakouské spolkové země Burgenland)

Repro Archivní vademecum SOA Litoměřice

Záznam o jeho první českokrumlovské svatbě z tamní "Knihy oddaných" v jinak německém textu píše česky příjmení ženichova otce Wenzla Slavíčka a uvádí i místo svatebního obřadu, jímž byla zámecká kaple českokrumlovská

Repro SOA v Třeboni - digitální archív

"Jeho" Gretka na snímcích z roku 1909, dva roky před svatbou, kterou zachycuje Seidelův hromadný záběr

Repro Z. Mrázková - J. Špinar - P. Hudičák, Krumlov - město pod věží (2018), s. 70 a 71

Jeho dcera Grete z prvního manželství s Margaretou Müllerovou na snímku z fotoateliéru Seidel, datovaném 1. června roku 1913...

Repro Fotobanka Museum Fotoateliér Seidel

... a 20. července 1924

Repro Fotobanka Museum Fotoateliér Seidel

Záznam v českobudějovické "Knize oddaných" o jeho svatbě s Margarethou Neubauerovou uvádí příjmení česky psané, což ovšem napravuje přípis z února roku 1941

Repro SOA v Třeboni - digitální archív

Zpráva o jeho budějovické svatbě ve zdejším tisku

Repro Budweiser Zeitung, 1923, č. 87, s. 3

Pozdrav k jeho padesátinám na stránkách českobudějovického německého listu zmiňuje i jeho úsilí o ochranu držitelů tzv. "válečných půjček" bývalé monarchie (viz k tomu článek Jihočeských listů o zmaření vládního návrhu zákona

Repro Budweiser Zeitung, 1930, č. 97, s. 6

Pohlednice s bustou

Na pobytové přihlášce pražského policejního ředitelství, kde čteme i jméno jeho ženy, je jako "hodnost" uveden titul "zemský vicesekretář Království českého"

Repro Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 550, obraz 275
(Národní archiv - Digitalizované fondy a sbírky)

Tady v samém srdci staré Prahy stojí jeho rodný dům, zde na Langweilově věhlasném modelu města...

Repro K. Bečková, Svědectví Langweilova modelu Prahy (1996), s. 5

... a na snímku z roku 2012

Foto Ivo Kareš

Dům na pražském Smíchově, kde Slawitschek žil, na snímku z roku 2020

Foto Vladimír Lexa

Obálka (1970) třetího českého vydání Slawitschekovy knihy v nakladatelství Mladá fronta

Anastázius Kočkorád a českobudějovická Samsonova kašna na kresbě Jiřího Trnky z tohoto vydání...

Repro R. Slawitschek, Anastázius Kočkorád, velký kouzelník (1970), s. 8

... a týž hrdina v Prachaticích se zelenou Šumavou za okny na barevné Trnkově ilustraci z téže knihy

Repro R. Slawitschek, Anastázius Kočkorád, velký kouzelník (1970), obr. příl.

Šéf pražské kanceláře krajanského sdružení Peter Barton na snímku s antikvariátním úlovkem českého překladu příběhu o Anastáziu Kočkorádovi a s autorem jeho dramatizace Františkem Jílkem

Repro Sudetendeutsche Zeitung, 2023, č. 7, s. 2

Obálka jeho pohádkové knihy "pro malé i velké" z roku 1943, vydané pražským nakladatelstvím A. Haase
(blíže o něm a jeho dlouholeté tradici viz Knihovna Památníku národního písemnictví)

Obálka (1943) Zdeňka Gutha k českému překladu jeho románu Hans Adam Löwenmacht,
poctěného rok předtím literární cenou hlavního města Prahy (nakladatelství Jos. R. Vilímek)

Recenze českého překladu jeho románu na stránkách protektorátního tisku

Repro Světový zdroj zábavy a poučení, (1943), č. 96, s. 234

Obálka (1997) nového německého vydání v nakladatelství Weitbrecht jeho románu o Praze, jehož děj ale zasahuje i do Budějovic, Nových Hradů a Krumlova

Obálka F. Schustera (1927) jeho knihy vydané v Horní Plané (Verlag des Vereines "Böhmerwaldmuseum")...

... a obálka českého překladu knihy, který v roce 2017 vydala Jihočeská vědecká knihovna, překladatelem byl českokrumlovský rodák a patriot Helmut Wagner

Před besedou o knize v českokrumlovské knihovně v lednu 2018

Repro archív Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích

Obálky tří audioknih, na které autory Kohoutího kříže upozornil přímo jejich vydavatel - Franz Gilles von Jilek (František Jílek)

"Modrý obraz" na snímku s výletníky někdy kolem roku 1900

Repro ze sbírek Regionálního muzea v Českém Krumlově

Roku 1998 byl Modrý obraz obnoven, ty snímky tehdy Jan Mareš poslal autorově dceři

Foto Jan Mareš

Strom, na němž byl umístěn, byl již léta suchý

Foto Ivo Kareš

V roce 2013 byl obraz přemístěn z borovice, která "dospěla k hranici své životnosti" na zdravou jedli bělokorou asi 50 metrů od původního místa

Repro Deník.cz

Modrý obrázek v roce 2017 a detail z roku 2024

Foto Jindřich Špinar a Ivo Kareš

Ferdinand Dobrotivý, jenž se dal korunovat 7. září 1837 na českého krále, byl posledním Habsburkem, který tak učinil

Repro Wikipedia, autor obrazu Eduard Gurk (1801-1841)

Náhrobek Ferdinanda Dobrotivého v kapucinské kryptě ve Vídni

Foto Pavel Polák

Erb Machtů z Löwenmachtu, rodu, z něhož pocházel hrdina tohoto románu

Repro M. Mysliveček, Velký erbovník : encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Svazek 2 (2006)

Mezi majiteli pošumavské tvrze v Kalenicích se vyskytují i příslušníci rodu Puteani, spřízněného s "jeho" Machty z Löwenmachtu

Repro www stránky Kalenice

Martin C. Putna pojednává ve svém Jihočeském literárním místopisu na vlnách českobudějovického rozhlasu o zamilované knize svého dětství a o jejím autorovi (klikněte pro přehrání)

Repro www stránky Českého rozhlasu

V létě roku 2017 vyšel v měsíčníku obce Velký Týnec "Týnecké listy", který otiskl na pokračování i úvodní studii Kohoutího kříže, pozoruhodný text o tom, co ještě Slawitschekův Kočkorád všechno umí

Repro Týnecké listy, 2017, č. 7, s. 33